Nervozita
Nervozita (z lat. nervus, sval, šlacha, struna, nerv) je stav napětí a neklidu, který se projevuje i v pohybech a v jednání. Může to být přechodný (například před zkouškou, veřejným vystoupením), anebo i trvalý stav nervózního člověka. Zejména přechodná nervozita je přirozenou reakcí na stres a napětí, na nové a nečekané situace. Trvalá nervozita může být člověku i jeho okolí na obtíž, ale není to nemoc, může ovšem být příznakem nemoci (symptomem).[1]
Typické příznaky
Nervozita se projevuje jako napjatý nebo úzkostný neklid, například:
- neúčinnými a nesmyslnými pohyby (bubnování prsty na stůl, okusování nehtů, podupávání a podobně)
- prudkými, trhanými pohyby očí, úst, rukou
- zvýšeným hlasem
- útržkovitou, přerušovanou řečí
- netrpělivostí, horečnatou činností
- chvěním nebo třesením
- pocením
- nespavostí
- sníženou sebekontrolou a podobně.
Terapie
I když se nervozita obvykle neléčí, často se proti ní užívají různé uklidňovací prostředky. Vážnější potíže trvalého rázu, například neurózy, úzkostné poruchy a fobie jsou už medicínskou diagnózou a léčí se jak psychoterapií, tak také medikamenty.
Odkazy
Reference
Literatura
- L. Míček, Nervózní děti a mládež ve škole. Praha: Státní pedagogické nakladatelství 1959
- Ottův slovník naučný, heslo Neurasthenie. Sv. 18, str. 245
- T. P. Simpson, Dětská nervosita, její prevence a léčení. Praha: Zdravotnické nakladatelství 1951
