Nikolaj Jakovlevič Danilevskij
| Nikolaj Jakovlevič Danilevskij | |
|---|---|
 | |
| Narození | 4.jul. / 16. prosince 1822greg. nebo 28. listopadujul. / 10. prosince 1822greg. Livenskiy Uyezd |
| Úmrtí | 7.jul. / 19. listopadu 1885greg. (ve věku 62 let) Tbilisi |
| Povolání | ekonom, antropolog, historik, filozof, spisovatel, sociolog, politik, biolog a přírodovědec |
| Alma mater | Imperátorské lyceum v Carském Selu |
| Témata | filozofie, panslavismus, sociologie, geopolitika a kulturologie |
 multimediální obsah na Commons | |
 Seznam děl v Souborném katalogu ČR | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Nikolaj Jakovlevič Danilevskij (rusky Николай Яковлевич Данилевский; 4. prosincejul./ 16. prosince 1822greg. – 7. listopadujul./ 19. listopadu 1885greg.)[1] byl ruský filozof, biolog, etnolog, ekonom, historik a sociolog; autor slavné knihy Rusko a Evropa (1869). Je považován za epigona slavjanofilství, které vstoupilo do období svého úpadku.[2]
Život
Danilevskij byl synem generála. Studoval na Carskoselském lyceu a studium ukončil v roce 1842. Protože jej velmi zajímala přírodověda, byl v letech 1843–1847 volným posluchačem na Přírodovědecké fakultě Petrohradsé univerzity.[2] Danilevskij byl v mládí stoupencem západnictví a jako vyznavač utopického socialismu Ch. Fouriera navštěvoval utopický kroužek Butaševiče-Petraševského.[3]
Dílo
Podle Danilevského jsou pravými nositeli historického vývoje „kulturní a historické typy“, které, stejně jako biologické organismy, procházejí fázemi mládí, dospělosti, stáří a smrti. S ohlasy této analogie se setkáváme ve 20. století v cyklických vývojových koncepcích Oswalda Spenglera a Arnolda Toynbeeho. Vymezením kulturně-historických typů Danilevskij vytvořil prototyp klasické teorie plurality kultur. Koncepce paralelně se vyvíjejících lokálních kultur vyrůstala z poznání, že evoluce neprobíhá po jedné přímé linii, ale že existuje velké množství rozmanitých kultur, které odpovídají různým typům existence a organizace lidských společností. Zastával rovněž teorii panslavismu. Tomáš Garrigue Masaryk ve svých pracech (ne nutně adresně) polemizuje právě s Danilevským.[4]
Odkazy
Reference
- ↑ Репников, А. В. Velká ruská encyklopedie [online]. Ruská akademie věd [cit. 2022-11-27]. Heslo ДАНИЛЕ́ВСКИЙ. Dostupné v archivu pořízeném dne 2022-11-27. (rusky)
- ↑ a b Losskij 2004, s. 112.
- ↑ Nykl 2015, s. 187.
- ↑ PUTNA, Martin C.: Pozdní Řím a rané křesťanství I: Proč Řím upadl? A kdo DNES rád mluví o "úpadku Říma"? : YouTube
Literatura
- LOSSKIJ, Nikolaj, 2004. Dějiny ruské filosofie (původním názvem: История русской философии). Překlad : Alan Černohous. 1. vyd. Velehrad: Refugium Velehrad-Roma. 663 s. ISBN 80-86715-26-4. Kapitola VI:1 "Danilevskij Nikolaj Jakovlevič ", s. 112–115.
- NYKL, Hanuš, 2015. Slavjanofilství a slavjanofilské paradigma: příspěvek ke studiu ruské filosofie 19. století. 1. vyd. Praha: Slovanský ústav AV ČR. 255 s. (Práce Slovanského ústavu AV ČR, v.v.i. Nová řada; sv. 38). ISBN 978-80-86420-49-3. Kapitola "Nikolaj Danilevskij", s. 187–199.
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Nikolaj Jakovlevič Danilevskij na Wikimedia Commons - Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Nikolaj Jakovlevič Danilevskij
