Ni Can
| Ni Can | |
|---|---|
.jpg) | |
| Narození | 1301 Wu-si |
| Úmrtí | 1374 (ve věku 72–73 let) Wu-si |
| Povolání | malíř, básník a kaligraf |
| Choť | Jiang Yuanming[1] |
| Děti | Ni Mengyu[1] Ni Jimin[1] |
| Rodiče | Ni Bing[1] |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Ni Can (čínsky pchin-jinem Ní Zàn, znaky zjednodušené 倪瓒, tradiční 倪瓚; 1301–1374)[2] byl čínský malíř a kaligraf pozdně jüanského a počátků mingského období.
Jména
Ni Can používal zdvořilostní jméno Jüan-čen (čínsky pchin-jinem Yuánzhèn, znaky zjednodušené 元镇, tradiční 元鎮) a pseudonymy Jün-lin (čínsky pchin-jinem Yún lín, znaky zjednodušené 云林, tradiční 雲林, Chuan-sia-šeng (čínsky pchin-jinem Huànxiáshēng, znaky 幻霞生) a Ťing-man-min (čínsky pchin-jinem Jīngmánmín, znaky zjednodušené 荆蛮民, tradiční 荊蠻民).
Život
Ni Can pocházel z Wu-si (v provincii Ťiang-su), narodil se roku 1301.[3] Pocházel z majetné rodiny, která však koncem 30. let 14. století svůj majetek ztratila. Namísto úřední kariéry se obrátil k umění, především malířství, kaligrafii, poezii a sběratelství. Od 50. let[2] pod vlivem taoismu opustil svůj dům a s manželkou putoval po jezerech a řekách rodného kraje.[4]
Byl klidný, tichý a puntičkářský, což se odráželo v jeho díle. Maloval průzračné jemné scenérie typické úsporným stylem, prázdnými plochami, „šetřením tuší“, s oblibou používal tah „překroucená stuha“, věnoval velkou pozornost kompozici.[3][4] V jeho krajinách se nicméně projevila omezenost témat – zpravidla obsahují skupinu stromů okolo jednoduchého pavilónu u vodní plochy, v pozadí rozplývající se hory.[4] Dostalo se mu širokého uznání, tradičně je řazen mezi čtyři jüanské mistry, nejvýznačnější malíře a kaligrafy své doby.[5]
Odkazy
Reference
- ↑ a b c d Biografická databáze čínských historických postav.
- ↑ a b The Palace Museum. Pavilion and Trees in Autumn [online]. Peking: The Palace Museum [cit. 2014-11-18]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-11-29. (anglicky)
- ↑ a b Encyclopædia Britannica. Ni Zan [online]. Encyclopædia Britannica [cit. 2014-11-18]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b c PALÁT, Augustin; PRŮŠEK, Jaroslav. Středověká Čína : Společnost a zvyky v době dynastií Sung a Jüan. 1. vyd. Praha: DharmaGaia, 2001. 376 s. ISBN 80-85905-39-6. S. 171, 173. [Dále jen Palát, Průšek].
- ↑ ZÁDRAPA, Lukáš; PEJČOCHOVÁ, Michaela. Čínské písmo. Praha: Academia, 2009. 298 s. (Orient; sv. 5). ISBN 978-80-200-1755-0. S. 239.
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Ni Can na Wikimedia Commons - China Online Museum. Ni Zan [online]. China Online Museum [cit. 2014-11-18]. Stručná biografie včetně ukázek Ni Canových obrazů. Dostupné online. (anglicky)
Média použitá na této stránce
Ni_Zan._The_Rongxi_Studio.1372._74,7x35,3._National_Palace_Museum,_Taipei
According to the inscription by Zhang Yu at the left side, the main figure in this scroll is none other than Ni Zan (1301-1374), one of the Four Yuan Masters of painting. The landscape on the screen behind is also intentionally done in imitation of Ni's style. The pose of the figure is also borrowed from that of Vimalakirti in Buddhist painting, transforming the image of Ni Zan into that of a refined and lofty recluse. The painting with intentional pale colors depicts Ni Zan with brush and paper, as if about to pour out his heart. By Ni's side is an attendant holding a flywhisk, water vessel, and washbasin in an apparent reference to his fastidious cleanliness. Zhang Yu, a close friend of Ni Zan, here wrote an inscription of praise, part of which reads: "Gazing askance at the fullness of life, he takes the world lightly with a sense of humor." Outer appearance revealing the inner spirit is exactly what the portrait attempts to achieve. This scroll reflects an important friendship in Chinese painting and the development of literati portraiture, having great period significance and artistic quality as well.
— National Palace Museum
據張雨（1283-1350）題贊，畫中的主角是「元四大家」之一的倪瓚（1301-1374）。畫中屏風山水刻意模仿倪氏風格，並借用佛畫中維摩詰居士的坐姿，來塑造倪瓚風神清朗的隱士形象。全幅用色刻意淺淡，倪瓚濡筆伸紙，似欲一吐胸懷，身旁侍者手持的拂塵、水瓶、水匜等，均凸顯其潔癖習性。張、倪兩人為知交，張於題贊中稱倪：「達生傲睨，玩世諧謔。」從外在形象直透其內在神氣，與畫像恰可對映。此卷體現一段重要的畫史情誼與文人肖像畫的發展，甚具時代意義與藝術特質。
— 國立故宮博物院