Niccolò III. d'Este

Niccoló III. d'Este
Ferrarský markýz
Portrét
Narození9. listopadu 1383
Ferrara
Úmrtí26. prosince 1441
ManželkyGigliola da Carrara
Parisina Malatesta
Ricciarda ze Saluzza
PotomciGinevra d'Este
Luzia d'Este
Albert Karel d'Este
Herkules I. d'Este
Zikmund d'Este
nemanželské
Ugo d'Este
Meliaduse d'Este
Leonello d'Este
Borso d'Este
Albert d'Este
Isotta d'Este
Beatrix d'Este
Rinaldo d'Este
Blanka Marie d'Este
Gurone d'Este
Kamila d'Este
RodEstenští
OtecAlbert d'Este
MatkaIsotta Albaresani
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Niccolò III. d'Este (9. listopadu 1383, Ferrara26. prosince 1441) byl kondotiérem a od roku 1393 markýzem z Ferrary.

Život

Narodil se ve Ferraře jako syn Alberta d'Este a jeho druhé manželky Isotty Albaresani. Vládu nad městem zdědil v roce 1393, když mu bylo deset let. Jako nezletilý byl veden regentskou radou podporovanou Benátskou republikou, Florencií a Bolognou.

V roce 1395 byla vojska regentské rady napadena v bitvě u Portomaggiore Niccolovým příbuzným Azzem X. d'Este, potomkem Obizza II. d'Este, který napadl Niccolovo právo vládnout ve Ferraře kvůli jeho nelegitimnímu narození, přestože jej otec legitimizoval. Azzovy žoldnéřské síly však byly v bitvě poraženy a sám Azzo se dostal do zajetí a následně byl uvězněn Astorrem I. Manfredim velitelem sil regentské rady, čímž byla odstraněna hrozba pro Niccolovu vládu.

V roce 1397 se oženil s Gigliolou da Carrara, dcerou Francesca Novella da Carrara, pána Padovy.

V roce 1403 se připojil k lize zformované proti milánskému vévodovi Gianovi Maria Viscontimu, který byl papežem Bonifácem IX. jmenován generálním kapitánem papežské armády. V roce 1405 postoupil rodové pozemky předků poblíž Este Benátkám.

V roce 1410 mu bojový mistr Fiore dei Liberi věnoval své pojednání Fior di Battaglia. V roce 1413 podnikl pouť do Svaté země. V roce 1416 ovdověl a v roce 1418 se znovu oženil s Parisinou Malatestou, dcerou Andrea Malatesty. O dva roky později, v obavě z ambicí Filippa Maria Viscontiho, mu postoupil majetek Parmy.

V roce 1425 nechal Niccolò popravit na základě obvinění z cizoložství jak svou manželku Parisinu, tak i svého nemanželského syna Uga, a nařídil, aby všechny ženy v jeho doménách, které byly shledány vinnými z cizoložství, byly usmrceny. Tento příkaz však musel zrušit, když zjistil, že by se Ferrara vylidnila. V témže roce byl opět vrchním velitelem protiviscontiovské ligy. V roce 1429 byl jeho nemanželský syn jmenován jeho dědicem.

Role Niccola jako prestižního vůdce v Itálii byla potvrzena, když bylo jeho město v roce 1438 vybráno za sídlo koncilu.

Manželství a potomci

Niccoló měl potomky s nejméně jedenácti různými ženami.

Poprvé se oženil v červnu 1397 s Gigliolou da Carrara, dcerou Francesca Novella da Carrara, pána Padovy. Spolu žádné děti neměli.

V roce 1418 se podruhé oženil s Parisinou Malatestou, dcerou Andrea Malatesty. 21. května 1425 ji dal za údajný poměr s jeho nemanželským synem Ugem popravit. Měl s ní tři děti:

  • Ginevra d'Este (24. března 1419 – 12. října 1440), ⚭ 1434 Sigismondo Pandolfo Malatesta (19. června 1417 – 9. října 1468)
  • Luzia d'Este (24. března 1419 – 28. června 1437), ⚭ Carlo Gonzaga
  • Albert Karel d'Este (*/† 1421)

Potřetí se oženil v roce 1429 oženil s Ricciardou ze Saluzza, dcerou markraběte Tomáše III. ze Saluzza. S ní měl dva syny:

Niccoló měl také několik nemanželských dětí:

  • Ugo d'Este (1405–1425)
  • Meliaduse d'Este (1406–1452)
  • Leonello d'Este (21. září 1407 – 1. října 1450), markýz z Ferrary, vévoda z Modeny a Reggia,
    ⚭ 1435 Margherita Gonzaga (1418–1439)
    ⚭ 1444 Marie Aragonská (1525–1449)
  • Borso d'Este (1413–1471)
  • Albert d'Este (1415–1502)
  • Isotta d'Este (1425–1456)
  • Beatrix d'Este (1427–1497)
  • Rinaldo d'Este (1435)
  • Blanka Marie d'Este (18. prosince 1440 – 12. ledna 1506)
  • Gurone d'Este (?–1484)
  • Kamila d'Este

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Niccolò III d'Este, Marquis of Ferrara na anglické Wikipedii.

Externí odkazy

Předchůdce:
Albert
Znak z doby nástupuFerrarský markýz
Niccoló III.
13931441
Znak z doby konce vládyNástupce:
Leonello

Média použitá na této stránce