Nikolaj Andrejevič Rimskij-Korsakov

Nikolaj Andrejevič Rimskij-Korsakov
Николай Андреевич Римский-Корсаков
Nikolaj Rimskij-Korsakov v roce 1897
Nikolaj Rimskij-Korsakov v roce 1897
Základní informace
Rodné jménoНиколай Андреевич Римский-Корсаков
Narození6.jul. / 18. března 1844greg.
Tichvin, Ruské impérium
Úmrtí21. června 1908 (ve věku 64 let)
Ljubensk, Ruské impérium
Příčina úmrtíinfarkt myokardu
Žánryinstrumentální hudba, duchovní hudba, opera
Povolánídirigent, hudební skladatelteoretik
Členem skupinyMocná hrstka
Významná dílaŠeherezáda
Symfonie č.1
Zlatý kohoutek
Manžel(ka)Naděžda Nikolajevna Rimská-Korsakovová
DětiAndrej Nikolajevič Rimskij-Korsakov
Michail Nikolajevič Rimskij-Korsakov
Vladimir Nikolajevič Rimskij-Korsakov
Naděžda Nikolajevna Rimská-Korsakovová
RodičeAndrej Petrovič Rimskij-Korsakov a Sofja Vasiljevna Skarjatinová
PříbuzníVoin Andrejevič Rimskij-Korsakov[1] (sourozenec)
Irina Vladimirovna Golovkinová (vnučka)
PodpisPodpis
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Obraz od Valentina Serova z roku 1898

Nikolaj Andrejevič Rimskij-Korsakov (rusky Никола́й Андре́евич Ри́мский-Ко́рсаков, Nikolaj Andreevič Rimskij-Korsakov; 18. března 1844 Tichvin v Petrohradské oblasti nedaleko Novgorodu21. června 1908, Ljubensk, Pskovská oblast) byl významný romantický ruský hudební skladatel a pedagog (vyučoval harmonii a orchestraci, jíž byl mistrem).

Byl členem umělecké skupiny zvané „Pětka“ nebo též „Mocná hrstka“. Jeho díla jsou často inspirována náměty z oblasti lidové slovesnosti (zejména pohádek). Rimskij-Korsakov jako první předložil svou představu synestetického (vícesmyslového) vnímání hudby (sluch a zrak), kde určitému tónu je pevně přiřazena určitá barva (viz níže).

Život

Dětství raná léta

Korsakovův rodný dům

Nikolaj Andrejevič Rimskij-Korsakov se narodil 18. března roku 1844 v Tichvinu nedaleko Petrohradu do aristokratické rodiny jako syn gubernátora. Ve své autobiografii Kronika mého hudebního života (Летопись моей музыкальной жизни) napsal, že se jeho hudební nadání projevilo velice brzy: „Ve dvou letech jsem již rozeznal všechny melodie, které mně matka zpívala, a ve třech nebo ve čtyřech jsem dokázal doprovázet svého otce při hraní na klavír údery na buben.“ V šesti letech se naučil hrát na klavír a rostl jeho zájem o partitury, které našel doma, včetně Glinkovy opery, Život za cara. Sám později vzpomínal, jak již tehdy hrával fantazie na melodie z Hugenotů, Rigoletta nebo Ivana Susanina.[2] První skladbu napsal v devíti letech („předehra“ pro klavír). Jelikož v rodině existovala námořnická tradice, a hudba nebyla v té době tak ceněna rodinou ani jím samým, šel Korsakov ve stopách svého bratra. V roce 1856 vstoupil do školy pro námořní kadety v Petrohradě, kde se jeho o dvaadvacet let starší bratr stal v roce 1862 (po Korsakovově odchodu) ředitelem.[3]

Jeho studentské povinnosti mu poskytovaly dostatek času věnovat se hudbě. Chodil na hodiny klavíru a jeho pedagog Théodor Canille mu přibližoval velké postavy světové hudby. S bratrem navštěvoval opery a orchestrální koncerty; k nim patřily hlavně Beethovenovy symfonie a Glinkova hudba. V 17 letech začal pracovat na své první symfonii. [3] V posledním roce školy, když bylo Korsakovovi osmnáct let, ho jeho učitel na klavír seznámil s třemi, v té době už známými skladateli – s Balakirevem, Kjujem a Musorgským. Balakirev viděl v Korsakovovi velkého skladatele a když mu Korsakov ukázal své první skladatelské pokusy, povzbuzoval ho do další práce.

