Nicolás Barrientos
Nicolás Barrientos | |
---|---|
Nicolás Barrientos ve Wimbledonu 2022 | |
Stát | Kolumbie |
Datum narození | 24. dubna 1987 (37 let)[1] |
Místo narození | Cali, Kolumbie[1] |
Bydliště | Cali, Kolumbie |
Výška | 175 cm[1] |
Hmotnost | 75 kg[1] |
Profesionál od | 2009[1] |
Držení rakety | pravou rukou, bekhend obouruč |
Výdělek | 702 741 USD |
Dvouhra | |
Poměr zápasů | 1–5 |
Tituly | 0 ATP, 6 ITF |
Nejvyšší umístění | 237. místo (21. září 2015) |
Čtyřhra | |
Poměr zápasů | 57–59 |
Tituly | 1 ATP, 21 challengerů, 10 ITF |
Nejvyšší umístění | 47. místo (22. dubna 2024) |
Čtyřhra na Grand Slamu | |
Australian Open | 2. kolo (2023, 2024) |
French Open | 2. kolo (2023) |
Wimbledon | 2. kolo (2024) |
US Open | 2. kolo (2014, 2023, 2024) |
Smíšená čtyřhra na Grand Slamu | |
Wimbledon | 1. kolo (2024) |
Údaje v infoboxu aktualizovány dne Některá data mohou pocházet z datové položky. | 14. ledna 2025
Nicolás Barrientos (* 24. dubna 1987 Cali) je kolumbijský profesionální tenista. Ve své dosavadní kariéře na okruhu ATP Tour vyhrál jeden deblový turnaj. Na challengerech ATP a okruhu ITF získal šest titulů ve dvouhře a třicet jedna ve čtyřhře.[2]
Na žebříčku ATP byl ve dvouhře nejvýše klasifikován v září 2015 na 237. místě a ve čtyřhře v dubnu 2024 na 47. místě.[1]
V kolumbijském daviscupovém týmu debutoval v roce 2022 renským kvalifikačním kolem proti Spojeným státům americkým, v němž po boku Juana Cabala prohráli čtyřhru s Ramem a Sockem. Američané zvítězili 4–0 na zápasy. Do roku 2025 v soutěži nastoupil k pěti mezistátním utkáním s bilancí 1–1 ve dvouhře a 2–1 ve čtyřhře.[3]
Tenisová kariéra
Na okruhu ATP Tour debutoval červencovým Claro Open Colombia 2013 v Bogotě po zisku divoké karty. Časnou porážku mu uštědřil Belgičan Ruben Bemelmans z druhé světové stovky.[4] O rok později jej na bogotském turnaji vyřadil jako kvalifikanta Kanaďan Peter Polansky[5] a v ročníku 2015 Japonec Júiči Sugita.[6]
Do čtyřhry ATP poprvé zasáhl na stuttgartském MercedesCupu 2014 v páru s krajanem Juanem Carlosem Spirem. Na úvod podlehli pozdějším vítězům, Polákovi Mateuszi Kowalczykovi s Novozélanďanem Artemem Sitakem. První zápasy na okruhu vyhrál v deblové soutěži Claro Open Colombia 2014, kde prošel s krajanem Juanem Sebastiánem Cabalem až do finále. V něm však nestačili na třetí nasazené Australany Samuela Grothe s Chrisem Guccionem. Ve vyrovnané třísetové bitvě zahrnující dva tiebreaky rozhodl o vítězích až dvoubodový rozdíl supertiebreaku.[7] O týden později si zahrál semifinále debla na BB&T Atlanta Open 2014 s Dominikáncem Víctorem Estrellou Burgosem.[8]
Na grandslamu prožil premiéru ve čtyřhře US Open 2014, do níž nastoupil s krajanem Santiagem Giraldem. Po výhře nad kazachstánsko-uzbeckým párem Golubjev a Istomin nenašli recept na kanadsko-srbské turnajové trojky Daniela Nestora s Nenadem Zimonjićem.[8] Do druhého kariérního finále se probojoval na říjnovém Korea Open 2022 v Soulu, kde v Olympijském parku odehrál deblovou soutěž s Mexičanem Miguelem Ángelem Reyesem-Varelou. V rozhodujícím závěrečném utkání však prohráli s jihoafricko-americkou dvojicí Raven Klaasen a Nathaniel Lammons.[9] Ani ve třetím souboji o titul neuspěl, když po boku Uruguayce Ariela Behara odešli poraženi na Argentina Open 2023 od Italů Bolelliho s Fogninim.[10] První trofej na túře ATP tak vybojoval na únorovém Rio Open 2024 v kategorii ATP 500. Spolu s Brazilcem Rafaelem Matosem. Ve finále zdolali Rakušany Alexandra Erlera s Lucasem Miedlerem ve dvou setech. Vylepšili tím společné maximum ze semifinále Argentina Open hraného o týden dříve. Bodový zisk jej týden po skončení, 4. března 2024, poprvé posunul do světové padesátky deblového žebříčku ATP, jíž uzavíral.[11][12]
