Nezbedný bakalář (film)

Nezbedný bakalář
Země původuČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Jazykčeština
Délka92 minut
Žánrkomedie
PředlohaZikmund Winter: Povídky Peklo a Nezbedný bakalář ze sbírky Rakovnické obrázky
ScénářZdeněk Štěpánek, Otakar Vávra
RežieOtakar Vávra
Obsazení a filmový štáb
Hlavní roleZdeněk Štěpánek,
Vlasta Matulová
František Smolík
Otomar Korbelář
Jaroslav Marvan
Míla Pačová
Jaroslav Vojta
ProdukceČeskoslovenská filmová společnost
HudbaJiří Srnka
KameraJan Roth
StřihAntonín Zelenka
ArchitektJan Zázvorka
Výroba a distribuce
Premiéra6. 9. 1946
Nezbedný bakalář na FPČSFDKinoboxuIMDb
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Nezbedný bakalář je česká renesanční veselohra, natočená v roce 1946 v režii Otakara Vávry, na motivy povídek Zikmunda Wintra.

Tvůrci

Postavy

Zdeněk Štěpánekbakalář Jan
Vlasta MatulováAnna, hostinská „U Střípků“
Otomar Korbelářřezník Mikuláš
František Smolíkkonšel Šmardoch
Jaroslav MarvanPísecký, primas města Rakovníka
František KreuzmannŽlutický, inspektor a městský písař
Míla PačováMarkyta, manželka Žlutického
Saša RašilovHruška, pekař a konšel
František Rolandkonšel Slach
Zdenka BaldováSlachova žena
Jaroslav Vojtavysloužilec Matěj
Václav TréglČešpivo, konšel
Gustav Hilmarděkan Šimon Cerasýn
Stanislav Neumannuniverzitní pedel Jan
Josef Grusssukcentor Zachariáš
Eman Fialadráb
Marie Vášováděvečka v hostinci „U Střípků“
Milada Smolíkováměštka Hrušková
F. X. Mlejnekměšťan
Vladimír Řepakonšel a krejčí Máma
Theodor Pištěk (herec)rychtář Toužil
Marie RýdlováAlžběta, žena Mikulášova
Josef Vinklářmendík Martínek
Jaroslav Marešmendík
Vlastimil Brodskýmendík
Bohumil Bezouškamendík
Antonín Jedličkařeznický učeň Kuba
Jan W. Speergerkočí

Děj

Příběh se odehrává v roce 1587 v Rakovníku za panování císaře Rudolfa II. Rakovník byl právě povýšen na královské město. Na radnici probíhá velká oslava. Konšelé se dohodnou, že škola ve městě potřebuje bakaláře. Vsadí se mezi sebou o 16 věder piva, kdo sežene dobrého bakaláře. Se soudkem se pak několik konšelů vydá na Karlovu univerzitu do Prahy. Snaží se přesvědčit bakaláře Jana, aby nastoupil do školy v Rakovníku. Ten nakonec souhlasí a oznámí svým žákům (mendíkům), že si je vezme s sebou do Rakovníka. Ti mají radost, že dostanou najíst každý den.

Přivítání v rakovnické škole není přívětivé, zatím v ní konšelé sušili chmel. Budova školy je ve velmi špatném stavu, protože konšelé jsou šetrní. Večer zajde bakalář Jan do místní hospody, kde vysedávají již konšelé. Tam poprvé vidí paní Annu, vdovu, hostinskou. Hostinská se líbí všem, nejvíce však řezníku Mikuláši, který ji posílá milostné dopisy. Sám je však ženatý se starou lakomou paní Alžbětou. Anna padne do oka i bakaláři Janovi. V noci ji pod oknem zazpívá a zahraje na loutnu.

Když druhý den přebírá žáky v rakovnické škole, za účasti konšelů, zkritizuje vedení města za malou péči věnovanou škole a také pana Žlutického, inspektora a městského písaře, který se den předtím na něj při příjezdu povyšoval. Jídlo přislíbené žákům se nedá jíst, je plesnivé a především jsou to jen kosti. Měšťané a konšelé si však hodují jitrnice a koláče. Bakalář přijde v nejlepším do hostince a dá konšelům zbytky, které dostali žáci k jídlu. Tím si konšely ještě více znepřátelí.

