Nikola Ćaćić
Nikola Ćaćić | |
---|---|
Nikola Ćaćić na French Open 2021 | |
Přezdívka | Džoni, Čačko[1] |
Stát | Srbsko |
Datum narození | 7. prosince 1990 (33 let)[2] |
Místo narození | Banja Luka, Jugoslávie[2] |
Bydliště | Bělehrad, Srbsko[2] |
Výška | 183 cm[2] |
Hmotnost | 75 kg[2] |
Profesionál od | 2007[2] |
Držení rakety | pravou rukou, bekhend obouruč |
Výdělek | 1 009 837 USD |
Dvouhra | |
Poměr zápasů | 1–1 |
Tituly | 0 ATP, 5 ITF |
Nejvyšší umístění | 281. místo (8. září 2014) |
Čtyřhra | |
Poměr zápasů | 26–28 |
Tituly | 3 ATP, 4 challengery, 32 ITF |
Nejvyšší umístění | 35. místo (8. listopadu 2021) |
Čtyřhra na Grand Slamu | |
Australian Open | 3. kolo (2023) |
French Open | čtvrtfinále (2021) |
Wimbledon | 3. kolo (2021) |
US Open | 2. kolo (2021) |
Smíšená čtyřhra na Grand Slamu | |
Australian Open | 1. kolo (2022) |
Wimbledon | 2. kolo (2022) |
US Open | 2. kolo (2021) |
Týmové soutěže | |
ATP Cup | vítěz (2020) |
Údaje v infoboxu aktualizovány dne Některá data mohou pocházet z datové položky. | 17. listopadu 2023
Nikola Ćaćić (cyrilicí: Никола Ћаћић, * 7. prosince 1990 Banja Luka) je srbský profesionální tenista, deblový specialista. Ve své dosavadní kariéře na okruhu ATP Tour vyhrál tři deblové turnaje. Na challengerech ATP a okruhu ITF získal pět titulů ve dvouhře a třicet sedm ve čtyřhře.[3]
Na žebříčku ATP byl ve dvouhře nejvýše klasifikován v září 2014 na 281. místě a ve čtyřhře pak v listopadu 2021 na 35. místě. Trénuje ho Petar Djukić. Připravuje se ve Španělsku a Itálii.[1][2]
Tenisová kariéra
V rámci událostí okruhu ITF debutoval v červnu 2007, když zasáhl do dvouhry a čtyřhry turnaje v Bělehradě dotovaného 10 tisíci dolary. Po skreči Čecha Jana Mašíka v úvodním kole, podlehl ve druhém zápase krajanu Arseniji Zlatanovićovi.[3] První trofej v této úrovni získal o rok později na témže turnaji, když s Dušanem Lajovićem ovládl bělehradskou čtyřhru. Premiérové finále na challengerech si zahrál během června 2018 ve čtyřhře Poprad-Tatry ATP. Po boku Švýcara Luky Margaroliho však z boje o titul odešli poraženi od chorvatsko-hercegovské dvojice Ante Pavić a Tomislav Brkić.[4][3]
Na okruhu ATP Tour debutoval květnovou čtyřhrou na Serbia Open 2010 v Bělehradě, do níž obdrželi s krajanem Markem Djokovićem divokou kartu. Na úvod je vyřadil argentinský pár Leonardo Mayer a Horacio Zeballos až nejtěsnějším dvoubodovým rozdílem v závěrečném supertiebreaku. V sezóně 2015 na okruzích absentoval pro zranění, které způsobilo jeho propad žebříčkem. První zápas v hlavní soutěži ATP vyhrál na Croatia Open Umag 2016, kde prošel kvalifikačním sítem přes Michala Konečného. V první fázi umažské dvouhry pak vyřadil šedesátého devátého hráče pořadí, Slovince Aljaže Bedeneho, než skončil na raketě člena elitní světové čtyřicítky Jérémyho Chardyho.[4]
Premiérový titul na okruhu ATP Tour si odvezl ze čtyřhry Chengdu Open 2019 v čínském Čcheng-tu. V závěrečném duelu zdolal s krajanem Dušanem Lajovićem izraelsko-francouzské turnajové čtyřky Jonatana Erlicha s Fabricem Martinem. V úvodní vítězné sadě přitom odvrátili dva setboly.[5] Druhou trofej vybojoval na montpellierském Open Sud de France 2020, kde se stal poprvé jeho spoluhráčem Chorvat Mate Pavić. Ve finále si poradili s britsko-pákistánskou dvojici Dominic Inglot a Ajsám Kúreší.[6] I z třetího deblového finále na březnovém Argentina Open 2021 vyšel vítězně. S hercegovským tenistou Tomislavem Brkićem přehráli v rozhodujícím zápase uruguaysko-ekvádorské turnajové čtyřky Ariela Behara a Gonzala Escobara.[7] Jihoameričané jim však finálovou porážku oplatili o měsíc později na Andalucia Open 2021 v andaluské Marbelle.[8]
