Cysticerkóza

Cysticerkóza
Klasifikace
MKN-10	B69.
MeSH	D003551
Klinický obraz
Postižený systém	centrální nervová soustava, oko, svalová soustava, podkoží
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Cysticerkóza (také neurocysticerkóza) je celosvětově rozšířené onemocnění lidí vyvolané larvami (cysticerky) tasemnice Taenia solium. Onemocnění je charakterizováno přítomností cysticerků T. solium v orgánech, především v mozku (neurocysticerkóza), ale i ve svalech, očích a v podkoží. Neurocysticerkóza je hlavní infekční příčinou získané epilepsie a zároveň jde o nejčastější parazitární onemocnění postihující centrální nervový systém na světě. Incidence cysticerkózy je nejvyšší ve státech subsaharské Afriky, Mexiku, Jižní Americe, Indii a v Číně. Na neurocysticerkózu na světě ročně umře kolem 50 000 lidí.

Etiopatogeneze a přenos

Původcem je tasemnice dlouhočlenná (T. solium). Definitivním hostitelem T. solium je člověk (dospělé tasemnice ve střevech) a mezihostitelem je prase domácí a prase divoké. Člověk však figuruje i jako alternativní mezihostitel, tzn. může se nakazit vajíčky tasemnice.^[1] Je to dáno podobnou fyziologií lidského a prasečího trávení. Cysticerkóza T. solium se krom člověka a prasat velmi výjimečně objevuje i u ovcí, koz a psů.^[2] Člověk se nakazí vajíčky T. solium z kontaminované potravy, vody, při nedostatečné hygieně. Důležitým faktem je, že cysticerkózou mohou onemocnět i lidé, kteří nekonzumují vepřové maso, a vegetariáni.^[3] Jako častý způsob přenosu byla popsána tzv. vnější autoinfekce (fekálně-orální cesta), kdy člověk s dospělou tasemnicí ve střevech se nakazí sám vajíčky pocházejících z okolí vlastního anu či spodního prádla.^[1] Tento fakt potvrzuje, že téměř 25 % pacientů s neurocysticerkózou mělo rovněž dospělou tasemnici ve střevech.^[3] V mnoha parazitologických učebnicích je uváděna i tzv. vnitřní autoinfekce, při které se antiperistaltickými pohyby střeva dostanou zralé proglotidy do žaludku. Zde dojde k uvolnění onkosfér z vajíček a následné penetraci do krevního oběhu a vzniku cysticerkózy.^[2] Nicméně pro tuto hypotézu navrženou Rudolfem Leuckartem již v roce 1856 nebyly doposud podány žádné důkazy.^[1]

Z pozřených vajíček se působením trávicích enzymů v žaludku a duodenu uvolní larvy onkosféry, které penetrují střevní stěnu a krví jsou rozneseny do celého těla. V místě, kde se uchytí, encystují (přemění se v cysticerkus). Cysticerkus dozraje během 2-3 měsíců a žije několik let.^[3] Zralé cysticerky jsou až 1 cm velké cysty, oválného až kulovitého tvaru, jež obsahují jeden invaginovaný protoskolex.^[1] Cysticerky procházejí během infekce několika stádii. Na počátku aktivní cysticerky potlačují různými mechanismy imunitní odpověď a zabraňují tak vzniku zánětlivého ložiska (vezikulární stádium). Jakmile cysticerkus ztratí schopnost potlačit imunitní odpověď hostitele, je stěna cysty postupně infiltrována mononukleáry. Zánětlivý infiltrát prostoupí i dovnitř cysty (koloidní stádium). S progresí imunitní odpovědi dochází k zániku dutiny cysty a následné kalcifikaci (kalcifikační stádium).^[4]

Symptomatologie

Projevy cysticerkózy jsou velmi různorodé a odvíjejí se od lokalizace cysticerků v těle, jejich počtu, stáří infekce či imunitní odpovědi. Obecně se cysticerkóza dělí do několika forem dle lokalizace: neurocysticerkóza (cysticerky v mozku a míše), cysticerkóza očí, cysticerkóza svalů, cysticerkóza podkoží.^[3]

Neurocysticerkóza

Je charakterizována 3 základními syndromy: konvulze (epileptický záchvat), intrakraniální hypertenze a psychiatrické poruchy.^[1]

Cysticerkóza očí

Méně častá (pouze 1-3 % pacientů s cysticerkózou). Projevuje se různými poruchami zraku.^[3]

Cysticerkóza svalů

Probíhá často asymptomaticky, většinou současně s neurocysticerkózou. Při masivní infekci může docházet k pseudohypertrofii svaloviny. Je popsána i cysticerkóza srdeční svaloviny.^[3]

Cysticerkóza podkoží

Cysticerky v podkoží se projevují nejčastěji přítomností malých, bolestivých nodulů v oblasti paží a na hrudníku. Po několika měsících až letech noduly zvazivovatějí a následně vymizí.^[3]

Diagnostika

Diagnostika cysticerkózy je obtížná a musí vycházet vždy z kombinace anamnestických údajů, klinického vyšetření a speciálních zobrazovacích metod. K detekci cyst v mozku se používá tomografické vyšetření a magnetická rezonance. Kalcifikované cysty ve svalech lze detekovat rentgenovým vyšetřením. V některých případech lze odebrat bioptát a provést histologické určení. Ze sérologických metod se používají Western blot nebo ELISA k detekci specifických protilátek proti cysticerkům. Protilátky se stanovují buď ze séra nebo z mozkomíšního moku.^[3][5]

Terapie

K léčbě cysticerkózy se používají různé kombinace anthelmintik (albendazol nebo prazikvantel), kortikosteroidů, antiepileptických léků. V indikovaných případech (u očí) se může cysticerkus odstranit chirurgicky.^[3][5]

Cysticerkóza v kultuře

O případu neurocysticerkózy u pacientky Rebeccy Adler pojednává Pilotní díl seriálu Dr. House. V animované patogenezi je uvedena právě sporná vnitřní autoinfekce, tedy zanesení vajíček T. solium antiperistaltickými pohyby ze střeva do žaludku. Dále se o neurocysticerkóze také můžeme dozvědět ze seriálu Chirurgové (s05e15), kdy je bratr Addison Montgomeryové (dříve Shepherdové), přivezen do Seattlu Grey právě s parazity v mozku.

Odkazy

Reference

Související články

• tasemnice dlouhočlenná
• epilepsie

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu cysticerkóza na Wikimedia Commons
• Neurocysticercosis^{[nedostupný zdroj]}