Niizuki
Ještě nedokončená sesterská loď Hacuzuki na zkušební plavbě | |
Základní údaje | |
---|---|
Typ | Torpédoborec 1. třídy |
Třída | Akizuki, podtřída Akizuki |
Číslo trupu | 108 |
Jméno podle | 新月 ~ „Měsíc v novu“ |
Objednána | Loděnice Micubiši v Nagasaki |
Zahájení stavby | 8. prosince 1941 |
Spuštěna na vodu | 29. června 1942 |
Uvedena do služby | 31. března 1943 |
Osud | 6. července 1943 potopen americkými lehkými křižníky v bitvě v zálivu Kula. |
Poloha vraku | [1] |
Souřadnice | 7°57′0″ j. š., 157°12′0″ v. d. |
Cena | Plánovaná v roce 1939: 12 090 000 ¥[2] |
Takticko-technická data | |
Výtlak | 2701 T (2744 t) standard 3700 T (3759 t) plný[3] |
Délka | 134,2 m[3] |
Šířka | 11,6 m[3] |
Ponor | 4,15 m[3] |
Pohon | 3 parní kotle Ro-gó Kanpon šiki 2 sestavy parních turbín Kanpon 2 třílisté lodní šrouby[3] 52 000 k na hřídeli (38 245,9 kW)[4][pozn 1] |
Palivo | 1097 t[3] |
Rychlost | 33 uzlů (61,1 km/h)[3] |
Dosah | 8300 námořních mil (15 371,6 km) při 18 uzlech (33,3 km/h)[3] |
Posádka | 300[3] nebo 263[4] |
Výzbroj | 8× 100 mm/65 typu 98 (4xII) 12× 25 mm/60 typu 96 (4xIII – viz text) 1× IV 610 mm torpédomet typu 92[5] a 8 torpéd typu 93 54 hlubinných náloží 2x 4,5m stereoskopický dálkoměr typu 94 pro 100mm děla[6][3] 1x 2,5m stereoskopický dálkoměr pro 25mm děla[6] 2x 1,5m stereoskopický dálkoměr pro 25mm děla[6] 110cm světlomet typu 92[6] |
Elektronika | přehledový radar 21 Gó[7][8] nebo přehledový radar 22 Gó[7][8][9] sonar typu 93 hydrofon typu 93 |
Niizuki (japonsky 新月) byl pátý torpédoborec třídy Akizuki japonského císařského námořnictva za druhé světové války. Během své velmi krátké kariéry se zúčastnil v červenci 1943 tří misí proti postupujícím Američanům v Šalomounově souostroví. Představoval významnou posilu pro japonské námořní síly v oblasti, neboť byl jako jediný vybaven radarem.[10]
Jeho první misí v Šalomounech byl protiútok proti americkému předmostí na Rendově v noci z 2. na 3. července 1943. Druhou misí byla účast na tokijském expresu v noci z 4. na 5. července, během které radar na Niizuki včas odhalil přítomnost amerických sil v Kulském zálivu a podle radaru zaměřená torpéda potopila torpédoborec USS Strong. V noci z 5. na 6. července 1943 byl při krytí druhého tokijského expresu s posilami pro Kolombangaru potopen americkými lehkými křižníky v bitvě v zálivu Kula. Spolu s ním šla ke dnu většina posádky a kontradmirál Teruo Akijama.[10]
Popis
Niizuki patřil k první sérii torpédoborců třídy Akizuki. Ta byla původně navržena jako třída protiletadlových doprovodných plavidel. Nakonec ale bylo rozhodnuto instalovat jeden čtyřhlavňový torpédomet typu 92 model 4 s celkovou zásobou osmi 610mm torpéd typu 93.[4]
Hlavní hlavňovou výzbroj Niizuki – a hlavní identifikační znak třídy Akizuki – představovalo osm víceúčelových 100mm děl typu 98 s délkou hlavně 65 ráží ve čtyřech dvouhlavňových věžích. K jejich zaměřování sloužily dva 4,5metrové stereoskopické dálkoměry typu 94.[6]
Fotografie Niizuki se pravděpodobně nedochovala. Proto lze jeho podobu po dokončení pouze odhadnout na základě vzhledu sesterských plavidel a znalostí o úpravách na nich provedených. To se týká zejména typu instalovaného radaru a počtu a rozmístění protiletadlových děl ráže 25 mm.
