Neuchâtel (kanton)

Republika a kanton Neuchâtel
République et Canton de Neuchâtel
Neuchatelské jezero
Neuchatelské jezero
Republika a kanton Neuchâtel – znak
znak
Republika a kanton Neuchâtel – vlajka
vlajka
Geografie
Poloha kantonu Neuchâtel v rámci Švýcarska
Poloha kantonu Neuchâtel v rámci Švýcarska
Hlavní městoNeuchâtel
Souřadnice
Rozloha802,2 km²
Geodata (OSM)OSM, WMF
Obyvatelstvo
Počet obyvatel175 894 (2020)
Hustota zalidnění219,3 obyv./km²
Jazykfrancouzština
Náboženstvíkalvinismus
Správa regionu
Nadřazený celekŠvýcarská konfederace
Druh celkukanton
Vznik1034 - neuchâtelské panství
1648 - suverénní knížectví
1708 - personální unie s Pruskem
1815 - součást Švýcarska
1848 - republika
Mezinárodní identifikace
Označení vozidelNE
Oficiální webwww.ne.ch
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Neuchâtel (francouzsky, italsky a rétorománsky Neuchâtel [nøʃɑtɛl], německy Neuenburg, švýcarskou němčinou Nöieburg, doslova Nový hrad) je kanton, který se nachází na západě Švýcarska ve francouzsky mluvící části nazývané Romandie. Severovýchodně se nachází kanton Bern, na jihovýchodě (na protějším břehu jezera Neuchâtel) se nachází kanton Fribourg, na jihu kanton Vaud, na severozápadě Francie. Hlavním městem je Neuchâtel. Většina obyvatel jsou vyznáním helvétští protestanti.

Geografie

Regiony kantonu Neuchâtel.

Neuchâtelské jezero leží v jihovýchodní části kantonu. Kanton leží v centru Jurského pohoří. Zatímco jižní část kantonu náleží k úmoří Severního moře (Neuchâtelské jezero / Aara / Rýn), severní náleží k úmoří Středozemního moře (Doubs / Saôna / Rhôna).

Tento kanton se rozděluje na tři regiony.

  • Region Vignoble leží u jezera. Jeho jméno je odvozeno od mnoha vinic, které se tu nacházely.
  • Region Les Vallées leží více na severu. V tomto regionu leží dvě největší údolí tohoto kantonu: údolí Ruz a Val de Travers. Obě údolí leží ve výšce 700 m.
  • Nejvyšší region tohoto kantonu je pohoří Neuchatelois ve výšce 900 až 1065 m. Tento region je tvořen dlouhým údolím, kde leží města La Chaux-de-Fonds, Le Locle a La Brévine.

Politika

Všeobecné volební právo mají všichni občané starší 18 let a také cizinci s trvalým pobytem v kantonu delším než pět let. Ženy mají volební právo od roku 1959. Kromě místních a kantonálních voleb volí obyvatelé, také do federálního parlamentu a to pět zástupců do Národní rady (dolní komory) a 2 do Stavovské rady (horní komory).

Jednokomorový zákonodárný sbor kantonu se nazývá Velká rada (francouzsky Grand Conseil du canton de Neuchâtel). Jejích 115 zastupitelů je volených na čtyřleté období poměrným systémem v šesti volebních obvodech: Neuchâtel (35), Boudry (25), Val-de-Travers (8), Val-de-Ruz (10), Le Locle (10), La Chaux-de-Fonds (27).

Vládou kantonu je Státní rada, kterou tvoří pět radních (spravedlnosti, zdravotnictví a bezpečnosti, financí a sociálních záležitostí, veřejného hospodářství, regionální správy, vzdělání a kultury), kteří se každý rok střídají na postu předsedy. Sídlem vlády a parlamentu je Neuchâtelský zámek.

Města

Administrativně se kanton dělí přímo na jednotlivé obce a města (27 v roce 2021[1]). Do roku 2018 bylo území kantonu navíc rozděleno do šesti správních obvodů (Neuchâtel, Boudry, Val-de-Travers, Val-de-Ruz, Le Locle a La Chaux-de-Fonds).

