Nigérie

Nigerijská federativní republika
Federal Republic of Nigeria
Republik Nijerya
Republic nde Naigera
Republik Federaal bu Niiserya
vlajka Nigérie
vlajka
znak Nigérie
znak
Hymna
Arise O Compatriots, Nigeria's Call Obey
Geografie

Poloha Nigérie
Poloha Nigérie

Hlavní městoAbuja
Rozloha923 768 km² (31. na světě)
z toho 1,4 % vodní plochy
Nejvyšší bodChappal Waddi (2419 m n. m.)
Časové pásmo+1
Poloha
Geodata (OSM)OSM, WMF
Obyvatelstvo
Počet obyvatel204 219 658 (7. na světě, 2020)
Hustota zalidnění188,9 ob. / km² (71. na světě)
HDI 0,539 (nízký) (152. na světě, 2019)
Jazykangličtina (úřední), hausa, yoruba, igboština, fulani
Náboženstvíislám, křesťanství, domorodá náboženství
Státní útvar
Státní zřízeníprezidentská republika
Vznik1. října 1960 (nezávislost na Velké Británii)
PrezidentMuhammadu Buhari
ViceprezidentYemi Osinbajo
MěnaNigerijská naira (NGN)
HDP/obyv. (PPP)6 004[1] USD (126. na světě, 2015)
Mezinárodní identifikace
ISO 3166-1566 NGA NG
MPZWAN
Telefonní předvolba+234
Národní TLD.ng
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons

Nigérie, plným názvem Nigerijská federativní republika, je země v západní Africe. Má rozlohu 923 768 kilometrů čtverečních. Na západě sousedí s Beninem, na východě s ČademKamerunem, na severu s Nigerem. Území na jihu ohraničuje pobřeží Guinejského zálivu.

S počtem obyvatel 190 milionů (2017) je nejlidnatější zemí Afriky (pětina všech obyvatel kontinentu) a sedmou nelidnatější zemí světa. Nigérie má třetí největší populaci mladých lidí na světě, po Indii a Číně (více než 90 milionů obyvatel mladších 18 let). Hlavním městem je Abuja ve středu země. Největším městem je přístav Lagos, dnes již více než dvacetimilionová megalopole.

Sever Nigérie je osídlen muslimy a jih křesťany a animisty. Oficiálně je sekulárním státem. Země je federací, kterou tvoří 36 států a jedno federální území (hlavní město Abuja). Je obývána 250 etnickými skupinami, které hovoří více než 250 různými jazyky. Jediným úředním jazykem je ovšem angličtina. Třemi největšími etniky jsou Hausové, Igbové a Jorubové.

Země byla silně ovlivněna britskou kolonizací. Nezávislost získala v roce 1960. V letech 1967–1970 probíhala občanská válka (známá též jako „válka v Biafře“). Poté se střídala období demokraticky zvolených vlád a vojenských diktatur, dokud Nigérie nedosáhla v roce 1999 stabilní demokracie, přičemž prezidentské volby v roce 2011 jsou považovány za první zcela svobodné a spravedlivé.[2]

V roce 2014 Nigérie předběhla Jihoafrickou republiku a stala se největší africkou ekonomikou.[3] O rok později pak 20. největší na světě (HDP v paritě kupní síly). Naproti tomu v žebříčku lidského rozvoje je až na 152. místě na světě. Nigérie má bohaté zásoby ropy, je jejím pátým největším světovým vývozcem. Denní těžba této suroviny činí více než 2 miliony barelů. Nigérie je členem organizace zemí vyvážejících ropu OPEC a Commonwealthu. Je rovněž zakládajícím členem Africké unie.

Etymologie

Jméno Nigérie (anglicky Nigeria) se poprvé objevilo v roce 1897 v deníku The Times. Jeho původcem je však zřejmě Flora Shaw, pozdější manželka barona Fredericka Lugarda, britského koloniálního administrátora ze sklonku 19. století. Jde o kombinaci slov „Niger“ (nejdelší a největší řeka Nigérie i celé západní Afriky) a „Area“ (oblast).

Dějiny

Podrobnější informace naleznete v článku Dějiny Nigérie.
Benin City v 17. století. Tento obrázek se objevil v evropské knize Popis Afriky, která vyšla v Amsterdamu roku 1668.[4]
Olusegun Obasanjo byl vojenský prezident vládnoucí v letech 1976 až 1979.

Na území Nigérie se již v předkoloniálním období formovaly významnější státní celky. Jedním z nejdůležitějších byl Sokotský sultanát vytvořený na počátku 19. století během džihádu, který vedli Fulbové v západní Africe.

Nigérie získala plnou nezávislost v říjnu 1960 jako federace tří oblastí (severní, západní a východní). Ústava zaručovala značnou míru samostatnosti jednotlivých oblastí. Spolkové vládě byly dány pravomoci v oblasti obrany, zahraničních vztahů a obchodních a daňových politik. Britský monarcha zůstal oficiální hlavou státu, ale skutečná zákonodárná moc přešla do rukou dvoukomorového parlamentu, výkonnou moc získal předseda vlády a jeho kabinet.