Vrcholná léta

Přitažlivost hudby byla pro Korsakova po absolvování školy tak silná, že chtěl opustit námořní kariéru, ale rodina mu to nedovolila. Téměř tři roky cestoval po moři a navštívil např. New York, Rio de Janeiro a Londýn. V Londýně navštěvoval v Královské opeře v Covent Garden operní představení, a dokončil pomalou větu své symfonie. Po návratu do Ruska jako (jeho vlastními slovy) „diletantský důstojník občas provozující nebo poslouchající hudbu“, obnovil přátelství s Balakirevem a v říjnu 1865 dokončil svou symfonii es moll, opus 1. [3] Balakirev její provedení řídil na Nový rok. Rimskij-Korsakov se pod jeho vlivem inspiroval slovanskými lidovými melodiemi a tato národní linka charakterizuje většinu jeho díla.

Obraz od Repina z roku 1893

Po zbytek desetiletí spojoval Korsakov své námořnické povinnosti na souši s působením hudebníka. Napsal několik nových skladeb včetně programové druhé symfonie s podtitulem Antar nebo orchestrální fantazie Sadko, kterou později částečně použil ve stejnojmenné opeře. Začal také pracovat na své první opeře. [3] V červenci 1871 se mu podařilo, ač byl stále námořním poručíkem, bez formálního vzdělání v kompozici, učit na petrohradské konzervatoři; musel se sám potají učit, aby byl alespoň o krok před svými studenty. Brzy se stal odborníkem v oboru teorie skladby a instrumentace. Často pomáhal s instrumentací skladeb a oper jiných skladatelů, například Glinky nebo Musorgského. S Musorgským bydlel v tomto období v jednom bytě a má velký podíl na dokončení jeho skladby Soročinský jarmark nebo úpravě oper Chovanština a Boris Godunov.[3] [4]

Díky angažma v petrohradské konzervatoři získal Korsakov dostatečné finanční zázemí na to, aby se v červenci 1872 oženil s vynikající pianistkou a krásnou ženou Naděždou Purgoldovou[2], se kterou měl celkem sedm dětí. Manželka ho celý život podporovala v hudební kariéře, připravovala klavírní úpravy Korsakovových děl k publikaci. Vojenskou kariéru opustil v květnu roku 1873, když pro něj ministr pro námořní dopravu Krebbe, jeho přítel, vytvořil dobře placené místo inspektora hudebních těles ministerstva námořnictví; toto místo zastával v letech 1873–1884. Z popudu své nové funkce se začal mj. vážně zabývat studiem hudebních nástrojů – jejich konstrukcí i technikou hry.[2] Od roku 1874 začal také dirigovat, nejprve koncerty, později i operní představení.

V roce 1873 byla v Petrohradě uvedena první opera Rimského–Korsakova Pskovanka s námětem z ruské historie, po které následovala romantickokomická opera Májová noc (1880) a pohádková Sněhurka (1881). Korsakov se zdokonaloval a získal si i určité jméno. Své znalosti a energii obětavě věnoval hudbě svých přátel. V roce 1881 zemřel Musorgský, který zanechal svou hudbu ve značném nepořádku. Korsakov ji připravil k uvedení a uveřejnění. Též upravil operu Kníže Igor Alexandra Borodina, která bývá v Korsakovově verzi uváděna dodnes. [2]

Po třech operách se Rimskij–Korsakov asi deset let věnoval instrumentální hudbě. Skladby Třetí symfonie (C dur, op. 32), Španělské capriccio, Velikonoční ouvertura a zejména orchestrální suita Šeherezáda mu přinesly úspěch i v zahraničí. V roce 1889 dirigoval společně s Glazunovem koncerty ruské hudby na světové výstavě v Paříži. [3] V roce 1906 byl zvolen členem Královské švédské hudební akademie.

