Nieuport 17

Nieuport 17
Kolorovaná fotografie Nieuportu 17
Určení	stíhací
Výrobce	Nieuport
Šéfkonstruktér	Gustave Delage
Zařazeno	březen 1916
Uživatel	Aéronautique Militaire
Vyrobeno kusů	asi 4000[1]
Varianty	Nieuport 17bis
Další vývoj	Nieuport 21 Nieuport 23
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Nieuport 17 bylo francouzské dvouplošné stíhací letadlo vyráběné společností Nieuport a jedno z nejznámějších letadel celé první světové války.

Letoun Nieuport 17 byl podobný svému předchůdci Nieuportu 11, ale měl výkonnější letecký motor, větší křídla a obecně propracovanější konstrukci. 3500 z 4000 vyrobených strojů bylo poháněno motory Le Rhône 9J o výkonu 110 k (81 kW), později dostaly některé stroje výkonnější motor Clerget 9B o 130 k (96 kW).^[1] Typ byl proslulý vynikající obratností (ve srovnání s ostatními stíhacími letouny své doby), ale spodní křídlo se při vyšším zatížení snadno lámalo.^[2]

Nieuport 17 se poprvé objevil nad západní frontou v březnu 1916, ve stejnou dobu jako britský D.H.2 a byl rychle přijat do výzbroje Royal Flying Corps a Royal Naval Air Service, protože převyšoval všechny soudobé britské konstrukce. Za zmínku stojí také fakt, že po určitou část roku 1916 byly všechny perutě Aviation Militaire vyzbrojeny právě tímto typem. Nieuport 17 byl nasazen do bojů také nizozemským, belgickým, ruským a italským letectvem. Dokonce i Německo okopírovalo mnoho prvků z jeho konstrukce a vyrábělo podobný typ pod označením Siemens-Schukert D.III. Byla jimi vyzbrojena slavná eskadra č. 3 Les Cigognes, 38, 55, 65 a 103. Nacházely se rovněž u eskadry amerických pilotů N 124 Escadrille Lafayette.

Mnoho spojeneckých leteckých es létalo na letounech tohoto typu, včetně nejúspěšnějšího kanadského esa W. A. Bishopa, který v době, kdy na něm létal, získal Viktoriin kříž.

• Albert Ball VC, MC, DSO & 2 bar (44 s., v době své smrti byl spojeneckým esem es)
• Georges Guynemer (53 s., 2. nejúspěšnější francouzské eso)
• Charles Nungesser (43 s., 3. nejúspěšnější francouzské eso)
• Francesco Baracca (34 s., nejúspěšnější italské eso)
• Alexandr Alexandrovič Kazakov (20 s., nejúspěšnější ruské eso)

• Belgie, Československo, Estonsko, Finsko, Francie, Chile, Itálie, Kolumbie, Maďarsko, Nizozemsko, Polsko, Rumunsko, Rusko, Siam, Ukrajina, USA, Spojené království.

• Posádka: 1 (pilot)
• Délka: 5,8 m
• Rozpětí: 8,16 m
• Výška: 2,4 m
• Plocha křídel: 14,75 m²
• Prázdná hmotnost: 375 kg
• Vzletová hmotnost : 560 kg
• Pohonná jednotka: 1x rotační motor Le Rhône 9Jb
• Výkon pohonné jednotky: 82 kW (110 k)

• Maximální rychlost: 167 km/h
• Dolet: 249 km
• Dostup: 5 300 m
• Stoupavost: 6,83 min. do 2 000 m, 11,5 min. do 3 000 m
• Plošné zatížení: 37,84 kg/m²
• Poměr výkon/hmotnost: 0,15 kW/kg

• 1x synchronizovaný Vickers ráže .303/nesynchronizovaný Lewis stejné ráže na lafetě Foster nebo kombinace obojího
• 8x protibalónové rakety Le Prieur

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Nieuport 17 na anglické Wikipedii.

• BRUCE, J M, 1990. Nieuport 17 and its near relatives. Berkhamsted, Hertfordshire: Albatros Productions, Ltd.. 32 s. (Windsock Datafile; sv. 020). ISBN 0-948414-24-3. (anglicky) 

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Nieuport 17 na Wikimedia Commons
• (anglicky) Canada Aviation Museum Nieuport 17
• (slovensky) Bokorysy Nieuportů 17 Archivováno 2. 9. 2007 na Wayback Machine.
• (česky) Nieuport N.17 C.1