Nikolaj Nikolajevič Polikarpov
| Nikolaj Nikolajevič Polikarpov | |
|---|---|
 | |
| Narození | 28. květnajul. / 9. června 1892greg. Orel |
| Úmrtí | 30. července 1944 (ve věku 52 let) Moskva |
| Příčina úmrtí | rakovina žaludku |
| Místo pohřbení | Novoděvičí hřbitov |
| Alma mater | Petrohradská státní polytechnická univerzita (od 1911) Orelský teologický seminář Lyceum S. N. Bulgakovova |
| Povolání | letecký inženýr, politik, pilot, konstruktér a letecký konstruktér |
| Zaměstnavatelé | Russo-Balt (od 1916) Dux (od 1918) CKB–39 (od 1929) CSKB-Progress (1939–1940) Moskevský letecký závod č. 39 Nižněnovgorodský letecký závod Sokol Polikarpov Taškentský mechanický závod Moskevský letecký institut |
| Ocenění | Leninův řád (1935) Řád rudé hvězdy (1937) medaile Srp a kladivo (1940) Hrdina socialistické práce (1940) Leninův řád (1940) … více na Wikidatech |
| Rodiče | Nikolaj Polikarpov |
| Funkce | poslanec Nejvyššího sovětu SSSR |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Nikolaj Nikolajevič Polikarpov (rusky Николай Николаевич Поликарпов; 8. června 1892, vesnice Georgijevskoje, Orlovská gubernie – 30. července 1944, Moskva)[1] byl sovětský letecký konstruktér.
Život
Nikolaj Nikolajevič Polikarpov zemřel v roce 1944 na následky rakoviny žaludku.
Po absolvování gymnázia ve městě Orel studoval v Petrohradě na Polytechnickém institutu mechaniku, konstrukci lodí a letadel. Po získání diplomu v roce 1916 nastoupil do místní továrny zabývající se stavbou lodí a letadel.
V březnu 1918 přešel do Moskvy na centrální správu vojenského letectva, kde byl zodpovědný za zavádění letadel do sériové výroby a výstavbu nových továren k jejich výrobě.
Od srpna toho roku přešel do továrny Dux, která byla v té době největší sovětskou společností vyrábějící letadla. Zde zodpovídal za konstrukci a zkoušky materiálů. Koncem roku byl letoun Dux R-1 (přestavba stroje De Havilland D.H.4) připraven k létání, avšak chyběly ještě motory.
Polikarpov se v roce 1919 stal členem Technické Komise vojenského letectva a pracoval zde v několika výborech. V lednu převzal Polikarpov konstrukční kancelář vytvořenou z bývalých pracovníků zrušené firmy Dux. Vyvíjela se tu menší verze letounu Dux R-1 vybavená motory Liberty 12. První vlastní konstrukcí byla stíhačka Polikarpov I-1, samonosný jednoplošník. Protože Polikarpov nebyl členem komunistické strany, byl za krátký čas této vedoucí funkce zbaven.
V říjnu 1929 byl Polikarpov uvězněn[1] a odsouzen k trestu smrti. Po dvou letech čekání na vykonání rozsudku byl přemístěn do speciální konstrukční kanceláře OGPU (známé jako šaraška) ve věznici Butyrka a rozsudek byl změněn na 10 let nucených prací. V červnu 1931 byl na základě amnestie společně s dalšími odsouzenými propuštěn.[1] V Butyrce společně s Dmitrijem P. Grigorovičem pracoval na vývoji letounu Polikarpov I-5. V dalších letech pracoval i v konstrukční kanceláři Andreje Tupoleva.
Rehabilitován byl v roce 1956.[1]
Ocenění
- Polikarpov obdržel četná sovětská vyznamenání a ocenění včetně Stalinovy ceny (1941, 1943) a titulu Hrdina socialistické práce (1940). Dvakrát získal i Leninův řád.
- Ve městě Orel mu byl postaven památník, pamětní desky jsou umístěny na místech, kde žil.
