Nikolaj Andrejevič Rimskij-Korsakov

Nikolaj Andrejevič Rimskij-Korsakov Николай Андреевич Римский-Корсаков
Nikolaj Rimskij-Korsakov v roce 1897
Základní informace
Rodné jméno	Николай Андреевич Римский-Корсаков
Narození	6.jul. / 18. března 1844greg. Tichvin, Ruské impérium
Úmrtí	21. června 1908 (ve věku 64 let) Ljubensk, Ruské impérium
Příčina úmrtí	infarkt myokardu
Žánry	instrumentální hudba, duchovní hudba, opera
Povolání	dirigent, hudební skladatel a teoretik
Členem skupiny	Mocná hrstka
Významná díla	Šeherezáda Symfonie č.1 Zlatý kohoutek
Manžel(ka)	Naděžda Nikolajevna Rimská-Korsakovová
Děti	Andrej Nikolajevič Rimskij-Korsakov Michail Nikolajevič Rimskij-Korsakov Vladimir Nikolajevič Rimskij-Korsakov Naděžda Nikolajevna Rimská-Korsakovová
Rodiče	Andrej Petrovič Rimskij-Korsakov a Sofja Vasiljevna Skarjatinová
Příbuzní	Voin Andrejevič Rimskij-Korsakov[1] (sourozenec) Irina Vladimirovna Golovkinová (vnučka)
Podpis
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Nikolaj Andrejevič Rimskij-Korsakov (rusky Никола́й Андре́евич Ри́мский-Ко́рсаков, Nikolaj Andreevič Rimskij-Korsakov; 18. března 1844 Tichvin v Petrohradské oblasti nedaleko Novgorodu – 21. června 1908, Ljubensk, Pskovská oblast) byl významný romantický ruský hudební skladatel a pedagog (vyučoval harmonii a orchestraci, jíž byl mistrem).

Byl členem umělecké skupiny zvané „Pětka“ nebo též „Mocná hrstka“. Jeho díla jsou často inspirována náměty z oblasti lidové slovesnosti (zejména pohádek). Rimskij-Korsakov jako první předložil svou představu synestetického (vícesmyslového) vnímání hudby (sluch a zrak), kde určitému tónu je pevně přiřazena určitá barva (viz níže).

Nikolaj Andrejevič Rimskij-Korsakov se narodil 18. března roku 1844 v Tichvinu nedaleko Petrohradu do aristokratické rodiny jako syn gubernátora. Ve své autobiografii Kronika mého hudebního života (Летопись моей музыкальной жизни) napsal, že se jeho hudební nadání projevilo velice brzy: „Ve dvou letech jsem již rozeznal všechny melodie, které mně matka zpívala, a ve třech nebo ve čtyřech jsem dokázal doprovázet svého otce při hraní na klavír údery na buben.“ V šesti letech se naučil hrát na klavír a rostl jeho zájem o partitury, které našel doma, včetně Glinkovy opery, Život za cara. Sám později vzpomínal, jak již tehdy hrával fantazie na melodie z Hugenotů, Rigoletta nebo Ivana Susanina.^[2] První skladbu napsal v devíti letech („předehra“ pro klavír). Jelikož v rodině existovala námořnická tradice, a hudba nebyla v té době tak ceněna rodinou ani jím samým, šel Korsakov ve stopách svého bratra. V roce 1856 vstoupil do školy pro námořní kadety v Petrohradě, kde se jeho o dvaadvacet let starší bratr stal v roce 1862 (po Korsakovově odchodu) ředitelem.^[3]

Jeho studentské povinnosti mu poskytovaly dostatek času věnovat se hudbě. Chodil na hodiny klavíru a jeho pedagog Théodor Canille mu přibližoval velké postavy světové hudby. S bratrem navštěvoval opery a orchestrální koncerty; k nim patřily hlavně Beethovenovy symfonie a Glinkova hudba. V 17 letech začal pracovat na své první symfonii. ^[3] V posledním roce školy, když bylo Korsakovovi osmnáct let, ho jeho učitel na klavír seznámil s třemi, v té době už známými skladateli – s Balakirevem, Kjujem a Musorgským. Balakirev viděl v Korsakovovi velkého skladatele a když mu Korsakov ukázal své první skladatelské pokusy, povzbuzoval ho do další práce.

