Nicolaus Gerhaert van Leyden

Nicolaus Gerhaert van Leyden
Narození	1420 Leiden
Úmrtí	28. června 1473 Vídeňské Nové Město
Povolání	sochařka
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Nicolaus Gerhaert van Leyden (jiné varianty jména: Niclas, Nikolaus; 1420–1430^? Leiden – 28. června 1473 Vídeňské Nové Město) byl holandský gotický sochař činný v německé jazykové oblasti střední Evropy.

Život

O životě sochaře jsou jen kusé údaje. Po vyučení v Utrechtu navštívil jako tovaryš Brusel, Tournay, Bourges, Dijon a Gent. Roku 1456?, ale určitě 1462, pobýval v Trieru, v letech 1463–1464 pracoval ve Štrasburku, potom v Kostnici (1465–66), 1467 znovu ve Štrasburku. V září 1467 přijal pozvání a vstoupil do služeb císaře Fridricha III. nejprve v Pasově, Salcburku a nakonec ve Vídni.^[1]

Albert Kutal uvádí, že s jeho dílem byl obeznámen sochař Hanuš z Olomouce a k jeho následovníkům patřili Mistr Kefermarktského oltáře a Antonín Pilgram na Moravě a několik jihočeských řezbářů.^[2] Jako následníci Nicolause Gerhaerta jsou uváděni Erasmus Grasser nebo Niklaus von Hagenau.

Dílo

Nicolaus Gerhaert je považován za nejvýznamnějšího severoevropského sochaře v 15. století. Vnesl do středoevropského sochařství reformy, které spočívaly v důsledné individualizaci tvaru a rozvinutí pohybu do prostoru.^[2] Jeho sochy se vymykají době ve které žil a přibližují se svou dramatičností a převratným způsobem ztvárnění spíše baroku.

Nový sloh, nazývaný hranatý nebo sloh řasených záhybů je obratem od měkkých křivek internacionální gotiky ke křehkým mačkaným záhybům složité draperie v období severské renesance.^[3] Jeho figury mají mimořádně živý a realistický výraz a jako předlohu užívá spíše kresby než sochařské vzorníky. Např. Gerhaertova Madona z Dangolsheimu (1465) má původ v mědirytině Marie s konvalinkou (1450) monogramisty E.S.

Známá díla

• 1462 – hrobka arcibiskupa Jacoba von Siercka, Trier
• 1462 – Ukřižování, soubor pěti gotických soch v kostele sv. Jiří, Nördlingen
• 1463–1464 – Sibylla (Bärbel von Ottenheim), pískovec, portál starého kancléřství, Strasbourg (zachovala se pouze hlava)
• 1463–1464 – Prorok („Jakob von Lichtenberg“ nebo „Vousatý muž v turbanu“), Strasbourg
• 1463–1467 – Epitaf kanovníka Von Busnang, kaple sv. Jana Křtitele, Cathédrale de Strasbourg
• 1465 – Madona z Dangolsheimu, ořechové dřevo s polychromií, Státní muzea, Berlín
• 1465–1466 – Hlavní oltář, biskupská katedrála, Kostnice
• 1467 – Opírající se mužská postava (autoportrét), pískovec, Musée de l’Œuvre Notre-Dame, Strasbourg
• 1467 – Kamenný krucifix, vápenec, výška 6,5 m, špitální kostel Baden-Baden
• 1470 – Madona s děckem, původně sbírka barona von Rotschilda, nyní Metropolitní muzeum, New York
• Náhrobek (sarkofág) Fridricha III., adnetský vápenec, dóm sv. Štěpána, Vídeň

Sochařství ovlivněné N. Gerhaertem van Leyden

• Archanděl Gabriel z Nedvědic
• Sv. Anna Samotřetí ze Zlaté Koruny
• Světice z Královic^[4]

Reference

Literatura

• Roller, Stefan, Niclaus Gerhaert : der Bildhauer des späten Mittelalters ; Liebighaus-Skulpturensammlung, Frankfurt am Main, Musée de l'Oeuvre Notre-Dame, Straßburg, 2012, ISBN 978-3-86568-685-5
• Schreiber, Susanne, Studien zum bildhauerischen Werk des Niclaus (Gerhaert) von Leiden, Lang, Frankfurt am Main ; Berlin ; Bern ; Bruxelles ; New York ; Oxford ; Wien, 2004, ISBN 3-631-52025-5
• Paatz, Walter, "Gerhaert von Leiden, Nicolaus" in: Neue Deutsche Biographie 6 (1964), S. 260–262

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Nicolaus Gerhaert van Leyden na Wikimedia Commons
• Web Gallery of ART: GERHAERT VAN LEYDEN, Nicolaus