Nikos Skalkottas

Nikos Skalkottas
Základní informace
Narození	8.jul. / 21. března 1904greg. Chalkis
Úmrtí	19. září 1949 (ve věku 45 let) Athény
Příčina úmrtí	kýla
Žánry	klasická hudba a dodekafonie
Povolání	hudební skladatel a houslista
Nástroje	housle
Manžel(ka)	Maria Pangali (1946–1949)
Partner(ka)	Mathilde Temko (1926–1931)
Děti	Alekos Skalkottas Nikos N. Skalkottas Artemis Lindal
Podpis
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Nikos Skalkottas (také Nikolaos, řecky Nίκος Σκαλκώτας) (21. března 1904 Chalcis ostrov Euboea, Řecko – 19. září 1949 Athény) byl řecký hudební skladatel. Jeden z významných členů Druhé vídeňské školy.

Život

Skalkottas se narodil na řeckém ostrově Euboea v chudé rodině. Otec byl řezač mramoru a lidový muzikant. Na housle začal hrát v pěti letech pod vedením svého otce a strýce Kostase. O tři roky později se rodina přestěhovala do Athén, protože Kostas ztratil místo městského kapelníka. Nikos pokračoval ve studiu hudby na athénské konzervatoři, kterou s vynikajícím prospěchem absolvoval v roce 1920. Získal stipendium z Averoffovy nadace, které mu umožnilo pokračovat ve studiu v zahraničí.

V letech 1921–1933 žil v Berlíně. Nejprve studoval hru na housle u Willy Hesse na Pruské akademii umění. V roce 1923 se rozhodl studovat kompozici. Jeho učiteli byli Robert Kahn, Paul Juon, Kurt Weill a Philipp Jarnach. V letech 1927–1932 byl žákem Arnolda Schoenberga v jeho berlínské mistrovské třídě. Po několik let žil s houslistkou Matla Temko, se kterou měl dvě děti.

V březnu 1933 byl donucen chudobou a dluhy k návratu do Athén. Měl původně v úmyslu se vrátit do Berlína, ale utrpěl nervové zhroucení a řecké úřady mu odebraly pas, údajně proto, že nevykonal vojenskou službu. V Řecku tak zůstal až do konce svého života. Živil se jako houslista v athénských orchestrech. Pracoval také Archivu lidové hudby v Athénách na transkripci řeckých lidových písní do běžné evropské notace. Během německé okupace Řecka za 2. světové války byl po několik měsíců internován. V roce 1946 se oženil s klavíristkou Marií Pangaliovou, se kterou měl dva syny. V roce 1949, krátce po narození druhého syna, zemřel.

Dílo

Orchestrální skladby

• Symfonická suita č. 1 (1929)
• 36 řeckých tanců (1931–36)
• Overture (také nazývaná Symfonie) Návrat Odyseův (1942)
• Symfonická suita č. 2 (1944–46)
• Klasická symfonie pro dechový orchestr (1947)
• Starověký řecký pochod (1947)
• Symfonieta b-moll (1948–9)
• Řecký tanec c-moll (1949)

Koncerty

• Concerto Grosso pro dechový orchestr (1928–31, ztraceno)
• Koncert pro housle, klavír a komorní orchestr (1930)
• Klavírní koncert č. 1 (1931)
• Concertino pro dva klavíry a orchestr (1935)
• Tři řecké tance (1936)
• Sedm řeckých tanců (1936)
• Klavírní koncert č. 2 (1937)
• Houslový koncert (1938)
• Violoncellový koncert (1938, ztracen)
• Klavírní koncert č.. 3 (1939; pro klavír a 10 dechových nástrojů)
• 10 skic (1940)
• Koncert pro housle, violu a velký dechový orchestr (1940–42)
• Malá suita pro smyčce (1942)
• Koncert pro kontrabas (1942)
• Koncert pro dvoje housle (1944–45)
• Concertino pro klavír (1948–49)
• Nocturne-Divertimento pro xylofon a orchestr (1949)

