Nikola Mektić
Nikola Mektić | |
---|---|
Nikola Mektić ve Wimbledonu 2017 | |
Stát | Chorvatsko |
Datum narození | 24. prosince 1988 (35 let)[1] |
Místo narození | Záhřeb, Jugoslávie[1] |
Bydliště | Záhřeb, Chorvatsko[1] |
Výška | 183 cm[1] |
Hmotnost | 79 kg[1] |
Profesionál od | 2006 |
Držení rakety | pravou rukou, bekhend obouruč |
Výdělek | 4 625 969 USD |
Tenisová raketa | HEAD |
Dvouhra | |
Poměr zápasů | 3–9 |
Tituly | 0 ATP, 15 ITF |
Nejvyšší umístění | 213. místo (6. května 2013) |
Dvouhra na Grand Slamu | |
Australian Open | 2. kolo kvalifikace (2011) |
French Open | 1. kolo kvalifikace (2013) |
Wimbledon | 3. kolo kvalifikace (2011) |
US Open | 2. kolo kvalifikace (2010) |
Čtyřhra | |
Poměr zápasů | 290–165 |
Tituly | 28 ATP, 9 challengerů, 6 ITF |
Nejvyšší umístění | 1. místo (18. října 2021) |
Čtyřhra na Grand Slamu | |
Australian Open | semifinále (2021) |
French Open | semifinále (2018) |
Wimbledon | vítěz (2021) |
US Open | finále (2020) |
Velké turnaje ve čtyřhře | |
Turnaj mistrů | vítěz (2020) |
Olympijské hry | zlato (2020) |
Smíšená čtyřhra | |
Tituly | 1 |
Smíšená čtyřhra na Grand Slamu | |
Australian Open | vítěz (2020) |
French Open | čtvrtfinále (2019) |
Wimbledon | 3. kolo (2017) |
US Open | finále (2018) |
Týmové soutěže | |
Davis Cup | vítěz (2018) |
Údaje v infoboxu aktualizovány dne Některá data mohou pocházet z datové položky. | 16. března 2024
Přehled medailí | ||
---|---|---|
Tenis na LOH | ||
zlato | 2020 Tokio | čtyřhra mužů |
Nikola Mektić (* 24. prosince 1988 Záhřeb) je chorvatský profesionální tenista specializující se na čtyřhru. Během podzimu 2021 byl světovou jedničkou ve čtyřhře,[2] kterou se stal jako padesátý pátý v pořadí a druhou tenisovou jedničkou z Chorvatska. Na vrcholu strávil tři týdny.[3][4]
Ve své dosavadní kariéře na okruhu ATP Tour vyhrál dvacet osm deblových turnajů včetně grandslamového Wimbledonu 2021 a osmi Mastersů. Jako první Chorvat ovládl Turnaj mistrů, když s Koolhofem triumfoval ve čtyřhře ATP Finals 2020.[5] Na challengerech ATP a okruhu ITF získal patnáct titulů ve dvouhře a patnáct ve čtyřhře.[6] S Češkou Barborou Krejčíkovou triumfoval ve smíšené soutěži Australian Open 2020.