MěstoPočet obyvatel
Neuchâtel44531
La Chaux-de-Fonds36951
Val-de-Ruz17143
Val-de-Travers10579
Le Locle9864
Milvignes9063
La Grande Béroche8825
Boudry6193
La Tène5176

Historie

Panství a hrabství nechatelské

Znak hrabat a knížat neuchâtelských.

V 7. století se oblast Neuchâtelu společně s západní částí dnešního Švýcarska dostala pod nadvládu Franské říše. V rámci franské říše pak byla součástí Burgundského království. Když v roce 843 došlo verdunskou smlouvou k rozdělení říše, většina Burgundska se stala součástí středofranské říše a o dekádu později bylo dále rozděleno prümskou smlouvou v roce 855 mezi Karla (Dolní Burgundsko) a Lothara II. (Horní Burgundsko vč. oblasti Neuchâtelu). V roce 933 hornoburgundský král Rudolf II. Burgundský spojil obě Burgundska a vzniklo tak druhé Burgundské království zvané též království Arelatské podle hlavního města Arles.

Na počátku 11. století byl Neuchâtel se svým okolím rozdělen do dvou panství. Jedna část zahrnoující kromě samotného pozdějšího Neuchâtel také Saint-Blaise a Auvernier byla doménou burgundského krále Rudolfa, zatímco druhá část: Bevaix, Brot, Corcelles, Chézard a Coffrane byly ovládány vyýznamným rodem Sigiboldidů. Ti byli spřízněni s Rudolfovou manželkou Irmengardou a ovládali značnou část dnešní Romandie. V roce 1011 nechal burgundský vládce Rudolf III. (vnuk Rudolfa II.) pro svoji ženu Irmengarde postavit nový hrad na břehu jezera dnes známého jako Neuchâtelské jezero. Ten také již v roce 1034 oblast okolo hradu až po Bielské jezero udělil hasenberskému baronu Ulrichovi z Fenisu. Následující tři století pod vládou rodu pánů z Neuchâtelu byla pro město dobou rozkvětu a prosperity. Roku 1214 byl Neuchâtel uznán za město. Za vlády hraběte Ludvíka roku 1373 již hrabství zahrnovalo přibližně dnešní území kantonu. Protože byl Ludvík poslední mužským příslušníkem vládnoucího rodu, připadlo hrabství po jeho smrti téhož roku jeho dceři Isabele. Jelikož bylo její manželství s Rudolfem z Neuchâtelu-Nidau bezdětné, tak po její smrti připadlo hrabství jejímu synovci Konrádu IV. z Freiburku (syn Verony Neuchâtelské a Egona III. z Freiburku).

Za jeho vlády byla v roce 1405 uzavřena dohoda o přátelství s kantony Bern a Solothurn, členy Starého švýcarského spříseženství (v roce 1495 následovala smlouva s Friburgem a v roce 1501 s Lucernem). Po jeho smrti převzal vládu jeho syn Jan, který zemřel roku 1457 bez přímých dědiců. A tak došlo ke sporu o vládu nad území mezi Rudolfem Bádensko-Hachberským (vnuk Anny Freiburské, sestry Konráda IV.), který měl vládu převzít a Janovým švagrem oranžským knížetem Ludvíkem z Chalon-Arlay, který si také hrabství nárokoval. Místní se nakonec postavili na stranu potomka předchozích vladařů, Rudolfa. Po Rudolfovi se stal hrabětem jeho syn Filip a poté roku 1503 připadlo hrabství Filipově jediné dceři Johaně z Hachberku. Ta se v roce 1504 provdala za Ludvíka I. Orleánského, vévodu z Longueville, který se stal jejím spoluvládcem. V roce 1512 byl Neuchâtel okupován Starou švýcarskou konfederací. Stalo se tak v důsledku profrancouzské politiky jejího manžela, což bylo považována za bezpečnostní hrozbu ze strany Švýcarska. Johana se aktivně zapojila do jednání se švýcarskými kantony o ukončení okupace a znovuzískání přístupu do svého hrabství. Její vyjednávací pozice se zlepšila poté co roku 1516 ovdověla. Okupace byla ukončena v roce 1529, došlo k obnovení přátelských dohod se švýcarskými kantony a vláda byla Janě vrácena. Panovník byl od té doby většinou zastupován správcem, jelikož sám většinou v hrabství trvale nežil. Správce jako panovníkův zástupce mj. předsedal Státní radě a Stavovskému sněmu.