V roce 1966 došlo k dvěma ozbrojeným státním převratům, které zemi uvrhly do vojenské diktatury. Po pogromu, jehož obětí se stalo přibližně 30 000 Igbů ve východních státech, vyhlásili příslušníci tohoto etnika v červenci roku 1967 nezávislý stát Biafra s hlavním městem Enugu. Následovala občanská válka, na jejímž konci bylo více než milion obětí v důsledku bojů a hladomoru způsobeného blokádou Biafry. Předáci povstaleckého hnutí kapitulovali a Biafra definitivně zanikla v lednu roku 1970.[5]

V roce 1975 došlo k dalšímu, v tomto případě nekrvavému, puči, který odstranil Yakubu Gowona z jeho pozice v čele vojenské vlády. Nahradil jej Murtala Ramat Mohammed, který slíbil návrat k civilní vládě. Padl však za oběť atentátu a na jeho místo byl dosazen generál Olusegun Obasanjo, pozdější civilní prezident země.

V roce 1977 vznikla nová ústava a o dva roky později byly uspořádány všeobecné volby, v nichž zvítězil Shehu Shagari. Již v roce 1983 se Nigérie vrátila k vojenské vládě po dalším ozbrojeném puči. Do roku 1993 pak zemi spravovala Vrchní vojenská rada. Posledním vojenským diktátorem byl mezi lety 1993 a 1998 generál Sani Abacha, který zemřel náhle v létě roku 1998, údajně na předávkování viagrou při jedné ze svých častých návštěv oblíbeného nočního klubu.[6] Na svém „kontě“ měl nejen vraždy opozičních předáků, ale i zpronevěru sumy až 3,5 miliardy amerických dolarů ze státní pokladny.

Po smrti generála Abachy byly v zemi konečně uspořádány svobodné a legitimní volby, prezidentem se na příštích osm let do roku 2007 stal Olusegun Obasanjo, viceprezidentem pak Atiku Abubakar.[7] Od 29. května 2007 tuto funkci vykonával Umaru Yar'Adua (muslim), viceprezidentem byl zvolen křesťan – Goodluck Jonathan.[8] V květnu 2010 po souhlasu parlamentu nahradil Jonathan těžce nemocného Umaru Yar'Aduu ve funkci prezidenta.[9] Nové prezidentské volby se uskutečnily 16. dubna 2011 a Jonathan v nich porazil svého hlavního rivala, muslima Muhammadu Buhariho, načež na muslimském severu země vypukly nepokoje.[10]

Ve volbách v březnu 2015 zvítězil kandidát Muhammadu Buhari, který získal zhruba o 2,5 miliónu hlasů více, než Goodluck Jonathan. Jonathan výsledek přijal, čímž eliminoval možnost nepokojů. Volby měly podle pozorovatelů korektní průběh, zúčastnilo se jich 42,76 % oprávněných voličů. Termín voleb byl posunut o šest týdnů z důvodu nepokojů na severu, způsobených hnutím Boko Haram.[11] Při útocích spáchaných islamisty z Boko Haram zahynulo již více než 20 tisíc lidí.[12]

Geografie

Související informace naleznete také v článku Geografie Nigérie.
Zuma Rock

Země leží ve východní části Západní Afriky na pobřeží Atlantského oceánu v oblasti Guinejského zálivu. Hraničí na západě s republikou Benin, na severu s Nigerem, na východě s Kamerunem a Čadem. Zemí protéká řeka Niger. Významným přítokem je Benue, která se vlévá do Nigeru u města Lokoja. Další přítoky tvoří řeky Kaduna a Sokoto. Na severovýchodě země na hranici s Čadem a Nigerem leží Čadské jezero, do kterého vtéká z Nigérie řeka Komadugu Yobe.

Významným prvkem země je široká delta řeky Niger. Ve vnitrozemí vystupují plošiny Hornoguinejského prahu a náhorní plošina Jos, Udi a Igalo a vrchovina Akwa-Orlu. Východní části země na hranicích s Kamerunem dominuje Adamauská vysočina s pohořími Mandara, Shebshi a Gotel. Nejvyšší vrch Chappal Waddi 2 419 m n. m. se nachází v pohoří Shebshi.[13].

Největšími městy jsou:

  • Lagos (podle odhadu z roku 2009 již 13 milionů obyvatel)
  • Kano (3 626 204 obyvatel)
  • Ibadan (3 565 810 obyvatel)
  • Kaduna (1 582 211 obyvatel)

(údaje jsou z roku 2005)

Politika

Národní shromáždění

Nigérie je federální, demokratická a prezidentská republika. Podle dohodnutých pravidel dvě nejvyšší funkce (prezident a viceprezident) zastává vždy jeden křesťan a jeden muslim.

Prezident je volen lidovým hlasováním na čtyři roky, přičemž jeden kandidát může být zvolen maximálně dvakrát. Prezidentova moc je kontrolována dvoukomorovým parlamentem (Národním shromážděním). Horní komora (Senát) má 109 členů volených na čtyři roky. Dolní komora (Sněmovna reprezentantů) má 360 poslanců.

