Nikolaj Někrasov

Nikolaj Někrasov
Narození1. listopadu 1879 nebo 1. února 1879
Petrohrad
Úmrtí7. května 1940
Moskva
Příčina úmrtístřelná rána
Místo pohřbeníDonský hřbitov
Alma materPetrohradská státní univerzita způsobů komunikace
Povolánípolitik a inženýr
ZaměstnavatelTomská polytechnická univerzita
OceněníŘád rudého praporu práce
Politická stranaKonstitučně demokratická strana
Nábož. vyznánípravoslaví
FunkceČlen Státní dumy Ruského impéria
PodpisNikolaj Někrasov – podpis
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Nikolaj Vissarionovič Někrasov (rusky Николай Виссарионович Некрасов, 20. říjnajul./ 1. listopadu 1879greg., Petrohrad, Ruské impérium7. května 1940, Moskva, SSSR)[1] byl ruský politik a poslední generální guvernér Finského velkoknížectví.

Životopis

Mládí

Nikolaj Někrasov se narodil v rodině kněze. V roce 1902 promoval v dopravním inženýrství a odjel do ciziny pro poznání. Do Ruska se vrátil v roce 1904 a stal se vedoucím Tomského technického institutu.

Kadet

V roce 1905, na konci revoluce, se Někrasov stal členem Konstitučně demokratické strany a začal působit v Jaltě. Za Kadety byl zvolen do 3. a 4. Dumy.

V letech 19091915 byl Někrasov členem ústředního výboru kadetů. Vystoupil z něho poté, co viděl většinovou ochotu k větším pravomocem vlády během první světové války.

V roce 1916 byl Někrasov zvolen zástupcem předsedy Dumy. Již tehdy byl přesvědčen, že car Mikuláš II. vede zemi k vojenské porážce a revoluci. Začal tak spolupracovat s bývalým předsedou Dumy Alexandrem Gučkovem a průmyslníkem Michailem Tereščenkem, kteří chtěli přesvědčit cara, aby se vzdal trůnu. Jeho třináctiletý syn Alexej by pak usedl na trůn a Mikulášův bratr Michail by se stal dočasným regentem.

Ministr

V prozatímní vládě roku 1917 se Někrasov stal ministrem dopravy. Přimlouval se za přijetí umírněných socialistů do vlády (menševici a eseři). Na začátku června vyjednával s ukrajinským prezidentem Mychajlem Hruševským, kterému udělil větší míru autonomie. Nesetkal se však se souhlasem svých spolupracovníků, kteří neměli zájem řešit spory s národnostními menšinami.

Dne 8. června se Někrasov stal náměstkem premiéra Alexandra Kerenského a zároveň ministrem financí. Během Kornilovova puče podporoval Kerenského, ale zároveň požadoval, aby Kerenskij odstoupil, že tak vyvede zemi z krize. Za to byl Někrasov uvolněn z vlády.[1]

Generální guvernér Finska

Počátkem září se Někrasov stal Generálním guvernérem Finska,[1] kdy nahradil Franze Alberta Seyna. Někrasov byl mnohem umírněnější než jeho předchůdci a navrhoval Finsku větší autonomii, v lepším případě úplnou nezávislost.

Ráno 25. října přijel Někrasov do Petrohradu, aby projednal návrh Finské nezávislosti s Kerenským. Zjistil však, že bolševici přepadli Zimní palác a prozatímní vládu svrhli (říjnová revoluce).

Pozdější život

Někrasov, na rozdíl od jiných ministrů, neemigroval a zůstal v Rusku (což se mu později stalo osudným), nejčastěji pod jinými jmény. Během občanské války nebyl vůbec aktivní a nevzdoroval bolševikům. V roce 1919 odešel do Kazaně.

Po válce byl zatčen a 2 měsíce vězněn. Po propuštění vedl normální život až do dalšího zatčení v roce 1930. Byl obviněn ze spolupráce s menševiky a odsouzen k 10 letům vězení. Předčasně byl propuštěn roku 1933.

Potřetí byl zatčen roku 1939, odsouzen k trestu smrti a zastřelen 7. května 1940.[1] V roce 1991 byl rehabilitován.[1]

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Nikolai Vissarionovich Nekrasov na anglické Wikipedii.

  1. a b c d e Шелохаев, В. В. Velká ruská encyklopedie [online]. Ruská akademie věd [cit. 2020-11-05]. Heslo НЕКРА́СОВ. Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-10-29. (rusky) 

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Nekrasov N V Signature.jpg
A signature of Nikolai V. Nekrasov, Russian polotician, a member of the Third and Fourth Russian State Duma
Nikolay Vissarionovich Nekrasov.jpg
Nikolay Vissarionovich Nekrasov