Nikolaj Andrejevič Vnukov

Nikolaj Andrejevič Vnukov
Narození8. listopadu 1925
Zarajsk, Moskevská gubernie, SSSR
Úmrtí16. července 2011 (ve věku 85 let)
Povoláníspisovatel, redaktor, kartograf a geolog.
Národnostruská
StátSovětský svazSovětský svaz Sovětský svaz
RuskoRusko Rusko
Žánrliteratura pro děti a mládež
OceněníŘád Vlastenecké války,
medaile Za vítězství nad Německem ve Velké Vlastenecké válce 1941-1945
Nuvola apps bookcase.svg Seznam děl v Souborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Nikolaj Andrejevič Vnukov (rusky Николай Андреевич Внyков) (8. listopadu 1925, Zarajsk, Moskevská gubernie – 16. července 2011) byl ruský a sovětský spisovatel především knih pro děti a mládež.[1]

Život

Od čtyř let žil u svého strýce, který sloužil jako druhý inženýr na carské jachtě Polární hvězda a byl za to po revoluci dokonce několik let vězněn. Strýc svému synovci vyprávěl hodně historek o svých cestách do Anglie, Dánska a Norska.[1]

Vnukov se aktivně zúčastnil Velké vlastenecké války. Roku 1942 byl odveden do Rudé armády, došel s ní až do Berlína, pak byl převelen na Dálný východ a konec války jej zastihl v Mandžusku. Obdržel Řád Vlastenecké války (Орден Отечественной войны) a medaili Za vítězství nad Německem ve Velké Vlastenecké válce 1941–1945 (За победу над Германией в Великой Отечественной войне 1941–1945 гг). Po válce absolvoval kurzy pro výchovu hornických mistrů v Magadanu a roku 1959 vystudoval střední radiotechnickou školu v Leningradě. Pracoval jako kartograf, geolog a hydroakustik.[1]

Literárně činný byl od roku 1958, kdy jeho práce začaly vycházet v různých dětských časopisech jako například Костёр (Oheň) a Искорка (Jiskřička). Působil v redakci novin Кабардинская правда (Kabardská pravda) a mnoho let vedl sdružení mladých spisovatelů Дружба (Družba) při vydavatelství Детская литература (Dětská literatura). Ke konci života žil v Petrohradě. Byl členem Svazu sovětských spisovatelů. Je autorem dobrodružných, životopisných a vědeckofantastických románů a povídek pro děti a mládež s různou tematikou (cestování, druhá světová válka, indiáni a další).[1]

Dílo

  • Фотография Архимеда (1968, Archimedova fotografie), dva sci-fi příběhy: Энтомоптер a Фотография Архимеда.
  • Тот, кто называл себя О. Генри (1969, Ten, který si říkal O. Henry), životopisný román o americkém spisovateli O. Henrym.
  • На чужих крыльях (1971, Na cizích křídlech).
  • Динамис мобилис: Рассказы и повести (1972).
  • Слушайте песню перьев (1974,? Poslouchejte píseň peří), životopisný román polské revolucionářky Stanislawy Supłatowiczové, která uprchla ze sibiřského vyhnanství do Kanady, kde se provdala za indiánského náčelníka.
  • Розовая Гвиана (1976), povídky.
  • Путешествие не кончается (1977, Cesta nekončí), sci-fi.
  • Сверре зовет на помощь (1978, Sverre volá o pomoc), dobrodružný příběh s prvky sci-fi. Norská loď Sverre volá o pomoc, protože její námořníci záhadně jeden po druhém umírají. Hledání příčin nás zavede až k tajné nacistické chemické zbrani.
  • Паруса над волнами (1979, Plachty nad vodami).
  • Дружба (1981, Přátelství).
  • Огненное кольцо (1981, Ohnivé kolo).
  • Москва за нами (1985, Moskva za námi), příběh z druhé světové války.
  • Один (1985, Sám), příběh chlapce, který se náhodou ocitl na malém ostrově v Tichém oceánu a během čekání na záchranu prokázal výjimečnou odvahu a vynalézavost.
  • Военные корабли (1986, Válečné lodě)
  • Наша восемнадцатая осень (1987, Náš osmnáctý podzim).
  • Великие путешественники (2000, Velcí cestovatelé), encyklopedie.

Česká vydání

Odkazy

Reference

  1. ↑ a b c d Николай Внуков - LiveLib

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Flag of Russia.svg
Old flag of Russia from the Tsarist era. This variant is still used today.