Nicolas Mahut

Nicolas Mahut
Nicolas Mahut na French Open 2021
Stát	Francie Francie
Datum narození	21. ledna 1982 (42 let)
Místo narození	Angers, Francie[1]
Bydliště	Boulogne-Billancourt, Francie[1]
Výška	191 cm[1]
Hmotnost	82 kg[1]
Profesionál od	2000
Držení rakety	pravou rukou, bekhend jednoruč
Výdělek	12 683 430 USD
Tenisová raketa	Wilson
Dvouhra
Poměr zápasů	181–225
Tituly	4 ATP, 12 challengerů, 4 Futures
Nejvyšší umístění	37. místo (5. května 2014)
Dvouhra na Grand Slamu
Australian Open	3. kolo (2012)
French Open	3. kolo (2012, 2015, 2019)
Wimbledon	4. kolo (2016)
US Open	3. kolo (2016)
Čtyřhra
Poměr zápasů	463–290
Tituly	37 ATP, 19 challengerů, 5 Futures
Nejvyšší umístění	1. místo (6. června 2016)
Čtyřhra na Grand Slamu
Australian Open	vítěz (2019)
French Open	vítěz (2018, 2021)
Wimbledon	vítěz (2016)
US Open	vítěz (2015)
Velké turnaje ve čtyřhře
Turnaj mistrů	vítěz (2019, 2021)
Olympijské hry	1. kolo (2016, 2020)
Smíšená čtyřhra na Grand Slamu
Australian Open	1. kolo (2017, 2019)
French Open	2. kolo (2010, 2023)
Wimbledon	čtvrtfinále (2023)
Smíšená čtyřhra na olympijských hrách
Olympijské hry	1. kolo (2016, 2020)
Týmové soutěže
Davis Cup	vítěz (2017)
Údaje v infoboxu aktualizovány dne 20240118a18. ledna 2024 Některá data mohou pocházet z datové položky.

Nicolas Pierre Armand Mahut (výslovnost [nikɔla may]IPA, * 21. ledna 1982 Angers) je francouzský profesionální tenista, který s krajanem Pierrem-Huguesem Herbertem zkompletoval v letech 2015–2019 kariérní grandslam v mužské čtyřhře, tj. jako osmý pár historie vyhráli všechny čtyři majory. Po boku Herberta triumfoval na US Open 2015, Wimbledonu 2016, French Open 2018 i 2021 a Australian Open 2019. Společně také ovládli Turnaj mistrů 2019 a 2021.

Mezi roky 2016–2017 byl světovou jedničkou ve čtyřhře, 49. v pořadí od zavedení žebříčku a po Yannicku Noahovi druhý francouzský muž na čele singlové či deblové klasifikace.^[2] Mezi lety 2016–2017 strávil na čele žebříčku 39 týdnů během dvou období.

V juniorské kategorii vybojoval singlovou trofej ve Wimbledonu 2000 a deblová vítězství na US Open 1999 a Australian Open 2000. Ve své dosavadní kariéře na okruhu ATP Tour vyhrál čtyři singlové a třicet sedm deblových turnajů. Na challengerech ATP a okruhu ITF získal šestnáct titulů ve dvouhře a dvacet čtyři ve čtyřhře.^[3]

Na žebříčku ATP byl ve dvouhře nejvýše klasifikován v květnu 2014 na 37. místě a ve čtyřhře pak v červnu 2016 na 1. místě. Trénují ho Nicolas Copin a Nicolas Renavand. Předtím tuto roli plnili Thierry Ascione, Nicolas Escudé, Gabriel Urpi či Jérôme Haehnel.^[1]

V úvodním kole Wimbledonu 2010 odehrál proti americkému hráči Johnu Isnerovi nejdelší zápas tenisové historie. Čas utkání činil 11 hodin a 5 minut. Dvakrát došlo k přerušení pro tmu. Isner jej vyhrál po setech 4–6, 6–3, 7–6, 6–7 a 70–68. Své prožitky pak popsal v knize Le match de ma vie (Zápas mého života).^[1]

