Neumannova čp. 148 (Prachatice)

Neumannova čp. 148
(c) Anaj7, CC BY-SA 3.0 Neumannova č.p. 148, Prachatice
Základní informace
Sloh	Renesance
Výstavba	14.-15. století
Přestavba	po r. 1507, cca 1550, cca 1580, 1612-1620, po r. 1832,
Poloha
Adresa	Neumannova 148, Prachatice, Česko Česko
Ulice	Neumannova
Souřadnice	49°0′49,08″ s. š., 13°59′49,59″ v. d.
Další informace
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Původně měšťanský dům se nachází na parc. č. 154 [462-464] na adrese Neumannova čp. 148 v Prachaticích^[1]. Dům je zapsán v Ústředním seznamu kulturních památek České republiky pod rejstříkovým číslem ÚSKP 35703/3-3448^[2].

Jednopatrový dům vznikl pravděpodobně již ve středověku spojením dvou původně samostatných domů. To prokazuje nález soudky^[2][1], která tvořila hranici mezi původními stavbami. Základy budovy jsou gotické, později byl přebudován do renesanční podoby a po požáru v roce 1832 dům přišel o atikové patro. V roce 1995 prošla stavba komplexní rekonstrukcí^[3] a byla jí částečně návrácena renesanční podoba.

Budova je jednopatrová s vysazeným patrem na krakorcích. Fasáda je pětiosá. Střecha domu je příčně sedlová.^[2]V pravé polovině jsou segmenty pod arkýřovým patrem dozděné. Dům je nápadný díky arkýři umístěném na dvou zespodu obloučkových krakorcích, šambránám okolo oken a pozůstatkům maleb v pravé části průčelí stavby. V zadním traktu dům zasahoval až k hradbám a jeho zadní stěna má proto dvoumetrovou tloušťku.^[3] V 19. století byla fasáda do ulice nově vyzdobena malbami nebo sgrafitem. Malby na úrovni 1. patra odkazovaly na významné osobnosti českých dějin, zobrazovaly krále (nejspíše Přemysla Otakara II.^[4], dále Jana Husa, Jana Žižku s palcátem a Břetislava I. s mečem. Na úrovni přízemí se nacházela vyobrazení Jiřího z Poděbrad, svatého Václava a Karla IV. v mladém věku bez koruny.^[4] Po několika obnoveních v 19. století byly v roce 1904 nahrazeny rostlinnými motivy s německými nápisy^[4], později byla i tato fasáda zabílena. V roce 1995 byly, po předchozím restaurátorském průzkumu v roce 1994, odkryty a restaurovány na fasádě zbytky renesanční výzdoby z celkem tří rozdílných vrstev ze 16. a 17. století.

Vzhledem k významu fresek je dům čp. 148 citován v literatuře o prachatických památkách počínaje prachatickým katechetou Janem Václavem Truhlářem (1877):„… podobizny, pod nimiž vždy byl nápis: Král (Přemysl Otakar?) drže štít a kříž. Johannes Hus stoje, pravici maje na prsou, levici opíral se o knihu na stolku ležící. Jan Žižka z Kalichu stoje s palcátem v ruce. Břetislav I. s mečem v obou rukou. Obrazy ty byly na meziokenních pilířích 1. patra. Dole při vchodu byly portréty: Král Václav s korunou maje při sobě psa. Jiří Poděbradský, s korunou v rouše královském. Karel IV. mladičký, bez koruny, s mečem po boku. Obrazy byly již tenkráte obnoveny; r. 1904 nahrazeny rostlinnými ornamenty a nápisy německými“^[1].Stručnější téměř shodný popis uvádí roku 1881 Jan Bohuslav Miltner a Soupis památek z roku 1913^[4]. Stavební vývoj domu zmiňuje ve svém stavebně historickém průzkumu Prachatic Jan Muk (1963).^[5]K domu existuje archivní dokumentace, uložená ve Státním okresním archivu Prachatice. archiválie byly nalezeny v dutině arkýře při průzkumu domu v roce 1994, kam byly vloženy při renovaci domu roku 1904. Archiválie by měly obsahovat také fotografii, která potvrzuje správnost popisu uváděného v Soupisu památek z roku 1913. Zároveň je v dokumentech zmíněna oprava maleb roku 1866^[6]. Výsledky restaurátorských výzkumů a průběhu restaurování shrnuli restaurátoři Tomáš Skořepa^[7] a Hynek Merta ve svých zprávách.^[8][9]Historii výtvarné výzdoby domu v kontextu vývoje renesanční výzdoby fasád prachatických domů shrnuje Gabriela Skalická (Žabková) ve své diplomové práci z roku 2011^[10]. Architektonický vývoj a jeho malířská výzdoba jsou i důvodem prohlášení domu čp. 148 za kulturní památku^[2].