Finále na okruhu ATP Tour
Čtyřhra: 5 (1–4)
|
Stav | č. | datum | turnaj | kategorie | povrch | spoluhráč | soupeři ve finále | výsledek |
---|---|---|---|---|---|---|---|---|
Finalista | 1. | červenec 2014 | Bogota, Kolumbie | ATP 250 | tvrdý | Juan Sebastián Cabal | Samuel Groth Chris Guccione | 6–7(5–7), 7–6(7–3), [9–11] |
Finalista | 2. | říjen 2022 | Soul, Jižní Korea | ATP 250 | tvrdý | Miguel Ángel Reyes-Varela | Raven Klaasen Nathaniel Lammons | 1–6, 5–7 |
Finalista | 3. | únor 2023 | Buenos Aires, Argentina | ATP 250 | antuka | Ariel Behar | Simone Bolelli Fabio Fognini | 2–6, 4–6 |
Vítěz | 1. | únor 2024 | Rio de Janeiro, Brazílie | ATP 500 | antuka | Rafael Matos | Alexander Erler Lucas Miedler | 6–4, 6–3 |
Finalista | 4. | říjen 2024 | Almat, Kazachstán | ATP 250 | tvrdý (h) | Skander Mansouri | Rithvik Čoudary Bollipalli Ardžun Kadhe | 6–3, 6–7(3–7), [12–14] |
Tituly na challengerech ATP
Čtyřhra (21 titulů)
Legenda |
---|
Challengery (21) |
Č. | datum | turnaj | okruh | povrch | spoluhráč | poražení finalisté | výsledek |
---|---|---|---|---|---|---|---|
1. | březen 2013 | Pereira, Kolumbie | Challenger | antuka | Eduardo Struvay | Facundo Bagnis Federico Delbonis | 3–6, 6–3,[10–7] |
2. | říjen 2013 | São José do Rio Preto, Brazílie | Challenger | antuka | Carlos Salamanca | Marcelo Demoliner João Souza | 6–4, 6–4 |
3. | září 2014 | Pereira, Kolumbie | Challenger | antuka | Eduardo Struvay | Guido Pella Horacio Zeballos | 3–6, 6–3, [11–9] |
4. | říjen 2015 | Medellín, Kolumbie | Challenger | antuka | Eduardo Struvay | Alejandro Gómez Felipe Mantilla | 7–6(8–6), 6–7(5–7), [10–4] |
5. | květen 2021 | Salinas, Ekvádor | Challenger | tvrdý | Sergio Galdós | Antonio Cayetano March Thiago Agustín Tirante | bez boje |
6. | červen 2021 | Little Rock, Spojené státy | Challenger | tvrdý | Ernesto Escobedo | Christopher Eubanks Roberto Quiroz | 4–6, 6–3, [10–5] |
7. | prosinec 2021 | São Paulo, Brazílie | Challenger | antuka | Alejandro Gómez | Rafael Matos Felipe Meligeni Alves | bez boje |
8. | prosinec 2021 | Florianópolis, Brazílie | Challenger | antuka | Alejandro Gómez | Martín Cuevas Rafael Matos | 6–3, 6–3 |
9. | duben 2022 | San Luis Potosí, Mexiko | Challenger | antuka | Miguel Ángel Reyes-Varela | Luis David Martínez Felipe Meligeni Alves | 7–6(13–11), 6–2 |
10. | duben 2022 | Aguascalientes, Mexiko | Challenger | antuka | Miguel Ángel Reyes-Varela | Gonçalo Oliveira Divij Šaran | 7–5, 6–3 |
11. | květen 2022 | Heilbronn, Německo | Challenger | antuka | Miguel Ángel Reyes-Varela | Jelle Sels Bart Stevens | 7–5, 6–3 |
12. | květen 2022 | Tunis, Tunisko | Challenger | antuka | Miguel Ángel Reyes-Varela | Alexander Erler Lucas Miedler | 6–7(3–7), 6–3, [11–9] |
13. | červen 2022 | Forlì, Itálie | Challenger | antuka | Miguel Ángel Reyes-Varela | Sadio Doumbia Fabien Reboul | 7–5, 4–6, [10–4] |
14. | říjen 2022 | Kwangdžu, Jižní Korea | Challenger | tvrdý | Miguel Ángel Reyes-Varela | Juki Bhambri Saketh Myneni | 2–6, 6–3, [10–6] |
15. | duben 2023 | Řím, Itálie | Challenger | antuka | Francisco Cabral | Andrej Golubjev Denys Molčanov | 6–3, 6–1 |
16. | květen 2023 | Francavilla al Mare, Itálie | Challenger | antuka | Ariel Behar | Sander Arends Petros Tsitsipas | 7–6(7–1), 3–6, [10–6] |
17. | červenec 2023 | Jasy, Rumunsko | Challenger | antuka | Ajsám Kúreší | Gabi Adrian Boitan Bogdan Pavel | 6–3, 6–3 |