Ve francouzském daviscupovém týmu debutoval v roce 2015 frankfurtským 1. kolem Světové skupiny proti Německu, v němž s Julien Benneteauem vyhráli čtyřhru a za rozhodnutého stavu odešel poražen ze závěrečné dvouhry. Francouzské družstvo postoupilo do čtvrtfinále 3:2 na zápasy. V Davis Cupu 2017 se stal členem vítězného týmu. Do listopadu 2022 v soutěži nastoupil k devatenácti mezistátním utkáním s bilancí 1–2 ve dvouhře a 15–4 ve čtyřhře.^[4]

Francii reprezentoval na Letních olympijských hrách 2016 v Riu de Janeiru, kde v mužské čtyřhře vytvořil nejvýše nasazenou dvojici s Pierrem-Huguesem Herbertem. Soutěž však opustili již v úvodním kole po dvousetové prohře od kolumbijského páru Juan Sebastián Cabal a Robert Farah. Ve smíšené soutěži byli s Caroline Garciaovou turnajovými jedničkami. Poraženi však odešli v prvním kole od brazilské dvojice Teliana Pereirová a Marcelo Melo po nezvládnutých tiebreacích.

Za Francii nastoupil na Hopman Cupu 2011. Po boku Kristiny Mladenovicové vyhráli v základní skupině B dvě ze tří mezistátních utkání a skončili na druhém, prvním nepostupovém, místě. Ve dvouhrách podlehl Američanu Johnu Isnerovi a Britovi Andymu Murraymu. Naopak zdolal Itala Potita Staraceho.

V juniorské kategorii vyhrál roku 1988 francouzské mistrovství 16letých stejně tak i 18letých. V sezóně 1999 si připsal deblový titul na floridském Orange Bowlu a singlové trofeje si odvezl ze Sunshine Cupu a Coffee Bowlu.

Na grandslamové juniorce vybojoval vítězství ve Wimbledonu 2000, když ve finále přehrál chorvatský talent Maria Ančiće. K tomu přidal dva deblové vavříny. Nejprve s Julienem Benneteau zvítězili ve čtyřhře US Open 1999, a poté se Španělem Tommym Robredem opanovali soutěž na Australian Open 2000.

Mezi juniory zaznamenal bilanci utkání 93–33 ve dvouhře a 76–21 ve čtyřhře. Na juniorském žebříčku ITF dosáhl singlového maxima v lednu 2000, když figuroval na 3. příčce. Ve čtyřhře mu v prosinci 1999 patřila 1. pozice.^[5] V roce 1999 se stal s Julianem Benneteauem juniorským mistrem světa ITF ve čtyřhře.

V sezóně 2000 vstoupil mezi profesionální tenisty, kdy mu patřila dělená 1 063. příčka žebříčku ATP.^[6] Daný rok se nejdále probojoval do čtvrtfinále challengeru v Cherbourgu, kde podlehl hráči z třetí stovky klasifikace Michailu Južnému.^[7] Na turnajích Futures dohrál třikrát také mezi poslední osmičkou hráčů.^[7] Divokou kartu obdržel na French Open 2000, ale v úvodním kole jej vyřadil 105. muž světa Markus Hipfl z Rakouska.^[8]

Australian Open 2001 zahájil prohrou od světové devětapadesátky Andreje Medveděva.^[9] První vítězný zápas na okruhu ATP Tour vybojoval na Marseille Open 2001, když porazil 121. jihoafrického hráče klasifikace Nevilla Godwina.^[9] Ve druhé fázi premiérově nastoupil k zápasu proti hráči elitní světové desítky. Poražen odešel od sedmého muže pořadí Jevgenije Kafelnikova.^[9]

Všech pět singlových finále na okruhu ATP, které odehrál do roku 2015, proběhly na travnatém povrchu.