Postupně se bakalář Jan spřátelí s hostinskou Annou. On se jí také líbí. Řezník Mikuláš však přijde za Annou s návrhem, že se sejdou na opuštěném místě, na chmelnici za městem. Slyší to však tajně sukcentor Zachariáš, jde za Annou, řekne, že to ví a začne ji obtěžovat.

Žáci se v zimě učí ve škole, do které fouká vítr a zatéká do ní střechou. Konšelé odmítli dát peníze na zátop. Bakalář je tedy požádá, ať povolí hrát žákům divadlo, že si na dřevo vydělají sami. Pan Žlutický však toto zamítne. Většina konšelů nemá bakaláře ráda, protože před nimi neohýbá hřbet a navíc se přátelí s chudými, např. s vysloužilým vojákem Matějem.

O Vánocích nacvičí žáci písně a chtějí udělat koncert, kde by vybrali nějaké peníze na dřevo a opravu školy. Na koncert však přijdou jen čtyři lidé, kteří přispějí, včetně hostinské Anny. Žáci jsou celí promrzlí, nemají ani pořádné boty. Jednomu z nich, který krásně zpívá sóla, Martínkovi, slíbí bakalář nové škorně. Chlapec po koncertě omdlí zimou a těžce ochuraví. Bakalář jde za panem Žlutickým, aby mu prodal svoji nejoblíbenější knihu – Ovidia, vázanou v kůži, čímž by získal nějaké peníze pro Martínka. Žlutický se mu vysměje a nekoupí. Bakalář rozhodne sehnat peníze jinak – žáci začnou ve městě rozebírat ploty na dřevo a chytí i pár slepic Pro Martínka ve městě ukradnou škorně. Když se to dozví Žlutický, svolá radní. Většina je pro potrestání nebo vyhnání bakaláře z města. Primas rozhodne nechat napsat dopis pražské univerzitě, aby bakaláře na konci roku vyměnila.

Bakalář Jan je z přístupu města ke škole a k němu nešťastný a léčí to alkoholem. Vysloužilec Matěj mu navrhne, že mu najde hodnou ženu, hostinskou Annu, která sama řekla Matějovi, že má bakaláře Jana ráda. Jan jde tedy za Annou. Objeví se tam však i řezník Mikuláš, Anna za ním vyběhne a dlouze rozmlouvají. Nešťastný Jan se vrátí do hostince a pije. Ten večer se Anna již neobjeví, hosty obsluhuje děvečka. Setkání Anny s Mikulášem však viděl sukcentor Zachariáš a šel vzbouřit paničky do města, chtějí milence přistihnout. Anna na schůzce za městem řekne Mikuláši, že nemůže žít ve hříchu a že již nikdy za ním nepřijde. Mezitím žáci běželi za Janem, že Anna je v nebezpečí. Ten se vydal na chmelnici a vyměnil si úlohu s Mikulášem. Ženy vedené Markytkou, manželkou Žlutického, jsou překvapené, že nepřistihli Mikuláše s Annou, ale Jana. Ten jim řekne, že je přece svobodný a Anna je vdova, mohou si tedy dělat, co chtějí. Když se vrátí Mikuláš domů, zjistí, že jeho nemocná žena Alžběta podpálila dům a sama uhořela.

V hostinci se dozví Jan náhodou, že radní napsali do Prahy o nového bakaláře. Běží domů a začne si hned balit věci. Vysloužilec Matěj s konšelem Šmardochem za ním přivedou Annu. Annu mu řekne, že jí bude bez něj smutno a děkuje mu za jeho pomoc. Jan se vyzná, že byla světýlkem ve tmách jeho bědného kantorského života, jeho největší láskou a nikdy že na ni nezapomene. Dají si polibek na rozloučenou. Jan řekne, že všichni ve městě budou jistě rádi, že odejde, neboť on se mezi ně nehodí. Jan vzbudí mendíky, zabalí věci, rozloučí se ještě s Matějem a Šmardochem a za zpěvu a tance se vydají pěšky do Prahy. Rozhořčení měšťané, kteří se hlukem probudili, je z oken nenávistně pozorují.

Zajímavost

Odkazy

Reference

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“