Protiletadlová děla ráže 25 mm
V roce 1943 došlo u plavidel třídy Akizuki k navýšení 25mm hlavní o dva až tři trojhlavňové komplety. Niizuki nesl – obdobně jako všechny sesterské jednotky – dvě 25mm trojčata na vyvýšené platformě před torpédometem. Mezi nimi se na platformě nacházel 2,5metrový dálkoměr pro 25mm kanóny. Druhá dvě trojčata byla umístěna v „hnízdech“ pravděpodobně vedle komínu, obdobně jako na ostatních známých jednotkách podtřídy Akizuki. Druhé jejich možné umístění bylo v „hnízdech“ za torpédometem, ale toto řešení je známo až u podtřídy Šimocuki/Fujuzuki.[11][4] 25mm trojčata vedle komínu nesly při dokončení již dvě předchozí jednotky: Suzucuki a Hacuzuki.[12] K instalaci pátého trojhlavňového protiletadlového kompletu místo zadního dálkoměru typu 94 mezi zadním stožárem a třetí dělovou věží pravděpodobně nedošlo.[11]
Radar
Niizuki byl možná prvním torpédoborcem své třídy vybaveným radarem, který byl později instalován i na zbývajících jednotkách třídy Akizuki.[10][8] Je však pravděpodobnější, že byl až třetím a prvenství patří předchozím dvěma jednotkám Suzucuki a Hacuzuki.[12][13][7]
Instalován byl přehledový radar proti vzdušným i hladinovým cílům a to buďto metrový 21 Gó, nebo centimetrový 22 Gó. Radar 21 Gó měl otočnou anténu (buď modelu 6 o rozměrech 3,6 x 2 metry, nebo modelu 7 o rozměrech 3,6 x 3 metry) a byl instalován i na předchozích sesterských jednotkách Suzucuki a Hacuzuki.[12] Radar 22 Gó používal anténu ve tvaru dvou trychtýřů a později na jednotkách třídy Akizuki nahradil radar 21 Gó. Někdy je uváděna instalace obou radarů současně.[7][8] Oba radary se na ostatních jednotkách nacházely na plošině na předním stěžni, což instalaci obou typů zároveň vylučuje.[13]
Přehledový radar 13 Gó pro sledování vzdušných cílů nebyl nainstalován.[8]
Stavba a cvičné plavby
Stavba torpédoborce s pořadovým číslem 108 byla schválena na základě plánu z roku 1939. Kýl byl položen v den útoku na Pearl Harbor 8. prosince 1941 loděnicí Micubiši v Nagasaki. Nová jednotka byla spuštěna na vodu 29. června 1942 a pojmenována Niizuki. Od položení kýlu po spuštění na vodu uplynulo pouhých 203 dní, což byl nejkratší čas dosažený u třídy Akizuki.[10]
Prvním a jediným kapitánem se stal 31. března 1943 fregatní kapitán (中佐 čúsa) Kijoši Kaneda, který již od 20. února dohlížel na dokončovací práce v Nagasaki. Dne 1. dubna byl Niizuki zařazen do nově zformované 11. (výcvikové) eskadry torpédoborců (第十一水雷戦隊 Dai-džúiči Suirai Sentai) 1. loďstva (第一艦隊 Dai-iči Kantai) Spojeného loďstva.[1] Od 12. dubna probíhaly cvičné plavby ve Vnitřním moři, které trvaly až do poloviny května. Cvičení často probíhalo spolu s opraveným a přestavěným těžkým křižníkem Mogami.[10] Domovským přístavem mu v tomto období bylo Kure.[1]
Služba (1943)
Ještě během cvičných plaveb 28. a 29. dubna 1943 Niizuki (spolu s torpédoborcem Hamakaze) eskortoval bitevní loď Hjúga z Kure do Saseba, kde se měla Hjúga podrobit přestavbě na hybridní bitevní–letadlovou loď. Během plavby přes Bungo suidó trojici doprovodily stíhače ponorek č. 35 a č. 36.[14]
Během americké invaze na Attu v Aleutách se měl Niizuki spolu s Mogami zúčastnit plánovaného protiútoku.[10] Proto se Niizuki 18. května 1943 vydal z Kure do Jokosuky. Japonská protiakce ale byla odvolána a Niizuki se zase vrátil do Kure.[1]
