Nikolaj Alexandrovič Menšutkin
| Nikolaj Alexandrovič Menšutkin | |
|---|---|
 | |
| Narození | 24. října 1842 Petrohrad |
| Úmrtí | 5. února 1907 (ve věku 64 let) Petrohrad |
| Místo pohřbení | Smolenský pravoslavný hřbitov |
| Národnost | ruská |
| Alma mater | Fakulta fyziky a matematiky Petrohradské státní univerzity Petrišule |
| Povolání | chemik |
| Zaměstnavatelé | Fakulta fyziky a matematiky Petrohradské státní univerzity |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Nikolaj Alexandrovič Menšutkin, rusky Николай Александрович Меншуткин (24. října 1842 Petrohrad – 5. února 1907 tamtéž) byl ruský chemik. Byl jedním ze zakladatelů Ruské chemické společnosti a v roce 1869 přečetl na schůzi společnosti v zastoupení Dmitrije Ivanoviče Mendělejeva zprávu o objevu periodického zákona.
Život a dílo
Nikolaj Menšutkin se narodil 24. října 1842 v Petrohradu jako syn obchodníka. V roce 1857 absolvoval gymnázium, ale pro nesplnění požadavků na věk nastoupil ke studiu na Petrohradské univerzitě až v roce 1858. Studoval na fakultě fyziky a matematiky. V roce 1861, pro účast na nepokojích studentů, vyvolaných vyhlášením Rolnické reformy, byl téměř ze studia vyloučen. Nakonec v roce 1862 získal magisterský titul. V těchto letech se začal zajímat o chemii, kterou na univerzitě vyučoval mladý Dmitrij Ivanovič Mendělejev. Po získání teoretických základů odejel do ciziny za účelem získání praktických zkušeností.
V letech 1864–1865 studoval u Adolpha Streckera v Tübingenu, Charlese Wurtze na univerzitě v Paříži a u Hermanna Kolbeho na univerzitě v Marburgu. Mezitím se situace na Petrohradské univerzitě uklidnila a Menšutkin zde po návratu obhájil disertační práci, kde mu oponenty byli Alexandr Butlerov a Dmitrij Mendělejev. Tématem práce byla „neschopnost záměny atomem kovu u jednoho ze tří atomů vodíku v molekule kyseliny fosforité“, která vyvolala potřebu používání strukturních vzorců v anorganické chemii.[1]
Výzkum Nikolaje Menšutkina byl věnován především chemické kinetice.[2] Objevil závislost rychlosti reakce na zředění i typu rozpouštědla. V roce 1890 objevil reakci terciárních aminů s alkylhalogenidy za vzniku kvartérních amoniových solí, která je známa pod názvem Menšutkinova reakce.[3] Spolu s Mendělejevem byl členem komise pro vývoj bezdýmného střelného prachu.[4]
Je autorem první ruské učebnice analytické chemie, která byla přeložena do němčiny a angličtiny a která byla v 16. vydání vytisknuta ještě v roce 1931. Napsal první ruskou publikaci o dějinách chemie. Za výzkum v oblasti chemické kinetiky obdržel v roce 1904 Lomonosovovu cenu.[3]
Činnost v Ruské chemické společnosti
Nikolaj Menšutkin studoval matematiku a fyziku, k chemii ho přivedly až populární přednášky mladého Mendělejeva, který dokázal zaplnit posluchárny do posledního místa. V šedesátých letech 19. století neměli chemici v Rusku vlastní organizaci ani prostory a setkávali se v soukromých bytech. Ke změně došlo až v roce 1868, kdy z popudu Nikolaje Zinina, Dmitrije Mendělejeva a Nikolaje Menšutkina vznikla Ruská chemická společnost. Od počátku patřil mezi nejužitečnější členy této společnosti Nikolaj Menšutkin. Stal se jednatelem společnosti a po celou dobu svého plodného života zajišťoval její administrativu. O důvěře, kterou získal mezi ostatními členy svědčí nejlépe fakt, že ho jako svého zástupce na prvním jednání společnosti pověřil Dmitrij Ivanovič Mendělejev, přečtením zprávy o objevu periodické závislosti chování prvků na jejich atomové hmotnosti. Byl to právě Menšutkin, kdo veřejnost seznámil s jedním z nejdůležitějších objevů v historii vědy.
Rozsah Mendělejevovy působnosti byl obrovský, od chemie přes zemědělství po konstrukci ledoborce. V Menšutkinovi měl vždy pohotového a svědomitého zástupce pro věci chemie. Na mnohých zahraničních cestách se Menšutkin objevuje po boku Mendělejeva a objevuje se i na známých fotografiích. Na poslední cestě však nemohl svého učitele doprovodit, zemřel tři dny po jeho smrti, v den jeho slavného pohřbu.
Zakladatelé Ruské chemické společnosti, pátý stojící zleva A.Borodin šestý N. Menšutkin, stojící druhý zprava D.I.Mendělejev
Na zasedání Britské asociace pro rozvoj vědy v Manchesteru 1887 nalevo od Mendělejeva, nad ním James P. Joule, vpravo nahoře lord Kelvin
Odkazy
Reference
- ↑ MENTUSCHKIN, Nikolai. Ueber die Einwirkung des Chloracetyls auf phosphorige Säure. Annalen der Chemie und Pharmacie. 1865, čís. 133, s. 317. Dostupné online.
- ↑ MENSCHUTKIN, Nikolaj. Über die Affinitätskoeffizienten der Alkylhaloide und der Amine. Zeitschrift für Physikalische Chemie. 1890, čís. 6, s. 41.
- ↑ a b Lexikon bedeutender Chemiker. Leipzig: VEB Bibliographisches Institut, 1989. ISBN 3-8171-1055-3.
- ↑ GORDIN, Michael D. The Creation of Russian Smokeless Gunpowder.. Technology and Culture. 2003, roč. 44, čís. 4, s. 677-702.. 2003, roč. 44, čís. 4, s. 677–702. Dostupné online.
Související články
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Nikolaj Alexandrovič Menšutkin na Wikimedia Commons
Média použitá na této stránce
Nikolai Menshutkin (1842-1907)- russian chemist
Participants of 52nd Congress of British Associacion of the Advancement of Science. Manchester. 1887
Founders of Russian Chemical Society. 1868. (members of the 1st Congress of Russian Naturalists and Doctors, who made the decision to establish it on January 4, 1868). Standing from left to right: F.R. Vreden, P.A. Lachinov, G.A. Schmidt, A.R. Shulyachenko, A.P. Borodin, N.A. Menshutkin, N.A. Sokovnin, F.F. Beilstein, K.I. Lisenko, D.I. Mendeleev, F.N. Savchenkov; - sitting: V. Richter, S.I. Kovalevsky, N.P. Nechaev, V.V. Markovnikov, A.A. Voskresensky, P.A. Ilyenkov, P.P. Alekseev, A.N. Engelgardt (signed by D.I. Mendeleev).