Knížectví

V roce 1530 byly měšťany uznány ideály reformace a město se stalo nedělitelné se svým okolím. Město bylo známo jako velice liberální a po zrušení Ediktu nantského v roce 1685 se stalo útočištěm francouzských protestantů. Pozdější vládci města se snažili rozhodnutí o akceptování reformace zrušit. Janiným nástupce se stal její vnuk František Orleánský, vévoda z Longueville. Po jeho smrti v roce 1551 došlo ke sporu o následnictví mezi jeho bratranci: Leonorem Orleánským, vévodou z Longueville a Jakubem Savojským z Nemours (syn Šarloty z Longueville, dcery Jany z Hachberku). Spor byl místním Sněmem tří stavů (šlechta, měštaňstvo, úřednictvo a kasteláni) rozhodnut ve prospěch 7 let trvající spoluvlády. Poté vládl od roku 1557 sám Leonor jako svrchovaný kníže. Za jeho vlády došlo k posílení vztahů se Švýcarskou konfederací. Po jeho smrti vládl nejdříve jeho syn Jindřich I. a poté vnuk Jindřich II. Za jeho vlády knížectví získalo vestfálským mírem svrchovanost na Svaté říši římské (společně se Švýcarskou konfederací).

Po smrti Jindřicha II. roku 1663 došlo ke sporu o regentství mezi jeho dcerou z prvního manželství Marií z Nemours[2] a její nevlastní matkou Annaou Geneviève Bourbonskou (regentkou za syny z druhého manželství, starší z nich byl uznán nezpůsobilým vlády). Třístavový sněm rozhodl ve prospěch Anne-Geneviève, jenž byla regentkou do své smrti roku 1679. Poté regentství přešlo na Marii z Nemours. Poté co v roce 1694 zemřel Jean-Louis Charles, došlo ke sporu o nástupnictví mezi jeho sestrou Marií z Nemours a bratrancem z matčiny strany František Ludvík Bourbon-Conti. Dle starší závěti, kterou Jean-Louis Charles sepsal se jeho dědicem měli stát potomci jeho bratra Charlese-Parise a poté jeho bratranec z matčiny strany František Ludvík Bourbon-Conti. Dle novější závěti, ale měla dědicem být nevlastní sestra Marie. Stavovský sněm se rozhodl pro Marii z Nemours, na jejíž stranu se postavila i Švýcarská konfederace. Ta poté svým dědicem určila svého bratrance z matčiny strany Louise-Henriho de Bourbon-Soissons (nemanželského syna Ludvíka z Bourbon-Soissons, vnuka sestry neuchâtelského knížete Leonora).

Výběr nového knížete

Kněžna Marie z Nemours.

V červnu 1707 zatímco v Evropě probíhala Válka o španělské dědictví, zemřela bez jasného dědice kněžna Marie z Nemours (Louis-Henri de Bourbon-Soissons zemřel o 4 roky dříve) a její smrtí vymřel 200 let vládnoucí rod Orleáns-Longueville. O knížecí trůn poté projevilo zájem několik uchazečů:[3]

  • Potomci Johany z Hachberku (povětšinou katolíci):[4]
    • Paule-Françoise-Marguerite de Gondi, vévodkyně z Retz (dědička dle primogenitury)
    • Emanuel Filibert Savojský, kníže carignanský
    • Jacques de Goyon-Matignon, hrabě z Torigny
  • Potomci původních hrabat z Neuchâtelu:
    • Béat-Albert-Ignace, baron de Montjoie
    • Vévoda Leopold Eberhard Württembersko-Montbéliardský (vzdálený potomek Guillemetty z Montbéliardu, dcery hraběte Amadea Neuchâtelského)
    • Hrabě Trébonius-Ferdinand z Fürstenbergu
  • Kandidáti odvozující nárok dle různého spříznění s oranžskými knížaty:[5]
    • Král Fridrich I. Pruský
    • Kníže Vilém Hyacint Nasavsko-siegenský
    • Jeanne de Mouchy, markýza de Mailly et de Nesle
    • Markýz Yves d'Alègre (příbuzný markýzy de Mailly)
    • Julianne Catherine d'Amont, dáma de Sergis (potomek Viléma Oranžského)
  • Tzv. testamentáři
    • František Ludvík Bourbon-Conti (rival Marie z Nemours, potomek původních hrabat z Neuchâtelu)
    • Angelique-Cunégonde de Montmorency-Luxembourg (vdova po Louisovi-Henrimu de Bourbon-Soissons)
  • švýcarský kanton Uri
  • Markrabě Fridrich VII. Bádensko-Durlašský (na základě vzdáleného agnatického příbuzenství s Filipem z Hachberku)