Debut v hlavní soutěži nejvyšší grandslamové kategorie zaznamenal v mužském deblu Australian Open 2020 s Dušanem Lajovićem. V úvodním kole však nenašli recept na patnácté nasazené, argentinsko-francouzské duo Máximo González a Fabrice Martin.[4]
Finále na okruhu ATP Tour
|
Čtyřhra: 7 (3–4)
Stav | č. | datum | turnaj | povrch | spoluhráč | soupeři ve finále | výsledek |
---|---|---|---|---|---|---|---|
Vítěz | 1. | září 2019 | Čcheng-tu, Čína | tvrdý | Dušan Lajović | Jonatan Erlich Fabrice Martin | 7–6(11–9), 3–6, [10–3] |
Vítěz | 2. | únor 2020 | Montpellier, Francie | tvrdý (h) | Mate Pavić | Ajsám Kúreší Dominic Inglot | 6–4, 6–7(4–7), [10–4] |
Vítěz | 3. | březen 2021 | Buenos Aires, Argentina | antuka | Tomislav Brkić | Ariel Behar Gonzalo Escobar | 6–3, 7–5 |
Finalista | 1. | duben 2021 | Marbella, Španělsko | antuka | Tomislav Brkić | Ariel Behar Gonzalo Escobar | 2–6, 4–6 |
Finalista | 2. | červenec 2021 | Umag, Chorvatsko | antuka | Tomislav Brkić | Fernando Romboli David Vega Hernández | 3–6, 5–7 |
Finalista | 3. | říjen 2021 | Moskva, Rusko | tvrdý (h) | Tomislav Brkić | Harri Heliövaara | 5–7, 6–4, [9–11] |
Finalista | 4. | duben 2023 | Cascais, Portugalsko | antuka | Miomir Kecmanović | Sander Gillé | 3–6, 4–6 |
Tituly na challengerech ATP a okruhu ITF
Legenda |
---|
Challengery (0 D; 5 Č) |
ITF (5 D; 32 Č) |
Dvouhra (5 titulů)
Č. | datum | turnaj | povrch | poražený finalista | výsledek |
---|---|---|---|---|---|
1. | června 2011 | Bělehrad, Srbsko | antuka | Axel Michon | 6–3, 6–0 |
2. | srpna 2011 | Vinkovci, Chorvatsko | antuka | Dino Marcan | 7–6(8–6), 6–0 |
3. | srpna 2014 | Brašov, Rumunsko | antuka | Frederico Ferreira Silva | 6–4, 4–6, 7–5 |
4. | května 2016 | Bol, Chorvatsko | antuka | Péter Nagy | 7–5, 6–4 |
5. | listopadu 2017 | Hammámet, Tunisko | antuka | Carlos Boluda-Purkiss | 6–1, 6–2 |
Čtyřhra (37 titulů)
Č. | datum | turnaj | povrch | spoluhráč | poražení finalisté | výsledek |
---|---|---|---|---|---|---|
1. | června 2008 | Bělehrad, Srbsko | antuka | Dušan Lajović | David Savić Miljan Zekić | 7–6(8–6), 3–6, [10–8] |
2. | dubna 2011 | Antalya, Turecko | tvrdý | Jozef Kovalík | David Rice Sean Thornley | 4–6, 6–4, [10–4] |
3. | května 2011 | Sarajevo, Bosna a Hercegovina | antuka | Miljan Zekić | Rok Jarc Tom Kočevar-Desman | 6–3, 6–4 |
4. | května 2011 | Brčko, Bosna a Hercegovina | antuka | Toni Androić | Marko Rajić Saša Vidojević | 6–2, 6–3 |
5. | května 2011 | Prijedor, Bosna a Hercegovina | antuka | Toni Androić | Rok Jarc Tom Kočevar-Desman | 6–3, 6–2 |
6. | června 2011 | Kiseljak, Bosna a Hercegovina | antuka | Toni Androić | Damir Džumhur Ismar Gorčić | 7–5, 6–4 |
7. | června 2011 | Bělehrad, Srbsko | antuka | Goran Tošić | Nemanja Kontić Arsenije Zlatanović | 6–0, 3–6, [10–7] |
8. | srpna 2011 | Sombor, Srbsko | antuka | Goran Tošić | Ivan Bjelica Vladimir Obradović | 6–3, 6–4 |
9. | října 2011 | Umag, Chorvatsko | antuka | Toni Androić | Marin Draganja Dino Marcan | 2–6, 7–5, [10–4] |