První trofej ve dvouhře vybojoval na wimbledonské přípravě, Topshelf Open 2013 v 's-Hertogenboschi, kde si ve finále poradil se Švýcarem Stanislasem Wawrinkou.^[10] Turnajem prošel bez ztráty setu a s jediným prohraným podáním. Bodový zisk jej následně posunul o více než sto míst vzhůru, když mu patřila 125. příčka žebříčku ATP.^[11]

Ve Wimbledonu 2013 startoval na divokou kartu. Ve druhém kole jej zastavil Španěl Tommy Robredo.^[12][13] Poté odcestoval na americký Hall of Fame Tennis Championships 2013 do Newportu, kam také obdržel divokou kartu. Turnaj vyhrál po finálovém vítězství nad bývalou světovou jedničkou Lleytonem Hewittem, ačkoli Australan v závěru druhé sady, za stavu 5-4, podával na vítězství v zápase.^[14] Trofej jej posunula do elitní světové stovky na 75. místo.

Na French Open 2015 dohrál ve třetím kole. Poté, co vyřadil nasazeného Lotyše Ernestsa Gulbise, skončil na raketě turnajové dvanáctky Gillese Simona. Třetí singlový titul přidal na travnatém Topshelf Open 2015. V přímém boji o vítězství přehrál belgického tenistu Davida Goffina a z Hertogenbosche si odvezl druhý vavřín.

S krajanem Pierrem-Huguesem Herbertem získali grandslamový titul v mužské čtyřhře US Open 2015. V roli dvanáctého nasazeného páru ve finále zdolali britsko-australské turnajové osmičky Jamieho Murrayho s Johnem Peersem po dvousetovém průběhu, když ani jednou neztratili podání.^[15] Jako poražený finalista odešel z deblových soutěží na French Open 2013 a Australian Open 2015.

V sezóně 2016 s Pierrem-Huguesem Herbertem nejdříve ovládl únorový ABN AMRO World Tennis Tournament, aby následně získali tituly ze tří úvodních Mastersů roku, když postupně vyhráli Indian Wells Masters, Miami Miasters a Monte Carlo Rolex Masters. Bodový zisk následně přispěl k posunu vzhůru deblovým žebříčkem. V jeho vydání ze 6. června 2016, po vyřazení ve třetím kole debla na French Open 2016, se stal novou světovou jedničkou ve čtyřhře, 49. v pořadí od zavedení žebříčku a po Yannicku Noahovi (1986) druhým francouzským mužem na čele singlové či deblové klasifikace.^[2]

Ve Wimbledonu se nejprve v singlové části probojoval do čtvrtého kola, kde ho z turnaje odstranil Američan Sam Querrey. S Herbertem, kterého v singlové části vyřadil ve třetím kole, se v deblu probojoval do finále, kde zdolali krajany Juliena Benneteaua a Édouarda Rogera-Vasselina a získali tak druhý společný grandslamový titul.^[16] Bylo to poprvé v historii, kdy měla tato wimbledonská soutěž ryze francouzské obsazení.

Třetí grandslamový vavřín ze čtyřhry přidal s Herbertem na French Open 2018. Ve finále za 1.40 hodin zdolali rakousko-chorvatské turnajové dvojky Olivera Maracha a Mateho Paviće. Ve druhé sadě přitom odvrátili čtyři setboly a zápas následně ukončili v tiebreaku. Stali se tak třetí francouzskou dvojicí, která triumfovala na Roland Garros, když navázali na vítězství Henriho Lecontea s Yannickem Noahem (1984) a Juliena Benneteaua s Édouardem Rogerem-Vasselinem (2014).^[17]

Narodil se roku 1982 v Angers do rodiny počítačového inženýra Philippa a Brigitte Mahutových. Matka zemřela v roce 2005. Má sestru a tři starší bratry.^[1]

Tenis začal hrát v pěti letech. Žije na pařížském předměstí Boulogne-Billancourt, v blízkostí Stade Roland-Garros. V roce 2007 navázal partnerský vztah s Virginií, s níž se poději oženil. Dvojici se 18. srpna 2011 narodil syn Nathanaël Mahut.^[1]

