Nikolaj Alexandrovič Chodorovič

Nikolaj Alexandrovič Chodorovič
Generál Nikolaj Alexandrovič Chodorovič
Jiná jména	Nikolaj Aleksandrovič Chodorovič
Narození	15. prosince 1857 Kyjev[1]
Úmrtí	21. července 1936 (ve věku 78 let) Praha[1]
Místo pohřbení	Praha, Olšanské hřbitovy: 2ob, 18, 216[2]
Národnost	ruská
Alma mater	Nikolajevská akademie generálního štábu
Povolání	voják z povolání - vysoký důstojník (hodnost generál)
Ocenění	Řád sv. Vladimíra 4. třídy Řád sv. Stanislava 3. třídy Řád sv. Vladimíra 2. třídy Řád sv. Stanislava 1. třídy
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Nikolaj Alexandrovič Chodorovič (někdy uváděn též jako Nikolaj Aleksandrovič Chodorovič) (15. prosince 1857,^{[3] [p 1]} Kyjev^[1] – 21. července 1936, Praha^[4]) byl ruský generál,^[3] který byl jedním z těch, kdo se zasadil o vznik České družiny - předchůdkyně ruských československých legií.^[2] Po vítězství bolševiků v Rusku odešel do Československa.^[5] Zde mu byla přiznána penze a po jeho smrti mu byly vzdány stejné pocty jako kterémukoliv československému generálovi.^[5]

Nikolaj Alexandrovič Chodorovič se narodil 15. prosince roku 1857 v Kyjevě.^{[p 1]}

Studium v petrohradském Konstantinovském učilišti ukončil v roce 1879 a stal se důstojníkem Leib-gardového Litevského pluku.^[1] Po absolvatoriu akademie generálního štábu (v roce 1890) sloužil jako štábní důstojník ve Varšavském vojenském okruhu, kde byl od roku 1894 starším pobočníkem štábu okruhu.^[1] Současně byl v té době redaktorem "Vojensko-historického věstníku".^[1] V roce 1898 byl Nikolaj Alexandrovič Chodorovič povýšen do hodnosti plukovníka.^[1] V letech 1901 až 1904 vykonával funkci náčelníka štábu 33. pěší divize.^[1] Během rusko-japonské války (ta probíhala v období od února 1904 do září 1905) velel 164. pěšímu Luckému pluku.^[1] V únoru roku 1905 byl (za úspěchy v bojích) povýšen do hodnosti generálmajora a byl určen do funkce náčelníka týlu 3. mandžurské armády, později pak vykonával funkci náčelníka služby spojení.^[1] Od září roku 1906 pracoval Nikolaj Alexandrovič Chodorovič v Kyjevě ve štábu Kyjevského vojenského okruhu, kde opět zastával funkci náčelníka spojení.^[1] Mimo službu založil a byl hlavním redaktorem "Vojensko-historického věstníku".^[1] V červnu roku 1911 byl povýšen do hodnosti generálporučíka a dosazen do funkce náčelníka štábu Omského vojenského okruhu.^[1]

Těsně před vypuknutím první světové války (28. července 1914) byl Nikolaj Alexandrovič Chodorovič dne 19. července 1914 jmenován do funkce náčelníka štábu Kyjevského vojenského okruhu.^[7][1] Byl to právě generál Chodorovič, kdo dal v létě roku 1914 podnět, aby byli do ruské armády přijímáni českoslovenští dobrovolníci, kteří se hlásili z civilních povolání do armády.^[2] Chodorovič tehdy ocenil schopnosti Čechů jako rozvědčíků a prosadil vznik jednotky - České družiny.^[2] Česká družina se tedy formovala pod vedením štábu Kyjevského okruhu ruské armády.^[7] Organizaci této jednotky také generál Nikolaj Alexandrovič Chodorovič sám v počátcích osobně řídil.^[7] (Základem České družiny se stalo 720 dobrovolníků, zvaných Starodružiníci.^[7]) Dne 28. září 1914 (na svátek svatého Václava) se konala slavnostní přísaha několika set československých dobrovolníků.^[2] Prapor České družiny byl posvěcen popy a byly do něho zatlučeny zlaté hřeby.^[2] První z nich zatloukl právě generál Nikolaj Alexandrovič Chodorovič.^[2]

