Nina Matvijenko

Nina Matvijenko
Nina Matvijenko v roce 2012
Základní informace
Narození	10. října 1947 Nedilišče
Úmrtí	8. října 2023 (ve věku 75 let) Kyjev
Místo pohřbení	Zverynetskiy cemetery
Žánry	folk a lidová píseň
Povolání	zpěvačka a herečka
Nástroje	hlas
Vydavatel	Melodija
Ocenění	Lidový umělec Ukrajinské SSR (1985) Státní cena Tarase Ševčenka (1988) Řád kněžny Olgy 3. třídy (1997) Řád státu (2006) Řád kněžny Olgy 2. třídy … více na Wikidatech
Manžel(ka)	Petro Hončar
Děti	Antonina Matvijenko
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Nina Mitrofanovna Matvijenko (ukrajinsky Ніна Митрофанівна Матвієнко; 10. října 1947 Nedilišče – 8. října 2023) byla ukrajinská zpěvačka, Lidová umělkyně Ukrajiny.

Život a kariéra

Matvijenko se narodila 10. října 1947 ve vesnici Nedilišče, Jemilčynský rajón, Žytomyrská oblast v té době v Ukrajinské SSR v Sovětském svazu (dnes Ukrajina).^[1] Byla pátou z jedenácti sourozenců, její matka byla Antonina Ilkivna Matvijenko a otec Mytrofan Ustynovyč Matvijenko. Začínala na místní internátní škole, poté pracovala jako opisovačka a poté asistentka jeřábníka.^[2] V roce 1975 ukončila studium ukrajinské filologie na Kyjevské univerzitě. Předtím, v roce 1968, vstoupila do vokálního studia Ukrajinského státního lidového sboru Hryhoryje Verjovky, načež se stala sólistkou.^[3] Provdala se za Petra Hončara a měla tři děti: Ivana, který později vstoupil do kláštera, Andrije a Antonina; později se s ním rozvedla.^[zdroj?]

V roce 1988 obdržela Ševčenkovu národní cenu, ukrajinskou státní cenu pojmenovanou po Tarase Ševčenka,^[2] a také hrála v ukrajinském válečném dramatu Jurije Iljenka Slaměné zvony.^[4]

Její repertoár zahrnoval četné ukrajinské lidové písně. Nina byla první interpretkou děl skladatelů Jevhena Stankoviče, Myroslava Skoryka, Iryny Kyryliny, Hanny Havrylec a mnoha dalších. Účinkovala v televizi v mnoha filmech a v rozhlase.^[5]

V letech 1966 až 1991 byla sólistkou Ukrajinského státního lidového sboru. Od roku 1968 byla členkou folkového tria „Zoloti ključi“. V poslední době vystupovala s Kyjevským komorním orchestrem (Національний ансамбль солістів «Київська камерата») a se souborem Early Music Ensemble Kosťantyna Čečenji.^[5]

Matvijenko vystupovala v Mexiku, Kanadě, Spojených státech, Československu, Polsku, Finsku, Koreji, Francii, Latinské Americe. Má četné nahrávky ukrajinských lidových písní.^[6] Její život a filozofie ženské rovnosti byly inspirací pro zpěvačku Yulianu Prado.^[7] V roce 2009 vydala knihu (asi 250 lidových písní) o svém životě, kariéře a lásce k „dušové hudbě“ své rodné země. Akademik Mykola Žulynskyj z Národní akademie věd Ukrajiny a Institut literatury Tarase Ševčenka při hodnocení její práce popsali Matvijenko jako někoho, kdo „žije z písní a vychutnává si proces tvorby písní, v její spřízněnosti s písní, otevírající pro ni vlastní duši a duši ukrajinského lidu po stínech otroctví.“^[8]

Během ruské invaze na Ukrajinu v roce 2022 bylo znovu uvedeno její představení operního baletu Jevhena Stankoviče Když kvete kapradí, který měl původně premiéru v roce 2017 po zákazu za sovětské éry, živě přenášený Lvovskou národní operou.^[9]

Nina Matvijenko zemřela 8. října 2023 ve věku 75 let,^[10] je pohřbena na Zvirineckém hřbitově v Kyjevě.

Ocenění

• Cena Ukrajiny Tarase Ševčenka 1988^[2]
• 1996 Mezinárodní fond MA Kasyan Prize – Řád Mykoly Chudotvorce^[5]
• 1997 Ukrajina Řád kněžny Olgy, třetí třída
• Osobnost roku 2017^[11]

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Nina Matviienko na anglické Wikipedii.

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Nina Matvijenko na Wikimedia Commons
• Nina Matvijenko na Discogs (anglicky)