Balety

• Dívka a smrt (1938)
• Skřítci (1939, částečně podle klavírních skladeb Bély Bartóka a Igora Stravinského)
• Ostrovní obrazy (baletní suita, 1943)
• Kráska s růží (1946)
• Řecká země a moře (1947–48)
• Moře (1948–49)

Scénická hudba

• Mayday Spell, a Fairy Drama (Christos Evelpidis, 1944)
• Jindřich V., (William Shakespeare, pro rozhlas, 1947–48)

Komorní hudba

• Sonáta pro housle sólo (1925)
• Smyčcový kvartet (1926; ztraceno)
• Smyčcové trio (1926; ztraceno)
• Smyčcový kvartet č. 1 (1928)
• Sonatina č. 1 pro housle a klavír (1929; partly ztraceno)
• Sonatina č. 2 pro housle a klavír (1929)
• Smyčcový kvartet č. 2 (1929–30; ztraceno)
• Easy Music pro smyčcový kvartet (1930; ztraceno)
• Oktet (1931)
• Smyčcové trio č. 2 (1935)
• Sonatina č. 3 pro housle a klavír (1935)
• Sonatina č. 4 pro housle a klavír (1935)
• Smyčcový kvartet č. 3 (1935)
• Klavírní trio (1936)
• Malý chorál a fuga pro housle a klavír (1936)
• Pochod vojáčků pro housle a klavír (1936)
• Nocturno pro housle a klavír (c. 1937)
• Rondo pro housle a klavír (c. 1937)
• 8 variací na řeckou národní píseň pro klavírní trio (1938)
• Gavotta pro housle a klavír (1939)
• Concertino pro hoboj a klavír (1939)
• Scherzo pro housle, violu, violoncello a klavír (1936–40)
• Scherzo pro housle a klavír (1940)
• Largo pro violoncello a klavír (1940)
• Menuetto Cantato pro housle a klavír (1940)
• 10 skic pro smyčcový kvartet (1940)
• Smyčcový kvartet č. 4 (1940)
• Duo pro housle a violu (1939–42)
• Kvartet pro hoboj, trubku, fagot a klavír (1940–43)
• Concertino pro trubku a klavír (1940–43)
• Tango a Foxtrot, pro hoboj, trubku, fagot a klavír (1940–43)
• Sonáta pro housle a klavír (1940–43)
• Sonata concertante pro fagot a klavír (1943)
• Malá suita č. 1 pro housle a klavír (1946)
• Malá suita č. 2 pro housle a klavír (1946)
• Duo pro housle a violoncello (1947)
• 3 řecké lidové písně pro violoncello a klavír (c. 1942–48)
• Bolero pro violoncello a klavír (1948–9)
• Něžná melodie pro violoncello a klavír (1948–9)
• Serenáda pro violoncello a klavír (1948–9)
• Sonatina pro violoncello a klavír (1949)
• Gero Dimos pro smyčcový kvartet (1949)

Vokální hudba

• Doe pro zpěv a klavír (1931)
• 16 melodií pro mezzosoprán a klavír (1941)

Klavírní skladby

• Řecká suita (1924–25)
• 15 malých variací (1927)
• Sonatina (1927)
• 4 suity č. 1 (1936–1941)
• 32 klavírních skladeb (1940)
• 4 etudy (1941)
• Berceuse (1941)
• Echo (1946)
• Procesí k Acheronu (1948)

Literatura

• Hans Keller: "Nikos Skalkottas: An Original Genius". The Listener, no. 52/134 (9 December 1954), p. 1041
• The New Grove Dictionary of Music and Musicians. Second Edition. Ed. John Tyrrell, London 2001.

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Nikos Skalkottas na Wikimedia Commons
• Volně přístupné partitury děl od Nikose Skalkottase v projektu IMSLP
• Stručný životopis (anglicky)