10. | ledna 2012 | Antalya, Turecko | tvrdý | Toni Androić | Patrik Brydolf Florian Reynet | 6–3, 6–2 |
11. | června 2012 | Bělehrad, Srbsko | antuka | Goran Tošić | Danilo Petrović Milan Pokrajac | 6–4, 6–4 |
12. | června 2012 | Bělehrad, Srbsko | antuka | Goran Tošić | Juan Lizariturry Enrique López Pérez | 6–2, 6–4 |
13. | září 2012 | Hambach, Německo | koberec (h) | Adrian Sikora | Pirmin Hänle Matt Simpson | 6–2, 6–3 |
14. | listopadu 2012 | Heráklion, Řecko | koberec | Mate Delić | Julien Dubail Yannick Vandenbulcke | 7–5, 6–2 |
15. | listopadu 2012 | Heráklion, Řecko | koberec | Mate Delić | Enzo Couacaud Julien Dubail | 6–1, 6–2 |
16. | února 2013 | Feucherolles, Francie | tvrdý (h) | Miljan Zekić | Stephan Fransen Wesley Koolhof | 3–6, 7–5, [10–8] |
17. | dubna 2013 | Vicenza, Itálie | antuka | Damir Džumhur | Alessandro Motti Matteo Volante | 6–3, 6–4 |
18. | března 2014 | Heráklion, Řecko | tvrdý | Ilija Vučić | Jan Hernych Robin Staněk | 7–6(7–1), 7–5 |
19. | května 2014 | Doboj, Bosna a Hercegovina | antuka | Tomislav Brkić | Ivan Milivojević Bojan Zdravković | 6–1, 6–3 |
20. | května 2014 | Prijedor, Bosna a Hercegovina | antuka | Tomislav Brkić | Darko Jandrić Ante Marinčić | 6–3, 6–2 |
21. | května 2014 | Brčko, Bosna a Hercegovina | antuka | Marko Tepavac | Nikola Ćirić Danilo Petrović | 6–4, 1–6, [10–1] |
22. | ledna 2016 | Plantation, Spojené státy | antuka | Denis Bejtulahi | Nick Chappell Raleigh Smith | 3–6, 6–3, [10–7] |
23. | ledna 2017 | Plantation, Spojené státy | antuka | Tomislav Brkić | Jaume Pla Malfeito Miguel Semmler | 4–6, 6–1, [10–3] |
24. | února 2017 | Hammámet, Tunisko | antuka | Tomislav Brkić | Oscar José Gutierrez Nicolas Santos | 6–3, 6–2 |
25. | června 2017 | Gyula, Maďarsko | antuka | Scott Puodziunas | Levente Gödry Péter Nagy | 7–6(7–2), 6–2 |
26. | července 2017 | Mersin, Turecko | antuka | Bernardo Saraiva | Bogdan Bobrov Goran Marković | 6–2, 3–6, [11–9] |
27. | října 2017 | Antalya, Turecko | antuka | Dmitrij Popko | Peter Torebko Jeroen Vanneste | 6–1, 6–4 |
28. | listopadu 2017 | Hammámet, Tunisko | antuka | Nino Serdarušić | Marc Giner Jaume Pla Malfeito | 6–2, 6–1 |
29. | listopadu 2017 | Hammámet, Tunisko | antuka | Nino Serdarušić | Moez Echargui Anis Ghorbel | 7–5, 6–3 |
30. | prosince 2017 | Antalya, Turecko | antuka | Luca Margaroli | Gökberk Ergeneman Chumojun Sultanov | 7–5, 6–2 |
31. | prosince 2017 | Antalya, Turecko | antuka | Luca Margaroli | Ivan Gačov Alexandr Pavljučenkov | 6–3, 7–6(7–1) |
32. | března 2018 | Antalya, Turecko | tvrdý | Maciej Smoła | Michiel de Krom Ryan Nijboer | 6–3, 6–4 |
1. | června 2019 | Šymkent, Kazachstán | antuka | Yang Tsung-hua | André Göransson Marc-Andrea Hüsler | 6–4, 6–4 |
2. | listopadu 2019 | Ortisei, Itálie | tvrdý (h) | Antonio Šančić | Sander Arends David Pel | 6–7(5–7), 7–6(7–3), [10–7] |
3. | ledna 2020 | Bendigo, Austrálie | tvrdý | Denys Molčanov | Marcelo Arévalo Jonny O'Mara | 7–6(7–3), 6–4 |
4. | září 2020 | Forlì, Itálie | antuka | Tomislav Brkić | Andrej Golubjev Andrea Vavassori | 3–6, 7–5, [10–3] |
5. | říjen 2022 | Parma, Itálie | antuka | Tomislav Brkić | Igor Zelenay | 6–2, 6–2 |
Finále soutěží družstev: 1 (1–0)
Stav | č. | soutěž | povrch | spoluhráči | soupeři ve finále | výsledek |
