Niels Otto Christensen

Niels Otto Christensen
3. guvernér Grónska
Ve funkci: 1962–1972
Předchůdce	Finn Nielsen
Nástupce	Hans Lassen
Inspektor severního Grónska
Ve funkci: 1947–1950
Předchůdce	Carl Fredrik Simony
Nástupce	Poul Hugo Lundsteen jako inspektor sjednoceného Grónska
Narození	1. září 1917 Davos Švýcarsko Švýcarsko
Úmrtí	19. března 2003 (ve věku 85 let) Dánsko Dánsko
Profese	právník
Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek.

Niels Otto Christensen (1. září 1917, Davos – 19. března 2003, Dánsko) byl dánský právník, státní úředník a guvernér Grónska.

Životopis

V roce 1942 Christensen vystudoval práva na Kodaňské univerzitě. V roce 1945 pracoval jako tajemník v grónské správě. V roce 1946 byl jmenován právníkem grónského Nejvyššího soudu. O rok později převzal od Carla Frederika Simonyho (1909–1983) prozatímní správu Severního Grónska, které spravoval až do roku 1950. V tomto roce byly obě kolonie, Severní a Jižní Grónsko, sjednoceny a Poul Hugo Lundsteen (1910-1988) se stal prvním grónským guvernérem. Christensen, který byl v roce 1949 členem Grónské komise, se v roce 1950 stal vedoucím účetního oddělení úřadu v guvernérství. Christensen se zajímal nejen o Kalaallity, kteří byli v jeho péči, ale také o kanadské Inuity. Důvodem byla skutečnost, že kanadský geograf Trevor Lloyd (1906–1995) pozval v roce 1951 Christensena a jeho ženu na delší cestu do Kanady, během níž se setkal i s původními obyvateli.

Teprve v roce 1955 se vrátili do Grónska a hostili mladého amerického ekonomického geografa Donna Haglunda, který psal disertační práci o ekonomické situaci Nuuku a později se stal profesorem na univerzitě v Milwaukee. V letech 1955 až 1956 Christensen opět dočasně převzal úřad guvernéra po Lundsteenovi. V roce 1957 se stal vedoucím kanceláře ministerstva Grónska. V letech 1957 až 1962 byl členem Grónského výboru pro sociální výzkum. V letech 1958 až 1962 byl členem Grónského legislativního výboru a v letech 1960–1962 členem Rady pro námořní a leteckou záchranu. Nakonec byl v letech 1962 až 1972 potřetí guvernérem, takže jeho celková služba trvala 14 let. V 55 letech musel ze zákona odstoupit z funkce a nahradil jej Hans Lassen.

Během jeho funkčního období došlo na Christensenovu radu ke změně zákona, podle níž se místo člena Grónské zemské rady změnilo na voleného člena zemské rady. V roce 1967 se tak jejím prvním předsedou stal Erling Høegh. V letech 1962 až 1972 byl členem Grónské rady církví. V letech 1963 až 1967 byl členem představenstva společnosti Grønlandsfly. V letech 1967 až 1971 byl předsedou správní rady Grónského národního muzea. Od roku 1973 působil jako tajemník na ministerstvu obchodu, kde byl zodpovědný za dánské hospodářské vztahy s NDR. V letech 1976 až 1983 byl ředitelem Arktického institutu. V letech 1977 až 1988 byl členem Královské grónské nadace. Byl také předsedou grónské školní rady, rozhlasové rady a městské dozorčí rady, dlouholetým členem rady pro vzdělávání, mezinárodního arktického výboru a čestným členem a dopisujícím guvernérem Arktického institutu Severní Ameriky. Jeho zájem o sport ho přivedl na post předsedy Grónské sportovní federace.

V roce 1961 byl jmenován rytířem Řádu Dannebrog, v roce 1967 rytířem 1. třídy, v roce 1972 komandérem a v roce 1987 Dannebrogmandem. V roce 1981 ho královna Markéta II. jmenovala komořím. V roce 2001 obdržel pamětní medaili královny Ingrid. Zemřel 19. března 2003.^[1][2][3]

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Niels Otto Christensen (Landshøvding) na německé Wikipedii.