Nicolás Barrientos

Nicolás Barrientos
Nicolás Barrientos ve Wimbledonu 2022
Nicolás Barrientos ve Wimbledonu 2022
StátKolumbieKolumbie Kolumbie
Datum narození24. dubna 1987 (37 let)[1]
Místo narozeníCali, Kolumbie[1]
BydlištěCali, Kolumbie
Výška175 cm[1]
Hmotnost75 kg[1]
Profesionál od2009[1]
Držení raketypravou rukou, bekhend obouruč
Výdělek702 741 USD
Dvouhra
Poměr zápasů1–5
Tituly0 ATP, 6 ITF
Nejvyšší umístění237. místo (21. září 2015)
Čtyřhra
Poměr zápasů57–59
Tituly1 ATP, 21 challengerů, 10 ITF
Nejvyšší umístění47. místo (22. dubna 2024)
Čtyřhra na Grand Slamu
Australian Open2. kolo (2023, 2024)
French Open2. kolo (2023)
Wimbledon2. kolo (2024)
US Open2. kolo (2014, 2023, 2024)
Smíšená čtyřhra na Grand Slamu
Wimbledon1. kolo (2024)
Údaje v infoboxu aktualizovány dne 20250114a14. ledna 2025
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Nicolás Barrientos (* 24. dubna 1987 Cali) je kolumbijský profesionální tenista. Ve své dosavadní kariéře na okruhu ATP Tour vyhrál jeden deblový turnaj. Na challengerech ATP a okruhu ITF získal šest titulů ve dvouhře a třicet jedna ve čtyřhře.[2]

Na žebříčku ATP byl ve dvouhře nejvýše klasifikován v září 2015 na 237. místě a ve čtyřhře v dubnu 2024 na 47. místě.[1]

V kolumbijském daviscupovém týmu debutoval v roce 2022 renským kvalifikačním kolem proti Spojeným státům americkým, v němž po boku Juana Cabala prohráli čtyřhru s Ramem a Sockem. Američané zvítězili 4–0 na zápasy. Do roku 2025 v soutěži nastoupil k pěti mezistátním utkáním s bilancí 1–1 ve dvouhře a 2–1 ve čtyřhře.[3]

Tenisová kariéra

Na okruhu ATP Tour debutoval červencovým Claro Open Colombia 2013 v Bogotě po zisku divoké karty. Časnou porážku mu uštědřil Belgičan Ruben Bemelmans z druhé světové stovky.[4] O rok později jej na bogotském turnaji vyřadil jako kvalifikanta Kanaďan Peter Polansky[5] a v ročníku 2015 Japonec Júiči Sugita.[6]

Do čtyřhry ATP poprvé zasáhl na stuttgartském MercedesCupu 2014 v páru s krajanem Juanem Carlosem Spirem. Na úvod podlehli pozdějším vítězům, Polákovi Mateuszi Kowalczykovi s Novozélanďanem Artemem Sitakem. První zápasy na okruhu vyhrál v deblové soutěži Claro Open Colombia 2014, kde prošel s krajanem Juanem Sebastiánem Cabalem až do finále. V něm však nestačili na třetí nasazené Australany Samuela Grothe s Chrisem Guccionem. Ve vyrovnané třísetové bitvě zahrnující dva tiebreaky rozhodl o vítězích až dvoubodový rozdíl supertiebreaku.[7] O týden později si zahrál semifinále debla na BB&T Atlanta Open 2014 s Dominikáncem Víctorem Estrellou Burgosem.[8]

Na grandslamu prožil premiéru ve čtyřhře US Open 2014, do níž nastoupil s krajanem Santiagem Giraldem. Po výhře nad kazachstánsko-uzbeckým párem Golubjev a Istomin nenašli recept na kanadsko-srbské turnajové trojky Daniela NestoraNenadem Zimonjićem.[8] Do druhého kariérního finále se probojoval na říjnovém Korea Open 2022 v Soulu, kde v Olympijském parku odehrál deblovou soutěž s Mexičanem Miguelem Ángelem Reyesem-Varelou. V rozhodujícím závěrečném utkání však prohráli s jihoafricko-americkou dvojicí Raven Klaasen a Nathaniel Lammons.[9] Ani ve třetím souboji o titul neuspěl, když po boku Uruguayce Ariela Behara odešli poraženi na Argentina Open 2023 od Italů Bolelliho s Fogninim.[10] První trofej na túře ATP tak vybojoval na únorovém Rio Open 2024 v kategorii ATP 500. Spolu s Brazilcem Rafaelem Matosem. Ve finále zdolali Rakušany Alexandra Erlera s Lucasem Miedlerem ve dvou setech. Vylepšili tím společné maximum ze semifinále Argentina Open hraného o týden dříve. Bodový zisk jej týden po skončení, 4. března 2024, poprvé posunul do světové padesátky deblového žebříčku ATP, jíž uzavíral.[11][12]