18. | listopad 2023 | Brasilia, Brazílie | Challenger | antuka | André Göransson | Marcelo Demoliner Rafael Matos | 7–6(7–3), 4–6, [11–9] |
19. | říjen 2024 | Roanne, Francie | Challenger | tvrdý (h) | David Pel | Jakub Paul Matěj Vocel | 4–6, 6–3, [10–6] |
20. | říjen 2024 | Brest, Francie | Challenger | tvrdý (h) | Skander Mansouri | Jakub Paul Matěj Vocel | 7–5, 4–6, [10–5] |
21. | listopad 2024 | Bratislava, Slovensko | Challenger | tvrdý (h) | Julian Cash | André Göransson Sem Verbeek | 6–3, 6–4 |
Odkazy
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Nicolás Barrientos na anglické Wikipedii.
- ↑ a b c d e f Nicolás Barrientos na stránkách ATP Tour (anglicky), přístup: 14. ledna 2025
- ↑ Nicolás Barrientos na stránkách Mezinárodní tenisové federace (anglicky), přístup: 2025
- ↑ Nicolás Barrientos na stránkách Davis Cupu (anglicky), přístup: 14. ledna 2025
- ↑ Nicolás Barrientos, el 'anónimo' doblista colombiano, tras Cabal-Farah, que brilla en Australia. Red+ [online]. 2024-01-16 [cit. 2025-01-14]. Dostupné online. (španělsky)
- ↑ ATP Claro Open Colombia: James Ward through to the last 16 in Bogota. Sky Sports [online]. 2014-07-17 [cit. 2025-01-14]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Associated Press. Sugita tops Barrientos in 1st round of Claro Open. Sportsnet.ca [online]. 2015-07-20 [cit. 2025-01-14]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Derrotada pareja colombiana. La Opinión [online]. 2014-07-21 [cit. 2025-01-14]. Dostupné online. (španělsky)
- ↑ a b Nicolas Barrientos | Player Activity [online]. ATP Tour, Inc. [cit. 2025-01-14]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Raven Klaasen/Nathaniel Lammons Cruise To Seoul Title. ATP Tour, Inc. [online]. 2022-10-02 [cit. 2025-01-14]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Simone Bolelli & Fabio Fognini Return To Buenos Aires Winners' Circle. ATP Tour, Inc. [online]. 2023-02-19 [cit. 2025-01-14]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ With Barrientos Matos becomes first Brazilian to win in Rio. www.rioopen.com [online]. Rio Open, 2024-02-25 [cit. 2025-01-14]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Barrientos/Matos complete memorable Rio run. ATP Tour, Inc. [online]. 2024-02-25 [cit. 2025-01-14]. Dostupné online. (anglicky)
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Nicolás Barrientos na Wikimedia Commons
- Nicolás Barrientos na stránkách ATP Tour (anglicky)
- Nicolás Barrientos na stránkách Mezinárodní tenisové federace (anglicky)
- Nicolás Barrientos na stránkách Davis Cupu (anglicky)
- Nicolás Barrientos na Instagramu
Média použitá na této stránce
Flag of Australia, when congruence with this colour chart is required (i.e. when a "less bright" version is needed).
See Flag of Australia.svg for main file information.Used color: National flag | South African Government and Pantone Color Picker
zelená | rendered as RGB 0 119 73 | Pantone 3415 C |
žlutá | rendered as RGB 255 184 28 | Pantone 1235 C |
červená | rendered as RGB 224 60 49 | Pantone 179 C |
modrá | rendered as RGB 0 20 137 | Pantone Reflex Blue C |
bílá | rendered as RGB 255 255 255 | |
černá | rendered as RGB 0 0 0 |
Flag of Portugal, created by Columbano Bordalo Pinheiro (1857-1929), officially adopted by Portuguese government in June 30th 1911 (in use since about November 1910).
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Autor: Jmmuguerza, Licence: CC BY-SA 4.0
Primera ronda de Wimbledon 2022 - 30 de junio de 2022