Sněmu tří stavů tak připadl úkol vybrat nového panovníka. Zástupci knížectví chtěli především, aby nový panovník:

  • Uznával jejich protestantskou víru a náboženskou svobodu (ideálně aby byl také kalvinista jako oni),
  • aby měl takové postavení, které by mohlo odradit případné nepřátele knížectví a bylo tak zárukou nezávislosti,
  • a také aby podobně jako dosavadní knížata nechával místní rozhodovat si o svých záležitostech a nenarušil dosavadní vazby ke Švýcarsku.

Několik kandidátů proto bylo vyřazeno již na začátku (Fridrich VII. Bádensko-Durlašský, Vilém Hyacint Nasavský, Trébonius-Ferdinand z Fürstenbergu, Julianne Catherine d'Amont, Béat-Albert-Ignace). Proti zbytku kandidátů většinou stály podmínky víry nebo mocenského zázemí. Např. potomci Johany z Hachbergu byli většinou římskokatolického vyznání, neměli vlastní území a byli podporováni Francií Ludvíka XIV., která nedávno připojila sousední Burgundské hrabství a přímo tak sousedila s knížectvím. To byl i případ Františka Ludvíka Bourbon-Conti, dřívějšího rivala Marie de Nemours. Koncem roku 1707 tak stavové nakonec vybrali novým knížetem pruského krále Fridricha I. (kalvinista, s vlastním velkým ale také geograficky vzdáleným územím, nebyl ani vzdáleným dědicem předchozích panovníků) a Neuchâtel se tak na dalších 150 let stal součástí personální unie s Pruskem.

Toto uspořádání narušily až napoleonské války, když v roce 1806 Napoléon Bonaparte obsadil nejen Neuchâtel, ale i samotnou Švýcarskou konfederaci a sesadil pruského krále Fridricha Viléma III. Na pozici neuchâtelského knížete byl dosazen Napoleonův náčelník štábu Louis Alexandre Berthier.

Součást Švýcarska

V roce 1814 bylo knížectví obnoveno Fridrichem Vilémem III. Ten povolil obyvatelům knížectví připojení do Švýcarské konfederace. Na zasedání federálního sněmu v Curychu bylo knížectví Neuchâtel 12. září 1814 přijato do Švýcarské konfederace společně s kantony Valais a Ženeva. Od 19. května 1815 tak byl Neuchâtel jediným členským státem Švýcarska, který byl monarchií. Fridrich Vilém téhož roku ustanovil Audiences générales jako legislativní orgán knížectví namísto původního Sněmu tří stavů. Členové byli jmenovaní panovníkem.

12. září 1831 byl zorganizován pokus o svržení monarchistického režimu vedený Alphonsem Bourquinem a následujícího dne byl obsazen zámek Neuchâtel. Pokus o povstání se opakoval v prosinci téhož roku, ale skončil neúspěchem a někteří vůdci byli uvězněni nebo odešli do exilu. V důsledku povstání byl Audiences générales zrušen a namísto něj ustanoveno Corps législatif (jehož členi byli voleni), které bylo po vyhlášení republiky nahrazeno Velkou radou, jenž jako zákonodárný sbor funguje dodnes.

Během místní pokojné revoluce v březnu 1848 se stal Neuchâtel republikou, což král-kníže Fridrich Vilém IV. respektoval jako volbu obyvatel a nevyslal proti nim vojsko. To se změnilo v září 1856, kdy se skupina 500 monarchistů a příznivců pruského krále pokusila převzít vládu, obsadila zámek a zajala čtveřici radních. Povstalci byli poraženi a pruský král hrozil vojenským zásahem. To vedlo ke švýcarským federálním přípravám na obranu proti možnému útoku. Situace byla nakonec v květnu následujícího roku vyřešena dohodou, v rámci které byli povstalci omilostněni a Fridrich Vilém se nároků na Neuchâtel formálně zcela vzdal.

