Nina Stojanovićová
Nina Stojanovićová Нина Стојановић | |
---|---|
Stojanovićová na French Open 2018 | |
Stát | Srbsko |
Datum narození | 30. července 1996 (27 let) |
Místo narození | Bělehrad, Srbsko[1] |
Bydliště | Bělehrad, Srbsko |
Výška | 176 cm[1] |
Držení rakety | pravou rukou; bekhend obouruč |
Výdělek | 907 631USD |
Dvouhra | |
Poměr zápasů | 225–153 |
Tituly | 0 WTA, 9 ITF |
Nejvyšší umístění | 81. místo (2. března 2020) |
Dvouhra na Grand Slamu | |
Australian Open | 1. kolo (2020) |
French Open | 1. kolo kvalifikace (2017) |
Wimbledon | 1. kolo (2021) |
US Open | 1. kolo (2021) |
Čtyřhra | |
Poměr zápasů | 214–101 |
Tituly | 2 WTA, 23 ITF |
Nejvyšší umístění | 50. místo (5. února 2018) |
Čtyřhra na Grand Slamu | |
Australian Open | semifinále (2021) |
French Open | 2. kolo (2018) |
Wimbledon | 1. kolo (2017) |
US Open | 2. kolo (2018) |
Smíšená čtyřhra na olympijských hrách | |
Olympijské hry | 4. místo (2020) |
Údaje v infoboxu aktualizovány dne Některá data mohou pocházet z datové položky. | 21. května 2021
Nina Stojanovićová, srbsky: Nina Stojanović/Нина Стојановић (* 30. července 1996 Bělehrad), je srbská profesionální tenistka praktikující útočný styl.[1] Ve své dosavadní kariéře na okruhu WTA Tour vyhrála dva deblové turnaj. V rámci okruhu ITF získala do května 2021 devět titulů ve dvouhře a dvacet tři ve čtyřhře.[2]
Na žebříčku WTA byla ve dvouhře nejvýše klasifikována v březnu 2020 na 81. místě a ve čtyřhře pak v únoru 2018 na 50. místě. V sezóně 2019 se jejím trenérem stal Andoni Vivanco. V letech 2016–2018 tuto roli plnil Veljko Radojičić.[1]
V sbrském fedcupovém týmu debutovala v roce 2014 čtvrtfinálem druhé světové skupiny proti Kanadě, v němž za rozhodnutého stavu vyhrála s Jovanou Jakšićovou čtyřhru nad párem Gabriela Dabrowská a Sharon Fichmanová. Kanaďanky zvítězily 3:1 na zápasy. Do roku 2018 v soutěži nastoupila k devíti mezistátním utkáním s bilancí 1–4 ve dvouhře a 4–3 ve čtyřhře.[3]
Tenisová kariéra
V rámci hlavních soutěží událostí okruhu ITF debutovala v říjnu 2010, když na turnaj v srbském Pirotu s dotací 10 tisíc dolarů obdržela divokou kartu. V úvodním kole podlehla Makedonce Lině Gjorcheské.[2] Premiérový singlový titul na této úrovni tenisu vybojovala během května 2014 v Šarm aš-Šajchu na události s rozpočtem deset tisíc dolarů. Ve finále přehrála Britku Katie Boulterovou.[2]
V singlu okruhu WTA Tour debutovala na říjnovém Tianjin Open 2016 v čínském Tchien-ťinu. Po zvládnuté kvalifikaci podlehla v úvodním kole dvouhry polské tenistce Magdě Linetteové ve dvou setech. Na druhé akci túry WTA, lednovém Shenzhen Open 2017, se probojovala přes maďarskou nasazenou pětku Tímeu Babosovou a Tunisanku Ons Džabúrovou do prvního čtvrtfinále. V něm nestačila na pozdější vítězku Kateřinu Siniakovou. S krajankou Aleksandrou Krunićovou postoupily do semifinále čtyřhry Hungarian Ladies Open 2017, kde je zdolala čtvrtá nasazená dvojice Sie Šu-wej a Oxana Kalašnikovová.[1]
Premiérové finále na okruhu WTA Tour odehrála na rabatském Grand Prix SAR La Princesse Lalla Meryem 2017, když ve finále čtyřhry s Belgičankou Marynou Zanevskou odešly poraženy od maďarsko-českého páru Tímea Babosová a Andrea Hlaváčková až v supertiebreaku.[4] Podruhé se do boje o titul podívala po boku Švýcarky Viktorije Golubicové ve čtyřhře Ladies Championship Gstaad 2017, aby nenašly recept na první nasazenou nizozemsko-švédskou dvojici Kiki Bertensová a Johanna Larssonová.[5][6][2]
