Nikolaj Leskov

Nikolaj Semjonovič Leskov
Nikolaj Semjonovič Leskov, portrét od Valentina Serova 1894
Narození	4.jul./ 16. února 1831greg. Gorochovo, Orelská gubernie, Ruské impérium Ruské impérium
Úmrtí	21. únorajul./ 5. března 1895greg. Petrohrad, Ruské impérium Ruské impérium
Příčina úmrtí	astma
Místo pohřbení	Litěratorskije mostki
Povolání	spisovatel, novinář, romanopisec, dramatik, prozaik a publicista
Příbuzní	Alexej Semjonovič Leskov (sourozenec)
Podpis
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Nikolaj Semjonovič Leskov (rusky Николай Семёнович Лесков; 4.^jul./ 16. února 1831^greg. Gorochovo, Orelská gubernie – 21. února^jul./ 5. března 1895^greg. Petrohrad) byl ruský spisovatel a dramatik.

Život

Pocházel z úřednické rodiny. Nedostudoval gymnázium, od 16 let musel vydělávat. Byl úředníkem, později obchodním zástupcem, hodně cestoval po Rusku i Evropě, několikrát navštívil i Prahu. Od roku 1872 působil na ministerstvu osvěty. Odtud byl pro své kritické názory na Rusko i na pravoslavnou církev propuštěn a věnoval se pouze literatuře. Protože však zároveň ostře kritizoval a karikoval i ruské utopisty a revolucionáře (podobně jako Dostojevskij v „Běsech“), rozešel se i se svými přáteli.

Dílo

Literární dráhu zahájil publicistikou. Kvůli nesprávně pochopenému Leskovovu vystoupení v tisku k němu pokroková veřejnost zaujala rezervovaný postoj. V 60. letech si volí náměty z vesnice např.:

• 1863 Žitije odnoj baby, (česky „Kalvárie“ 1960)

Z kupeckého prostředí:

• 1865 povídka Ledi Makbet Mcenskogo ujezda (česky „Lady Macbeth Mcenského újezdu“ 1962), povídka byla podkladem pro libreto stejnojmenné opery Dmitrije Šostakoviče (premiéra 1934),
  • 1960 Kateřina Izmajlovová, Československý rozhlas Brno, překlad Karel Gissübel, režie Vladimír Vozák, v titulní roli Vlasta Fialová.^[1]
  • 1976 Labuť, která škrtí, Divadlo na okraji, režie: Zdeněk Potužil
• 1864 román Někuda (Není kam),
• 1867 drama Rastočitěl (česky „Marnotratník“, 1924),
• 1870-1871 román Na nožach (Na nůž),

V sedmdesátých letech se zaměřuje na otázky mravní:

• 1872 román Soborjaně (česky „Duchovenstvo sborového chrámu“, 1903),
• 1873 novela Zapečatljonyj angel (česky „Zapečetěný anděl“ 1924, 1957)
• 1874 román Zachudalyj rod (česky „Zchudlý rod“, 1905),
• 1874 novela Očarovannyj strannik (česky „Očarovaný poutník“, 1950, 1962),
• 1876 satirická povídka Železnaja volja („Železná vůle“, 1949)
• 1880 povídka Něsmertělnyj Golovan (česky „Nesmrtelný Golovan“, 1904),
• 1881 povídka Skaz o tulskom kosom Levše i o stalnoj bloche (česky „Levák“ 1912, „Blecha“ 1951, „Krchňák“ 1949, „Krchňa“ 1957),

V osmdesátých letech zpracovává náměty ze starých náboženských legend:

• 1887 Skoromoch Pamfalon (česky „Kejklíř Pantalon“, 1985, přeložila Naděžda Slabihoudová)
• 1888 Prekrasnaja Aza (Krásná Aza)

Satirická díla:

• 1878 - 1880 sbírka črt Meloči iz archijerejskoj žizni
• Tupejnyj chudožnik (česky „Dovedný vlásenkář“, 1957)
• 1886 Štopalščik (česky „Mistr v štupování“, 1957)

Fotogalerie

• 

  N. S. Leskov (1860)

• 

  N. S. Leskov (1860)

• 

  N. S. Leskov (1872)

• 

  N. S. Leskov

• 

  N. S. Leskov

• 

  N. S. Leskov (cca 1880)

• 

  Jeho hrob v Sankt-Petěrburgu (Volkovský hřbitov)

Odkazy

Reference

Literatura

• NEUMANN, Bohumil. heslo Leskov, Nikolaj Semjonovič. In: Milan Hrala a kol. Slovník spisovatelů, Sovětský svaz. Praha: Odeon, 1978. Svazek II (L-Ž). S. 28–29.
• heslo Lěskov. In: Kolektiv autorů. Ottův slovník naučný. Praha: Jan Otto, 1888-1909.

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Nikolaj Semjonovič Leskov na Wikimedia Commons
• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Nikolaj Leskov
• (rusky) Texty Nikolaje Leskova v ruštině
• (rusky) Sebrané spisy v ruštině
• (anglicky) Nikolai Leskov at Pegasos
• (německy) Heslo Leskow v BBKL, životopis a bibliografie
• (německy) Walter Benjamin o Leskovovi