Nigerijská politika probíhá do značné míry stále po kmenové linii, bývá užíván také pojem „prebendalismus“, který označuje systém, v němž se zvolení jedinci domnívají, že mají právo a úkol vybojovávat státní prostředky a různé výhody pro svou etnickou skupinu či příslušníky své víry (obvykle je s tím spojena i vysoká míra korupce). Dalším užívaným pojmem při popisech nigerijské politické kultury je „tribalismus“, tedy snaha soustředit federální moc do rukou určitého kmene.[14] To v minulosti také vedlo k četným etnickým konfliktům, z nichž ten v Biafře je nejznámější. I když je prebendalismus v současnosti již poněkud oslaben, dokonce za pomoci zákonných ustanovení, tři největší kmeny, Hausové, Igbové a Jorubové, si přesto udržují tradiční převahu a kontrolu nad státem, a to navzdory tomu, že hlavní politické strany jsou nad-kmenové. Největšími jsou Lidová demokratická strana (People's Democratic Party), již lze považovat za středopravicovou a konzervativní, a Všenigerijský lidový kongres (All Progressives Congress), který lze označit za sociálnědemokratický. Ten je od roku 2015 vládnoucí stranou.

Korupce je častým předmětem kritiky. V roce 2012 viceprezidentka Světové banky Oby Ezekwesiliová odhadla, že jen v oblasti těžby ropy Nigérie od vyhlášení nezávislosti ztratila kvůli korupci přes 400 miliard dolarů.[15]

Po získání nezávislosti v roce 1960 Nigérie učinila africkou jednotu ústředním bodem své zahraniční politiky. V 60. letech 20. století byla v Africe pozoruhodnou výjimkou svým blízkým vztahem s Izraelem, který například sponzoroval stavbu parlamentních budov. V 70. letech se stala velmi vlivnou regionální velmocí a podpořila několik panafrických hnutí na cestě k moci, jako MPLA v Angole či SWAPO v Namibii. Podpořila též hnutí za nezávislost v Mosambiku a Rhodésii. Hrála rovněž vedoucí úlohu v boji proti vládě apartheidu v JAR.

Správní rozdělení

Správní členění Nigérie

Nigérie je v současnosti rozdělena do 36 států, přičemž Abuja má zvláštní postavení federálního hlavního města. Celé území je dále rozděleno do 538 okresů.

V Nigérii je vedle federální správy dosud velké množství tradičních států (několik desítek) v čele s místními vládci (sultány, krály, emíry). Ačkoli tradiční vládci již oficiálně nemají politickou moc, mají stále značné postavení a patronátní moc. Někteří dočasně zastávají i funkce guvernérů států federace. Některé tradiční státy přesahují hranice současných států nigerijské federace, případně i hranice Nigérie.

Následující tabulka uvádí nigerijské státy, jejich rozlohu, hlavní města a růst obyvatelstva mezi sčítáními obyvatel v letech 1991 a 2006.[16]

StátPlocha v km²Obyvatelstvo
1991
Obyvatelstvo
2006
Obyv./km²
2006
Hlavní město
Abia6 3202 338 4872 833 999448Umuahia
Adamawa36 9172 102 0533 168 10186Yola
Akwa Ibom7 0812 409 6133 920 208554Uyo
Anambra4 8442 796 4754 182 032863Awka
Bauchi45 8372 861 8874 676 465102Bauchi
Bayelsa10 7731 121 6931 703 358158Yenagoa
Benue34 0592 753 0774 219 244124Makurdi
Borno70 8982 536 0034 151 19359Maiduguri
Cross River20 1561 911 2972 888 966143Calabar
Delta17 6982 590 4914 098 391232Asaba
Ebonyi5 6701 029 3122 173 501383Abakaliki
Edo17 8022 172 0053 218 332181Benin City
Ekiti6 3531 535 7902 384 212375Ado Ekiti
Enugu7 1612 125 0683 257 298455Enugu
Federal Capital Territory7 315371 6741 405 201192Abuja
Gombe18 7681 489 1202 353 879125Gombe
Imo5 5302 485 6353 934 899712Owerri
Jigawa23 1542 875 5254 348 649188Dutse
Kaduna46 0533 935 6186 066 562132Kaduna
Kano20 1315 810 4709 383 682466Kano
Katsina24 1923 753 1335 792 578239Katsina
Kebbi36 8002 068 4903 238 62888Birnin Kebbi
Kogi29 8332 147 7563 278 487110Lokoja
Kwara36 8251 548 4122 371 08964Ilorin
Lagos3 3455 725 1169 013 5342 695Ikeja
Nassarawa27 1171 207 8761 863 27569Lafia
Niger76 3632 421 5813 950 24952Minna
Ogun16 7622 333 7263 728 098222Abeokuta
Ondo14 6062 249 5483 441 024236Akure
Osun9 2512 158 1433 423 535370Oshogbo
Oyo28 4543 452 7205 591 589197Ibadan
Plateau30 9132 104 5363 178 712103Jos
Rivers11 0773 187 8445 185 400468Port Harcourt
Sokoto25 9732 418 5853 696 999142Sokoto
Taraba54 4731 512 1632 300 73642Jalingo
Yobe45 5021 399 6872 321 59151Damaturu
Zamfara39 7622 051 5913 259 84682Gusau
Nigérie923 76888 992 220140 003 542152Abuja

Ekonomika

Související informace naleznete také v článcích Ekonomika Nigérie a Ropný průmysl v Nigérii.
Rušný trh v Lagosu
Brány rafinerie v přístavním městě Port Harcourt.