- Po N. N. Polikarpovovi je pojmenován štít na Pamiru a náměstí a ulice v různých ruských městech.
Letadla N. N. Polikarpova
Nejznámějšími typy Polikarpovových strojů jsou Polikarpov Po-2 (1927), I-15 a Polikarpov I-16 (1933), první moderní stíhač se zatahovacím podvozkem. Polikarpov se podílel na vývoji téměř 70 různých typů letadel. V roce 1943 se stal profesorem na Centrálním aerodynamickém institutu.
Odkazy
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Поликарпов, Николай Николаевич na ruské Wikipedii.
- ↑ a b c d Velká ruská encyklopedie [online]. Ruská akademie věd [cit. 2022-12-19]. Heslo ПОЛИКА́РПОВ. Dostupné v archivu pořízeném dne 2022-12-19. (rusky)
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Nikolaj Nikolajevič Polikarpov na Wikimedia Commons - Životopis N. N. Polikarpova Archivováno 4. 3. 2016 na Wayback Machine.
- Sovětská stíhačka Polikarpov I-16
Média použitá na této stránce
Soviet Polikarpov I-5 fighter (produced between 1931-1934)
.jpg)
Soviet photo from early 1940s, author unknown.
The I-16 Polikarpov No CM-023 flown by FG Tinker in the 1st Sq Moscas with which he shot down the 2 German Bf109B
Hero of Socialist Labour Nikolai Nikolaevich Polikarpov
Autor: Urfin7, Licence: CC BY-SA 4.0
Grave of Nikolai Nikolaevich Polikarpov at Novodevichy-Cemetery, Moscow
ИЛ-3 (И-1) головной серии
Autor:
.jpg)
Autor: Dmitry Terekhov from Odintsovo, Russian Federation, Licence: CC BY-SA 2.0
The Polikarpov I-15 (Russian: И-15) was a Soviet biplane fighter aircraft of the 1930s. Nicknamed Chaika (Russian: И-15 Чайка, "Lapwing") because of its gulled upper wings, it was operated in large numbers by the Soviet Air Force, and together with the Polikarpov I-16 monoplane, was one of the standard fighters of the Spanish Republicans during the Spanish Civil War, where it was called Chato (snub-nose) in the Republican Air Force, or "Curtiss" (because its resemblance to Curtiss F9C Sparrowhawk) in the Nationalist Air Force. The I-15 was used in combat extensively by the Republicans in the Spanish Civil War and proved to be one of the best fighter biplanes of its time. The I-15bis also saw a great amount of action in Manchuria and Battle of Khalkhin Gol in the various border clashes between the Russians and the Japanese. In 1937, I-15s in the hands of the Chinese Nationalist Air Force fought against invading Japanese, where the tough biplane began to meet its match in some of the newer, faster Japanese monoplanes. More than 1,000 I-15bis fighters were still in use during the German invasion when the biplane was employed in the ground attack role. By late 1942, all I-15s and I-15bis' were relegated to second line duties. General characteristics
* Crew: 1 * Length: 6.10 m (20 ft) * Wingspan: 9.75 m (32 ft) * Height: 2.20 m (7 ft 3 in) * Wing area: 21.9 m² (236 ft²) * Empty weight: 1,012 kg (2,231 lb) * Loaded weight: 1,415 kg (3,120 lb) * Powerplant: 1× M-22 radial engine, 353 kW (473 hp)
Performance
* Maximum speed: 350 km/h (220 mph) * Range: 500 km (310 mi) * Service ceiling: 7,250 m (23,800 ft) * Rate of climb: 7.6 m/s (1,490 ft/min) * Wing loading: 65 kg/m² (13 lb/ft²) * Power/mass: 0.25 kW/kg (0.15 hp/lb)
Armament
* 4 × fixed forward-firing 7.62 mm PV-1 machine guns or * 2 × fixed forward-firing 12.7 mm BS machine guns * Up to 100 kg (220 lb) of bombs or* 6 × RS-82 rockets