Finále na okruhu ATP Tour

Čtyřhra: 5 (1–4)

Legenda
Grand Slam (0)
Turnaj mistrů (0)
ATP Tour Masters 1000 (0)
ATP Tour 500 (1–0)
ATP Tour 250 (0–4)
Stavč.datumturnajkategoriepovrchspoluhráčsoupeři ve finálevýsledek
Finalista1.červenec 2014Bogota, KolumbieATP 250tvrdýKolumbie Juan Sebastián CabalAustrálie Samuel Groth
Austrálie Chris Guccione
6–7(5–7), 7–6(7–3), [9–11]
Finalista2.říjen 2022Soul, Jižní KoreaATP 250tvrdýMexiko Miguel Ángel Reyes-VarelaJižní Afrika Raven Klaasen
USA Nathaniel Lammons
1–6, 5–7
Finalista3.únor 2023Buenos Aires, ArgentinaATP 250antukaUruguay Ariel BeharItálie Simone Bolelli
Itálie Fabio Fognini
2–6, 4–6
Vítěz1.únor 2024Rio de Janeiro, BrazílieATP 500antukaBrazílie Rafael MatosRakousko Alexander Erler
Rakousko Lucas Miedler
6–4, 6–3
Finalista4.říjen 2024Almat, KazachstánATP 250tvrdý (h)Tunisko Skander MansouriIndie Rithvik Čoudary Bollipalli
Indie Ardžun Kadhe
6–3, 6–7(3–7), [12–14]

Tituly na challengerech ATP

Čtyřhra (21 titulů)

Legenda
Challengery (21)
Č.datumturnajokruhpovrchspoluhráčporažení finalistévýsledek
1.březen 2013Pereira, KolumbieChallengerantukaKolumbie Eduardo StruvayArgentina Facundo Bagnis
Argentina Federico Delbonis
3–6, 6–3,[10–7]
2.říjen 2013São José do Rio Preto, BrazílieChallengerantukaKolumbie Carlos SalamancaBrazílie Marcelo Demoliner
Brazílie João Souza
6–4, 6–4
3.září 2014Pereira, KolumbieChallengerantukaKolumbie Eduardo StruvayArgentina Guido Pella
Argentina Horacio Zeballos
3–6, 6–3, [11–9]
4.říjen 2015Medellín, KolumbieChallengerantukaKolumbie Eduardo StruvayKolumbie Alejandro Gómez
Kolumbie Felipe Mantilla
7–6(8–6), 6–7(5–7), [10–4]
5.květen 2021Salinas, EkvádorChallengertvrdýPeru Sergio GaldósEkvádor Antonio Cayetano March
Argentina Thiago Agustín Tirante
bez boje
6.červen 2021Little Rock, Spojené státyChallengertvrdýUSA Ernesto EscobedoUSA Christopher Eubanks
Ekvádor Roberto Quiroz
4–6, 6–3, [10–5]
7.prosinec 2021São Paulo, BrazílieChallengerantukaKolumbie Alejandro GómezBrazílie Rafael Matos
Brazílie Felipe Meligeni Alves
bez boje
8.prosinec 2021Florianópolis, BrazílieChallengerantukaKolumbie Alejandro GómezUruguay Martín Cuevas
Brazílie Rafael Matos
6–3, 6–3
9.duben 2022San Luis Potosí, MexikoChallengerantukaMexiko Miguel Ángel Reyes-VarelaVenezuela Luis David Martínez
Brazílie Felipe Meligeni Alves
7–6(13–11), 6–2
10.duben 2022Aguascalientes, MexikoChallengerantukaMexiko Miguel Ángel Reyes-VarelaPortugalsko Gonçalo Oliveira
Indie Divij Šaran
7–5, 6–3
11.květen 2022Heilbronn, NěmeckoChallengerantukaMexiko Miguel Ángel Reyes-VarelaNizozemsko Jelle Sels
Nizozemsko Bart Stevens
7–5, 6–3
12.květen 2022Tunis, TuniskoChallengerantukaMexiko Miguel Ángel Reyes-VarelaRakousko Alexander Erler
Rakousko Lucas Miedler
6–7(3–7), 6–3, [11–9]
13.červen 2022Forlì, ItálieChallengerantukaMexiko Miguel Ángel Reyes-VarelaFrancie Sadio Doumbia
Francie Fabien Reboul
7–5, 4–6, [10–4]
14.říjen 2022Kwangdžu, Jižní KoreaChallengertvrdýMexiko Miguel Ángel Reyes-VarelaIndie Juki Bhambri
Indie Saketh Myneni
2–6, 6–3, [10–6]
15.duben 2023Řím, ItálieChallengerantukaPortugalsko Francisco CabralKazachstán Andrej Golubjev
Ukrajina Denys Molčanov
6–3, 6–1
16.květen 2023Francavilla al Mare, ItálieChallengerantukaUruguay Ariel BeharNizozemsko Sander Arends
Řecko Petros Tsitsipas
7–6(7–1), 3–6, [10–6]
17.červenec 2023Jasy, RumunskoChallengerantukaPákistán Ajsám KúrešíRumunsko Gabi Adrian Boitan
Rumunsko Bogdan Pavel
6–3, 6–3
18.listopad 2023Brasilia, BrazílieChallengerantukaŠvédsko André GöranssonBrazílie Marcelo Demoliner
Brazílie Rafael Matos
7–6(7–3), 4–6, [11–9]
19.říjen 2024Roanne, FrancieChallengertvrdý (h)Nizozemsko David PelŠvýcarsko Jakub Paul
Česko Matěj Vocel
4–6, 6–3, [10–6]
20.říjen 2024Brest, FrancieChallengertvrdý (h)Tunisko Skander MansouriŠvýcarsko Jakub Paul
Česko Matěj Vocel
7–5, 4–6, [10–5]
21.listopad 2024Bratislava, SlovenskoChallengertvrdý (h)Spojené království Julian CashŠvédsko André Göransson
Nizozemsko Sem Verbeek
6–3, 6–4