Významnou komoditou Nigérie je ropa. Země je 6. největším exportérem této suroviny, přičemž 60 % všech těžebních polí má licencovaná společnost Royal Dutch Shell. Bezohledná těžba si však vyžádala obrovskou daň, kterou vyspělé státy úspěšně ignorují jak politicky, tak mediálně. Od roku 1958, kdy těžba ropy touto společností začala, byly zabity tisíce obyvatel, kteří s těžbou a devastací přírody a životního prostoru nesouhlasili. Nejhůře dopadli Ogoniové, jejichž čelní představitelé byli v roce 1995 popraveni nigerijskou vojenskou vládou. V roce 2012 došlo k mimosoudnímu vyrovnání mezi Royal Dutch Shell a jejich pozůstalými ve výši 15,5 milionu dolarů. Firma však důrazně odmítá jakýkoliv podíl na jejich odsouzení a toto odškodnění vysvětluje jako součást uklidnění a stabilizace příslušné oblasti.[17]

Nigérie má blízké obchodní vztahy s USA, kam vyváží pětinu své ropné produkce. Export do USA tvořil v roce 2009 zhruba 42 % celkového exportu země a naproti tomu se Nigérie stala 50. největším odběratelem amerických výrobků. Spojené státy jsou zde také největším zahraničním investorem.[18] Zdaleka největší partner v importu do země je však Čína s 16,1 % podílu a následně Nizozemsko s 11,3 % v roce 2009. USA byly ve stejném roce v importu do Nigérie až na třetím místě s podílem 9,8 %. V roce 2010 měla země hospodářský růst 8,2 %[zdroj?] (odhad pro rok 2011 činí 8 %, pro rok 2008 to bylo 9 %).[19][20]

Stejně jako mnoho dalších zemí třetího světa, nahromadila i Nigérie podstatný zahraniční dluh. Mnohé rozvojové záměry, jejichž uskutečnění bylo hrazeno z těchto dluhů, vinou rozsáhlé korupce selhaly. Kvůli rostoucímu zadlužení a jemu neodpovídajícím hospodářským výkonům země brzy nebyla schopna dluhy splácet. Po dlouhotrvající snaze nigerijských vyjednavačů se v říjnu 2005 Nigérie a její věřitelé z tzv. Pařížského klubu dohodli na snížení dluhu o přibližně 60 %. Zbylou část dluhů měla vláda uhradit z rostoucích příjmů z těžby ropy. Díky této dohodě bylo uvolněno více než 1,15 miliardy USD ročně pro programy na omezení chudoby. V dubnu 2006 se Nigérie stala první africkou zemí, které se podařilo plně vyrovnat své závazky vůči Pařížskému klubu (ty byly odhadovány na 30 miliard USD).

Obyvatelstvo

Demografie

Hustota osídlení
Populace Nigérie
RokMiliony
197155
198071
199095
2000125
2004138
2008151

V Nigérii žije odhadem více než 194 milionů obyvatel[21]. To ji dělá zdaleka nejlidnatějším africkým státem. Stejně jako ve většině subsaharských států Afriky populace dynamicky roste díky velmi vysoké porodnosti, která v roce 2009 dosahovala hodnoty 5,6 živě narozených dětí na matku.[22] Pro srovnání, populace Nigérie v roce 2000 činila 124,8 milionu obyvatel,[23] zatímco v roce 1950 jen asi 33 milionů.[24] Odhady OSN hovoří o tom, že se do roku 2100 zvýší populace Nigérie minimálně na těžko představitelných 730 milionů lidí.[25]

Populační přetlak způsobuje, že již milióny Nigerijců migrovaly do Evropy, Severní Ameriky a Austrálie.

Etnické skupiny

V Nigérii žije více než 250 etnických skupin lišících se tradicemi, historií, jazyky i náboženstvím. Hlavní 4 etnika jsou: Hausové, Jorubové, Igbové (Ibové) a Fulani. Další etnika jsou Ijaw, Kanuri, Ibibio, a Tiv. Žijí zde také malé komunity Afrikánců, Angličanů, Američanů, Číňanů, Indů, Japonců, Libanonců a jiných, zejména evropských národů. Tyto komunity jsou soustředěny zejména ve velkých městech (Lagos, Abuja) a v oblasti delty Nigeru, kde jsou zaměstnáni u ropných společností.

Jazyky

Jazyková mapa Nigérie

V Nigérii se mluví více než 250 jazyky, což odpovídá počtu etnických skupin. Mezi největší domorodé jazyky patří hauština, jorubština, a igboština. Úředním a sjednocujícím jazykem je angličtina, její slangovou formou, rozšířenou zejména mezi nevzdělaným obyvatelstvem, je nigerijská pidžin angličtina.

