Nikola Vapcarov

Nikola Vapcarov
Rodné jméno	Никола Йонков Вапцаров
Narození	24. listopadujul. / 7. prosince 1909greg. Bansko
Úmrtí	23. července 1942 (ve věku 32 let) Sofie
Příčina úmrtí	střelná rána
Místo pohřbení	Ústřední hřbitov v Sofii
Povolání	básník, spisovatel a důstojník
Národnost	bulharská
Alma mater	Námořní technická škola ve Varně (dnes Námořní akademie Nikoly Vapcarova)
Významná díla	Píseň motorů
Politická příslušnost	Svaz pracující mládeže
Manžel(ka)	Bojka Vapcarova (česká forma příjmení: Vapcarovová)
Rodiče	Jonko Vapcarov
Příbuzní	Boris (bratr)
multimediální obsah na Commons
Seznam děl v Souborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Nikola Jonkov Vapcarov, bulharsky Никола Йонков Вапцаров (7. prosince 1909, Bansko, Bulharsko – 23. července 1942, Sofie) byl bulharský básník a aktivista komunistické orientace. Za svého národního básníka ho považují v Bulharsku i v Severní Makedonii.

Narodil se v rodině bulharského revolucionáře Jonka Vapcarova. V roce 1926 začal studovat na námořní technické škole ve Varně, kde absolvoval v roce 1932. Sloužil poté na palubě lodi Burgas, jako námořník navštívil Istanbul, Alexandrii, Bejrút či Port Said. Posléze pracoval v Balabanovově dřevařské továrně v Kočerinovu.^[1]

Organizoval též ochotnické divadlo a spolupracoval s Bulharskou komunistickou stranou. V roce 1936 byl kvůli pracovnímu úrazu propuštěn a přestěhoval se do Sofie. Zde pracoval jako technik a hasič na železnici. V Sofii začal psát poezii. Roku 1940 se nechal přemluvit Georgi Karaslavovem a vydal sbírku básní Písně motorů, jedinou knihu, která vyšla za jeho života. Ve stejném roce vedl kampaň za podpis sovětsko-bulharské smlouvy o přátelství a vzájemné pomoci, za což byl zatčen a internován v obci Godech. Bulharský car Boris III. se poté spojil s hitlerovským Německem, Němci však preventivně zemi stejně obsadili.

V té době se Vapcarovovi podařilo uprchnout a zapojit se do protifašistického odboje. Fašisté však měli v odboji tajného agenta, který jeho velkou část, včetně Vapcarova, udal. 4. března 1942 byl zatčen bulharskými úřady, čtyři měsíce mučen a nakonec 23. července zastřelen, spolu s dalšími dvanácti bulharskými antifašisty.

Po válce se jeho sbírka básní Písně motorů stala výkladní skříní nového režimu a byla přeložena do 30 jazyků.

• Z díla, Praha: Mladá fronta 1953, přeložil Kamil Bednář
• Zpěv: výbor veršů, Praha: Československý spisovatel 1982, přeložil Vlastimil Maršíček.

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Nikola Vaptsarov na anglické Wikipedii.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Nikola Vapcarov na Wikimedia Commons