V roce 1994 byl na domě proveden restaurátorský průzkum, který byl doplněn v roce 1995. Podle výsledku těchto průzkumů byla obnovena raně novověká podoba fasády. Průzkum a nalezená fotodokumentace prokázaly, že dochované malby pocházely až z 19. století. Teprve pod nimi byly nalezeny dochované fragmenty pravděpodobně tří etap fasádní výzdoby z 16. a ze 17. století^[9].

• V průběhu první etapy byla vytvořena malba bosáže a šambrán oken.
• Ve druhé etapě byla bosáž doplněna trojúhelníkovým vzorem, ve kterém se střídaly červené, bílé a šedo-modré trojúhelníky s vepsaným drobným žlutým terčem ve středu. Zároveň byly zřejmě vytvořeny barevné lemy jednotlivých architektonických tvarů.
• V poslední třetí etapě byla fasádu pokryta figurální výmalbou, jejíž zbytky dnes tvoří vizuální dominantu fasády.

Při obnově fasády byla aplikována analytická metoda prezentace fragmentů původních zčásti dochovaných fresek. Jelikož se zmíněná trojice vrstev dochovala jen dílčích fragmentech, bylo rozhodnuto o prezentaci všech vrstev naráz. Výsledek restaurování tedy jako celek nezobrazuje žádnou historickou fázi vývoje výzdoby a ve výsledku fakticky zkresluje původní fázový vývoj fresek. Náhodný divák bez znalosti citovaného vývoje obnovené fragmenty vnímá jako vrstvu jednu. Výtvarně nejhodnotnější je nejmladší vrstva s figurální výzdobou dochovaná na pravé polovině podezděného arkýře^[2]. Na levé části arkýře k této nejmladší vrstvě patří pouze zbytky čabraky pod římsou a nepatrné fragmenty šambrány jednoho okna. V pravé části arkýře je znatelná okřídlená v oblacích sedící ženská postava v antikizujícím šatu s vojenskou helmou, zleva vedle ní stojí čáp a na hlavě má vavřínový věnec (patrně alegorie vítězství).^[11] Pod tímto výjevem byl pás vyplněný menšími antikizujícími postavami v hluboké krajině provedený technikou šerosvit (chiaroscura), který lze datovat až do 17. století.

Malba je provedena technikou šerosvitu (chiaroscura) se zvýrazněním některých detailů žlutooranžovou barvou, evokující pozlacení. Mezi třetím a čtvrtým okenním otvorem se nachází malba alegorické okřídlené ženské postavy v antikizujícím šatu a vavřínovým věncem na hlavě. Postava pod pravou rukou svírá zvon, pod levou rukou rolverkový štít s vyobrazením čápa.

Pod tímto výjevem se nachází nápisová páska psaná gotickou minuskulou s českým, částečně poškozeným, nápisem „zanech(?) svoje(?) jmeno wjeczne“.

Pod nápisovou páskou se nacházejí další menší antikizující postavy v hluboké krajině s hořícím městem v pozadí (?). Dvě postavy vlevo jsou nahé (muž a žena), pouze přes boky jsou kryti látkou. Na krku pak mají zlaté medaile. Postava vpravo pak znázorňuje vojáka v částečně zlacené vojenské zbrojí.