Emír z Kano patří k etniku Fulbů, kteří v 19. století ovládli sever Nigérie

Náboženství

Hlavními náboženstvími v Nigérii jsou islám a křesťanství, v některých oblastech přetrvávají animistická náboženství. V procentuálním vyjádření bylo k roku 2009 zhruba 50,4 % obyvatel muslimů[26] a 48,2 % křesťanů.[27] Nicméně některé zdroje udávají k roku 2011 mírnou křesťanskou většinu. Např. podle Pew research center je křesťanů v roce již 50,8%,[28] což by potvrzovalo dlouhodobý trend růstu podílu přívrženců křesťanství na úkor islámu a domorodých náboženství – v roce 1963 se k islámu přihlásilo 47 % obyvatel Nigérie, zatímco k domorodým náboženstvím 18 % a ke křesťanství jen 38 %. Islám je dominantní zejména v severních oblastech Nigérie, obývaných Hausy. Křesťanství je dominantní v jižních oblastech Nigérie – Jorubové na jihozápadě jsou převážně protestanti a Igbové na jihovýchodě převážně katolíci. Animistická náboženství jsou stále hojně rozšířená mezi Joruby. Judaismus je vyznáván malým množstvím lidí zejména mezi Igby. V posledních letech se zvyšuje napětí mezi muslimy a zbytkem populace, které se mimo jiné projevuje i zvyšujícím se počtem útoků islámských teroristů vůči křesťanům.[29]

Kriminalita

Nigérie patří mezi státy s největší mírou korupce. Podle zprávy Evropského parlamentu z roku 2016 „přišla Nigérie od roku 1960 v důsledku korupce o přibližně 400 miliard USD z příjmů z ropy a dalších 20 miliard USD pocházejících z ropy zmizelo z nigerijské státní pokladny v posledních dvou letech“.[30] Nigérie viní z korupčního jednání také nadnárodní ropné společnosti a podala mezinárodní žaloby na americký Chevron, britsko-nizozemský Royal Dutch Shell a italskou Eni.[31][32] V Praze se praly peníze z obří korupční kauzy spojené s nákupem zbraní pro nigerijskou armádu.[33]

V květnu 2014 nigerijský prezident Goodluck Jonathan oznámil, že po útocích muslimské skupiny Boko Haram zůstalo nejméně 12 000 mrtvých a 8 000 zmrzačených lidí. Po únosu 276 školaček v Chiboku se k boji proti Boko Haram přidal Čad a Kamerun. V dubnu 2016 bylo zavražděno 500 vesničanů z převážně křesťanských oblastí příslušníky muslimského kmene Fulbů, zničeny byly všechny základní a navazující školy, zdravotnická zařízení, náboženské budovy i policejní stanice.

Kultura

Umění

Nigerijský básník, dramatik a esejista Wole Soyinka se stal v roce 1986 prvním africkým nositelem Nobelovy ceny za literaturu.[34] Svá díla píše anglicky. Chinua Achebe získal roku 2007 Man Bookerovu cenu.[35] Díla prozaika Ben Okriho bývají řazena k tzv. postkoloniální literatuře. Feministickou prózou se proslavila Chimamanda Ngozi Adichieová.[36] Spisovatel Ken Saro-Wiwa se krom jiného proslavil ochranou práv obyvatel delty řeky Niger; jeho aktivismus ho stál nakonec i život.[37] Amos Tutuola využil ve svých románových fantaziích tradiční jorubský folklór.

Ve světové pop music se proslavila zpěvačka Sade.[38] Fela Kuti byl průkopníkem tzv. afrobeatu, žánru, v němž se spojily západoafrické hudební tradice s jazzem a afroamerickým funkem, a který klade důraz na vokály, prolínající se rytmy a bicí nástroje.[39][40] V žánru eurodance se prosadil Dr. Alban.[41]

Nigerijský filmový průmysl, známý pod přezdívkou Nollywood, je nejenom největší v Africe, ale dokonce je v současnosti druhým největším producentem filmů na světě. Filmová studia jsou umístěna v Lagosu, Kano a Enugu, a tvoří hlavní část příjmů těchto měst.[42] Ke známým herečkám patří Genevieve Nnajiová nebo Uzo Adubaová.

Sport

Nigérie se od roku 1952 zúčastňuje olympijských her. Získala od té doby tři zlaté medaile (k roku 2018), tu první a dosud jedinou individuální přivezla skokanka do dálky Chioma Ajunwaová na olympiádě v Atlantě roku 1996.[43] Na stejných hrách vyhrál fotbalový turnaj nigerijský národní tým, jakožto první africký.[44][45] V Sydney roku 2000 zlatou sbírku doplnila běžecká štafeta na 4 × 400 metrů, byť až po osmi letech od závodu, díky diskvalifikaci původně vítězné štafety americké. Atletika je vůbec nejúspěšnějším nigerijským sportem na OH, má v ní i pět stříbrných, z toho jsou tři ze štafet a dvě individuální (Glory Alozieová v běhu na 100 metrů překážek a Blessing Okagbareová ve skoku dalekém).