Odkazy

Reference

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Canton of Neuchâtel na anglické Wikipedii a Histoire du canton de Neuchâtel na francouzské Wikipedii.

  1. Applikation der Schweizer Gemeinden [online]. Swiss Federal Statistical Office, 2021 [cit. 2021-01-25]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. Vdova po Jindřichovi II. vévodovi z Nemours.
  3. David Guillaume Huguenin, Les chateaux neuchâtelois: anciens et modernes (1843), s. 253-256 (francouzsky)
  4. Rodokmen potomků neuchâtelské kněžny Johany z Hachberku, mezi nimi někteří nárokovatelé dědictví trůnu po smrti Marie z Nemours (většinou římskokatolického vyznání):
    • Simple silver crown.svg Johana z Hachberku ∞ Ludvík I. Orleánský, vévoda z Longueville
      • František z Orleáns-Longueville, markýz z Rothelinu (1513–1548)Jacqueline de Rohan-Gyé
        • Simple silver crown.svg Léonor, vévoda z Longueville, kníže neuchâtelský (1540–1573)Marie d'Estouteville
          • Simple silver crown.svg Jindřich I., vévoda z Longueville, kníže neuchâtelský (1568–1595)
            • Simple silver crown.svg Jindřich II., vévoda z Longueville, kníže neuchâtelský (1603–1637)
              • Simple silver crown.svg Marie de Nemours, kněžna neuchâtelská (1625–1707)
              • Simple silver crown.svg Jan Ludvík Karel, vévoda z Longueville, kníže neuchâtelský (1646–1694)
          • Antoinette d’Orléans (1572–1618)Charles de Gondi (1569–1596)
            • Henri de Gondi, vévoda z Retz (1590–1659)
              • Catherine de Gondi, vévodkyně z Retz (1612–1677) ∞ Pierre de Gondi, vévoda z Retz (1602–1676)
                • Paule-Françoise-Marguerite de Gondi, vévodkyně z Retz (1655–1716), dědička dle primogenitury
              • Marguerite-Françoise de Gondi (1615–1670)Louis de Cossé de Brissac
                • Marguerite-Marie de Cossé-Brissac (1648–1708)
          • Éléonore d’Orléans (1573–1639)Charles Goyon de Matignon (1564–1648)
            • François Goyon de Matignon, hrabě z Torigny (1607–1675)
              • Jacques de Goyon-Matignon, hrabě z Torigny, genealogicky nejbližší dědic, tímto také nakonec dědic titulu vévody z Estouteville, jeho potomci (monacká knížata) byli po roce 1827 dědici i dle primogenitury
        • Františka (1549–1601)Ludvík de Condé (1530–1569)
      • Šarlota z Orleáns-Longueville (1512–1549)Filip Savojský, vévoda z Nemours
        • Jakub Savojský, vévoda z Nemours (1531–1585)
        • Johana Savojská (1532–1568)Mikuláš Lortinský, vévoda z Mercœur
          • Filip Emanuel Lotrinský, vévoda z Mercœur (1558–1602)
            • Františka Lotrinská (1592–1669)
              • Louis de Bourbon, vévoda z Vendôme (1612–1669)
                • Louis Joseph de Bourbon, vévoda z Vendôme (1654–1712)
                • Philippe de Bourbon (1655–1727)
            • Élisabeth de Bourbon (1614–1664)
              • Marie Jeanne, Mademoiselle de Nemours (1644–1724)
  5. Význam tohoto nároku není zcela jasný. Možná odkazoval na spor z poloviny 15. století o nárok na vládu ve hrabství mezi Rudolfem Bádensko-Hachberským a oranžským knížetem Ludvíkem z Chalon-Arlay.

