Nicu Ceaușescu

Nicu Ceaușescu
Nicu Ceaușescu (1990)
Nicu Ceaușescu (1990)
První tajemník regionálního výboru Sibiu komunistické strany
Ve funkci:
17. října 1987 – 22. prosince 1989
PředsedaNicolae Ceaușescu
Nástupceúřad zrušen
Ministr mládeže a první tajemník Unie komunistické mládeže
Ve funkci:
11. prosince 1982 – 17. října 1987
Předseda vládyConstantin Dăscălescu
PředchůdcePantelimon Găvănescu
NástupceIoan Toma
Člen Národního shromáždění
Ve funkci:
1981 – 1989
Volební obvodBuzău
Stranická příslušnost
ČlenstvíKomunistická strana Rumunska
Vojenská služba
SlužbaRumunská socialistická republikaRumunská socialistická republika Rumunská socialistická republika
Složka Lidové letectvo
Doba služby1975–1976
Hodnost Lajtnant

Narození1. září 1951
Bukurešť, RumunskoRumunsko Rumunsko
Úmrtí26. září 1996 (ve věku 45 let)
Vídeň, RakouskoRakousko Rakousko
Příčina úmrtíjaterní cirhóza
Místo pohřbeníhřbitov Ghencea
ChoťPoliana Cristescuová (1983–1986)
Partner(ka)Nadia Comaneciová
RodičeNicolae Ceaușescu a Elena Ceaușescuová
PříbuzníValentin Ceaușescu a Zoia Ceaușescuová (sourozenci)
Alma materBukurešťská univerzita
Profesepolitik
CommonsNicu Ceaușescu
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Nicu Ceaușescu (1. září 1951 Bukurešť26. září 1996 Vídeň) byl rumunský fyzik, komunistický politik a nejmladší potomek prezidenta Nicolaea Ceaușesca a jeho manželky Eleny Ceaușescuové. Byl blízkým spolupracovníkem politického režimu svého otce a považován za prezidentova domnělého dědice.

Život během komunistické éry

Nicu Ceaușescu se svými rodiči (1976)

Podle Iona Mihaie Pacepy si Ceaușescu přál, aby se Nicu stal ministrem zahraničí, a proto pověřil dva vysoce postavené členy strany, Ștefana Andreie a Kornela Pacosteho (které považoval za vynikající komunistické intelektuály), aby se postarali o Nicovo vzdělání. Pacepa dále tvrdil, že na rozdíl od svých starších sourozenců neměl Nicu rád školu a údajně se mu posmívali, že nikdy nepřečetl žádnou knihu.[1]

Vystudoval Liceul č. 24 (nyní Gymnázium Jeana Monneta) a následně studoval fyziku na Bukurešťské univerzitě. Během studií se angažoval v unii komunistické mládeže, stal se jejím prvním tajemníkem a poté ministrem, v roce 1982 byl zvolen do ústředního výboru Komunistické strany Rumunska.[2]

Nicu Ceaușescu (1981)

Ștefan Andrei, Ion Traian Ștefănescu a Cornell Pacoste jej vedli jako politického praktikanta. Koncem 80. let se stal členem výkonného výboru rumunské komunistické strany a v roce 1987 jejím lídrem za župu Sibiu, rodiči byl připravován jako nástupce.[2]

Postkomunistický život a odkaz

Od střední školy se těšil pověsti těžkého alkoholika. Podle tvrzení Iona Mihaie Pacepy, který v roce 1978 uprchl do Spojených států, Nicu pohoršoval Bukurešť svými prohřešky, jako je znásilňování a autonehody.[zdroj?] Otec se údajně o Nicových problémech s alkoholem doslechl, ale jeho řešení bylo stejné jako u všech problémů v Rumunsku: „pracovat více“.[1] Dále údajně prohrál velké částky peněz v hazardních hrách po celém světě.[2][3] Latif Yahia (bývalý dvojník Udaje Husajna, syna iráckého prezidenta Saddáma Husajna) tvrdil, že Nicu byl dobrým přítelem Udaje a oba se pravidelně navštěvovali ve Švýcarsku a Monaku.[4]

V dokumentu Videograms of a Revolution je Nicu zachycen jako vězeň vystavený ve státní televizi – dne 22. prosince 1989 byl zatčen na základě obvinění z držení dětí jako rukojmích a dalších zločinů.[zdroj?] V roce 1990 byl znovu zatčen, a to za zneužívání státních prostředků za otcova režimu a odsouzen ke 20 letům vězení.[zdroj?] Z vězení byl propuštěn v listopadu 1992 kvůli cirhóze jater, na kterou o čtyři roky později zemřel ve věku 45 let ve vídeňské nemocnici.[3]

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Nicu Ceaușescu na anglické Wikipedii.

  1. a b PACEPA MIHAI, Ion. Red Horizons: The True Story of Nicolae and Elena Ceaușescus' Crimes, Lifestyle, and Corruption. [s.l.]: Publishing, Inc, 1990. Dostupné online. ISBN 0-89526-746-2. S. 62–63. 
  2. a b c TISMĂNEANU, Vladimir. Stalinism pentru eternitate. Jasy: Polirom, 2005. ISBN 973-681-899-3. S. 295. 
  3. a b "Nicu Ceaușescu, 45, Flamboyant Son of Romanian Dictator". The New York Times, 27. září 1996; p. B8
  4. YAḤYÁ, Laṭīf. I was Saddam's son. [s.l.]: New York : Arcade Pub. ; [Boston, Mass.] : Distributed by Little, Brown and Co. 330 s. Dostupné online. ISBN 978-1-55970-373-4. 

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Flag of Romania (1965–1989).svg

Flag of Romania, (21 August 1965 - 22 December 1989/officialy 27 December 1989).

Construction sheet of the Flag of Romania as depicted in Decree nr. 972 from 5 November 1968.

  • l = 2/3 × L
  • C = 1/3 × L
  • S = 2/5 × l
Stema Statului Major al Fortelor Aeriene.svg
Stema Statului Major al Fortelor Aeriene
Flag of Romania (1948–1952).svg

Flag of Romania (28 March 1948 - 24 September 1952)

Construction sheet of the Flag of Romania as depicted in Decree nr. 972 from 5 November 1968.

  • l = 2/3 × L
  • C = 1/3 × L
  • S = 2/5 × l
Ceausescu la Chisinau1.jpg
Autor: Ion Chibzii from Chisinau, Moldova., Licence: CC BY-SA 2.0
"Comrade Nicolae and Elena Ceausescu, at the Chisinau airport - 2" (on 2 August 1976 - the celebration of the 36th Anniversary of the Moldavian SSR).
Nicu Ceaușescu 1990.jpg
Procesul de la Tribunalul Militar Bucuresti. Nicu Ceaușescu
Romania-AirForce-OF-1b.svg
Autor: Skjoldbro, Licence: CC BY-SA 4.0
Rank insignia of Locotenent for the Romanian Air Force