Alegorická ženská postava s křídly znázorňuje pravděpodobně jednak slávu (zvon pod pravou rukou) a jednak pravděpodobně i mravní čistotu (symbol bílého čápa v erbu, čáp může být sice i symbolem dlouhověkosti, zbožnosti a vděčnosti^[12], ale jelikož je umístěn v erbu, jde pravděpodobně o ctnost, tudíž s největší pravděpodobností cudnost^[12] v širším slova smyslu, včetně věrnosti v páru^[13], ale zřejmě také zdrženliosti^[14][12]). Jako vzor nebo spíše inspirace pro vyobrazení alegorické postavy posloužila některá z dobových manýristických rytin, je zde jistá podobnost se stojící postavou na voze z rytiny Antonia Wierixe, vytištěné Eduardem van Hoeswinckelem kolem roku 1604^[15].

Dolní levá dvojice nahých postav znázorňuje pravděpodobně význam mravní čistoty, pravá postava vojáka pak hrdinskou slávu. Zlaté detaily pak sybolizují slávu, věčnost, hrdinskou ctnost, manželskou svornost, obezřetnost a urozenost^[16]. Volnou, spíše jen inspirativní, předlohou pro vyobrazení nahých postav vlevo (obzvláště pro postavu muže) mohly být postavy Adama a Evy z rytiny Jana Collaerta, vytištěné někdy mezi roky 1612 až 1620 Theodoorem Gallem^[17].

Významově vyobrazení na fasádě tak nabízí dvě cesty k zanechání svého dobrého jména pro budoucí generace na tomto světě, cestu mravní čistoty nebo cestu hrdinské slávy (která však často je spojena s neštěstím druhých – pravděpodobně hořící město v pozadí výjevu). Tento význam doplňuje i vyobrazený text.

Malbu lze přibližně datovat mezi roky 1612 (přibližná datace možných dobových vzorových grafických listů) až 1620 (kdy byly obyvatelé města zmasakrováni Buquoyovým vojskem a město ztratilo veškerý svůj majetek i svá práva^[18]).

Doložený vývoj domu, jeho malířské výzdoby (figurální motivy) odráží postupný majetkový vzestup prachatických měšťanů v 16. stoletím, kdy město vlastnili Rožmberkové, zejména v éře vladařství Viléma z Rožmberka v 2. polovině 16. století. Toto období, kdy vznikala renesance v Prachaticích, bývá nazýváno zlatým věkem Prachatic. Dům je významným prvkem Městské památkové rezervace Prachatice^[2].

• 
  Pohledy na dům Neumannova 148
• 
  Pohledy na dům Neumannova 148
• 

  (c) Anaj7, CC BY-SA 3.0
  Pohledy na dům Neumannova 148

• 
  Zbytky fresek nad okny
• 
  Zbytek fresky pod krakorcem

• 
  Detaily torza fresek na domě Neumannova 148
• 
  Zbytky fresek na fasádě
• 
  Detaily torza fresek na domě Neumannova 148
• 
  Detail 1. patra na krakorcích domě Neumannova 148

• 
  Vstupní portál v detailu
• 
  Detail 1. patra na krakorcích domě Neumannova 148

• Městská památková rezervace Prachatice
• Restaurování v Prachaticích
• Tomáš Skořepa
• Jiří Mašek (restaurátor)