Na žebříčku ATP byl ve dvouhře nejvýše klasifikován v květnu 2013 na 213. místě a ve čtyřhře pak v říjnu 2021 na 1. místě. Trénuje ho Goran Orešić.[1]
V chorvatském daviscupovém týmu debutoval v roce 2011 baráží světové skupiny proti Jihoafrické republice, v níž za rozhodnutého stavu vyhrál závěrečnou dvouhru s Ravenem Klaasenem. Chorvaté zvítězili 4:1 na zápasy. V roce 2018 se stal členem chorvatského vítězného družstva, když s Dodigem vyhrál čtvrtfinálovou čtyřhřu proti Kazachům. Do září 2024 v soutěži nastoupil ke patnácti mezistátním utkáním s bilancí 1–2 ve dvouhře a 9–4 ve čtyřhře.[7]
Tenisová kariéra
V rámci hlavních soutěží singlových událostí okruhu ITF debutoval v únoru 2005, když na turnaji v rodném Záhřebu postoupil z kvalifikace. V úvodním kole pak podlehl Slováku Janu Stančíkovi.[6] Premiérový titul na challengerech si odvezl ze čtyřhry lublaňského turnaje, kde v září 2010 s Ivanem Zovkem přehráli ve finále pár Marin Draganja a Dino Marcan.[1][6]
Ve dvouhře okruhu ATP Tour debutoval na únorovém PBZ Zagreb Indoors 2009, kam obdržel od organizátorů divokou kartu. V prvním kole dvouhry však nestačil na Jana Hernycha.[1] V rámci série ATP Masters odehrál první utkání v mužské čtyřhře Indian Wells Masters 2017, které po boku Marina Čiliće prohráli. Na navazujícím Miami Masters 2017 již prošli do čtvrtfinále, v němž je vyřadil bratrský pár Bob a Mike Bryanovi.[1][6]
Do premiérového finále na okruhu ATP Tour postoupil v mužské čtyřhře Croatia Open Umag 2016 po boku krajana Antonia Šančiće, aby je v závěrečném duelu přehrál pár Martin Kližan a David Marrero.[8] Premiérový kariérní titul z této úrovně tenisu vybojoval na únorovém Memphis Open 2017, kde ve finále čtyřhry s Američanem Brianem Bakerem zdolali dvojici Ryan Harrison a Steve Johnson.[9] Druhou deblovou trofej přidal z debutového ročníku Gazprom Hungarian Open 2017 probíhajícího v Budapešti, na němž opět s Bakerem zvládli rozhodující utkání proti Kolumbijcům Juanu Sebastiánu Cabalovi a Robertu Farahovi.[10][1][6]
Debut v hlavní soutěži nejvyšší grandslamové kategorie zaznamenal v mužském deblu Wimbledonu 2016, v němž odešli poraženi v úvodní fázi s krajanem Marinem Draganjou od šesté nasazené indicko-rumunské dvojice Rohan Bopanna a Florin Mergea. Singlovou grandslamovou kvalifikaci si poprvé zahrál již na Australian Open 2010, z níž odešel poražen v prvním zápase po prohře od Jihoafričana Izaka van der Merweho.[1][6]
Do prvního grandslamového finále postoupil s Polkou Alicjí Rosolskou v mixu US Open 2018. V boji o titul nestačili na americko-britský pár Bethanie Matteková-Sandsová a Jamie Murray nejtěsnějším dvoubodovým rozdílem míčů v rozhodujícím supertiebreaku.[11] S Češkou Barborou Krejčíkovou pak ovládl smíšenou soutěž Australian Open 2020, když oplatil stejnému páru předchozí finálovou prohru.[12]
Finále na Grand Slamu
Mužská čtyřhra: 3 (1–2)
Stav | rok | turnaj | povrch | spoluhráč | soupeři ve finále | výsledek |