Stav	Rok	turnaj	povrch	spoluhráč	soupeři ve finále	výsledek
Finalista	2013	French Open	antuka	Michaël Llodra	Bob Bryan Mike Bryan	4–6, 6–4, 6–7(3–7)
Finalista	2015	Australian Open	tvrdý	Pierre-Hugues Herbert	Simone Bolelli Fabio Fognini	4–6, 4–6
Vítěz	2015	US Open	tvrdý	Pierre-Hugues Herbert	Jamie Murray John Peers	6–4, 6–4
Vítěz	2016	Wimbledon	tráva	Pierre-Hugues Herbert	Julien Benneteau Édouard Roger-Vasselin	6–4, 7–6(7–1), 6–3
Vítěz	2018	French Open	antuka	Pierre-Hugues Herbert	Oliver Marach Mate Pavić	6–3, 7–6(7–4)
Vítěz	2019	Australian Open	tvrdý	Pierre-Hugues Herbert	Henri Kontinen John Peers	6–4, 7–6(7–1)
Finalista	2019	Wimbledon	tráva	Édouard Roger-Vasselin	Robert Farah Maksúd Juan Sebastián Cabal	7–6(7–5), 6–7(5–7), 6–7(6–8), 7–6(7–5), 3–6
Vítěz	2021	French Open (2)	antuka	Pierre-Hugues Herbert	Alexandr Bublik Andrej Golubjev	4–6, 7–6(7–1), 6–4

Stav	rok	turnaj	povrch	spoluhráč	soupeři ve finále	výsledek finále
Finalista	2018	Londýn, Velká Británie	tvrdý (h)	Pierre-Hugues Herbert	Mike Bryan Jack Sock	7–5, 1–6, [11–13]
Vítěz	2019	Londýn, Velká Británie	tvrdý (h)	Pierre-Hugues Herbert	Raven Klaasen Michael Venus	6–3, 6–4
Vítěz	2021	Turín, Itálie	tvrdý (h)	Pierre-Hugues Herbert	Rajeev Ram Joe Salisbury	6–4, 7–6(7–0)

Stav	č.	datum	turnaj	povrch	soupeř ve finále	výsledek
Finalista	1.	17. června 2007	Londýn – Queen's Club, Velká Británie	tráva	Andy Roddick	6–4, 6–7(7–9), 6–7(2–7)
Finalista	2.	15. července 2007	Newport, Spojené státy	tráva	Fabrice Santoro	4–6, 4–6
Vítěz	1.	22. června 2013	's-Hertogenbosch, Nizozemsko	tráva	Stanislas Wawrinka	6–3, 6–4
Vítěz	2.	15. července 2013	Newport, Spojené státy	tráva	Lleyton Hewitt	5–7, 7–5, 6–3
Vítěz	3.	14. června 2015	's-Hertogenbosch, Nizozemsko (2)	tráva	David Goffin	7–6(7–1), 6–1
Vítěz	4.	13. června 2016	's-Hertogenbosch, Nizozemsko (3)	tráva	Gilles Müller	6–4, 6–4

