Ni Č’-fu

Ni Č’-fu
Narození	květen 1933 Šanghaj
Úmrtí	24. dubna 2013 (ve věku 79 let) Peking
Povolání	politik
Politická strana	Komunistická strana Číny
Funkce	poslanec Všečínského shromáždění lidových zástupců
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Ni Č’-fu (čínsky pchin-jinem Ní Zhìfú, znaky 倪志福; 4. května 1933 – 24. dubna 2013) byl čínský komunistický politik a odborář, vzorový dělník a inženýr byl během kulturní revoluce vyzdvižen do politiky: stal se členem ústředního výboru Komunistické strany Číny (1969–2007), jedním z tajemníků městského výboru strany v Pekingu a Šanghaji, kandidátem (1973–1977) a členem (1977–1987) politbyra, předsedou Všečínské federace odborů (1978–1993), vedl městský výbor strany v Tchien-ťinu (1984–1987), byl místopředsedou stálého výboru Všečínského shromáždění lidových zástupců (1988–1998).

Život

Ni Č’-fu se narodil v Šanghaji roku 1933 v rolnické rodině, než dosáhl jednoho roku života, zemřel mu otec.^[1] Od roku 1944 pracoval, v letech 1945–1948 se vrátil do školy. V roce 1950 se vyučil v šanghajské továrně Te-tchaj. V červnu 1953 byl přeložen do státní továrny 618 (Strojírny Jung-ting) v Pekingu. Během svého působení v továrně vyvinul vrtací stroj, který výrazně zvýšil výkon a životnost vrtáků a na který mu byl později udělen patent. V roce 1958 vstoupil do Komunistické strany Číny^[1] a v roce 1959 byl jmenován národním „vzorovým pracovníkem“. V roce 1965 byl povýšen na zástupce hlavního inženýra továrny 618 a později na hlavního inženýra.

Patřil k příkladným dělníkům vyzdviženým do politiky během kulturní revoluce. V dubnu 1969 byl na IX. sjezdu KS Číny zvolen členem ústředního výboru a v roce 1973 na X. sjezdu KS Číny, kdy třetinu nově zvoleného ústředního výboru tvořili dělníci a rolníci, se stal kandidátem politbyra, jedním ze čtyř lidí zastupujících v politbyru lidové masy (vedle Wang Chung-wena, Čchen Jung-kueje a Wu Kuej-sien).^[2] V letech 1973–1976 působil také jako tajemník pekingského městského výboru KS Číny, místopředseda pekingského revolučního výboru a předseda pekingských odborů.

Když na konci kulturní revoluce v roce 1976 padl „gang čtyř“, byl Ni poslán do Šanghaje se Su Čen-chuou a Pcheng Čchungem, aby převzali vedení Šaghaje od stoupenců gangu čtyř. Ni se stal druhým tajemníkem šanghajského městského výboru KS Číny a místopředsedou šanghajského revolučního výboru^[1] a převzal městskou milici a odbory, které dosud byly pod kontrolou Wang Chung-wena, jednoho ze čtyř. V roce 1977 se vrátil do Pekingu, kde zastával funkci druhého tajemníka městského výboru KS Číny. Téhož roku byl na XI. sjezdu KS Číny zvolen členem politbyra.^[1]

Na IX. kongresu odborů v roce 1978 byl zvolen předsedou Všečínské federace odborů,^[1] což bylo vnímáno jako razantní změna, částečně i kvůli jeho relativně nízkému věku. Funkci předsedy odborů vykonával po tři po sobě jdoucí období až do roku 1993. Na XII. sjezdu KS Číny v roce 1982 byl znovuzvolen do politbyra. Od října 1984 do srpna 1987 současně zastával funkci tajemníka městského výboru KS Číny v Tchien-ťinu. V letech 1988 až 1998 působil jako místopředseda stálého výboru Všečínského shromáždění lidových zástupců (parlamentu). V roce 1999 se stal předsedou Asociace čínských vynálezců, kterou v roce 1985 spoluzakládal. Do ústředního výboru KS Číny byl zvolen na sedm po sobě jdoucích období, od roku 1969 až do roku 2007.

Dne 24. dubna 2013 zemřel v Pekingu na následky nemoci.

Odkazy

Reference

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Ni Č’-fu na Wikimedia Commons