---|---|---|---|---|---|---|
Finalista | 2020 | US Open | tvrdý | Wesley Koolhof | Mate Pavić Bruno Soares | 5–7, 3–6 |
Vítěz | 2021 | Wimbledon | tráva | Mate Pavić | Marcel Granollers Horacio Zeballos | 6–4, 7–6(7–5), 2–6, 7–5 |
Finalista | 2022 | Wimbledon | tráva | Mate Pavić | Matthew Ebden Max Purcell | 6–7(5–7), 7–6(7–3), 6–4, 4–6, 6–7(2–10) |
Smíšená čtyřhra: 2 (1–1)
Stav | rok | turnaj | povrch | spoluhráč | soupeři ve finále | výsledek |
---|---|---|---|---|---|---|
Finalista | 2018 | US Open | tvrdý | Alicja Rosolská | Bethanie Matteková-Sandsová Jamie Murray | 6–2, 3–6, [9–11] |
Vítěz | 2020 | Australian Open | tvrdý | Barbora Krejčíková | Bethanie Matteková-Sandsová Jamie Murray | 5–7, 6–4, [10–1] |
Finále na Turnaji mistrů
Čtyřhra: 2 (1–1)
Stav | rok | turnaj | povrch | spoluhráč | soupeři ve finále | výsledek finále |
---|---|---|---|---|---|---|
Vítěz | 2020 | Londýn, Spojené království | tvrdý (h) | Wesley Koolhof | Jürgen Melzer Édouard Roger-Vasselin | 6–2, 3–6, [10–5] |
Finalista | 2022 | Turín, Itálie | tvrdý (h) | Mate Pavić | Rajeev Ram Joe Salisbury | 6–7(4–7), 4–6 |
Utkání o olympijské medaile
Mužská čtyřhra: 1 (1 zlaté medaile)
Stav | rok | místo konání | povrch | spoluhráč | soupeři | výsledek |
---|---|---|---|---|---|---|
Zlato | 2020 | Tokio, Japonsko | tvrdý | Mate Pavić | Marin Čilić Ivan Dodig | 6–4, 3–6, [10–7] |
Finále na okruhu ATP Tour
Čtyřhra: 44 (28–16)
|
Stav | č. | datum | turnaj | povrch | spoluhráč | soupeři ve finále | výsledek |
---|---|---|---|---|---|---|---|
Finalista | 1. | 23. července 2016 | Umag, Chorvatsko | antuka | Antonio Šančić | Martin Kližan David Marrero | 4–6, 2–6 |
Vítěz | 1. | 19. února 2017 | Memphis, Spojené státy | tvrdý (h) | Brian Baker | Ryan Harrison Steve Johnson | 6–3, 6–4 |
Vítěz | 2. | 30. dubna 2017 | Budapešť, Maďarsko | antuka | Brian Baker | Juan Sebastián Cabal Robert Farah | 7–6(7–2), 6–4 |
Finalista | 2. | 1. října 2017 | Šen-čen, Čína | tvrdý | Nicholas Monroe | Alexander Peya Rajeev Ram | 3–6, 2–6 |
Finalista | 3. | 11. února 2018 | Sofie, Bulharsko | tvrdý (h) | Alexander Peya | Robin Haase Matwé Middelkoop | 7–5, 4–6, [4–10] |
Finalista | 4. | 25. února 2018 | Rio de Janeiro, Brazílie | antuka | Alexander Peya | David Marrero Fernando Verdasco | 7–5, 5–7, [8–10] |
Vítěz | 3. | 14. dubna 2018 | Marrákeš, Maroko | antuka | Alexander Peya | Benoît Paire Édouard Roger-Vasselin | 7–5, 3–6, [10–7] |
Finalista | 5. | 6. května 2018 | Mnichov, Německo | antuka | Alexander Peya | Ivan Dodig Rajeev Ram | 3–6, 5–7 |
Vítěz | 4. | 13. května 2018 | Madrid, Španělsko | antuka | Alexander Peya | Bob Bryan Mike Bryan | 5–3skreč |
Vítěz | 5. | 10. února 2019 | Sofie, Bulharsko | tvrdý (h) | Jürgen Melzer | Sie Čcheng-pcheng Christopher Rungkat | 6–2, 4–6, [10–2] |
Vítěz | 6. | 16. března 2019 | Indian Wells, Spojené státy | tvrdý | Horacio Zeballos | Łukasz Kubot Marcelo Melo | 4–6, 6–4, [10–3] |
