Ngaphö Ngawangdžigme

Ngapo Ngawang Jigme
Narození1. února 1910
Lhasa
Úmrtí23. prosince 2009 (ve věku 99 let)
Peking
Místo pohřbeníPapaošanský revoluční hřbitov
Povolánípolitik a spisovatel
Politická stranaKomunistická strana Číny
ChoťNgapo Cchaj-tan Čuo-ka
DětiNgapo Jigmé
Ngapo Tchu-tao Tuo-ťi
Ngapo Žen-čching
Ngapo Tan-ceng Ťin-mej
Ngapo Ťin-jüan
Ngapo Pema
… více na Wikidatech
RodNgapoové a Horkhangové
PříbuzníLodrö Chökyi Sengé (vnuk)
FunkceKalön (1950–1959)
předseda lidové vlády Tibetské autonomní oblasti
administrátor Čhamda
poslanec Všečínského shromáždění lidových zástupců
člen celostátního výboru Čínského lidového politického poradního shromáždění
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Ngaphö Ngawangdžigme[1] (v tibetštině: ང་ཕོད་ངག་དབང་འཇིགས་མེད་, čínské zjednodušené znaky: 阿沛·阿旺晋美, v pchin-jinu: Āpèi Āwàng Jìnměi, v tibetském pchin-jinu: Ngapo Ngawang Jigmê, podle Wylieho transliteračního schématu: Nga phod Ngag dbang 'jigs med[2], 1. února 1910 Lhasa – 23. prosince 2009 Peking[3]) byl významnou osobností tibetské politiky a veřejného dění, v průběhu svého života zastával řadu politických funkcí. V prvních letech po čínské okupaci Tibetu představoval nejvýše postaveného tibetského politika, který spolupracoval s novým komunistickým režimem.

Mládí

Ngaphö Ngawangdžigme se narodil v hlavním městě tibetské autonomní oblasti, Lhase.

Pocházel z bohaté rodiny aristokratického původu. Jeho otec zastával funkci guvernéra na východě Tibetu a zároveň byl také velitelem tibetských ozbrojených sil.[4]

Ngapo studoval v Tibetu poezii a literaturu, a následně pokračoval ve svém vzdělávání ve Spojeném království.[5]

Život a kariéra

Roku 1932 se Ngaphö vrátil ze svých studií, a nastoupil do tibetské armády. Poté zastával od roku 1936 funkci úředníka v Čhamdu, kde byl jeho otec guvernérem.

V dubnu roku 1950 byla Ngaphö nabídnuta pozice generální guvernéra Čhamda, tuto pozici od září roku 1950 zastával. Dále působil jako vrchní velitel tibetské armády v Čhamdu, a vedoucí tibetské delegace v pekingských mírových jednáních.[6]

Ngapo ve své politické kariéře pokračoval aktivně až do své smrti 23. prosince 2009

Vrchní velitel tibetské armády v Čhamdu

Tuto pozici Ngaphö zastával paralelně s funkcí guvernéra Čhamdo.

V době nástupu do funkce byly již Ngaphövým předchůdcem vypracovaný plány dalšího fungování armády a ochrany Tibetu před Lidovou osvobozeneckou armádou. Šlo o budování opevnění a rekrutování vojáků. Ngaphö se rozhodl opevnění zbourat, vojáky odvolat, a s Lidovou osvobozenou armádou vyjednávat.

V říjnu roku 1950 se po krátkém vojenském střetu tibetská armáda vzdala.

Ngapha zaujal myšlenkový směr Lidové osvobozenecké armády a byl také mile překvapen tím, jak s ním armáda zacházela. A za nedlouho se stal vůdcem Čínské komunistické strany v Tibetu.[5][7][8]

Vedoucí tibetské delegace v pekingských mírových jednáních

Roku 1951 se v Pekingu uskutečnilo mírové jednání, týkající se osvobození Tibetu.