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Nicolás Barrientos na anglické Wikipedii.

  1. a b c d e f Nicolás Barrientos na stránkách ATP Tour (anglicky), přístup: 20250114a14. ledna 2025
  2. Nicolás Barrientos na stránkách Mezinárodní tenisové federace (anglicky), přístup: 20250101a 2025
  3. Nicolás Barrientos na stránkách Davis Cupu (anglicky), přístup: 20250114a14. ledna 2025
  4. Nicolás Barrientos, el 'anónimo' doblista colombiano, tras Cabal-Farah, que brilla en Australia. Red+ [online]. 2024-01-16 [cit. 2025-01-14]. Dostupné online. (španělsky) 
  5. ATP Claro Open Colombia: James Ward through to the last 16 in Bogota. Sky Sports [online]. 2014-07-17 [cit. 2025-01-14]. Dostupné online. (anglicky) 
  6. Associated Press. Sugita tops Barrientos in 1st round of Claro Open. Sportsnet.ca [online]. 2015-07-20 [cit. 2025-01-14]. Dostupné online. (anglicky) 
  7. Derrotada pareja colombiana. La Opinión [online]. 2014-07-21 [cit. 2025-01-14]. Dostupné online. (španělsky) 
  8. a b Nicolas Barrientos | Player Activity [online]. ATP Tour, Inc. [cit. 2025-01-14]. Dostupné online. (anglicky) 
  9. Raven Klaasen/Nathaniel Lammons Cruise To Seoul Title. ATP Tour, Inc. [online]. 2022-10-02 [cit. 2025-01-14]. Dostupné online. (anglicky) 
  10. Simone Bolelli & Fabio Fognini Return To Buenos Aires Winners' Circle. ATP Tour, Inc. [online]. 2023-02-19 [cit. 2025-01-14]. Dostupné online. (anglicky) 
  11. With Barrientos Matos becomes first Brazilian to win in Rio. www.rioopen.com [online]. Rio Open, 2024-02-25 [cit. 2025-01-14]. Dostupné online. (anglicky) 
  12. Barrientos/Matos complete memorable Rio run. ATP Tour, Inc. [online]. 2024-02-25 [cit. 2025-01-14]. Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Flag of Australia (converted).svg

Flag of Australia, when congruence with this colour chart is required (i.e. when a "less bright" version is needed).

See Flag of Australia.svg for main file information.
Flag of South Africa.svg

Vlajka Jihoafrické republiky

Used color: National flag | South African Government and Pantone Color Picker

     zelená rendered as RGB 000 119 073Pantone 3415 C
     žlutá rendered as RGB 255 184 028Pantone 1235 C
     červená rendered as RGB 224 060 049Pantone 179 C
     modrá rendered as RGB 000 020 137Pantone Reflex Blue C
     bílá rendered as RGB 255 255 255
     černá rendered as RGB 000 000 000
Flag of Portugal (alternate).svg
Flag of Portugal, created by Columbano Bordalo Pinheiro (1857-1929), officially adopted by Portuguese government in June 30th 1911 (in use since about November 1910).
Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Nicolas Barrientos (cropped).jpg
Autor: Jmmuguerza, Licence: CC BY-SA 4.0
Primera ronda de Wimbledon 2022 - 30 de junio de 2022