Vítěz | 7. | 21. dubna 2019 | Monte-Carlo, Monako | antuka | Franko Škugor | Robin Haase Wesley Koolhof | 6–7(3–7), 7–6(7–3), [11–9] |
Finalista | 6. | 6. října 2019 | Tokio, Japonsko | tvrdý | Franko Škugor | Nicolas Mahut Édouard Roger-Vasselin | 6–7(7–9), 4–6 |
Finalista | 7. | 23. února 2020 | Marseille, Francie | tvrdý (h) | Wesley Koolhof | Nicolas Mahut Vasek Pospisil | 3–6, 4–6 |
Finalista | 8. | 10. září 2020 | US Open, New York, Spojené státy | tvrdý | Wesley Koolhof | Mate Pavić Bruno Soares | 5–7, 3–6 |
Vítěz | 8. | 22. listopadu 2020 | Turnaj mistrů, Londýn, Spojené království | tvrdý (h) | Wesley Koolhof | Jürgen Melzer Édouard Roger-Vasselin | 6–2, 3–6, [10–5] |
Vítěz | 9. | 12. ledna 2021 | Antalya, Turecko | tvrdý | Mate Pavić | Ivan Dodig Filip Polášek | 6–2, 6–4 |
Vítěz | 10. | 7. února 2021 | Melbourne, Austrálie | tvrdý | Mate Pavić | Jérémy Chardy Fabrice Martin | 7–6(7–2), 6–3 |
Vítěz | 11. | 7. března 2021 | Rotterdam, Nizozemsko | tvrdý (h) | Mate Pavić | Kevin Krawietz Horia Tecău | 7–6(9–7), 6–2 |
Finalista | 9. | 20. března 2021 | Dubaj, Spojené arabské emiráty | tvrdý | Mate Pavić | Juan Sebastián Cabal Robert Farah | 6–7(0–7), 6–7(4–7) |
Vítěz | 12. | 3. dubna 2021 | Miami, Spojené státy | tvrdý | Mate Pavić | Daniel Evans Neal Skupski | 6–4, 6–4 |
Vítěz | 13. | 18. dubna 2021 | Monte Carlo, Monako (2) | antuka | Mate Pavić | Daniel Evans Neal Skupski | 6–3, 4–6, [10–7] |
Finalista | 10. | 9. května 2021 | Madrid, Španělsko | antuka | Mate Pavić | Marcel Granollers Horacio Zeballos | 6–1, 3–6, [8–10] |
Vítěz | 14. | 16. května 2021 | Řím, Itálie | antuka | Mate Pavić | Rajeev Ram Joe Salisbury | 6–4, 7–6(7–4) |
Vítěz | 15. | 25. června 2021 | Eastbourne, Spojené království | tráva | Mate Pavić | Rajeev Ram Joe Salisbury | 6–4, 6–3 |
Vítěz | 16. | 10. července 2021 | Wimbledon, Londýn, Spojené království | tráva | Mate Pavić | Marcel Granollers Horacio Zeballos | 6–4, 7–6(7–5), 2–6, 7–5 |
Vítěz | 17. | 30. července 2021 | LOH – Tokio, Japonsko | tvrdý | Mate Pavić | Marin Čilić Ivan Dodig | 6–4, 3–6, [10–7] |
Finalista | 11. | 15. srpna 2021 | Toronto, Kanada | tvrdý | Mate Pavić | Rajeev Ram Joe Salisbury | 3–6, 6–4, [3–10] |
Finalista | 12. | 26. února 2022 | Dubaj, Spojené arabské emiráty | tvrdý | Mate Pavić | Tim Pütz Michael Venus | 3–6, 7–6(7–5), [14–16] |
Finalista | 13. | 24. dubna 2022 | Bělehrad, Srbsko | antuka | Mate Pavić | Ariel Behar Gonzalo Escobar | 6–2, 3–6, [10–7] |
Vítěz | 18. | 15. května 2022 | Řím, Itálie (2) | antuka | Mate Pavić | John Isner Diego Schwartzman | 6–2, 6–7(6–8), [12–10] |
Vítěz | 19. | 21. května 2022 | Ženeva, Švýcarsko | antuka | Mate Pavić | Pablo Andújar Matwé Middelkoop | 2–6, 6–2, [10–3] |
Vítěz | 20. | 19. června 2022 | Queen's Club, Londýn, Spojené království | tráva | Mate Pavić | Lloyd Glasspool Harri Heliövaara | 3–6, 7–6(7–3), [10–6] |
Vítěz | 21. | 24. června 2022 | Eastbourne, Spojené království (2) | tráva | Mate Pavić | Matwé Middelkoop Luke Saville | 6–4, 6–2 |