Nigerijská fotbalová reprezentace třikrát vyhrála mistrovství Afriky (Africký pohár národů), v letech 1980, 1994 a 2013, a jednou olympijské hry (1996). K nejúspěšnějším hráčům patří vítěz Ligy mistrů UEFA a dvojnásobný Fotbalista roku Afriky Nwankwo Kanu. Anketu Africký fotbalista roku vyhráli i Victor Ikpeba (1997), Emmanuel Amuneke (1994) a Rashidi Yekini (1993). Jay-Jay Okocha dvakrát zvítězil v konkurenční anketě BBC (2003, 2004). John Obi Mikel se stal s Chelsea vítězem Ligy mistrů i Evropské ligy, Celestine Babayaro se stejným klubem vyhrál Pohár vítězů pohárů.

Dick Tiger a Samuel Peter jsou profesionálními mistry světa v boxu. Basketbalista Hakeem Olajuwon je dvojnásobným vítězem americké NBA (1994, 1995).[46]

Velmi populární je v Nigérii stolní hra scrabble.

Kuchyně

Podrobnější informace naleznete v článku Nigerijská kuchyně.

Základní potravinou Nigérie jsou batáty (sladké brambory), hojně se užívají různá koření, bylinky, plantainy, arašídy a olej (především palmový nebo arašídový). Pouliční prodejci často rádi připravují jídlo na způsob barbecue. Jako příloha jsou běžné fufu, kukuřičné placky rozšířené o celé Africe. Také rýže je v Nigérii poměrně rozšířená, používá se jako příloha a připravují se z ni různé pokrmy jako například kokosová rýže (rýže vařená s kokosovým mlékem) nebo různé druhy smažené rýže, kdy se rýže smaží s kořením, zeleninou a často i masem nebo různými plody moře, například jollof rice.[47] Oblíbená jsou také jídla z fazolí (smažená placka akara, fazolový pudink moin moin, fazolová kaše ewa agoyin). V celé Nigérii se jí také masový špíz suya. Pro Evropany poměrně exotickým pokrmem je ponmo, zvířecí kůže.[48] Nigérie je také známa svými polévkami, mezi nejznámější patří hauská polévka miyan kuka ze sušené okry a listů baobabů, peppersoup z chilli, masa a muškátového oříšku, afang ze zeleniny, ryb a račího masa a mnohé další.[49] Mezi nejčastější nápoje patří kunu (severonigerijský nápoj z prosa, kukuřice nebo čiroku), ibiškový džus nebo sójové mléko. Z alkoholických nápojů je rozšířené palmové víno.

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Https://en.wikipedia.org/wiki/Nigeria na anglické Wikipedii.