Literatura

  • David Guillaume Huguenin, Les chateaux neuchâtelois: anciens et modernes (1843) (francouzsky)
  • Jean-Pierre Jelmini, « Le procès de 1707 », dans Histoire du Pays de Neuchâtel, t. 2 : De la réforme à 1815, Gilles Attinger, 1991, s. 58–66 (francouzsky)

Související články

  • Seznam neuchâtelských hrabat a knížat
  • Knížectví Neuchâtel

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Wappen Graubünden matt.svg
Coat of arms of the canton of Grisons, Switzerland (since 1933)
Wappen Solothurn matt.svg
Coat of arms of the canton of Solothurn (Switzerland)
Wappen Obwalden matt.svg
Coat of arms of the canton of Obwalden (Switzerland)
Lac de Neuchatel.jpg
Autor: Jean-Claude Collaud, Licence: CC-BY-SA-3.0
Vue du lac de Neuchâtel depuis la rive nord, port de Vaumarcus
Wappen Glarus matt.svg
Coat of arms of the canton of Glarus (Switzerland)
Wappen Neuenburg.svg
Autor: unknown, Licence: CC BY-SA 2.5
Wappen Basel-Landschaft matt.svg
Coat of arms of the canton of Basel-Landschaft matt (Switzerland)
Wappen Schwyz matt.svg
Coat of arms of the canton of Schwyz (Switzerland)
Wappen Appenzell Innerrhoden matt.svg
Coat of arms of the canton of Appenzell Innerrhoden (Switzerland)
Wappen Neuenburg matt.svg
Coat of arms of the canton of Neuenburg (Switzerland)
Wappen Zug matt.svg
Coat of arms of the canton of Zug (Switzerland)
Wappen Tessin matt.svg
Coat of arms of the canton of Tessin (Switzerland)
1705 Portrait of the widowed Marie d'Orléans, Duchess of Nemours by Hyacinthe Rigaud (Lausanne).jpg
Caption from the museum's website

Sur cette œuvre de grande qualité, la duchesse de Nemours est représentée de trois quarts, assise dans un fauteuil, le visage tourné vers le spectateur. Veuve, elle porte une robe sombre. D’une main, elle retient les pans d’une mante nouée autour de son cou tandis que, de l’autre, elle touche une couronne fleurdelisée placée en arrière-plan sur un coussin de velours cramoisi. Les tonalités rouges utilisées pour les éléments du décor installent le modèle dans un écrin au centre duquel les carnations claires de son visage et de ses mains se détachent sur la masse noire de sa robe. Mise en valeur par un habile effet d’éclairage, Marie de Nemours affiche ici clairement son rang. Fille d’Henri II d’Orléans-Longueville et de Louise de Bourbon, elle est issue de deux maisons royales de France. La couronne ornée de fleurs de lys posée près d’elle désigne sa qualité de princesse de sang.

Dans ses Mémoires, Saint-Simon décrit la duchesse comme une femme « altière au dernier point », qui « avait infiniment d’esprit avec une langue éloquente et animée, à qui elle ne refusait rien ». En lui conférant une expression narquoise, Rigaud traduit à merveille le tempérament autoritaire et fier de l’aristocrate, âgée ici de presque quatre-vingt ans. Son caractère bien trempé s’illustre dans une affaire qui l’occupera pendant de longues années. Ecartée en raison de la « primauté masculine » de l’héritage du Pays de Neuchâtel reçu en 1504 en apanage par la famille d’Orléans-Longueville, elle entame à partir de 1674 une longue croisade, allant jusqu’à s’opposer à Louis XIV. Lors de procès retentissants, elle s’insurge contre l’exclusion des femmes de l’exercice du pouvoir. Finalement, en 1694, soutenue par le peuple neuchâtelois, elle est reconnue leur souveraine légitime.

Wappen Wallis matt.svg
Coat of arms of the canton of Wallis (Switzerland)
Wappen Thurgau matt.svg
Coat of arms of the canton of Thurgau (Switzerland)
Wappen Bern matt.svg
Coat of arms of the canton of Bern and the city of Berne (Switzerland)
Wappen Freiburg matt.svg
Coat of arms of the canton of Freiburg (Switzerland)
Wappen Waadt matt.svg
Coat of arms of the canton of Waadt (Switzerland)
Flag of Canton of Neuchâtel.svg
Flag of Canton of Neuchâtel (german, Neuenburg)
Wappen Genf matt.svg
Coat of arms of the canton of Geneva (Switzerland)
Wappen Schaffhausen matt.svg
Coat of arms of the canton of Schaffausen (Switzerland)
Wappen Nidwalden matt.svg
Coat of arms of the canton of Nidwalden (Switzerland)
Wappen Jura matt.svg
Coat of arms of the canton of Jura (Switzerland)
Wappen Luzern matt.svg
Coat of arms of the canton of Luzern (Switzerland)