Finalista | 14. | 19. července 2022 | Wimbledon, Londýn, Spojené království | tráva | Mate Pavić | Matthew Ebden Max Purcell | 6–7(5–7), 7–6(7–3), 6–4, 4–6, 6–7(2–10) |
Vítěz | 22. | 9. října 2022 | Astana, Kazachstán | tvrdý (h) | Mate Pavić | Adrian Mannarino Fabrice Martin | 6–4, 6–2 |
Finalista | 15. | 20. listopadu 2022 | Turnaj mistrů, Turín, Itálie | tvrdý (h) | Mate Pavić | Rajeev Ram Joe Salisbury | 6–7(4–7), 4–6 |
Vítěz | 23. | 14. ledna 2023 | Auckland, Nový Zéland | tvrdý | Mate Pavić | Nathaniel Lammons Jackson Withrow | 6–4, 6–7(5–7), [10–6] |
Vítěz | 24. | 18. června 2023 | Stuttgart, Německo | tráva | Mate Pavić | Kevin Krawietz Tim Pütz | 7–6(7–2), 6–3 |
Vítěz | 25. | 30. června 2023 | Eastbourne, Spojené království (3) | tráva | Mate Pavić | Ivan Dodig Austin Krajicek | 6–4, 6–2 |
Finalista | 16. | listopad 2023 | Sofie, Bulharsko | tvrdý (h) | Julian Cash | Gonzalo Escobar Oleksandr Nedověsov | 3–6, 6–3, [11–13] |
Vítěz | 26. | leden 2024 | Auckland, Nový Zéland (2) | tvrdý | Wesley Koolhof | Marcel Granollers Horacio Zeballos | 6–3, 6–7(5–7), [10–7] |
Vítěz | 27. | únor 2024 | Rotterdam, Nizozemsko (2) | tvrdý (h) | Wesley Koolhof | Robin Haase Botic van de Zandschulp | 6–3, 7–5 |
Vítěz | 28. | 15. března 2024 | Indian Wells, Spojené státy (2) | tvrdý | Wesley Koolhof | Marcel Granollers Horacio Zeballos | 7–6(7–2), 7–6(7–4) |
Tituly na challengerech ATP a okruhu ITF
Legenda |
---|
Challengery (0 D; 9 Č) |
ITF (15 D; 6 Č) |
Dvouhra (15 titulů)
č. | datum | turnaj | povrch | soupeř ve finále | výsledek |
---|---|---|---|---|---|
1. | 25. května 2008 | Brčko, Bosna a Hercegovina | antuka | Dennis Bloemke | 6–2, 6–3 |
2. | 10. května 2009 | Doboj, Bosna a Hercegovina | antuka | Ivan Bjelica | 7–6, 4–6, 6–3 |
3. | 31. května 2009 | Brčko, Bosna a Hercegovina | antuka | Aleksander Slović | 7–6, 7–5 |
4. | 23. srpna 2009 | Vinkovci, Chorvatsko | antuka | Ismar Gorčić | 7–6, 7–6 |
5. | 30. srpna 2009 | Čakovec, Chorvatsko | antuka | Attila Balázs | 6–3, 7–5 |
6. | 6. září 2009 | Osijek, Chorvatsko | antuka | Aldin Šetkić | 2–6, 6–4, 6–2 |
7. | 6. června 2010 | Rogaška Slatina, Slovinsko | antuka | Denys Molčanov | 6–3, 4–2skreč |
8. | 18. července 2010 | Fano, Itálie | antuka | Stefano Ianni | 6–2, 6–0 |
9. | 27. února 2011 | Záhřeb, Chorvatsko | antuka | Michael Lammer | 7–6skreč |
10. | 27. května 2012 | Prijedor, Bosna a Hercegovina | antuka | Marin Bradarić | 5–7, 7–5, 6–0 |
11. | 3. června 2012 | Bled, Slovinsko | antuka | Marcel Zimmermann | 1–6, 6–2, 6–4 |
12. | 29. září 2013 | Sokobanja, Srbsko | antuka | Marc Rath | 6–6, 5–2skreč |
13. | 13. října 2013 | Solin, Chorvatsko | antuka | Mate Delić | 7–6, 7–6 |
14. | 2. března 2014 | Trento, Itálie | koberec | Roman Jebavý | 6–3, 5–7, 6–1 |
15. | 26. října 2014 | Jablonec nad Nisou, Česko | koberec | Jan Hernych | 6–4, 6–4 |
Odkazy
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Nikola Mektić na anglické Wikipedii.