---|---|---|---|---|---|---|
Vítěz | 1. | 12. ledna 2020 ATP Cup Sydney, Austrálie | tvrdý | Novak Djoković Dušan Lajović Nikola Milojević Viktor Troicki | Rafael Nadal Roberto Bautista Agut Pablo Carreño Busta Albert Ramos-Viñolas Feliciano López | 2–1 |
Odkazy
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Nikola Ćaćić na anglické Wikipedii.
- ↑ a b Nikola Ćaćić | Player Bio [online]. ATP Tour, Inc. [cit. 2021-04-14]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b c d e f g Nikola Ćaćić na stránkách ATP Tour (anglicky), přístup: 5. září 2021
- ↑ a b c Nikola Ćaćić na stránkách Mezinárodní tenisové federace (anglicky), přístup: 5. září 2021
- ↑ a b c Nikola Cacic | Player Activity [online]. ATP Tour, Inc. [cit. 2021-04-14]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Serbian Success: Lajovic/Cacic Triumph In Chengdu [online]. ATP Tour, Inc., 2019-09-29 [cit. 2019-11-13]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Pavic/Cacic Lift Title On Team Debut In Montpellier [online]. ATP Tour, Inc., 2020-02-09 [cit. 2020-03-10]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Tomislav Brkic/Nicola Cacic Earn First ATP Title In Buenos Aires [online]. ATP Tour, Inc., 2021-03-07 [cit. 2021-03-11]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Ariel Behar, Gonzalo Escobar Capture Marbella Doubles Crown [online]. ATP Tour, Inc., 2021-04-11 [cit. 2021-04-11]. Dostupné online. (anglicky)
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Nikola Ćaćić na Wikimedia Commons
- Nikola Ćaćić na stránkách ATP Tour (anglicky)
- Nikola Ćaćić na stránkách Mezinárodní tenisové federace (anglicky)
Média použitá na této stránce
Finská vlajka
This is the national flag of Belgium, according to the Official Guide to Belgian Protocol. It has a 13:15 aspect ratio, though it is rarely seen in this ratio.
Its colours are defined as Pantone black, Pantone yellow 115, and Pantone red 032; also given as CMYK 0,0,0,100; 0,8.5,79,0; and 0,94,87,0.Flag of Portugal, created by Columbano Bordalo Pinheiro (1857-1929), officially adopted by Portuguese government in June 30th 1911 (in use since about November 1910).
Flag of Canada introduced in 1965, using Pantone colors. This design replaced the Canadian Red Ensign design.
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Flag of Australia, when congruence with this colour chart is required (i.e. when a "less bright" version is needed).
See Flag of Australia.svg for main file information.Old flag of Russia from the Tsarist era. This variant is still used today.
Chinese Taipei Olympic Flag. According to the official website of Chinese Taipei Olympic Committee, Blue Sky(circle) & White Sun(triangles) above the Olympic rings is neither the National Emblem of the Republic of China, nor the Party Emblem of Kuomintang (KMT), but a design in between, where the triangles do not extend to the edge of the blue circle, as registered at International Olympic Committee in 1981 and digitally rendered in 2013. Besides, the blue outline of the five-petaled plum blossom is broader than the red one. Moreover, the CMYK code of the blue one and the Blue Sky & White Sun is "C100-M100-Y0-K0", and different from the Olympic rings (C100-M25-Y0-K0). Note that it's the only version recognized by IOC.