Na počátku devadesátých let se vrátil k opeře a do konce života vytvořil 12 oper, z nichž k nejznámějším patří Sadko, Pohádka o caru saltánovi nebo Zlatý kohoutek. Mnohá díla měla problémy s carskou cenzurou a byla uvedena v soukromých divadlech, například Mozart a Salieri, Kostěj Nesmrtelný nebo Zlatý kohoutek.

Pozdní léta a smrt

Během revolučních událostí v letech 1905–1907 Rimskij–Korsakov aktivně podporoval požadavky stávkujících studentů a otevřeně odsoudil kroky správy Petrohradské konzervatoře. Byl donucen rezignovat a vrátil se až po uklidnění situace, ale jeho kompetence byly omezeny. Mezi jeho žáky patřili například Alexandr Glazunov nebo Igor Stravinskij, kteří si svého učitele velmi vážili.

Ke konci života trpěl anginou pectoris. Nikolaj Andrejevič Rimskij–Korsakov zemřel na infarkt na svém statku v Ljubansku v červnu roku 1908. Byl pohřben na Novoděvičím hřbitově v Petrohradě, ve 30. letech 20. století byly jeho ostatky přeneseny do Nekropole umělců na Tichvinském hřbitově. Zanechal velké dědictví, ze kterého žila jeho vdova Naděžda až do konce svého života. Premiéra jeho poslední opery Zlatý kohoutek se konala až v říjnu 1909 na scéně soukromého divadla v Moskvě.[3]

Dílo

Svým dílem výrazně přispěl k rozvoji ruské národní hudby 19. století. Těžiště jeho tvorby představovaly především opery, ale skládal také symfonie, písně, komorní a vokální skladby. Byl také autorem Základů instrumentace, Praktické nauky o harmonii a dalších odborných spisů. Sestavil sborníky ruských lidových písní a napsal knihu vzpomínek Z letopisů mého hudebního života.

Přehled děl

Opery

Inscenace v Česku (výběr)

Synestezie podle Rimského-Korsakova

Nikolaj Rimskij-Korsakov vnímal barvy v souvztažnosti k jednotlivým tónům, resp. notám následujícím způsobem:[zdroj⁠?]

NotaBarva
Cbílá
Džlutá
Esafírová modř
Fzelená
Gzlatá
Arůžová
Htmavě modrošedá

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Nikolai Rimsky-Korsakov na anglické Wikipedii.

  1. historie západní klasické hudby. Dostupné online.
  2. a b c d Bio. mistri.muzikus.cz [online]. [cit. 2021-06-04]. Dostupné online. 
  3. a b c d e f g CODR, Milan; PLEVKA, Bohumil. Přemožitelé času sv. 9. Praha: Mezinárodní organizace novinářů, 1989. Kapitola Nikolaj Rimskij-Korsakov, s. 82–86. 
  4. Bio. mistri.muzikus.cz [online]. [cit. 2021-05-09]. Dostupné online. 
  5. Archiv Národního divadla: Sněguročka (1905)
  6. Národní divadlo Brno, Archiv: Sněguročka (1928). www.ndbrno.cz [online]. [cit. 2017-04-14]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2017-04-15. 
  7. OPERAPLUSREDAKCE2. Zpola (?) zapomenuté opery: Nikolaj Rimskij-Korsakov | OperaPlus [online]. [cit. 2021-06-04]. Dostupné online. 

Související články

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Rimsky-Korsakov by Repin.jpg
Portrait of Composer Nikolai Andreyevich Rimsky-Korsakov
Rimsky-Korsakov Signature.png
Nikolai Rimsky-Korsakov signature
Rimski korsakov birthplace.jpg
Nikolai Rimsky-Korsakov birthplace in Tikhvin
Nikolay A Rimsky Korsakov 1897.jpg
Nikolay A. Rimsky-Korsakov, composer. 1897