Dne 31. května byl Niizuki přiřazen k 8. loďstvu (第八艦隊 Dai-hači Kantai), které mělo na starosti obranu jihovýchodní oblasti včetně Šalomounových ostrovů.[10] Nejprve 8. června vyplul z Kure do Jokosuky, kde se připojil k dalším jednotkám mířícím na Truk. Spolu s nimi opustil Jokosuku 16. června a 21. června dorazil na Truk.[1] Zde se na palubu Niizuki nalodila část 5. protiletecké jednotky (第五防空隊 Dai-go Bókútai[15][10]). Spolu s těžkými křižníky Kumano, Suzuja a torpédoborci Ariake a Suzukaze vyplul Niizuki 23. června z Truku. Transport mířil k Rabaulu, kam dorazil 25. června. Po vyložení transportovaných vojáků se ostatní lodě vrátily zpět na Truk, pouze Niizuki zůstal v Rabaulu.[10]
Zde se Niizuki – jakožto nejmodernější torpédoborec v oblasti a jediná jednotka vybavená radarem – stal vlajkovou lodí 3. eskadry torpédoborců (第三水雷戦隊 Dai-san Suirai Sentai) 8. loďstva. Svoji vlajku na něm vztyčil kontradmirál (少将 šóšó) Teruo Akijama.[10]
Ostřelování předmostí na Rendova a střetnutí s PT (1.–3. července)
Tou dobou Spojenci útočili na japonské pozice na New Georgii. Ráno 30. června 1943 se vylodili na ostrově Rendova. Následujícího dne vyplul Niizuki spolu s dalšími dvěma torpédoborci a lehkým křižníkem Júbari, aby napadl americké předmostí na Rendově. Na předsunuté základně Shortland se ke svazu přidalo dalších pět torpédoborců. Těsně po půlnoci z 2. na 3. července vpluly torpédoborce do průlivu mezi New Georgií a Rendovou. Ostřelování amerických pozic na pobřeží ale bylo neefektivní. Japonský útok se pokusily narušit tři americké torpédové čluny PT-156, PT-157 a PT-161.[16][17][18][19] Do cesty se jim však postavil Niizuki a tři další torpédoborce a Američané byli nuceni ustoupit pod ochranou kouřové clony. Ačkoliv Japonci věřili, že se jim podařilo dva čluny potopit, ve skutečnosti všechny tři torpédové čluny vyvázly. Po tomto střetnutí se i japonské lodě vydaly zpět na Bougainville, kde zakotvily v Buin.[10]
První tokijský expres (4.–5. července)
Na noc z 4. na 5. července 1943 byl naplánován další Tokijský expres. Niizuki, spolu s torpédoborci Júnagi a Nagacuki[pozn 2] měl přepravit první část ze 4000 vojáků 17. armády[20] pro posádku v Munda.[21] Niizuki a oba další torpédoborce vypluly večer 4. července z Buin a měly v plánu proniknout pod příkrovem noci přes záliv Kula do Vila na Kolombangaře.[10] V oblasti se však tu noc pohyboval svaz TG 36.1 kontradmirála Ainswortha složený ze tří lehkých křižníků a devíti torpédoborců, které poskytovaly krytí sedmi dalším transportním torpédoborcům.[10][22] Těsně po půlnoci zachytil radar na Niizuki přítomnost amerických plavidel. Japonci nechtěli riskovat střetnutí s několikanásobně silnějším nepřítelem a rozhodli se ustoupit, aniž by vyložili přepravované vojáky. Předtím však ještě v 0:15 vystřelili svá torpéda: Júnagi typ 6. roku a ostatní „dlouhá kopií“ typu 93.[21] Niizuki a Júnagi vypustily po čtyřech torpédech a Nagacuki přidal dalších šest.[10] Když v 0:40 zaznamenal poprvé SG radar[19] na USS Ralph Talbot přítomnost Japonců, bylo již pozdě. Jedno torpédo – vystřelené ze vzdálenosti 11 mil (17,7 km) a zaměřené podle radarového kontaktu hlášeného Niizukim – zasáhlo v 0:49 USS Strong doprostřed pravoboku a torpédoborec se o půl hodiny později potopil.[21][22][23] Ainsworth odmítl uvěřit, že by Japonci byli schopní zaútočit z takové vzdálenosti, ignoroval hlášení o radarovém kontaktu z Ralph Talbot a ztrátu torpédoborce přisuzoval torpédu z ponorky.[22][24]
Druhý tokijský expres (5.–6. července)
Niizuki, Júnagi a Nagacuki se vrátily do Buin časně ráno 5. července 1943. Dalšího tokijského expresu, naplánovaného na nadcházející noc, se mělo zúčastnit více jednotek. Krytím dvou transportních uskupení o celkem sedmi torpédoborcích byl pověřen krycí svaz tvořený torpédoborci Niizuki, Suzukaze a Tanikaze. Tokijský expres vyplul za soumraku 5. července, ale pobřežní pozorovatelé o něm informovali Spojence. Zastavením tokijského expresu byla pověřena opět Ainsworthova TG 36.1 a událost vešla do dějin jako bitva v zálivu Kula.[10]