Stav	č.	datum	turnaj	povrch	spoluhráč	soupeři ve finále	výsledek
Vítěz	1.	29. září 2003	Mety, Francie	tvrdý	Julien Benneteau	Michaël Llodra Fabrice Santoro	7–6(7–2), 6–3
Finalista	1.	6. října 2003	Lyon, Francie	koberec	Julien Benneteau	Jonatan Erlich Andy Ram	1–6, 3–6
Finalista	2.	10. července 2004	Newport, Spojené státy	tráva	Gregory Carraz	Jordan Kerr Jim Thomas	3–6, 7–6(7–5), 3–6
Vítěz	2.	16. října 2004	Mety, Francie (2)	tvrdý	Arnaud Clément	Ivan Ljubičić Uros Vico	6–2, 7–6(10–8)
Finalista	3.	29. září 2007	Bangkok, Thajsko	tvrdý	Michaël Llodra	Sančaj Ratiwatana Sončat Ratiwatana	6–3, 5–7, [7–10]
Vítěz	3.	31. října 2009	Lyon, Francie	tvrdý	Julien Benneteau	Arnaud Clément Sébastien Grosjean	6–4, 7–6(8–6)
Finalista	4.	13. listopadu 2011	Paříž, Francie	tvrdý (h)	Julien Benneteau	Rohan Bopanna Ajsám Kúreší	2–6, 4–6
Vítěz	4.	5. února 2012	Montpellier, Francie	tvrdý (h)	Édouard Roger-Vasselin	Paul Hanley Jamie Murray	6–4, 7–6(7–4)
Vítěz	5.	26. února 2012	Marseille, Francie	tvrdý (h)	Édouard Roger-Vasselin	Dustin Brown Jo-Wilfried Tsonga	3–6, 6–3, [10–6]
Vítěz	6.	23. září 2012	Mety, Francie (3)	tvrdý (h)	Édouard Roger-Vasselin	Johan Brunström Frederik Nielsen	7–6(7–3), 6–4
Finalista	5.	8. června 2013	French Open, Paříž, Francie	antuka	Michaël Llodra	Bob Bryan Mike Bryan	4–6, 6–4, 6–7(3–7)
Vítěz	7.	15. června 2013	Newport, Spojené státy	tráva	Édouard Roger-Vasselin	Tim Smyczek Rhyne Williams	6–7(4–7), 6–2, [10–5]
Finalista	6.	22. září 2013	Mety, Francie	tvrdý (h)	Jo-Wilfried Tsonga	Johan Brunström Raven Klaasen	4-6, 6-7(5-7)
Finalista	7.	9. února 2014	Montpellier, Francie (2)	tvrdý (h)	Marc Gicquel	Nikolaj Davyděnko Denis Istomin	4–6, 6–1, [7–10]
Vítěz	8.	16. února 2014	Rotterdam, Nizozemsko	tvrdý (h)	Michaël Llodra	Jean-Julien Rojer Horia Tecău	6–2, 7–6(7–4)
Finalista	8.	31. ledna 2015	Australian Open, Melbourne, Austrálie	tvrdý	Pierre-Hugues Herbert	Simone Bolelli Fabio Fognini	4–6, 4–6
Finalista	9.	13. června 2015	's-Hertogenbosch, Nizozemsko	tráva	Pierre-Hugues Herbert	Ivo Karlović Łukasz Kubot	2–6, 6–7(9–11)
Vítěz	9.	21. června 2015	Queen's Club, Londýn, Velká Británie	tráva	Pierre-Hugues Herbert	Marcin Matkowski Nenad Zimonjić	6–2, 6–2
Vítěz	10.	12. září 2015	US Open, New York, Spojené státy	tvrdý	Pierre-Hugues Herbert	Jamie Murray John Peers	6–4, 6–4
Finalista	10.	27. září 2015	Mety, Francie (2)	tvrdý (h)	Pierre-Hugues Herbert	Łukasz Kubot Édouard Roger-Vasselin	6–2, 3–6, [7–10]
Vítěz	11.	14. února 2016	Rotterdam, Nizozemsko (2)	tvrdý (h)	Vasek Pospisil	Philipp Petzschner Alexander Peya	7–6(7–2), 6–4
Vítěz	12.	19. března 2016	Indian Wells, Spojené státy	tvrdý	Pierre-Hugues Herbert	Vasek Pospisil Jack Sock	6–3, 7–6(7–5)
