Nobuko Cučiura

Nobuko Cučiura
Narození	22. září 1900 Tokio Japonské císařství Japonské císařství
Úmrtí	11. prosince 1998 (ve věku 98 let) Tokio Japonsko Japonsko
Povolání	architektka a fotografka
Rodiče	Sakuzō Yoshino
Manžel(ka)	Kameki Cučiura
Příbuzní	Akiko Akamatsu (sourozenec)
Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek.

Nobuko Cučiura (japonsky: 土浦 信子 Cučiura Nobuko, rozená Jošino; 22. září 1900 Tokio – 11. prosince 1998 Tokio) byla japonská architektka. Byla spoluarchitektkou Franka Lloyda Wrighta, průkopnice moderní architektury ve své rodné zemi. Narodila se v Hongo v Tokiu. ^[1]

Její otec Sakuzó Jošino byl významný politolog, díky němuž se seznámila s architektem Kamekim Cučiurou a provdala se za něj.

Nobuko Cučiura začala pracovat se svým manželem jako učednice architekta Franka Lloyda Wrighta při stavbě hotelu Imperial v Japonsku v roce 1921.^[2] Poté odjela do Wisconsinu ve Spojených státech s touhou stát se architektkou, protože v té době byla v Japonsku tato profese pro ženy nepřístupná.^[3][4]

Nobuko a její manžel se tři roky vzdělávali v ateliéru Franka Lloyda Wrighta. Tam se podílela na vývoji perspektiv a měla na starosti Wrightovu uměleckou sbírku, a proto se jí mezi jejími nejbližšími přezdívalo Big Little Knob (Velký malý knoflík). Podílela se také na stavbě několika rezidencí v Kalifornii, pro které bylo charakteristické použití škvárových nebo „textilních bloků”, jako například Millard House, který později ovlivnil její vlastní návrhy.^[5]

Po dlouhém turné po Spojených státech se oba vrátili do Tokia.^[6]

V roce 1933 se manželé stali první dvojicí japonských architektů a otevřeli si vlastní kancelář. Navrhovali především obytnou architekturu. Účastnili se také různých soutěží a experimentovali s nábytkem.  

Do poloviny poloviny roku 1930 dokončili více než dvacet soukromých projektů domů, včetně svých vlastních (Gotanda, 1931 a Meguro, 1935). V tomto období spolupracovali s československým architektem Bedřichem Feuersteinem. Své představy o moderní architektuře spojili ve dvou soutěžích: kulturní centrum Saito Kaikan (Sendai, 1929) a budova Čikatecu (Tokio, 1929). Nobuko pro něj vytvořila vše od generálního plánu až po návrh oken, a přestože nebyl nikdy postaven, získal cenu 200 jenů.^[7]

V jehí nejvýznamnějším díle – domě Cučiura v Meguru – se v kompozici bílých objemů, hlubokých okapů a velkých oken projevil vliv Wrighta a mezinárodního moderního stylu. Dvojitá výška centrálního vnitřního prostoru domu odkazovala na mistrovské zvládnutí vzájemně propojených prostorů.^[8]

Navzdory těmto vlivům se studio Cučiura postupně přizpůsobovalo svému kontextu. Za tímto účelem nahradili textilní blokovou konstrukci systémem suché výstavby (sádrokarton v dřevěném rámu) a experimentovali také s různými izolačními materiály. Usilovali o standardizaci materiálů a zlepšení efektivity budov s ohledem na klima a místní hospodářský rozvoj své země.

Dalšími jejími projekty byly: Janai nebo Tanii House (1930, v překladu: Dům v údolí), Owaki House, (1930, v překladu: Dlouhý dům), Ginza Tokuda Building (1933, Tokio; zbořeno), Noomija (Tokio, 1936–1960, zbořeno), Hotel Gora, (Hakone, 1938; zbořeno) Ginza Šinepatosu, (Tokio, 1952, zbořeno) a Asahi House (1929), přičemž poslední z nich navrhla architektka sama.^[9]

Nobuko se zajímala o způsob, jakým uživatelé obývají své budovy, a proto se věnovala především interiérovému designu. Snažila se reagovat na rigidní a tradiční životní prostředí žen v domácnosti, které měly na starosti domácí práce. Vysvětlila, že díky zavedení určitých vylepšení, jako jsou instalace, zásobování vodou a vytápění, bylo možné žít bez zaměstnance, který by se staral o domácnost. Jeho vize byla v té době pro širokou veřejnost novátorským přístupem. Díky tomu se stala propagátorkou nového způsobu života a byla citována v mnoha publikacích.

V roce 1937 Nobuko opustila architekturu jako svou hlavní činnost a založila Ladies’ Photo Club (Dámský fotoklub), aby se mohla věnovat fotografii a abstraktnímu umění. Podle tehdejší ideologie se zdálo, že fotografie je pro ženu vhodnější než stavba. Prostřednictvím klubu publikovala fotografie pořízené během svého pobytu v Číně, kde působila během druhé světové války (1940–1943).

Po této pauze její ateliér obnovil profesionální praxi a v roce 1953 přijal první absolventku architektury: Nobuko Ogawu.

Zemřela 22. prosince 1990.

Přestože velká část odkazu Nobuko Cučiury zanikla a většina jejích děl byla zapsána pod jménem jejího manžela, její žákyně Nobuko Ogawa vydala v roce 2001 knihu Big Little Nob. Student of Frank Lloyd Wright Woman Architect Nobuko Tsuchiura (Big Little Nob. Žákyně Franka Lloyda Wrighta architektka Nobuko Cučiura), v níž vyzdvihuje její práci a spolupráci při zavádění moderní architektury v její zemi.^[10]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Nobuko Tsuchiura na španělské Wikipedii.