Přitažlivost hudby byla pro Korsakova po absolvování školy tak silná, že chtěl opustit námořní kariéru, ale rodina mu to nedovolila. Téměř tři roky cestoval po moři a navštívil např. New York, Rio de Janeiro a Londýn. V Londýně navštěvoval v Královské opeře v Covent Garden operní představení, a dokončil pomalou větu své symfonie. Po návratu do Ruska jako (jeho vlastními slovy) „diletantský důstojník občas provozující nebo poslouchající hudbu“, obnovil přátelství s Balakirevem a v říjnu 1865 dokončil svou symfonii es moll, opus 1. ^[3] Balakirev její provedení řídil na Nový rok. Rimskij-Korsakov se pod jeho vlivem inspiroval slovanskými lidovými melodiemi a tato národní linka charakterizuje většinu jeho díla.

Po zbytek desetiletí spojoval Korsakov své námořnické povinnosti na souši s působením hudebníka. Napsal několik nových skladeb včetně programové druhé symfonie s podtitulem Antar nebo orchestrální fantazie Sadko, kterou později částečně použil ve stejnojmenné opeře. Začal také pracovat na své první opeře. ^[3] V červenci 1871 se mu podařilo, ač byl stále námořním poručíkem, bez formálního vzdělání v kompozici, učit na petrohradské konzervatoři; musel se sám potají učit, aby byl alespoň o krok před svými studenty. Brzy se stal odborníkem v oboru teorie skladby a instrumentace. Často pomáhal s instrumentací skladeb a oper jiných skladatelů, například Glinky nebo Musorgského. S Musorgským bydlel v tomto období v jednom bytě a má velký podíl na dokončení jeho skladby Soročinský jarmark nebo úpravě oper Chovanština a Boris Godunov.^{[3] [4]}

Díky angažma v petrohradské konzervatoři získal Korsakov dostatečné finanční zázemí na to, aby se v červenci 1872 oženil s vynikající pianistkou a krásnou ženou Naděždou Purgoldovou^[2], se kterou měl celkem sedm dětí. Manželka ho celý život podporovala v hudební kariéře, připravovala klavírní úpravy Korsakovových děl k publikaci. Vojenskou kariéru opustil v květnu roku 1873, když pro něj ministr pro námořní dopravu Krebbe, jeho přítel, vytvořil dobře placené místo inspektora hudebních těles ministerstva námořnictví; toto místo zastával v letech 1873–1884. Z popudu své nové funkce se začal mj. vážně zabývat studiem hudebních nástrojů – jejich konstrukcí i technikou hry.^[2] Od roku 1874 začal také dirigovat, nejprve koncerty, později i operní představení.

V roce 1873 byla v Petrohradě uvedena první opera Rimského–Korsakova Pskovanka s námětem z ruské historie, po které následovala romantickokomická opera Májová noc (1880) a pohádková Sněhurka (1881). Korsakov se zdokonaloval a získal si i určité jméno. Své znalosti a energii obětavě věnoval hudbě svých přátel. V roce 1881 zemřel Musorgský, který zanechal svou hudbu ve značném nepořádku. Korsakov ji připravil k uvedení a uveřejnění. Též upravil operu Kníže Igor Alexandra Borodina, která bývá v Korsakovově verzi uváděna dodnes. ^[2]

Po třech operách se Rimskij–Korsakov asi deset let věnoval instrumentální hudbě. Skladby Třetí symfonie (C dur, op. 32), Španělské capriccio, Velikonoční ouvertura a zejména orchestrální suita Šeherezáda mu přinesly úspěch i v zahraničí. V roce 1889 dirigoval společně s Glazunovem koncerty ruské hudby na světové výstavě v Paříži. ^[3] V roce 1906 byl zvolen členem Královské švédské hudební akademie.

Na počátku devadesátých let se vrátil k opeře a do konce života vytvořil 12 oper, z nichž k nejznámějším patří Sadko, Pohádka o caru saltánovi nebo Zlatý kohoutek. Mnohá díla měla problémy s carskou cenzurou a byla uvedena v soukromých divadlech, například Mozart a Salieri, Kostěj Nesmrtelný nebo Zlatý kohoutek.

Během revolučních událostí v letech 1905–1907 Rimskij–Korsakov aktivně podporoval požadavky stávkujících studentů a otevřeně odsoudil kroky správy Petrohradské konzervatoře. Byl donucen rezignovat a vrátil se až po uklidnění situace, ale jeho kompetence byly omezeny. Mezi jeho žáky patřili například Alexandr Glazunov nebo Igor Stravinskij, kteří si svého učitele velmi vážili.

