Nican Horowitz

Nican Horowitz
ניצן הורוביץ
Nican Horowitz
Nican Horowitz
Stranická příslušnost
ČlenstvíMerec

Narození24. února 1965 (57 let)
Izrael Rišon le-Cijon, Izrael
Kneset18., 19.
SídloTel Aviv
Alma materTelavivská univerzita
Profesenovinář, politik, advokát a Ministr zdravotnictví Izraele
OceněníOutstanding Parliamentarian Award (2013)
Webová stránkawww.nitzan.org.il
CommonsNitzan Horowitz
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Nican Horowitz (hebrejsky: ניצן הורוביץ, Nican Horovic, * 24. února 1965, Rišon le-Cijon) je izraelský politik a poslanec Knesetu za stranu Merec.

Biografie

Narodil se ve městě Rišon le-Cijon. Bydlí v Tel Avivu. Žije se svým přítelem. V letech 19831987 sloužil v izraelské armádě. Působil v armádním rozhlasu Galej Cahal. Hovoří hebrejsky, anglicky a francouzsky. Na Telavivské univerzitě vystudoval právo. Od roku 1992 je členem izraelské asociace právníků (Israeli Bar Association).[1]

Politická dráha

Je členem vedení organizace The Association for Civil Rights in Israel. Pracoval jako novinář pro armádní rozhlasovou stanici Galej Cahal, pro Haaretz a televizní stanici Aruc Eser. V roce 2007 obdržel cenu Pratt Award pro novináře zabývající se ekologickou tematikou.[1]

Do Knesetu nastoupil po volbách roku 2009, ve kterých kandidoval za stranu Nové hnutí-Merec. V parlamentu působí jako člen výboru pro vnitřní záležitosti a životní prostředí a výboru pro zahraniční dělníky. Předsedá parlamentní lize izraelsko-německého přátelství.[1] Ve volbách v roce 2013 byl zvolen do dalšího funkčního období. Koncem roku 2014 oznámil, že po šesti letech vysokou politiku opouští a v nadcházejících parlamentních volbách nebude kandidovat.[2] V roce 2019 se však rozhodl do vysoké politiky vrátit a v zářijových volbách kandiduje do Knesetu na prvním místě kandidátky uskupení Demokratický tábor.

Odkazy

Reference

  1. a b c Nican Horowitz [online]. Kneset [cit. 2011-02-03]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. HARKOV, Lahav. Meretz MK Nitzan Horowitz leaves politics after six years [online]. The Jerusalem Post, 2014-12-31 [cit. 2015-01-03]. Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazy

Média použitá na této stránce