Netvařec křovitý

Netvařec křovitý
Netvařec křovitý (Amorpha fruticosa)
Vědecká klasifikace
Říše	rostliny (Plantae)
Podříše	cévnaté rostliny (Tracheobionta)
Oddělení	krytosemenné (Magnoliophyta)
Třída	vyšší dvouděložné (Rosopsida)
Řád	bobotvaré (Fabales)
Čeleď	bobovité (Fabaceae)
Rod	netvařec (Amorpha)
Binomické jméno
Amorpha fruticosa L., 1753
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Netvařec křovitý (Amorpha fruticosa) je vytrvalý, nenáročný, opadavý keř považovaný v České republice za neofyt. Tento jediný druh rodu netvařec, jenž vyrůstá v české přírodě, byl do Evropy zaveden v prvé polovině 18. století jako okrasná rostlina.

Výskyt

Pochází z východních oblastí Severní Ameriky, odkud byl rozšířen do mnoha evropských i asijských zemí. Původně to bylo lidským přičiněním, nyní se ale šíří samovolně podél silnic a řek, kde obsazuje vlhká a světlá místa. V Čechách se začal pěstovat jako zahradní a parková rostlina v polovině 19. století a roku 1932 byl prvně zaznamenán zplanělý ve volné přírodě.

Ekologie

Ve své severoamerické domovině roste na vlhčích místech ve stinných roklích, v mokřadech i na březích jezer či vodních toků. Na nově osídlených územích se mu ale dobře daří i na sušších místech, kde je půda kamenitá a málo výživná. Využívá toho, že jeho kořenový systém žije v symbióze s půdními bakteriemi vázajícími vzdušný dusík, a obohacuje půdu. Patří mezi keře nejčastěji používané pro ozelenění neplodných míst. Rostlina dobře snáší záplavy i letní přísušky.

Popis

Keř s přímými, nepravidelně rozestavěnými větvemi, které dorůstají do výšky 4 m. Jejich hladká kůra je zbarvená černošedě až hnědošedě. Letorosty jsou v mládí pýřité, později olysávají. Listy s opadavými palisty jsou lichozpeřené a bývají dlouhé až 30 cm. Lístky s kratičkými řapíčky vyrůstají v pěti až dvanácti párech, jsou podlouhlé až elipsovité, na bázi zakulacené či klínovité a na vrcholu tupé. Bývají velké 15 až 40 × 8 až 20 mm, žláznatě tečkované, tmavozelené, mají žlutě prosvítající žilky a někdy jsou krátce chlupaté.

Květenství je 7 až 15 cm dlouhý hrozen tvořený 50 až 70 malými, oboupohlavnými, pětičetnými, šikmo odstávajícími květy. Zvonkovitý, roztroušeně chlupatý kalich, asi 3 mm dlouhý, má nestejně dlouhé zuby, horní jsou kratší. Korunu tvoří jen široce elipsovitá, na vrcholu plytce vykrojená pavéza zbarvená tmavě až světle fialově, červenofialově nebo bíle; křídla i člunek chybí. Deset dlouhých tyčinek (devět je jich srostlých) má žluté prašníky čnící ven z květu. Přisedlý semeník mívá jedno až dvě vajíčka. Kvete v červnu a červenci, opylován je včelami a motýly, kterým poskytuje nektar. Ploidie druhu je 2n = 40.

Plod je podlouhlý, čárkovitý, hnědý, nepukavý lusk, asi 8 mm dlouhý. Žláznatě tečkované lusky s kratičkým zobánek vyrůstají klasnatě nahloučené, obsahují jedno až dvě semena asi 4 mm velká. Semena bývají podlouhle vejčitá či ledvinovitá, mírně zploštělá, zelenohnědá a lesklá.

Rozmnožování

Rozmnožuje se snadno semeny, kterých produkuje veliká množství, nebo dřevitými řízky; téměř každý do země vložený kousek výhonu se ujímá. Je počítán za potenciálně nebezpečnou invazní rostlinu, hlavně v teplejších oblastech.

Význam

Netvařec křovitý byl v Evropě v minulosti vysazován v parcích a na ulicích měst jako ozdobný keř. Později se začalo využívat i jeho statného kořenového systému a začal být používán pro ozelenění neplodné půdy, zpevňování erozí ohrožených svahů, jako větrolam okolo silnic i coby medonosná rostlina. Využívá se také jeho odolnosti vůči zvýšené salinitě půdy a používá se v dělicích pásech na dálnicích nebo po okrajích silnic. Protože dobře snáší průmyslové znečištěné i prašné ovzduší, bývá sázen okolo objektů produkující polétavý prach. Rostliny i semena obsahují isoflavonoidy a jsou mírně jedovaté.^{[1][2][3][4][5]}

• 

  Kolonie netvařce křovitého

• 

  (c) Andrew Butko, CC BY-SA 3.0

  Rozkvetlé květenství

• 

  Plodenství suchých lusků

• 

  Lusky a semena

Reference

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu netvařec křovitý na Wikimedia Commons