Nils-Aslak Valkeapää

Nils-Aslak Valkeapää
Narození	23. března 1943 Enontekiö
Úmrtí	26. listopadu 2001 (ve věku 58 let) Espoo
Pseudonym	Áillohaš
Povolání	básník, malíř, zpěvák, učitel, novinář, hudební skladatel, nahrávající umělec, spisovatel a hudebník
Národnost	severní sámové
Žánr	Joik
Témata	literatura a poezie
Ocenění	Saami Council's Honorary Award (1985) Literární cena Severské rady (1991) Řád bílé hvězdy 5. třídy (1995)
Příbuzní	Nils-Henrik Valkeapää (druhý bratranec)[1]
multimediální obsah na Commons
Seznam děl v Souborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Nils-Aslak Valkeapää, sámsky Áillohaš či Áilu (23. března 1943 Enontekiö – 26. listopadu 2001 Espoo) byl sámský spisovatel, hudebník a malíř.

Svou tvorbou rehabilitoval a navrátil k životu joik – sámský zpěv – a určil hlavní tendence sámského umění (výtvarného, slovesného i hudby), vytvořil tedy jakýsi obecně pojatý umělecký program.

Původní profesí byl učitel. Brzy však nastoupil dráhu profesionálního umělce. První desku nazvanou finsky Joikuja (Joiky) vydal v roce 1968. V sedmdesátých a osmdesátých letech procestoval se svým hudebním programem obrazně řečeno celý svět.

V roce 1971 vydal svou literární prvotinu psanou finsky – pamflet s názvem Terveisiä Lapista (Pozdravy z Laponska). Ukazuje v něm základní pojmy a proudy sámské kultury a odhaluje místa střetu majoritní finské a minoritní sámské společnosti. Poté již píše pouze sámsky, vydává sbírky poesie a knihy Slunce, můj milý otec a Země, má milá matka, v nichž komponuje text, grafickou textovou úpravu, hudbu (na CD), fotografii a malbu.

Knihou Slunce, můj milý otec měl Valkeapää ambici vytvořit sámské národní epos. Děj má tři roviny – mytologickou (stvoření světa a jeho zánik), historickou (stvoření člověka a dějiny Sámů) a individuální (zkušenost Sámů v době po 2. světové válce. Složku mytologickou podporují Valkeapääho malby, zbylé dvě složky fotografie Sámů a Laponska, jež Valkeapää nasbíral po archívech rozsetých po celém světě.

Obdobně Valkeapää zacházel s knihou Země, má milá matka, jíž se snažil vytvořit epos, jenž by mohl mít funkci obdobnou konstitutivní národní funkci národních epů, ovšem pro všechny původní národy světa. Fotografie tak v knize nejsou pouze ze sámského prostředí, nýbrž i z jiných původních kultur.

Stejný přenos sámské zkušenosti jako minoritního národa na obecnou rovinu zahrnující i ostatní menšinové původní národy se odehrává v rámci trilogie Domov v srdci. První část trilogie je tematizovaná zkušenost sámského dítěte v jeho domácím, laskavém prostředí (domov, rodiče, příroda); ve druhém dílu je již dítě z prostředí vytrženo a vystaveno nepřátelskému světu cizojazyčného a jinokulturního školního internátu. Střet dvou způsobů uvažovaní – sámského nekonfliktního a finského, potažmo západního, utilitaristického – je následně přenesen do kontextu ostatních původních národů světa – Indiánů, Inuitů, sibiřských národů atd.

V roce 2001 získal norské občanství. Již předtím se usadil v norském Skibotnu. Přesto často dojížděl za rodiči do rodného Enontekia. Zemřel při návratu z Japonska při převozu do nemocnice.

• Terveisiä Lapista. 1971 (Pozdravy z Laponska)
• Giđa ijat čuovgadat. 1974 (Světlé jarní noci)
• Lávllo vizár biellocizáš. 1976 (Zpívej, cvrlikej, skřivánku)
• Ádjaga silbasuonat. 1981 (Stříbrné žíly proudu)
• Risten; Kirsti Paltto. (Ilustrace). 1981
• Greetings from Lapland. 1983
• Ruoktu váimmus. Govaid lea sárgon. Girjjis lea farus Pehr Henrik Nordgren. 1985 (Domov v srdci) (soubor tří sbírek, vydaných samostatně v letech 1974, 1976 a 1981: Giđa ijat čuovgadat, Lávllo vizár biellocizáš a Ádjaga silbasuonat)
• Herbst in Lappland: Stimmungsbilder aus dem Hohen Norden. H. U. Schwaar. 1985
• Ich bin des Windigen Berges Kind. 1985
• Beaivi, áhčážan. 1988 (Slunce, můj milý otec)
• Trekways of the wind. Translators: Ralph Salisbury, Lars Nordström, Harald Gaski. 1994
• Nap, édesapám; přel. Domokos Johanna. 1997
• Eanni, eannažan. 2001 (Země, má milá matka)

česky

• Dvě básně ze sbírky Beaivi, áhčažan. Světová literatura 1992, 4, s. 62–63, přeložila a okomentovala Markéta Hejkalová
• báseň Slunce, můj otec. Cargo 1/2000, zadní přebal, přeložil Jakub Majer
• Výbor z básní. Host 1998, XIV, 1, s. 44–45, přeložila a okomentovala Ivana Muková

• Joikuja (1968)
• Juoigamat (1973)
• Vuoi Biret-Maaret, vuoi! (1974)
• De cábba niegut runiidit (1976)
• Duvva, Áilen Niga Elle ja Áillohaš (1976)
• Sámi eatnan duoddariid (1978)
• Sápmi, vuoi Sápmi! (1982)
• Davas ja geassai (1982)
• Beaivi, áhčážan (1988)
• Eanan, eallima eadni (1990)
• Sámi luondu, gollerisku (1992)
• Goase dusse (1994)
• Dálveleaikkat (1994)
• Sápmi lottážan (1992) – obsahuje alba "Sámi eatnan duoddariid", "Sápmi vuoi Sápmi" a "Davas ja geassai"
• Beaivi, áhčážan (1992) – obsahuje alba "Beaivi, áhčážan" a "Eanan, eallima eadni"
• The magic of Sámi yoik (1998) – obsahuje alba "Juoigamat" a "Duvva, Áilen Niga Elle ja Áillohaš"

• 1978 Zlatá cena Laponské kulturní společnosti
• 1985 Davviriikkaaid Sámirádi gudnibálkasupmi (Cena Sámské rady severských států)
• 1988 umělecká cena Laponského kraje
• 1991 Literární cena Severské rady
• 1994 čestný doktorát na Univerzitě v Oulu
• 1999 čestný doktorát na Laponské univerzitě v Rovaniemi

• Finská národní bibliografie|id = 4929|jméno= Valkeapää, Nils-Aslak (1943–2001). Placený článek.|autor= Veli-Pekka Lehtola|datum = 30.7.2007
• Veli-Pekka Lehtola: Saamelaiskirjallisuus uuden ja vanhan risteyksessä. In Marginalia ja kirjallisuus. Helsinki 1995
• Nils Öivind Helander a Harald Gaski: Čálli giehta ollá guhkás. Ohcejohka 1991
• Vuokko Hirvonen: Sydämeni palava. Oulu 1995
• Harald Gaski: Obrazy v textech. Stručný přehled starší a současné sámské literatury. In Sámové: Jazyk, literatura a společnost. Praha 2010

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Nils-Aslak Valkeapää na Wikimedia Commons
• (finsky) YLE Elävä arkisto: Ailu Valkeapää joikaa