Nikolaj Jakovlevič Danilevskij

Nikolaj Jakovlevič Danilevskij
Narození4.jul. / 16. prosince 1822greg. nebo 28. listopadujul. / 10. prosince 1822greg.
Livenskiy Uyezd
Úmrtí7.jul. / 19. listopadu 1885greg. (ve věku 62 let)
Tbilisi
Povoláníekonom, antropolog, historik, filozof, spisovatel, sociolog, politik, biolog a přírodovědec
Alma materImperátorské lyceum v Carském Selu
Tématafilozofie, panslavismus, sociologie, geopolitika a kulturologie
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Nikolaj Jakovlevič Danilevskij (rusky Николай Яковлевич Данилевский; 4. prosincejul./ 16. prosince 1822greg. – 7. listopadujul./ 19. listopadu 1885greg.)[1] byl ruský filozof, biolog, etnolog, ekonom, historik a sociolog; autor slavné knihy Rusko a Evropa (1869). Je považován za epigona slavjanofilství, které vstoupilo do období svého úpadku.[2]

Život

Danilevskij byl synem generála. Studoval na Carskoselském lyceu a studium ukončil v roce 1842. Protože jej velmi zajímala přírodověda, byl v letech 1843–1847 volným posluchačem na Přírodovědecké fakultě Petrohradsé univerzity.[2] Danilevskij byl v mládí stoupencem západnictví a jako vyznavač utopického socialismu Ch. Fouriera navštěvoval utopický kroužek Butaševiče-Petraševského.[3]

Dílo

Podle Danilevského jsou pravými nositeli historického vývoje „kulturní a historické typy“, které, stejně jako biologické organismy, procházejí fázemi mládí, dospělosti, stáří a smrti. S ohlasy této analogie se setkáváme ve 20. století v cyklických vývojových koncepcích Oswalda Spenglera a Arnolda Toynbeeho. Vymezením kulturně-historických typů Danilevskij vytvořil prototyp klasické teorie plurality kultur. Koncepce paralelně se vyvíjejících lokálních kultur vyrůstala z poznání, že evoluce neprobíhá po jedné přímé linii, ale že existuje velké množství rozmanitých kultur, které odpovídají různým typům existence a organizace lidských společností. Zastával rovněž teorii panslavismu. Tomáš Garrigue Masaryk ve svých pracech (ne nutně adresně) polemizuje právě s Danilevským.[4]

Odkazy

Reference

  1. Репников, А. В. Velká ruská encyklopedie [online]. Ruská akademie věd [cit. 2022-11-27]. Heslo ДАНИЛЕ́ВСКИЙ. Dostupné v archivu pořízeném dne 2022-11-27. (rusky) 
  2. a b Losskij 2004, s. 112.
  3. Nykl 2015, s. 187.
  4. PUTNA, Martin C.: Pozdní Řím a rané křesťanství I: Proč Řím upadl? A kdo DNES rád mluví o "úpadku Říma"? : YouTube

Literatura

  • LOSSKIJ, Nikolaj, 2004. Dějiny ruské filosofie (původním názvem: История русской философии). Překlad : Alan Černohous. 1. vyd. Velehrad: Refugium Velehrad-Roma. 663 s. ISBN 80-86715-26-4. Kapitola VI:1 "Danilevskij Nikolaj Jakovlevič ", s. 112–115. 
  • NYKL, Hanuš, 2015. Slavjanofilství a slavjanofilské paradigma: příspěvek ke studiu ruské filosofie 19. století. 1. vyd. Praha: Slovanský ústav AV ČR. 255 s. (Práce Slovanského ústavu AV ČR, v.v.i. Nová řada; sv. 38). ISBN 978-80-86420-49-3. Kapitola "Nikolaj Danilevskij", s. 187–199. 

Externí odkazy

Média použitá na této stránce