V kvalifikaci nejvyšší grandslamové kategorie se poprvé objevila na US Open 2016, kde ji na úvod přehrála Belgičanka Ysaline Bonaventureová. Šňůra proher v prvních kvalifikačních kolech pokračovala na všech čtyřech grandslamech roku 2017. Debut v hlavní soutěži majoru pak zaznamenala v ženském deblu French Open 2017, když do turnaje nastoupila se Švýcarkou Xenií Knollovou. V prvním zápase je vyřadil pár Irina-Camelia Beguová a Čeng Saj-saj.[1][2]
Zápasy o olympijské medaile
Smíšená čtyřhra: 1
Stav | rok | místo konání | povrch | spoluhráč | soupeři | výsledek |
---|---|---|---|---|---|---|
4. místo | 2020 | Tokio, Japonsko | tvrdý | Novak Djoković | Ashleigh Bartyová John Peers | bez boje |
Finále na okruhu WTA Tour
Legenda | |
---|---|
Grand Slam (0) | |
Turnaj mistryň (0) | |
Premier Mandatory & Premier 5 / WTA 1000 (0) | |
Premier / WTA 500 (0) | |
International / WTA 250 (2–4 Č) |
Čtyřhra: 6 (2–4)
Stav | č. | datum | turnaj | povrch | spoluhráčka | soupeřky ve finále | výsledek |
---|---|---|---|---|---|---|---|
Finalistka | 1. | 5. května 2017 | Rabat, Maroko | antuka | Maryna Zanevská | Tímea Babosová Andrea Hlaváčková | 6–2, 3–6, [5–10] |
Finalistka | 2. | 23. července 2017 | Gstaad, Švýcarsko | antuka | Viktorija Golubicová | Kiki Bertensová Johanna Larssonová | 6–7(4–7), 6–4, [7–10] |
Finalistka | 3. | říjen 2017 | Tchien-ťin, Čína | tvrdý | Dalila Jakupovićová | Irina-Camelia Beguová Sara Erraniová | 4–6, 3–6 |
Vítězka | 1. | červenec 2019 | Jürmala, Lotyšsko | antuka | Sharon Fichmanová | Jeļena Ostapenková Galina Voskobojevová | 2–6, 7–6(7–1), [10–6] |
Vítězka | 2. | 21. května 2021 | Bělehrad, Srbsko | antuka | Aleksandra Krunićová | Greet Minnenová Alison Van Uytvancková | 6–0, 6–2 |
Finalistka | 4. | 18. července 2021 | Praha, Česko | tvrdý | Viktória Kužmová | Marie Bouzková Lucie Hradecká | 6–7(3–7), 4–6 |
Finále na okruhu ITF
Dotace turnajů okruhu ITF | |
---|---|
100 000 $ tournaments | 80 000 $ tournaments |
75 000 $ tournaments | 60 000 $ tournaments |
50 000 $ tournaments | 25 000 $ tournaments |
15 000 $ tournaments | 10 000 $ tournaments |
Dvouhra: 17 (9–8)
Stav | č. | datum | turnaj | povrch | soupeřka ve finále | výsledek |
---|---|---|---|---|---|---|
Vítězka | 1. | 4. května 2014 | Šarm aš-Šajch, Egypt | tvrdý | Katie Boulterová | 3–6, 6–4, 6–3 |
Finalistka | 1. | 18. května 2014 | Šarm aš-Šajch, Egypt | tvrdý | Polina Lejkinová | 2–6, 6–2, 2–6 |
Finalistka | 2. | 23. listopadu 2014 | Šarm aš-Šajch, Egypt | tvrdý | Vojislava Lukićová | 6–7(5–7), 7–6(7–3), 3–6 |
Vítězka | 2. | 30. listopadu 2014 | Šarm aš-Šajch, Egypt | tvrdý | Anastasija Pribylovová | 7–6(11–9), 6–3 |
Vítězka | 3. | 20. prosince 2014 | Nová Bombaj, Indie | tvrdý | Natela Dzalamidzeová | 3–6, 6–1, 6–4 |
Finalistka | 3. | 21. února 2015 | Cuernavaca, Mexiko | tvrdý | Marcela Zacaríasová | 3–6, 2–6 |
Finalistka | 4. | 6. září 2015 | Antalya, Turecko | tvrdý | Lou Brouleauová | 1–6, 1–6 |
Finalistka | 5. | 20. února 2016 | Nové Dillí, Indie | tvrdý | Sabina Šaripovová | 6–3, 2–6, 4–6 |
Finalistka | 6. | 9. dubna 2016 | Karši, Uzbekistán | tvrdý | Rebecca Šramková | 1–6, 3–6 |
Finalistka | 7. | 29. května 2016 | Tchien-ťin, ČLR | tvrdý | Aryna Sabalenková | 7–5, 3–6, 1–6 |
Vítězka | 4. | 19. června 2016 | Braunschweig, Německo | antuka | Jekatěrine Gorgodzeová | 6–4, 6–3 |
Vítězka | 5. | 30. října 2016 | Liou-čou, ČLR | tvrdý | Jang Su-jeong | 6–3, 6–4 |