• FENCL, Pavel; KOUTNÁ, Jana; KUBŮ, František; MAGER, Jan Antonín. Prachatice. 1. vyd. Praha: Paseka, 2007. 64 stran 131 černobílých fotografií s. ISBN 978-80-7185-843-0. S. 43. 
• FENCL, Pavel; MAGER, Jan Antonín. Prachatice: Vývoj uliční sítě a jejího pojmenování. 1. vyd. Prachatice: Okresní muzeum Prachatice, 1990. 49 s. 
• FENCL, Pavel; MAGER, Jan Antonín; JURČO, Antonín. Prachatice.Obrazy z paměti města. 1. vyd. Prachatice: Město Prachatice, 2012. 410 s.: il. (převážně barev.), mapy, portréty, faksim.; 26 cm [3000 výt.] s. ISBN 978-80-260-2975-5. Kapitola Vznik ulic a náměstí a vývoj jejich názvů, s. 76. 
• FUČÍKOVÁ, Eliška; GAŽI, Martin; LAVIČKA, Roman, a kol. Rožmberkové : rod českých velmožů a jeho cesta dějinami. České Budějovice: Národní památkový ústav, územní odborné pracoviště v Českých Budějovicích, 2011. 752 s. ISBN 978-80-85033-31-1. 
• Iconologia di Cesare Ripa Perugino Cavalier di SS. Mauritio et Lazaro. Divisa in tre libri,. Venetia: [s.n.], 1645. S. 681. (italština) 
• LAVIČKA, Roman; ŠIMÚNEK, Robert. Páni z Rožmberka 1250–1520 : jižní Čechy ve středověku : kulturněhistorický obraz šlechtického dominia ve středověkých Čechách. České Budějovice: Veduta, 2011. 356 s. ISBN 978-80-86829-70-8. 
• MAREŠ, František; SEDLÁČEK, Jan. Soupis památek historických a uměleckých v království Českém od pravěku do polovice XIX. století. XXXVIII, Politický okres Prachatický. Praha. Praha: Archaeologická kommisse při České akademii císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění, 1913. 384 [2] l. barev. obr. příl. s. Kapitola Prachatice, s. 197–305. 
• MAREŠ, František; SEDLÁČEK, Jan. Prachatice 38. Politický okres prachatický (1913). 1. vyd. Praha: Archaeologická komisse při České akademii císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění, 1913. 388 s. (Soupis památek uměleckých a historických od pravěku do polovice XIX. století; sv. Soupis památek, 38. Politický okres prachatický (1913)). (2019) Dostupné online. Kapitola Prachatice, s. 197–304. 
• MUK, Jan. Prachatice. Vnitřní město a předměstí. Stavebně historický rozbor objektů (Pasport). Praha: SÚRPMO, 1963. (Pasport býv. SÚRPMO uložený v archivu plánové sbírky NPÚ ÚP v Praze). 
• PELIKÁNOVÁ, Petra. Uliční názvosloví města Prachatice. České Budějovice, 2016 [cit. 2019-02-14]. 85, 7 stran barevných fotografií s. Bakalářská práce. Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích. Pedagogická fakulta. Katedra českého jazyka a literatury. Vedoucí práce PhDr. Milena Nosková, Ph.D.. s. 31. Dostupné online.
• SKOŘEPA, Tomáš; MERTA, Hynek. Restaurování nástěnných maleb na fasádě domu č. p. 148 v Prachaticích (nepublikovaná restaurátorská zpráva uložená na MÚ v Prachaticích). Praha: [s.n.], 1995. 
• STAŇKOVÁ, Barbora. Prachatice od války do „Sametové“ revoluce. Stavební vývoj města [online]. České Budějovice: Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích, Filozofická fakulta, Ústav věd o umění a kultuře, 2017 [cit. 2019-03-09]. Dostupné online
• ŽABKOVÁ, Gabriela. Renesanční nástěnná malba a sgrafito na fasádách domů v Prachaticích. Renaissance mural paintings and sgraffiti on the facades in town Prachatice.. Praha, 2011 (9. 6.) [cit. 2019-02-07]. 283 s. Diplomová práce. Univerzita Karlova, Filozofická fakulta, Ústav dějin umění. Vedoucí práce doc. PhDr. Martin Zlatohlávek, Ph.D.. Dostupné online.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Neumannova čp. 148 na Wikimedia Commons
• Regenerace MPR Prachatice