Nikolaj Losskij

Nikolaj Onufrijevič Losskij
Narození24. listopadujul. / 6. prosince 1870greg.
Krāslava
Úmrtí24. ledna 1965 (ve věku 94 let)
Paříž
Místo pohřbeníRuský hřbitov v Sainte-Geneviève-des-Bois
Povolánífilozof a vysokoškolský učitel
Alma materFakulta fyziky a matematiky Petrohradské státní univerzity (do 1895)
Vitebské mužské gymnázium
Historický a filologický institut v Petrohradu
Tématafilozofie
Politická příslušnostKonstitučně demokratická strana
DětiVladimir Nikolajevič Losskij
PříbuzníNikolaj Vladimirovič Losskij, Catherine Aslanoff, Jean Lossky a Marie Sémon (vnoučata)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Logo Wikicitátů citáty na Wikicitátech
Seznam děl v Souborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Nikolaj Onufrijevič Losskij nebo také Lossky (rusky: Николай Онуфриевич Лосский) (6. prosince Podle starého kalendáře 24. listopadu 1870 Kreslava u Vitebsku, dnes Krāslava v Lotyšsku – 24. ledna 1965 Paříž) byl ruský filosof, představitel ruského intuicionismu, personalismu a etiky, založené na svobodě. Měl tři syny, z nichž se proslavil teolog Vladimir Losskij.[1]

Život

Losskij studoval ve Freiburgu u novokantovského filosofia W. Windelbanda a u psychologa W. Wundta. Roku 1907 promoval a stal se docentem filosofie v Petrohradě. Ještě téhož roku vydal ruský překlad Kantovy Kritiky čistého rozumu, který pak byl základem i pro všechny další. Losskij byl přesvědčený socialista a spolu s N. Berďajevem, S. Bulgakovem a P. B. Struvem patřil ke skupině Věchi („Znamení“). Zasazoval se o duchovní obnovu Ruska, ale pro kritiku porevolučních výstřelků a příklon k pravoslavné církvi byl zbaven místa a roku 1922 spolu s mnoha dalšími na tzv. „lodi filosofů“ vyvezen za hranice jako kontrarevolucionář.

Na pozvání presidenta Masaryka přednášel na Ruské univerzitě v Praze a od roku 1942 na univerzitě v Bratislavě. Po emigraci přednášel v USA a spolupracoval se sociologem P. Sorokinem na Harvardově univerzitě na jeho díle Sociální a kulturní dynamika. Od roku 1947 přednášel na ruském pravoslavném semináři v New Yorku a po smrti svého syna Vladimíra roku 1961 se přestěhoval do Francie, kde v nemocnici blízko Paříže roku 1965 zemřel.

Myšlení

Losskij byl silně ovlivněn jak svými učiteli, tak také Hegelem a křesťanským novoplatonismem. Vesmír, celek skutečnosti, tvoří podle Losského jediný organický celek. Protože i člověk je jeho součástí a patří k němu, má i k vnějším předmětům přímý přístup v intuici, která může být citová, intelektuální nebo mystická. Ani vnější předměty tedy nejsou jen prosté objekty, jež by se daly vyčerpávajícím způsobem popsat slovy, nýbrž jsou s člověkem spojeny zvláštním svazkem společného bytí. Proto není lidské poznání omezeno pouze na fenomény, jak se domníval Kant, nýbrž může pronikat k samé podstatě věcí.

Tento podstatný fakt se zvláště silně projevuje mezi lidskými osobami, jejichž zvláštní a vždy jedinečné osobní vztahy jsou podle Losského základem pravoslavného pojmu sobornost. Lidské společenství není jen shromážděním jednotlivců, lidských monád, nýbrž je něčím daleko podstatnějším a hlubším. Něco podobného však platí i pro celek živého a neživého Vesmíru, který je také pevně uspořádán do celku, a to nejen měřitelnými a pozorovatelnými vztahy, ale zejména také vztahy k hodnotě. V teologii Losskij silně navazoval na raný křesťanský novoplatonismus, zejména na Origena.

„Díky církevní tradici má Rusko svoji implicitní filosofii, vyrostlou z novoplatonismu církevních Otců. Tento implicitní novoplatonismus je pravým dědictvím ruského myšlení.“

Hlavní díla

Několik děl vydal N. Losskij v češtině a slovenštině[2]

  • Intuitivní základy poznání (1906)
  • Svět jako organický celek (1917)
  • Základní otázky gnozeologie (1919)
  • Svoboda vůle (1927)
  • Hodnota a existence (1931)
  • Tvoření, vývoj a ideální život (1941)
  • Bůh a vesmírné zlo (1941)
  • Svět jako uskutečnění krásy (1945)
  • Dějiny ruské filosofie (1951)
  • Dostojevský a jeho křesťanský světový názor (1953)
V češtině a slovenštině
  • N. O. Losskij, Absolútne kritérium pravdy. Turčianský S. Martin 1946
  • N. O. Losskij, Dialektický materialism. Praha 1938
  • LOSSKIJ, N. O. Dějiny ruské filosofie. Překlad z ruského originálu: Alan Černohous. Velehrad, Olomouc: Refugium Velehrad-Roma, Centrum Aletti Velehrad-Roma, 2004. 664 s. (Studie ruského myšlení). ISBN 80-86715-26-4. Kniha vychází v rámci vyzkumného záměru „Jednotná Evropa a křesťanství“ a ve spolupráci s Centrem Aletti v Olomouci. 
  • N. O. Losskij, Dostojevskij a jeho kresťanský svetonáhľad. Liptovský Sv. Mikuláš: Tranoscius, 1946 – 248 s.
  • N. O. Losskij, Filozofia intuitivizmu. Poprad: Christiania , 2000 – 78 s. ISBN 80-967301-8-5
  • N. O. Losskij, Industrialism, komunism a ztráta osobnosti. Praha 1934 – 10 s.
  • N. O. Losskij, Nauka o reinkarnaci. Olomouc: Refugium, 2004 – 108 s. ISBN 80-86715-29-9
  • Velký inkvizitor: nad textem F. M. Dostojevského. (V. S. Solovjov, V. V. Rozanov, K. N. Leonťjev, S. N. Bulgakov, N. A. Berďajev, S. L. Frank, N. O. Losskij). Olomouc: Refugium, 2000 – 334 s. ISBN 80-86045-29-3

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Nikolai Lossky na anglické Wikipedii.

  1. ↑ Sciabarra, Chris Matthew. "Investigation: the Search for Ayn Rand's Russian Roots." Liberty 1999-10. 2006-08-10.
  2. ↑ SLÁDEK, Karel. N. O. Losskij a Československo. Studia theologica. Jaro 2006, roč. 8, čís. 1, s. 45–61. Anotace. 

Literatura

Související články

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

1900 nikolai onufrijewitsch losski.jpg
portrait of the russian philosopher Nikolai Onufriyevich Lossky (1870-1965)