Japonský svaz obeplul Kolombangaru z jihu a zatímco první transportní skupina byla odeslána k vylodění vojáků ve Vila, druhá skupina a krycí svaz zamířily na sever do zálivu Kula, mezi Kolombangaru a New Georgií. V 1:06 6. července zaznamenal radar na Niizuki blížící se TG 36.1, která japonský krycí svaz zaznamenala až v 1:36. V 1:43 vyslal kontradmirál Akijama z paluby Niizuki k vykládce i druhou transportní skupinu – prioritou byla doprava posil, ne vyhledávání střetu s nepřítelem. Krycí skupina s Niizuki v čele pokračovala v plavbě na sever Kulským zálivem. Akijama měl v úmyslu provést noční torpédový útok a pak se stáhnout, neboť použitím děl by prozradil svoji pozici. Tato taktika mohla fungovat, kdyby Američané neměli také radar…[25]
Na americké straně se 45 děl ráže 152 mm na lehkých křižnících USS Honolulu, USS Helena a USS St. Louis zaměřilo podle údajů radarů na vedoucí japonský torpédoborec – na Niizuki. V 1:57 vypustily japonské torpédoborce svá torpéda. Chronologie událostí podle A Battle History of the Imperial Japanese Navy (1941–1945)[26] naznačuje, že je vypustil i Niizuki, ale ostatní prameny[22][10] se shodují, že Niizuki již svá torpéda vypustit nestihl. V ten samý okamžik zahájily křižníky TG 36.1 palbu ze vzdálenosti necelých 6800 yardů (6217,9 metrů).[27][22] Niizuki byl několikrát zasažen hned první salvou. Jeho kormidlo bylo zablokováno, loď opustila linii a velice rychle se začala potápět. Akijama ještě stihl ve 2:00 povolat na pomoc transportní skupinu, ale pro Niizuki již byla veškerá pomoc marná. Během několika minut se Niizuki potopil na pozici 7°57′ j. š., 157°12′ v. d.[1] V rozpoutané bitvě nebylo možné starat se o záchranu trosečníků. Amagiri se o to pokusil, ale musel trosečníky ponechat jejich osudu kvůli přestřelce s USS Nicholas. Většina mužů z 300členné posádky zahynula.[25] Pouze pár přeživších později zajali Američané. Mezi padlými byli i kapitán Niizuki Kaneda a kontradmirál Akijama.[10]
Dne 10. září 1943 byl Niizuki vyškrtnut ze seznamu lodí japonského císařského námořnictva.[1]
Vrak
V lednu 2019 byl vrak Niizuki objeven výzkumnou lodí R/V Petrel v hloubce 745 metrů. Vrak se nachází ve vzpřímené poloze. Ačkoliv je vrak těžce poškozen, stožár za můstkem je celý a stále na svém místě (stejně jako 100mm kanóny a torpédomet). Anténa radaru na radarové plošině chybí, ale držák antény odpovídá typu 21 Gó.[28]
Odkazy
Poznámky
- ↑ Pro přepočet výkonu bylo použito vztahu pro metrickou koňskou sílu. Je ovšem otázka v jaké soustavě byl výkon turbín císařského námořnictva definován. Již koncem 19. století Japonsko znalo (a občas i používalo) metrickou soustavu a například v říjnu 1917 císařské námořnictvo přeznačilo svoje zbraně z palců na centimetry (viz Lacroix & Wells, str. 3). Ale teprve 44. zasedání Teikoku-gikai (帝國議会 ~ císařský sněm) v roce 1921 uzákonilo přechod na metrickou soustavu. Jelikož tou dobou nedošlo k přehodnocení výkonu japonských turbín a zavedení metrické soustavy se jich tudíž nedotklo (viz výkony turbín v Lacroix & Wells), jsou dvě možnosti: 1) císařské námořnictvo uvádělo výkon turbín v metrické koňské síle již před oficiálním zavedením metrické soustavy a nebo 2) po oficiálním zavedení metrické soustavy si císařské námořnictvo ponechalo odvozenou jednotku definovanou v angloamerické měrné soustavě
- ↑ Podle Nevitt (1996) se měl akce zúčastnit ještě torpédoborec Sacuki. Dull (str. 274) píše jenom o třech torpédoborcích.