  1. Světová banka. GDP per capita, PPP (current international $) [online]. [cit. 2017-01-14]. Dostupné online. 
  2. NOSSITER, Adam. Nigerians Vote in Presidential Election. The New York Times. 2011-04-16. Dostupné online [cit. 2018-12-06]. ISSN 0362-4331. (anglicky) 
  3. Nigeria becomes Africa's largest economy | News | Al Jazeera. www.aljazeera.com [online]. [cit. 2018-12-06]. Dostupné online. 
  4. Description de l'Afrique ... Traduite du Flamand (Amsterdam, 1686; 1st ed., 1668), between pp. 320 and 321. (Library of Congress, Prints and Photographs Division, LC-USZ62-30841).
  5. Biafra: Symbol hrůz válek postkoloniální Afriky. eurozpravy.cz [online]. [cit. 2019-12-28]. Dostupné online. (česky) 
  6. Le général Abacha mort du Viagra, selon «Newswatch». Libération.fr [online]. 1998-07-06 [cit. 2019-12-28]. Dostupné online. (francouzsky) 
  7. Nigerii povede k demokracii někdejší diktátor. iDNES.cz [online]. 1999-03-08 [cit. 2019-12-28]. Dostupné online. 
  8. Chaotické volby v Nigérii znají pochybného vítěze. iDNES.cz [online]. 2007-04-23 [cit. 2019-12-28]. Dostupné online. 
  9. Nigérie má nového prezidenta. iROZHLAS [online]. [cit. 2019-12-28]. Dostupné online. (česky) 
  10. Po volbách vypukly v Nigérii nepokoje, na severu platí zákaz vycházení. iDNES.cz [online]. 2011-04-18 [cit. 2018-01-01]. Dostupné online. 
  11. Opposition wins Nigeria election. BBC News. 2015-04-01. Dostupné online [cit. 2018-01-01]. (anglicky) 
  12. V Nigérii začal největší proces s teroristy z Boko Haram, obviněno je přes šest tisíc lidí. Aktuálně.cz. 9. října 2017.
  13. McCoy, J.F., 2003, Geo-Data. The World Geographical Encyclopedias. 3rd Edition Thomson Gale, Detroit, s. 400–404
  14. RASHID, Khadijat K. Ethnicity and Sub-Nationalism in Nigeria: Movement for a Mid-West State/Ethnic Politics in Kenya and Nigeria/Federalism and Ethnic Conflict in Nigeria. African Studies Review. Roč. 2003, čís. 46 (2). 
  15. OKOYE, Rita. Nigeria has lost $400bn oil revenue to corruption since Independence – Ezekwesili [online]. Daily Post Nigeria, 2012-08-31 [cit. 2018-12-06]. Dostupné online. (anglicky) 
  16. CityPopulation.de – Nigeria: Verwaltungsgliederung
  17. http://m.tyden.cz/rubriky/zahranici/afrika/shell-odskodni-rodiny-zabitych-aktivistu-v-nigerii_123810.html
  18. Archivovaná kopie. www.state.gov [online]. [cit. 2011-08-19]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-09-02. 
  19. http://www.imf.org/external/pubs/ft/survey/so/2008/CAR021508A.htm
  20. http://allafrica.com/stories/200804140655.html
  21. Nigérie - Populace. populace.population.city [online]. [cit. 2018-02-10]. Dostupné online. (česky) 
  22. http://data.worldbank.org/indicator/SP.DYN.TFRT.IN
  23. http://www.iea.org/co2highlights/co2Highlights.XLS
  24. Archivovaná kopie. www.prb.org [online]. [cit. 2012-02-19]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-03-16. 
  25. Archivovaná kopie. esa.un.org [online]. [cit. 2012-02-19]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-02-28. 
  26. pewforum.org [online]. [cit. 19-02-2012]. Dostupné v archivu pořízeném dne 10-10-2009. 
  27. Nigeria: Facts and figures. BBC. 2007-04-17. Dostupné online [cit. 2018-01-01]. (anglicky) 
  28. Archivovaná kopie. www.pewforum.org [online]. [cit. 2012-02-19]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-07-23. 
  29. Nigérie upadá do osidel svaté války, radikální islamisté šíří strach. iDNES.cz [online]. 2012-01-09 [cit. 2018-01-01]. Dostupné online. 
  30. Usnesení Evropského parlamentu ze dne 14. dubna 2016 o Nigérii (2016/2649(RSP))
  31. Nigérii chybí ropa za 17 miliard dolarů. 6. říjen 2016. Český rozhlas.
  32. Shell and Eni will face the “biggest corporate bribery trial” over a $1.1 billion Nigerian oil deal. Quartz. 21. prosince 2017.
  33. V Praze se praly peníze z armádní korupce v Nigérii, píše policie. Seznam.cz. 24. března 2017.
  34. Wole Soyinka. Prague Writers' Festival [online]. [cit. 2019-12-28]. Dostupné online. (česky) 
  35. EZARD, John. Man Booker International judges honour Chinua Achebe. The Guardian. 2007-06-13. Dostupné online [cit. 2018-12-05]. ISSN 0261-3077. (anglicky) 
  36. Adichie, Chimamanda Ngozi: Feminismus je pro každého. www.iliteratura.cz [online]. [cit. 2019-12-28]. Dostupné online. 
  37. Why Nigerian activist Ken Saro-Wiwa was executed | DW | 09.11.2015. Deutsche Welle [online]. [cit. 2019-12-28]. Dostupné online. (anglicky) 
  38. Kdo je ta tajemná Sade, která zpívá, když se jí zachce. iDNES.cz [online]. 2010-02-06 [cit. 2019-12-28]. Dostupné online. 
  39. Nejvýraznější osobnost africké hudby. Femi Kuti míří poprvé do Česka. echo24.cz [online]. 2018-05-07 [cit. 2019-12-28]. Dostupné online. (česky) 
  40. Afrobeat, výbušná směs afrických rytmů a amerického funku. Český rozhlas Vltava [online]. 2017-01-30 [cit. 2019-12-28]. Dostupné online. (česky) 
  41. Dr Alban. The Eurodance Encyclopaedia [online]. [cit. 2019-12-28]. Dostupné online. (anglicky) 
  42. HORKÝ, Petr. Béčkové, ale naše. Filmy z Nollywoodu dobývají Nigérii i celou Afriku. Týdeník Respekt [online]. [cit. 2018-12-05]. Dostupné online. 
  43. LONGMAN, Jere. Nigerian Leaps From Obscurity To Gold Medal. The New York Times. 1996-08-03. Dostupné online [cit. 2018-12-05]. ISSN 0362-4331. (anglicky) 
  44. Nigeria Scores Gold Medal. The New York Times. 1996-08-04. Dostupné online [cit. 2018-12-05]. ISSN 0362-4331. (anglicky) 
  45. Atlanta '96: When Nigeria ruled the world | Goal.com. www.goal.com [online]. [cit. 2019-12-28]. Dostupné online. 
  46. Basketbalový superguru Olajuwon nastartoval Jamese, teď má nové favority. iDNES.cz [online]. 2012-08-21 [cit. 2018-12-05]. Dostupné online. 
  47. OSSEO-ASARE, Fran. Food Culture in Sub-Saharan Africa. [s.l.]: Greenwood Publishing Group 232 s. Dostupné online. ISBN 978-0-313-32488-8. (anglicky) 
  48. 7 reasons to be careful of eating ponmo! [online]. Punch Newspapers [cit. 2019-12-28]. Dostupné online. (anglicky) 
  49. HUDGENS, Jim; TRILLO, Richard. The Rough Guide to West Africa. [s.l.]: Rough Guides 1302 s. Dostupné online. ISBN 978-1-84353-118-0. (anglicky) Google-Books-ID: 2icviOKxDNIC. 

