Nibiru

Marduk, bůh ztotožňovaný s Nibiru

Nibiru, přesněji nēberu, též nēbaru, nēperu, je sumersko-akkadský výraz ve významu „přívoz, brod, přechod, křížení“, který byl také užíván v astronomii, pro planetu Jupiter, v jednom případě i pro Merkur, nespecifikovanou hvězdu či jako jméno pro boha Marduka. V případech, kdy je chápáno jako nebeský objekt, kolísá jeho popis mezi stálicí a planetou.[1][2]

V akkadském kosmogonickém textu Enúma eliš je Nibiru jedním z jmen Marduka a zdá se, že Nibiru hraje nějakou zvláštní roli v určování drah planet. Na tabulce zvané Astrolabe B je Nibiru označováno za „rudou hvězdu“, podle tabulky MUL.APIN je světlo hvězdy Nibiru-Marduk-Jupiter mdlé a rozděluje nebe vedví. Kromě toho je Nibiru zmiňován v astronomické literatuře jako pouhá položka v seznamu hvězd.[2]

Pseudověda

Záhadolog a pseudohistorik Zecharia Sitchin v roce 1976 ve své knize Dvanáctá planeta uvedl, že v sumerských textech se objevuje dvanáctá planeta zvaná Nibiru, která obíhá Slunce po dlouhé eliptické dráze, přičemž jeden oběh trvá 3 600 let. Obyvatele této planety ztotožnil s mezopotámskou skupinou božstev zvaných Anunnaki, kteří stvořili hybridy mezi vlastním druhem a Homo erectus – Homo sapiens, jehož účelem byla těžba zlata na Zemi. Sitchinova tvrzení později dala vzniknout konspiračním teoriím o tom, že NASA skrývá důkazy o existenci planety a že se má vrátit v květnu 2003. Nibiru bylo některými záhadology ztotožňováno s hypotetickou Planetou X.[3][2]

Proti Sitchinově hypotéze lze uvést například fakt, že Nibiru v Enuma eliš nikam nepřechází, ale samo je místem, kde k přechodu dochází. Z toho důvodu nemůže Nibiru křížit dráhy ostatních planet. Mezopotámští astronomové navíc neznali planet dvanáct, ale sedm. S údajnou excentrickou dráhou planety se také rozchází fakt, že má být viditelná každoročně.[2]

Reference

  1. ↑ BRIKMAN, John A.; CIVIL, Miguel. The Assyrian Dictionary. [s.l.]: The Oriental Institute of the University of Chicago, 2008. ISBN 978-0-91-898617-7. S. 145–147. 
  2. ↑ a b c d HEISER, Michael S. The Myth of a Sumerian 12th Planet: “Nibiru” According to the Cuneiform Sources [online]. [cit. 2022-03-08]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2016-03-16. 
  3. ↑ GREGERSEN, Erik. Ghostly Planets [online]. Encyclopaedia Britannica [cit. 2022-03-08]. Dostupné online. 

Externí odkazy

Články založené na Sitchinově pojetí Nibiru:

Média použitá na této stránce

Marduk and pet.jpg
The Statue of Marduk depicted on a cylinder seal of the 9th century BC Babylonian king Marduk-zakir-shumi I. Detailed info, from Schaudig (2008), p. 559:
Statue of Marduk, mounted on the mušḫuššu, the "fierce snake", standing in victory on the watery body of the vanquished Ti'āmat on occasion of the Babylonian New Year's festival. As one can see from the line separating the two layers of water, Ti'āmat has already been split by Marduk to be transformed into the "upper" and the "lower waters". From a cylinder seal, dedicated to Marduk by the Babylonian king Marduk-zākir-šumi (9th cent. BCE). Drawing taken from: F. H. Weissbach, Babylonische Miscellen. Wissen-schaftliche Veröffentlichungen der Deutschen Orient-Gesellschaft 4 (Leipzig, 1903), p. 16, fig. I.