Reference
- ↑ a b c d e f g NEVITT, Allyn D. IJN Niizuki: Tabular Record of Movement [online]. 1998 [cit. 2009-01-31]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ ОРЕЛ, А. В. Корабли ПВО для Императорского флота. МОРСКАЯ КОЛЛЕКЦИЯ: Эсминцы типа «Акицуки». 2001, čís. 5. Dostupné online [cit. 2009-02-05]. (rusky)
- ↑ a b c d e f g h i j Wiśniewski, str. 31
- ↑ a b c d NEVITT, Allyn D. AKIZUKI Class Notes [online]. [cit. 2009-02-02]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ LOW, Joseph E. Torpedo Tubes - Type 92 24 inch Quadruple [online]. [1999?], rev. 2005-12-18 [cit. 2009-01-31]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2008-06-12. (anglicky)
- ↑ a b c d e ОРЕЛ, А. В. Артиллерийское вооружение. МОРСКАЯ КОЛЛЕКЦИЯ: Эсминцы типа «Акицуки». 2001, čís. 5. Dostupné online [cit. 2009-02-02]. (rusky)
- ↑ a b c d FAVORITE, Martin. Japanese Radar Of World War II [online]. Rev. 1999-09-09 [cit. 2009-01-31]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2009-01-08. (anglicky)
- ↑ a b c d e BUDGE, Kent G. The Pacific War Online Encyclopedia: Akizuki Class, Japanese Destroyers [online]. 2007 [cit. 2009-01-31]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ POOLMAN, Kenneth. The Winning Edge: Naval Technology in Action, 1939-1945. Annapolis, Maryland: Naval Institute Press, 1997. Dostupné online. ISBN 1557506876. S. 170. (anglicky)
- ↑ a b c d e f g h i j k l m n o p q NEVITT, Allyn D. Introduction: The Niizuki [online]. 1996 [cit. 2009-01-31]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b ОРЕЛ, А. В. Чертежи. МОРСКАЯ КОЛЛЕКЦИЯ: Эсминцы типа «Акицуки». 2001, čís. 5. Dostupné online [cit. 2009-02-02]. (rusky)
- ↑ a b c 駆逐艦 秋月型・松型・橘型・睦月型・神風型・峯風型. [s.l.] : 光人社, 1997. (日本海軍艦艇写真集 (Warships of the Imperial Japanese Navy); sv. 18.). Kapitola 秋月型. ~ Kučikukan Akizuki-gata, Macu-gata, Tačibana-gata, Mucuki-gata, Kamikaze-gata, Minekaze-gata. [s.l.]: Kódžinša, 1997. (Nippon kaigun kantei šašinšú (Warships of the Imperial Japanese Navy); sv. 18). ISBN 978-4769808190. Kapitola Akizuki-gata, s. 19. (japonsky)
- ↑ a b ОРЕЛ, А. В. Радиолокационное оборудование. МОРСКАЯ КОЛЛЕКЦИЯ: Эсминцы типа «Акицуки». 2001, čís. 5. Dostupné online [cit. 2009-02-02]. (rusky)
- ↑ HACKETT, Bob; KINGSEPP, Sander. IJN HYUGA: Tabular Record of Movement [online]. combinedfleet.com, 1996, rev. 2011-06-14 [cit. 2012-08-29]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ 軍艦鈴谷戦没者慰霊碑:三十糎艦船連合呉支部 [online]. www7a.biglobe.ne.jp, 2005-11-04, rev. 2014-07-02 [cit. 2015-07-13]. Dostupné online. (japonsky)
- ↑ СУЛИГА, С. В. Участие в войне на Тихом океане: «Юбари» — из лидеров в сторожевые и эскортные корабли. МОРСКАЯ КОЛЛЕКЦИЯ: Легкие крейсера «Тенрю», «Тацута», «Юбари». 2005, čís. 9. Dostupné online [cit. 2009-02-02]. (rusky)
- ↑ CRESSMAN, Robert J. The Official Chronology of the U.S. Navy in World War II [online]. Washington DC: Naval Historical Center, 1999 [cit. 2009-01-31]. Kapitola V: 1943. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ HACKETT, Bob; KINGSEPP, Sander. HIJMS YUBARI: Tabular Record of Movement [online]. 4. revize. vyd. 1997 [cit. 2009-01-31]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b CRENSHAW JR., Russel Sydnor. South Pacific Destroyer: The Battle for Solomons from Savo Island to Vella Gulf. Annapolis, Maryland: Naval Institute Press, 2009. ISBN 978-159114143-3. S. 129. (anglicky)
- ↑ HUBÁČEK, Miloš. Ofenzíva v Pacifiku. Praha: Panorama, 1987. S. 99.