Vojenský kariérní postup Nikolaje Alexandroviče Chodoroviče pokračoval jeho jmenováním (v červnu 1915) do funkce pomocníka hlavního náčelníka Kyjevského vojenského okruhu a posléze (v dubnu 1916) do funkce hlavního náčelníka Kyjevského vojenského okruhu.^[1][2] Po únorové revoluci roku 1917 se Nikolaj Alexandrovič Chodorovič (kromě jiného) zasloužil o vybudování první ukrajinské vojenské jednotky. V květnu roku 1917 pak odešel z aktivní služby v armádě (byl penzionován)^[2] a žil poté v Kyjevě.^[1] Po obsazení Kyjeva bělogvardějci (v srpnu roku 1919) byl formálně zařazen do hlavního velitelství Ozbrojených sil jihu Ruska.^[1] Spolu s bělogvardějci pak ustoupil až na Krym. Odtud byl (spolu s dalšími důstojníky) evakuován.^[2]

V listopadu roku 1920 emigroval Nikolaj Alexandrovič Chodorovič do Království Srbů, Chorvatů a Slovinců (do Dubrovníku).^[1] O dva roky později (v roce 1922) odešel natrvalo do Československa (do Prahy).^{[1][2] [p 2]}

Češi zajistili Chodorovičovi vojenskou penzi a pocty hodné penzionovaného generála.^[2] V roce 1932 mu k životnímu jubileu (75 let) blahopřál i sám T. G. Masaryk.^[2]

Generál Nikolaj Alexandrovič Chodorovič v Československu spolupracoval s Vojenským ústavem vědeckým; byl autorem několika knih, z nichž nejrozsáhlejší byla publikace "Odbojové hnutí a československé vojsko v Rusku: (1914–1917)" (vyšla roku 1928) a vystupoval zásadně proti lžím o československých legionářích, které uváděl generál Konstantin Vjačeslavovič Sacharov ve své knize "České legie na Sibiři: česká zrada".^{[1][8] [p 3]}

Od roku 1932 byl Nikolaj Alexandrovič Chodorovič předsedou VI. oddílu Ruského vševojenského svazu (ROVS) v Československu.^[1] Generál Nikolaj Alexandrovič Chodorovič zemřel dne 21. července 1936 v Praze, kde je i pochován (na Olšanském hřbitově).^[1] Po Chodorovičově úmrtí mu byly z rozhodnutí prezidenta Edvarda Beneše při pohřbu vzdány vojenské pocty náležející československým generálům.^[2]

• Rodinný hrob na Olšanském hřbitově
• 
  Celkový pohled
• 
  Detail náhrobku

• Chodorovič, Nikolaj Aleksandrovič. Odbojové hnutí a československé vojsko v Rusku: (1914-1917). Praha: Nakladtel: "České beletrie", 1928. 232 stran. + 4 strany obrazových příloh. Poznámka: z ruského rukopisu přeložil Jiří Treťjakov
• Chodorovič, Nikolaj Aleksandrovič. Hrdinské období Čechoslováků v Rusku. Praha: Svaz ruských válečných invalidů, 1928. 10 stran. Edice: "Zahraniční Rusové Československu 1918-1928". Poznámka: K 10. výročí trvání svobodného Československého státu (vlastnoruční věnování a podpis autora)
• Chodorovič, Nikolaj Aleksandrovič. Pravda o Čechoslovácích. V Brně: vydal Moravský legionář, 1935. 16 stran. Edice: "Knihovna československé revoluce"; svazek 33. Poznámka: přeloženo z ruského rukopisu
• Chodorovič, Nikolaj Aleksandrovič. Rusko-Československo a válka. Praha: Spolek ruské mládeže v ČSR, 1937. 31, [I] s.

• Dobuševa, Marina, ed. a Krymova, Viktorija, ed. Olšany, nekropole ruské emigrace: průvodce. Vydání 1. Praha: Ruská tradice, 2013. 276 stran. ISBN 978-80-905145-3-9.

• Československé legie
• Česká družina

• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Nikolaj Aleksandrovič Chodorovič (Nikolaj Alexandrovič Chodorovič)