Literatura

  • KLÍMA, Vladimír. Nigérie. Praha: Libri, 2003. ISBN 80-7277-199-X. 

Související články

Externí odkazy

  • Logo Wikimedia Commons Obrázky, zvuky či videa k tématu Nigérie na Wikimedia Commons
  • Slovníkové heslo Nigérie ve Wikislovníku
  • Kategorie Nigérie ve Wikizprávách
  • Seznam dělSouborném katalogu ČR, jejichž tématem je Nigérie
  • Country of Origin Information Report - Nigeria [online]. UK Border Agency, 2011-04-06, rev. 2011-04-14 [cit. 2011-12-10]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-12-08. (anglicky) 
  • Nigeria – Amnesty International Report 2011 [online]. Amnesty International [cit. 2011-08-19]. Dostupné online. (anglicky) 
  • Nigeria (2011) [online]. Freedom House [cit. 2011-08-19]. Dostupné online. (anglicky) 
  • Bertelsmann Stiftung. BTI 2010 — Nigeria Country Report [online]. Gütersloh: Bertelsmann Stiftung, 2009 [cit. 2011-08-19]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-05-20. (anglicky) 
  • Bureau of African Affairs. Background Note: Nigeria [online]. U.S. Department of State, 2011-06-20 [cit. 2011-08-19]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-09-02. (anglicky) 
  • CIA. The World Factbook - Nigeria [online]. Rev. 2011-08-06 [cit. 2011-08-19]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2018-01-29. (anglicky) 
  • Library of Congress. Country Profile: Nigeria [online]. 2008-07-15 [cit. 2011-08-19]. Dostupné online. (anglicky) 
  • Zastupitelský úřad ČR v Abuji. Souhrnná teritoriální informace: Nigérie [online]. Businessinfo.cz, 2011-06-03 [cit. 2011-08-19]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-01-11. (česky) 
  • AJAYI, J.F. Ade, a kol. Nigeria [online]. Encyclopaedia Britannica [cit. 2011-08-19]. Dostupné online. (anglicky) 

Média použitá na této stránce

Africa (orthographic projection).svg
Autor: Martin23230, Licence: CC BY-SA 3.0
Orthographic map of Africa with colonial borders, except Somalia.
Emir of Kano on his throne 092016.jpg
Autor: DonCamillo, Licence: CC BY-SA 4.0
The Emir of Kano on his throne before the September 2016 Durbar.
1 nwankwo kanu 2017 (edited).jpg
Autor: , Licence: CC BY-SA 4.0
Singapore, National Stadium, November 11, 2017. Retired Nigerian footballer Nwankwo Kanu in a friendly match with Arsenal Masters.
Population density map of Nigerian states - English.png
Autor: Marcel Krüger, Licence: CC-BY-SA-3.0
Nigerian states by population density (English legend). Population densities are listed in population/km².
Obasanjo 1978.gif
Olusegun Obasanjo (with Jimmy Carter, cropped version)
Nigeria (orthographic projection).svg
Autor: Ukabia, Licence: CC BY-SA 3.0
Orthographic map of Nigeria
Gates of oil refinery in Port Harcourt.jpg
Autor: sixoone, Licence: CC BY 2.0
Port Harcourt Refining Ltd in Alesa-Eleme.
Zuma rock niger state 3( on transit ).jpg
Autor: Saadah 4469, Licence: CC BY-SA 4.0
Zuma rock niger state nigeria.Snapped while driving along Abuja kaduna road.
Nigeria political.png
Autor: Domenico-de-ga, translated and adapted by xandar, Licence: GFDL
Political map of the 36 States of Nigeria (English)
Wole Soyinka in 2018-2.jpg
Autor: Frankie Fouganthin, Licence: CC BY-SA 4.0
1986 Nobel Prize winner in Literature Wole Soyinka during a lecture at Stockholm Public Library on October 4, 2018.
Coat of arms of Nigeria.svg
Autor: Lumia1234, Licence: CC BY-SA 3.0
Coats of arms of Nigeria
Ancient Benin city.JPG
Shows a number of features in Benin City: in the background (A) the house of the queens; on the left (B), the royal courtyard, containing several palaces, showing their spires (D). The king is depicted in the center (E) mounted on a horse with his mounted nobles in procession on the right (F). The king is surrounded by dwarfs (H), and leading the procession on the left are the musicians who are also holding the royal tigers (I). For a discussion of the authenticity of the architectural details in this engraving (first published in the Flemish edition, 1668), see Susan Denyer, African Traditional Architecture (New York, 1978), p. 82. In an informed discussion of Dapper as an historical source, Adam Jones writes "there is virtually no evidence" that Dapper "took much interest in what sort of visual material was to accompany his text," and that it was the publisher, Van Meurs, "who probably did all the engraving himself." With respect to the plates, in particular, Jones concludes: "For those interested in seventeenth-century black Africa rather than in the history of European perceptions, few of the plates showing human beings and artefacts are of any value . . . . [and] originated solely from Van Meurs' imagination" (Decompiling Dapper: A Preliminary Search for Evidence (History in Africa [1990], vol. 17, pp. 187-190).