- ↑ a b c Dull, str. 274
- ↑ a b c d e O'HARA, Vincent P. Second Battle of Kula Gulf, July 6, 1943 [online]. Rev. 1999-07-10 [cit. 2009-01-31]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Crenshaw, str. 130 a 131
- ↑ Crenshaw, str. 133
- ↑ a b Dull, str. 274 až 276
- ↑ Dull, str. 275
- ↑ Crenshaw, str. 137. Celá bitva z amerického pohledu pak viz str. 132 až 145
- ↑ First Video Surfaces Of IJN Niizuki Deep In The Pacific [online]. worldwarwings.com, 2019-04 [cit. 2019-04-23]. Dostupné online. (anglicky)
Literatura
- DULL, Paul S. A Battle History of the Imperial Japanese Navy (1941-1945). Annapolis: Naval Institute Press, 2007. Dostupné online. ISBN 978-1-59114-219-5. (anglicky)
- HUBÁČEK, Miloš. Ofenzíva v Pacifiku. 2. vyd. Praha: Mladá fronta, 2000. 396 s. ISBN 80-204-0866-5.
- ОРЕЛ, А. В. Эсминцы типа «Акицуки». МОРСКАЯ КОЛЛЕКЦИЯ, 2001, čís. 5 ~ OREL, А. V. Esmincy tipa «Akicuki». Morskaja kollekcija. 2001, čís. 5. Dostupné online [cit. 2010-10-14]. (rusky)
- WIŚNIEWSKI, Piotr. Niszczyciele japońskie 1920-45. Gdynia: A.J.-Press, 1996. ISBN 83-86208-38-4. (polsky)
- LENGERER, Hans; ITANI, Jiro; REHM-TAKAHARA, Tomoko. The Akizuki Class. In: GARDINER, Robert. Warship 1993. London: Conway, 1993. ISBN 0-85177-624-8. S. 143 až 166. (anglicky)
Externí odkazy
- NEVITT, Allyn D. Introduction: The Niizuki [online]. 1996 [cit. 2009-01-31]. Dostupné online. (anglicky) – citováno jako „Nevitt (1996)“
- NEVITT, Allyn D. IJN Niizuki: Tabular Record of Movement [online]. 1998 [cit. 2009-01-31]. Dostupné online. (anglicky) – citováno jako „Nevitt (1998)“
- Kings and Generals: Battle of Kula Gulf - Pacific War #85 DOCUMENTARY na YouTube (anglicky)
Média použitá na této stránce
Battle of Kula Gulf, 5-6 July 1943: The U.S. Navy light cruiser USS Helena (CL-50), in the center, firing during the Battle of Kula Gulf, just before she was torpedoed and sunk. The next ship astern is USS St. Louis (CL-49).
Imperial Japanese Navy Destroyer Hatsuzuki (Akizuki-class) on trial run.
Autor: David Newton, uploader was Denelson83, Licence: CC BY-SA 3.0
Vlajka Japonskej cisárskej armády
Autor: njt, Mike Rohsopht, Licence: CC BY-SA 3.0
Standard of Rear Admiral (Imperial Japanese Navy)