Vítěz	13.	2. dubna 2016	Miami, Spojené státy	tvrdý	Pierre-Hugues Herbert	Raven Klaasen Rajeev Ram	5–7, 6–1, [10–7]
Vítěz	14.	17. dubna 2016	Monte Carlo, Monako	antuka	Pierre-Hugues Herbert	Bruno Soares Jamie Murray	4–6, 6–0, [10–6]
Vítěz	15.	19. června 2016	Queen's Club, Londýn, Velká Británie	tráva	Pierre-Hugues Herbert	Chris Guccione André Sá	6–3, 7–6(7–5)
Vítěz	16.	9. července 2016	Wimbledon, Londýn, Velká Británie	tráva	Pierre-Hugues Herbert	Julien Benneteau Édouard Roger-Vasselin	6–4, 7–6(7–1), 6–3
Finalista	11.	23. října 2016	Antverpy, Belgie	tvrdý (h)	Pierre-Hugues Herbert	Daniel Nestor Édouard Roger-Vasselin	4–6, 4–6
Finalista	12.	6. listopadu 2016	Paříž, Francie (2)	tvrdý (h)	Pierre-Hugues Herbert	Henri Kontinen John Peers	4–6, 6–3, [6–10]
Vítěz	17.	26. února 2017	Marseille, Francie (2)	tvrdý (h)	Julien Benneteau	Robin Haase Dominic Inglot	6–4, 6–7(9–11), [10–5]
Finalista	13.	14. května 2017	Madrid, Španělsko	antuka	Édouard Roger-Vasselin	Łukasz Kubot Marcelo Melo	5–7, 3–6
Vítěz	18.	21. května 2017	Řím, Itálie	antuka	Pierre-Hugues Herbert	Ivan Dodig Marcel Granollers	4–6, 6–4, [10–3]
Vítěz	19.	13. srpna 2017	Montréal, Kanada	tvrdý	Pierre-Hugues Herbert	Rohan Bopanna Ivan Dodig	6–4, 3–6, [10–6]
Vítěz	20.	20. srpna 2017	Cincinnati, Spojené státy	tvrdý	Pierre-Hugues Herbert	Jamie Murray Bruno Soares	7–6(8–6), 6–4
Vítěz	21.	18. února 2018	Rotterdam, Nizozemsko (3)	tvrdý (h)	Pierre-Hugues Herbert	Oliver Marach Mate Pavić	2–6, 6–2, [10–7]
Vítěz	22.	9. června 2018	French Open, Paříž, Francie	antuka	Pierre-Hugues Herbert	Oliver Marach Mate Pavić	6–3, 7–6(7–4)
Vítěz	23.	24. září 2018	Mety, Francie (3)	tvrdý (h)	Édouard Roger-Vasselin	Ken Skupski Neal Skupski	6–1, 7–5
Vítěz	24.	21. října 2018	Antverpy, Belgium	tvrdý (h)	Édouard Roger-Vasselin	Marcelo Demoliner Santiago González	6–4, 7–5
Finalista	14.	18. listopadu 2018	ATP Finals, Londýn, Velká Británie	tvrdý (h)	Pierre-Hugues Herbert	Mike Bryan Jack Sock	7–5, 1–6, [11–13]
Vítěz	25.	26. ledna 2019	Australian Open, Melbourne, Austrálie	tvrdý	Pierre-Hugues Herbert	Henri Kontinen John Peers	6–4, 7–6(7–1)
Finalista	15.	13. července 2019	Wimbledon, Londýn, Velká Británie	tráva	Édouard Roger-Vasselin	Robert Farah Maksúd Juan Sebastián Cabal	7–6(7–5), 6–7(5–7), 6–7(6–8), 7–6(7–5), 3–6
Finalista	16.	22. září 2019	Mety, Francie	tvrdý (h)	Édouard Roger-Vasselin	Robert Lindstedt Jan-Lennard Struff	6–2, 6–7(1–7), [4–10]
Vítěz	26.	6. října 2019	Tokio, Japonsko	tvrdý	Édouard Roger-Vasselin	Nikola Mektić Franko Škugor	7–6(9–7), 6–4
Vítěz	27.	3. listopadu 2019	Paříž, Francie	tvrdý (h)	Pierre-Hugues Herbert	Karen Chačanov Andrej Rubljov	6–4, 6–1
