Nikolaj Kibalčič

Nikolaj Ivanovič Kibalčič
Narození	19.jul. / 31. října 1853greg. Korop
Úmrtí	3.jul. / 15. dubna 1881greg. (ve věku 27 let) Petrohrad
Příčina úmrtí	oběšení
Místo pohřbení	Hřbitov na památku obětí 9. ledna
Národnost	Ukrajinci
Povolání	novinář, chemik, politik, vědec, vynálezce a revolucionář
Ocenění	International Space Hall of Fame (1976)
Nábož. vyznání	ateismus
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Nikolaj Ivanovič Kibalčič (rusky Николай Иванович Кибальчич; 19.^jul./ 31. října 1853^greg., Korop, Ruské impérium – 3.^jul./ 15. dubna 1881^greg., Petrohrad, Ruské impérium) byl ruský revolucionář, spolupracovník atentátu na Alexandra II., člen organizace Narodnaja volja a vynálezce.

Nikolaj Kibalčič se narodil v Koropě jako syn popa. Studoval na Petrohradské univerzitě inženýrství a zabýval se myšlenkou letadla na reaktivní pohon.

V roce 1875 byl Kibalčič zatčen za půjčování zakázaných knih a odsouzen na 3 roky vězení.

Po propuštění se připojil k organizaci Narodnaja volja. Roku 1881 začalo několik členů v čele s Ignacym Hryniewieckým organizovat atentát na cara Alexandra II. Kibalčič se k nim připojil a zhotovil pokusné výbušniny kombinací nitroglycerinu a nitrocelulózy. Bomby byly testované v předměstském parku. Dvě bomby sice selhaly, jedna však přesto explodovala.

Atentát se uskutečnil 13. března 1881 a díky Hryniewieckému byl úspěšný. Po atentátu byl zatčen jeden z atentátníků Nikolaj Rysakov, který poté udal své spoluspiklence.

Kibalčič byl spolu s ostatními za zhotovení vražedné bomby odsouzen k trestu smrti. Ve vězení vypracoval projekt, který nazval "Projekt vzduchoplaveckého přístroje od bývalého posluchače vysoké školy dopravního inženýrství Nikolaje Ivanovice Kibalčiče, člena ruské revoluční strany", v němž obhajoval letadlo poháněné reaktivním pohonem. Dovolával se cara a členů vlády, aby byl jeho rozsudek změněn, aby mohl dokončit vědeckou práci. Žádost však byla ignorována, a tak byl 13. března 1881 se svými spoluspiklenci popraven.

Jeho práce byla na dlouhou dobu zavřena v trezoru a na světlo se dostala teprve roku 1918.

Již roku 1891 publikoval podobné myšlenky německý inženýr Hermann Ganswindt. Po druhé světové válce navrhoval matematik Stan Ulam stíhačky na nukleární pohon v Projektu Orion.

Mezinárodní astronomická unie pojmenovala podle Kibalčiče jeden z měsíčních kráterů.

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Nikolai Kibalchich na anglické Wikipedii.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Nikolaj Ivanovič Kibalčič na Wikimedia Commons

• (anglicky) Nikolaj Kibalčič na russianspaceweb.com
• (anglicky) Nikolai Rynin Interplanetary Flight and Communication Vol.2 No.4 pp36. Washington, D.C.: NASA and NSF, 1971