Vítězka | 6. | květen 2018 | Pao-tchou, Čína[7] | antuka (h) | Sü Š'-lin | 6–0, 6–4 |
Finalistka | 8. | říjen 2018 | Istanbul, Turecko | tvrdý (h) | Raluca Șerbanová | 2–6, 5–7 |
Vítězka | 7. | červenec 2019 | Versmold, Německo[8] | antuka | Katharina Hobgarská | 6–0, 7–5 |
Vítězka | 8. | září 2019 | Čchang-ša, Čína[9] | antuka | Alexandrina Najdenovová | 6–1, 6–1 |
Vítězka | 9. | říjen 2019 | Poitiers, Francie[10] | tcrdý (h) | Ljudmila Samsonovová | 6–2, 7–6(7–2) |
Čtyřhra (23 titulů)
č. | datum | turnaj | povrch | spoluhráčka | poražené finalistky | výsledek |
---|---|---|---|---|---|---|
1. | 15. března 2014 | Šarm aš-Šajch, Egypt | tvrdý | Ana Veselinovićová | Dea Herdželašová Nataša Palhová | 6–0, 4–6, [10–6] |
2. | 3. května 2014 | Šarm aš-Šajch, Egypt | tvrdý | Katie Boulterová | Tung Siao-žung Pia Königová | 6–4, 6–2 |
3. | 11. května 2014 | Šarm aš-Šajch, Egypt | tvrdý | Katie Boulterová | Jekatěrina Kljuevová Sofja Smaginová | 6–2, 6–3 |
4. | 17. května 2014 | Šarm aš-Šajch, Egypt | tvrdý | Lisa Sabinová | Lucy Brownová Polina Lejkinová | 6–3, 4–6, [10–3] |
5. | 12. září 2014 | Vrnjačka Banja, Srbsko | antuka | Dea Herdželašová | Darja Lodikovová Kateryna Sljusarová | 6–3, 6–0 |
6. | 31. října 2014 | Oslo, Norsko | tvrdý (h) | Alexa Guarachiová | Maryna Kolbová Nadija Kolbová | 6–4, 7–6(9–7) |
7. | 22. listopadu 2014 | Šarm aš-Šajch, Egypt | tvrdý | Anna Morginová | Alina Michijevová Martina Přádová | 5–7, 6–1, [10–3] |
8. | 19. prosince 2014 | Nová Bombaj, Indie | tvrdý | Despina Papamichailová | Miyabi Inoueová Miki Mijamurová | 7–6(7–5), 6–2 |
9. | 26. prosince 2014 | Puné, Indie | tvrdý | Anna Morginová | Oxana Kalašnikovová Anastasija Vasyljevová | 7–6(9–7), 6–4 |
10. | 5. září 2015 | Antalya, Turecko | tvrdý | Despina Papamichailová | Cristiana Ferrandová Chiara Grimmová | 1–6, 6–1, [10–5] |
11. | 2. října 2015 | Clermont-Ferrand, Francie | tvrdý (h) | Anastasija Komardinová | Elyne Boeykensová Eva Wacannová | 6–2, 6–1 |
12. | 18. prosince 2015 | Nová Bombaj, Indie | tvrdý | Anna Morginová | Polina Lejkinová Lu Ťia-ťing | 6–3, 7–5 |
13. | 27. února 2016 | Moskva, Rusko | tvrdý (h) | Anastasija Komardinová | Polina Monovová Jana Sizikovová | 6–7(5–7), 6–1, [12–10] |
14. | 24. června 2016 | Ystad, Švédsko | tvrdý | Cornelia Listerová | Dia Jevtimovová Pia Königová | 6–4, 6–2 |
15. | 19. listopadu 2016 | Šen-čen, ČLR | tvrdý | Jou Siao-ti | Chan Sin-jün Ču Lin | 6–4, 7–6(8–6) |
16. | 17. prosince 2016 | Dubaj, Spojené arabské emiráty | tvrdý | Mandy Minellaová | Sie Šu-wej Valerija Savinychová | 6–3, 3–6, [10–4] |
17. | 23. června 2017 | İzmir, Turecko | tvrdý | An-Sophie Mestachová | Emma Laineová Kotomi Takahatová | 6–4, 7–5 |
18. | říjen 2017 | Su-čou, Čína[11] | tvrdý | Jacqueline Caková | Eri Hozumiová Miju Katová | 2–6, 7–5, [10–2] |
19. | listopad 2017 | Šen-čen, Čína[12] | tvrdý | Jacqueline Caková | Šúko Aojamová Jang Čao-süan | 6–4, 6–2 |
20. | červenec 2018 | Praha, Česko[13] | antuka | Cornelia Listerová | Bibiane Schoofsová Kimberley Zimmermannová | 6–2, 2–6, [10–8] |
21. | září 2018 | Valencie, Španělsko[14] | anrtuka | Irina Chromačovová | Valentini Grammatikopoulou Renata Zarazúaová | 6–1, 6–4 |
22. | listopad 2018 | Pétange, Lucembursko | tvrdý (h) | Anastasija Pribylovová | Katarzyna Piterová Chantal Škamlová | 2–6, 6–2, [10–8] |
23. | červenec 2019 | Staré Splavy, Česko[15] | antuka | Natela Dzalamidzeová | Kjóka Okamurová Dejana Radanovićová | 6–3, 6–3 |