Ngaphö, jakožto vůdce tibetské delegace, podepsal sedmnáctibodovou dohodu o mírovém osvobození Tibetu, čímž uznal čínskou svrchovanost výměnou za náboženskou volnost Tibetu. Po návratu z mírového jednání byl podpis smlouvy zpochybněn tibetskou vládou. Vláda argumentovala tím, že k podpisu došlo pod nátlakem, a že samotný podpis smlouvy byl mimo Ngaphövy pravomoci.[9][10]

Kašagský ministr - Kalön (1953-1954)

Ngaphö byl tibetskou vládou jmenován do funkce ministra nově vzniklého reformního výboru. V rámci jeho funkce vznikly reformy týkající se úrokových sazeb a správy regionů.[11][12]

Generální tajemník přípravného výboru pro tibetskou autonomní oblast

Do funkce nastoupil roku 1956, roku 1959 se stává viceprezidentem výboru.[13]

Místopředseda Stálého výboru Národního lidového kongresu

Vykonával funkci místopředsedy celostátního výboru Čínského lidového politického poradního shromáždění (1959–1965 a 1993–2009) a místopředsedou stálého výboru Všečínského shromáždění lidových zástupců (1965–1993).

Smrt

Ngaphö Ngawangdžigme zemřel roku 2009 v Pekingu na nespecifikovanou nemoc ve věku 99 let.[6]

Literatura

  • KOLMAŠ, Josef. Praha: Libri, 2011. ISBN 978-80-7277-483-8. S. 45–51; 130. 

Externí odkazy

Reference

  1. ↑ Kolmaš, Josef: Tibet (strany 45-51; 130)
  2. ↑ POWERS, John. The Buddha party: how the people's Republic of China works to define and control Tibetan Buddhism. [s.l.]: [s.n.] Dostupné online. ISBN 978-0-19-935815-1. OCLC 947145370 (English) OCLC: 947145370. 
  3. ↑ 新华网_让新闻离你更近. www.news.cn [online]. [cit. 2021-06-14]. Dostupné online. 
  4. ↑ SHAKYA, Tsering. The Dragon in the Land of Snows: A History of Modern Tibet Since 1947. [s.l.]: Columbia University Press Dostupné online. ISBN 978-0-231-11814-9. 
  5. ↑ a b Ngapoi Ngawang Jigme 1910 - 2009 .:. Tibet Sun. web.archive.org [online]. 2011-07-17 [cit. 2021-06-14]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2011-07-17. 
  6. ↑ a b International Campaign for Tibet [online]. 2009-12-23 [cit. 2021-06-14]. Dostupné online. (anglicky) 
  7. ↑ CABESTAN, Jean-Pierre. The Cambridge Handbook of Contemporary China. By Colin Mackerras and Amanda Yorke. [Cambridge: Cambridge University Press, 1991. 266 pp. Hard cover £30.00, paperback £12.95.]. The China Quarterly. 1992/06, roč. 130, s. 421–422. Dostupné online [cit. 2021-06-14]. ISSN 1468-2648. DOI 10.1017/S0305741000040893. (anglicky) 
  8. ↑ Son of China's Top Tibetan Official Campaigns for Free Tibet. AP NEWS [online]. [cit. 2021-06-14]. Dostupné online. 
  9. ↑ The Official Web Site of the Central Tibetan Administration. web.archive.org [online]. 2007-10-12 [cit. 2021-06-14]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2007-10-12. 
  10. ↑ Truth and lies in Tibet. South China Morning Post [online]. Invalid Date [cit. 2021-06-14]. Dostupné online. (anglicky) 
  11. ↑ Ngapoi Ngawang Jigme 1910 - 2009 .:. Tibet Sun. web.archive.org [online]. 2011-07-17 [cit. 2021-07-25]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2011-07-17. 
  12. ↑ Truth and lies in Tibet. South China Morning Post [online]. Invalid Date [cit. 2021-07-25]. Dostupné online. (anglicky) 
  13. ↑ The Official Web Site of the Central Tibetan Administration. web.archive.org [online]. 2007-10-12 [cit. 2021-07-25]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2007-10-12. 

Média použitá na této stránce

Ngapoi Ngawang Jigme.png
Ngapoi Ngawang Jigme at the first session of the PRC's First National People's Congress in 1954. Picture is in the public domain, the copyright has expired.