- ↑ a b c d e f g h i j k Nikola Mektić na stránkách ATP Tour (anglicky), přístup: 16. března 2024
- ↑ Mate Pavić becomes world’s No.1 ranked doubles player | Croatia Week. Croatia Week [online]. 2021-04-04 [cit. 2021-04-06]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Nikola Mektić becomes world No.1 doubles player – second Croatian in history. Croatia Week [online]. 2021-10-18 [cit. 2021-10-25]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Mektic is the second Croatian to be ranked primary in tennis: Pavic is pleased that we modified positions – NewsLine. newsline.news [online]. 2021-10-19 [cit. 2021-10-25]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2021-10-25. (anglicky)
- ↑ Koolhof/Mektic End Team Debut Season With London Crown [online]. ATP Tour, Inc., 2020-11-22 [cit. 2020-11-23]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b c d e f Nikola Mektić na stránkách Mezinárodní tenisové federace (anglicky), přístup: 16. března 2024
- ↑ Nikola Mektić na stránkách Davis Cupu (anglicky), přístup: 24. února 20224
- ↑ ATP Staff. Klizan/Marrero Win Second Umag Title [online]. ATP Tour, 2016-07-23 [cit. 2016-07-24]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Phil Stukenborg, USA TODAY NETWORK. Nashville’s Brian Baker wins Memphis Open doubles title [online]. Tennessee: Tennessean, 2017-02-19 [cit. 2017-02-20]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ ATP Staff. Mektic & Birthday Boy Baker Blast To Budapest Title [online]. ATP World Tour, Inc., 2017-04-30 [cit. 2017-05-04]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Ondřej Jirásek, TenisPortal.cz. Matteková-Sandsová a Jamie Murray vyhráli smíšenou čtyřhru na US Open [online]. Tenisportal.cz, 2018-09-08 [cit. 2018-09-09]. Dostupné online.
- ↑ Luboš Zabloudil, TenisPortal.cz. Krejčíková obhájila triumf na Australian Open v mixu. Letos vládla s Chorvatem Mektičem [online]. TenisPortal.cz, 2020-02-01 [cit. 2020-02-02]. Dostupné online.
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Nikola Mektić na Wikimedia Commons
- Nikola Mektić na stránkách ATP Tour (anglicky)
- Nikola Mektić na stránkách Mezinárodní tenisové federace (anglicky)
- Nikola Mektić na stránkách Davis Cupu (anglicky)
- Nikola Mektić v databázi Olympedia (anglicky)
Média použitá na této stránce
Při zobrazení tohoto souboru lze snadno přidat orámování
Olympic Rings without "rims" (gaps between the rings), As used, eg. in the logos of the 2008 and 2016 Olympics. The colour scheme applied here was specified in 2023 guidelines.
Olympic Rings without "rims" (gaps between the rings), As used, eg. in the logos of the 2008 and 2016 Olympics. The colour scheme applied here was specified in 2023 guidelines.
Flag of Australia, when congruence with this colour chart is required (i.e. when a "less bright" version is needed).
See Flag of Australia.svg for main file information.Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Chinese Taipei Olympic Flag. According to the official website of Chinese Taipei Olympic Committee, Blue Sky(circle) & White Sun(triangles) above the Olympic rings is neither the National Emblem of the Republic of China, nor the Party Emblem of Kuomintang (KMT), but a design in between, where the triangles do not extend to the edge of the blue circle, as registered at International Olympic Committee in 1981 and digitally rendered in 2013. Besides, the blue outline of the five-petaled plum blossom is broader than the red one. Moreover, the CMYK code of the blue one and the Blue Sky & White Sun is "C100-M100-Y0-K0", and different from the Olympic rings (C100-M25-Y0-K0). Note that it's the only version recognized by IOC.
bendera Indonesia
Flag of Canada introduced in 1965, using Pantone colors. This design replaced the Canadian Red Ensign design.
Finská vlajka
Olympijská vlajka
US Flag with 48 stars. In use for 47 years from July 4, 1912, to July 3, 1959.
Při zobrazení tohoto souboru lze snadno přidat orámování
US Flag with 45 stars. In use 4 July 1896–3 July 1908. Created by jacobolus using Adobe Illustrator, and released into the public domain. This flag was used during the Spanish-American War.
Autor: Fornax, Licence: CC BY-SA 3.0
South African Red Ensign from 1912 until 1951.