Odkazy
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Nina Stojanović na anglické Wikipedii.
- ↑ a b c d e f Nina Stojanovićová na stránkách Ženské tenisové asociace (anglicky), přístup: 2. března 2020
- ↑ a b c d e Nina Stojanovićová na stránkách Mezinárodní tenisové federace (anglicky), přístup: 2. března 2020
- ↑ Nina Stojanovićová na stránkách Billie Jean King Cupu (anglicky), přístup: 30. září 2017
- ↑ ZABLOUDIL, Luboš. Hlaváčková s Babosovou proměnily první společný turnaj v triumf [online]. Tenisportal.cz, 2017-05-05 [cit. 2017-05-09]. Dostupné online.
- ↑ Johanna Larssons glädjebesked: Vann Båstadgenrepet i Gstaad [online]. Kväll Posten, 2017-07-23 [cit. 2017-07-23]. Dostupné online. (švédsky)
- ↑ Bertens wins second title of season in Gstaad [online]. WTA Tour, Inc., 2017-07-23 [cit. 2017-07-30]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ $60,000 Baoutou [online]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ W60 Versmold [online]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ W60 Changsha [online]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ W80 Poitiers [online]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ $60,000 Suzhou [online]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ $100,000 Shenzen [online]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ $80,000 Prague [online]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ $60,000+H Valencia [online]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ W60+H Stare Splavy [online]. Dostupné online. (anglicky)
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Nina Stojanovićová na Wikimedia Commons
- Nina Stojanovićová na stránkách Ženské tenisové asociace (anglicky)
- Nina Stojanovićová na stránkách Mezinárodní tenisové federace (anglicky)
- Nina Stojanovićová na stránkách Billie Jean King Cupu (anglicky)
Média použitá na této stránce
Flag of Australia, when congruence with this colour chart is required (i.e. when a "less bright" version is needed).
See Flag of Australia.svg for main file information.This is the national flag of Belgium, according to the Official Guide to Belgian Protocol. It has a 13:15 aspect ratio, though it is rarely seen in this ratio.
Its colours are defined as Pantone black, Pantone yellow 115, and Pantone red 032; also given as CMYK 0,0,0,100; 0,8.5,79,0; and 0,94,87,0.Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Flag of Canada introduced in 1965, using Pantone colors. This design replaced the Canadian Red Ensign design.
Old flag of Russia from the Tsarist era. This variant is still used today.
Georgian flag in Pantone MS.
Chinese Taipei Olympic Flag. According to the official website of Chinese Taipei Olympic Committee, Blue Sky(circle) & White Sun(triangles) above the Olympic rings is neither the National Emblem of the Republic of China, nor the Party Emblem of Kuomintang (KMT), but a design in between, where the triangles do not extend to the edge of the blue circle, as registered at International Olympic Committee in 1981 and digitally rendered in 2013. Besides, the blue outline of the five-petaled plum blossom is broader than the red one. Moreover, the CMYK code of the blue one and the Blue Sky & White Sun is "C100-M100-Y0-K0", and different from the Olympic rings (C100-M25-Y0-K0). Note that it's the only version recognized by IOC.
Finská vlajka