Nikita Michalkov

Nikita Sergejevič Michalkov
(c) Kremlin.ru, CC BY 4.0
Rodné jméno	Никита Сергеевич Михалков
Narození	21. října 1945 (78 let) Moskva
Alma mater	Central Music School (1956–1959) Divadelní ústav Borise Ščukina (od 1963) Gerasimovova všeruská státní univerzita kinematografie (do 1971) GOU CO No. 1239
Povolání	herec, filmový režisér, scenárista, filmový producent, filmový herec, lektor, podnikatel, zpěvák, moderátor, televizní moderátor, bloger, filmový scenárista, spisovatel a režisér
Rodiče	Sergej Vladimirovič Michalkov a Natalja Petrovna Končalovská
Manžel(ka)	Anastasija Alexandrovna Věrtinská (1966–1969) Tatiana Mikhalkova
Děti	Stepan Mikhalkov Anna Mikhalkova Artem Mikhalkov Nadezhda Mikhalkova
Příbuzní	Vasilij Surikov (praděd) Petr Končalovskij (děd) Andrej Končalovskij (bratr)
Ocenění	zasloužilý umělec RSFSR (1976) Zlatá mušle (1977) Cena leninského komsomolu (1978) národní umělec RSFSR (1984) Mezinárodní cena Viareggio-Versilia (1988) Zlatý lev (1991) důstojník Řádu čestné legie (1992) … více na Wikidatech
Webová stránka	besogontv.ru
multimediální obsah na Commons
citáty na Wikicitátech
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Nikita Sergejevič Michalkov (* 21. října 1945 Moskva) je ruský herec, scenárista a filmový režisér, režisér oscarového filmu z roku 1994, resp. nejlepšího cizojazyčného filmu, Unaveni sluncem. Divadlo hrál od svých čtrnácti let, ve filmu vystupoval poprvé coby patnáctiletý hoch. V letech 1963 až 1966 vystudoval herectví, v letech 1968 až 1971 studoval filmovou režii v moskevském VGIKu.

Životopis

(c) Petr Novák, Wikipedia, CC BY-SA 3.0

Pochází z umělecké rodiny, jeho děd a praděd byli známými ruskými malíři, otec Sergej Michalkov byl ruský spisovatel, dramatik a překladatel, matka Natalja Končalovská je básnířka a překladatelka, bratr Andrej Končalovskij působí v USA jakožto úspěšný a uznávaný filmový režisér.

Jedná se o jednoho z nejoriginálnějších ruských filmových tvůrců současnosti, jehož filmy často vyvolávají velké debaty a často působí kontroverzním dojmem.

Od roku 1984 národní umělec Ruské federace, od roku 1991 také nositel francouzského Řádu čestné legie. Za vlády Borise Jelcina vykonával funkci prezidenta Fondu pro podporu ruské kultury.

Na 45. ročníku MFF v Karlových Varech dne 10. července 2010 obdržel cenu Křišťálový glóbus za svůj celoživotní přínos oboru kinematografie.

Vlastní také castingovou agenturu, která vedle jiného v jedné z moskevských mateřských škol objevila Andreje Chalimona, jehož si posléze vybral český režisér Jan Svěrák pro ztvárnění postavy Kolji do svého stejnojmenného filmu.^[1]

Po ukrajinském převratu na přelomu let 2013/2014 se ocitl na seznamu nebezpečných osob, který vede ukrajinská tajná služba SBU, protože často kritizoval nové ukrajinské vedení.^[2] V roce 2017 mu byl ukrajinským státem zakázán vstup na území Ukrajiny. Dne 4. března 2022, během ruské invaze na Ukrajinu, jej ukrajinský soud v nepřítomnosti odsoudil kvůli jeho prohlášení na podporu války a za nezávislost separatistických republik a ukrajinská prokuratura zahájila řízení k jeho zařazení na mezinárodní seznam hledaných osob, resp. k vyhlášení mezinárodního pátrání.^[3][4]

V květnu 2020 ve svém televizním pořadu „Besogon“ na stanici Rossija 1 obvinil Billa Gatese, že pod záminkou očkování provádí čipování lidí. Další pokračování pořadu se přesunula na YouTube.^[5]

V březnu 2022 veřejně podpořil konspirační teorii o údajné snaze Ukrajinců vyhladit Rusy za pomoci „ptáků nakažených biologickými zbraněmi.“^[6]

V souvislosti se svou podporou ruské agrese se v prosinci 2022 dostal na sankční seznam Evropské unie.^[7]

V lednu 2023 byl ve vážném stavu hospitalizován s nemocí covid-19 a zápalem plic.^[8]

Filmografie

Hrané filmy

Dokumentární filmy

• 1970 Sport, sport, sport
• 1993 Anna: Ot shesti do vosemnadtsati
• 1994 Čas žít, čas nenávidět
• 1995 Sentimentální putování po mé vlasti (Сентиментальное путешествие на мою Родину. Музыка русской живописи)

Odkazy

Reference

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Nikita Sergejevič Michalkov na Wikimedia Commons
• Osoba Nikita Michalkov ve Wikicitátech
• Nikita Sergejevič Michalkov v Česko-Slovenské filmové databázi
• DVD edice
• Článek o tom, jak Nikita Michalkov rozplakal Vladimíra Putina