Nikolaus Wrede

Nikolaus kníže Wrede
Rakousko-uherský vyslanec v Bavorsku
Ve funkci:
1888 – 1896
PředchůdceFrantišek Deym ze Stříteže
NástupceTheodor Zichy
Rakousko-uherský vyslanec ve Württembersku
Ve funkci:
1884 – 1888
PředchůdceNikolaus Zulauf
NástupceGabriel Herbert von Rathkeal
Rakousko-uherský vyslanec v Řecku
Ve funkci:
1880 – 1883
PředchůdceViktor Dubský z Třebomyslic
NástupceKonstantin Trauttenberg

Narození26. prosince 1837
Petrohrad
Úmrtí1. srpna 1909 (ve věku 71 let)
Gmunden
Profesediplomat
CommonsNikolaus Fürst von Wrede
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Nikolaus (Mikuláš) kníže Wrede (26. prosince 1837, Petrohrad, Rusko1. srpna 1909, Gmunden, Rakousko) byl rakousko-uherský diplomat a generál z bavorského šlechtického rodu. Od mládí sloužil v rakouské armádě, později přešel k diplomacii a byl rakousko-uherským vyslancem v několika zemích, v armádě dosáhl hodnosti c.k. generála jezdectva.

Vojenská a diplomatická kariéra

Erb rodu Wrede

Pocházel z německého šlechtického rodu, narodil se v Petrohradě jako nejstarší z pěti dětí knížete Josefa Wrede (1800–1871), který sloužil jako plukovník v ruské armádě, matka Anastázie Feodorovna patřila k litevské šlechtě. Po otci byl vnukem vojevůdce napoleonských válek bavorského polního maršála knížete Karla Filipa Wrede. Nikolaus původně sloužil v rakouské armádě, aktivní vojenskou službu opustil v roce 1869 v hodnosti majora a přešel pod ministerstvo zahraničí. Několik let působil v Rusku, poté byl generálním konzulem v Bělehradě (1875-1878) a velvyslaneckým radou v Římě (1878-1880). V letech 1880–1883 byl rakousko-uherským vyslancem v Řecku, poté zastával méně významné diplomatické posty v německých zemích, byl vyslancem ve Württembersku (1884–1888) a Bavorsku (1888–1896).

V diplomatických službách nadále postupoval ve vojenských hodnostech, i když v armádě již aktivně nesloužil, v závěru diplomatické kariéry byl nakonec povýšen na generála jízdy (1896).[1] Byl též c.k. komořím (1880) a tajným radou (1890). Byl nositelem Leopoldova řádu (1874) a Řádu železné koruny I. třídy (1893).

Rodina

V roce 1879 se ve Vídni oženil s hraběnkou Gabrielou Herbersteinovou (1851–1923), dcerou salcburského místodržitele Jana Bedřicha Herbersteina (1810–1861) a Terezie Herbersteinové (1822–1895), jedné z dědiček majetku vymřelého knížecího rodu Ditrichštejnů. Měli spolu tři dcery, nejstarší Gabriela (1880–1966) se provdala za hraběte Eduarda Kielmansegga, který byl synovcem rakouského ministerského předsedy Ericha Kielmansegga. Druhorozená dcera Marie Terezie (1881–1966) byl dámou Ústavu šlechtičen v Brně. Jediný syn Josef Adolf (1886) zemřel krátce po narození.[2]

Nikolausův švagr hrabě Ladislaus Hoyos (1834–1901) byl též diplomatem a mimo jiné velvyslancem ve Francii. Přes svého dalšího švagra Huga Kálnokyho byl též spřízněn s dlouholetým rakousko-uherským ministrem zahraničí Gustavem Kálnokym.

Odkazy

Literatura

  • DEUSCH, Engelbert: Die effektiven Konsuln Österreich (-Ungarn) von 1825–1918. Ihre Ausbildung, Arbeitsverhätlnisse und Biographien.; Vídeň, 2017; s. 698–699 ISBN 978-3-205-20493-0
  • KRÁLOVÁ, Hana: Ve službě monarchii. Rakouská a rakousko-uherská zahraniční služba v 19. století; Praha, 2012, 131 s. ISBN 978-80-86781-18-1

Externí odkazy

Reference

  1. SCHMIDT-BRENTANO, Antonio: Die k.k. bzw. k. u. k. Generlität 1816–1918; Wien, 2007; s. 205 dostupné online
  2. ČAPKOVÁ, Nikola: Pohřební oznámení v rodinném archivu Dietrichsteinů (bakalářská práce); Filozofická fakulta Masarykovy univerzity, Brno, 2018; s. 161–162 dostupné online

Média použitá na této stránce

Nikolaus von Wrede. Mo. és a Nagyvilág, 1877.jpg
Nikolaus von Wrede herceg (Szentpétervár, 1837. december 26. – Gmunden, 1909. augusztus 1.) osztrák, majd osztrák-magyar katonatiszt és diplomata az eredetileg bajor nemesi eredetű, Wrede hercegi családból.
Wrede Wappen.jpg
Wappen der Fürsten von Wrede (seit 1814)