Ke konci života trpěl anginou pectoris. Nikolaj Andrejevič Rimskij–Korsakov zemřel na infarkt na svém statku v Ljubansku v červnu roku 1908. Byl pohřben na Novoděvičím hřbitově v Petrohradě, ve 30. letech 20. století byly jeho ostatky přeneseny do Nekropole umělců na Tichvinském hřbitově. Zanechal velké dědictví, ze kterého žila jeho vdova Naděžda až do konce svého života. Premiéra jeho poslední opery Zlatý kohoutek se konala až v říjnu 1909 na scéně soukromého divadla v Moskvě.^[3]

Svým dílem výrazně přispěl k rozvoji ruské národní hudby 19. století. Těžiště jeho tvorby představovaly především opery, ale skládal také symfonie, písně, komorní a vokální skladby. Byl také autorem Základů instrumentace, Praktické nauky o harmonii a dalších odborných spisů. Sestavil sborníky ruských lidových písní a napsal knihu vzpomínek Z letopisů mého hudebního života.

• Pskovanka (Car Ivan Hrozný) (1873, Псковитянка), podle divadelní hry Lva Alexandroviče Meje, přepracováno roku 1894.
• Májová noc (1880, Майская ночь), podle povídky Nikolaje Vasiljeviče Gogola
• Sněhurka (Jarní pohádka) (1881, Снегурочка), podle stejnojmenné divadelní hry Alexandra Nikolajeviče Ostrovského.
• Mlada (1892, Млада), opera-balet, libreto Viktor Alexandrovič Krylov. Námět ze staré historie pobaltských Slovanů. První jeho opera s psychologickým podtextem.
• Příběh noci vánoční (1895, Ночь перед Рождеством), podle povídky Nikolaje Vasiljeviče Gogola.
• Sadko (1896, Садко), vlastní libreto vychází ze staré pověsti o pěvci Sadkovi. Spojuje prvky pohádkově historické s lidovými.
• Mozart a Salieri (1898, Моцарт и Сальери), duoopera podle divadelní hry Alexandra Sergejeviče Puškina.
• Bojarka Věra Šeloga (1898, Боярыня Вера Шелога), prolog k opeře Pskovanka podle prvního jednání hry Lva Alexandroviče Meje.
• Carská nevěsta (1899, Царская невеста), podle divadelní hry Lva Alexandroviče Meje.
• Pohádka o caru Saltánovi (1900, Сказка о царе Салтане), podle pohádky Alexandra Sergejeviče Puškina.
• Servilia (1902, Сервилия), podle divadelní hry Lva Alexandroviče Meje. Odehrává se v Římě za císaře Nerona
• Kostěj Nesmrtelný (Podzimní pohádka) (1902, Кащей Бессмертный), vlastní libreto.
• Pan vojvoda, (1904, Пан воевода) libreto Ilja Fedorovič Tjumenev. Z polského prostředí, uplatněny polské lidové náměty. Operu věnoval Chopinovi.
• Pověst o neviditelném městě Kitěži a panně Fevronii, (1904, Сказание о невидимом граде Китеже и деве Февронии), vlastní libreto, epická opera s množstvím lidských typů
• Zlatý kohoutek (1907,Золотой петушок), na motivy básně Alexandra Sergejeviče Puškina. pohádková opera ze staré Rusi, satira na poměry v Rusku

• Symfonie č.1 v E-moll, op. 1 (1861–65/1884)
• Symfonie č.2 (Antar) op. 9 (1868/1875/1897)
• Symfonie č.3 v C-dur, op. 32 (1866–73/1886/1899/1904–6)
• Capriccio Espagnol, op. 34 (1887)
• Suita Šeherezáda op. 35 (1888)
• Serenáda pro violoncello a orchestr, op. 37 (1903)

• Klavírní koncert v C-moll, op. 30 (1882–3)
• Klavírní kvintet v B-dur pro flétnu, klarinet, lesní roh, fagot a klavír (1876)
• Klavírní trio v C-moll pro housle, violoncello a klavír (1897)

• První inscenací díla Rimského-Korsakova na Národním divadle v Praze byla opera Sněhurka (Jarní pohádka). Dirigentem byl Karel Kovařovic, premiéra byla 29. 3. 1905^[5]
• V Brně byla Sněguročka poprvé uvedena 2. května 1928 v Divadle Na hradbách^[6]
• V pražském Národním divadle byla uvedena polovina z Korsakových 14 oper (např. Sadko, Carská nevěsta, Sněguročka, Pskovanka nebo naposledy v roce 1984 Příběh noci vánoční)^[7]

Nikolaj Rimskij-Korsakov vnímal barvy v souvztažnosti k jednotlivým tónům, resp. notám následujícím způsobem:^[zdroj⁠?]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Nikolai Rimsky-Korsakov na anglické Wikipedii.

• Synestezie

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Nikolaj Andrejevič Rimskij-Korsakov na Wikimedia Commons
• Galerie Nikolaj Andrejevič Rimskij-Korsakov na Wikimedia Commons
• Nikolaj Andrejevič Rimskij-Korsakov na projektu Musopen
• Volně přístupné partitury děl od N. A. Rimského-Korsakova v projektu IMSLP