Vítěz	28.	17. listopadu 2019	Turnaj mistrů, Londýn, Velká Británie	tvrdý (h)	Pierre-Hugues Herbert	Raven Klaasen Michael Venus	6–3, 6–4
Vítěz	29.	16. února 2020	Rotterdam, Nizozemsko (4)	tvrdý (h)	Pierre-Hugues Herbert	Henri Kontinen Jan-Lennard Struff	7–6(7–5), 4–6, [10–7]
Vítěz	30.	24. února 2020	Marseille, Francie (3)	tvrdý (h)	Vasek Pospisil	Wesley Koolhof Nikola Mektić	6–3, 6–4
Vítěz	31.	18. října 2020	Kolín na Rýnem, Německo	tvrdý (h)	Pierre-Hugues Herbert	Łukasz Kubot Marcelo Melo	6–4, 6–4
Finalista	17.	23. května 2021	Lyon, Francie	antuka	Pierre-Hugues Herbert	Hugo Nys Tim Pütz	4–6, 7–5, [8–10]
Vítěz	32.	13. června 2021	French Open, Paříž, Francie (2)	antuka	Pierre-Hugues Herbert	Alexandr Bublik Andrej Golubjev	4–6, 7–6(7–1), 6–4
Vítěz	33.	červen 2021	Queen's Club, Londýn, Velká Británie (3)	tráva	Pierre-Hugues Herbert	John Peers Reilly Opelka	6–4, 7–5
Vítěz	34-	14. října 2021	Antverpy, Belgie	tvrdý (h)	Fabrice Martin	Wesley Koolhof Jean-Julien Rojer	6–0, 6–1
Finalista	18.	7. listopadu 2021	Paříž, Francie	tvrdý (h)	Pierre-Hugues Herbert	Michael Venus Tim Pütz	3–6, 7-6(7-4), [11-13]
Vítěz	35.	21. listopadu 2021	Turnaj mistrů, Turín, Itálie (2)	tvrdý (h)	Pierre-Hugues Herbert	Rajeev Ram Joe Salisbury	6–4, 7–6(7–0)
Vítěz	36.	únor 2022	Montpellier, Francie (3)	tvrdý (h)	Pierre-Hugues Herbert	Lloyd Glasspool Harri Heliövaara	4–6, 7–6(7–3), [12–10]
Vítěz	37.	říjen 2022	Florencie, Itálie	tvrdý (h)	Édouard Roger-Vasselin	Ivan Dodig Austin Krajicek	7–6(7–4), 6–3
Finalista	19.	říjen 2022	Basilej, Švýcarsko	tvrdý (h)	Édouard Roger-Vasselin	Ivan Dodig Austin Krajicek	4–6, 6–7(5–7)
Finalista	20.	únor 2023	Marseille, Francie	tvrdý (h)	Fabrice Martin	Édouard Roger-Vasselin Santiago González	6–4, 6–7(4–7), [7–10]
Finalista	21.	březen 2023	Miami, Spojené státy	tvrdý	Austin Krajicek	Édouard Roger-Vasselin Santiago González	6–7(4–7), 5–7
Finalista	22.	květen 2023	Lyon, Francie	antuka	Matwé Middelkoop	Rajeev Ram Joe Salisbury	0–6, 3–6

stav	rok	turnaj	povrch	soupeř ve finále	výsledek
Vítěz	2000	Wimbledon	tráva	Mario Ančić	3–6, 6–3, 7–5

stav	rok	turnaj	povrch	spoluhráč	soupeři ve finále	výsledek
Vítěz	1999	US Open	tvrdý	Julien Benneteau	Tres Davis Alberto Francis	6–4, 3–6, 6–1
Vítěz	2000	Australian Open	tvrdý	Tommy Robredo	Tres Davis Andy Roddick	6–2, 5–7, 11–9

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Nicolas Mahut na anglické Wikipedii.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Nicolas Mahut na Wikimedia Commons
• Nicolas Mahut na stránkách ATP Tour (anglicky)
• Nicolas Mahut na stránkách Mezinárodní tenisové federace (anglicky)
• Nicolas Mahut na stránkách Davis Cupu (anglicky)
• Nicolas Mahut v databázi Olympedia (anglicky)