Nojd

Nojd,^[1] někdy také přepisováno noid^[2] (severosámsky noaidi; lulejskou sámštinou noajdde; jihosámsky nåejttie; skoltskou sámštinou nōjjd; terskou sámštinou niojte; kildinskou sámštinou noojd/nuojd), byl sámský (laponský) šaman ve skandinávských zemích, představitel domorodého přírodního náboženství. Většina nojdských praktik zanikla během 17. století, v důsledku tlaku křesťanství a „civilizující“ raně novověké státní autority. Praktiky nojdů byly královskými (dánskými a švédskými) soudy označovány jako „magické“ nebo „čarodějné“, tedy hodné trestání a vykořenění.

Některé sámské šamanské víry a praktiky se shodovaly s některými v sibiřských kulturách.^[3] Dnes již oficiálně žádný šaman neexistuje.

Popis a dějiny

Nojdové, sámští šamani, byli tradičně léčiteli a ochranáři. Nojdové měli roli zprostředkovatele mezi lidmi a duchy. K uskutečnění tohoto zprostředkování nojdové komunikovali s duchovním světem a zeptali se, jakou oběť musí člověk učinit, aby se mu mohlo vrátit dobré zdraví, aby byl úspěšný v lovu jídla a dokonce i aby bylo dobré počasí. Nojdi navrhovali oběti pro obnovení rovnováhy mezi smrtelným a nesmrtelným světem. Použitím tradičního bubnu, který je nejdůležitějším symbolem a nástrojem sámského šamana, nojd vyvolával pomoc od dobročinných duchů a uskutečnil cestu mimo tělo prostřednictvím „volné duše“ za pomocí dalších členů sídy (společenství). Sámové rozlišují mezi „svobodnou duší“ a více světskou „duší těla“; „duše těla“ není schopna překonat rozdělení, oddělující duchovní podsvětí od více světského, hmotného, reálného světa.^[4]

Nojd se mohl zapojit do jakékoliv záležitosti, která vyžadovala moudrost; říká se, že přijímali za své služby platby. Aktivity zahrnovaly hojení lidí, pomáhání dětem, rozhodování o sobech a jejich ochranu těch, kteří představovali nejdůležitější zdroj potravy a byly také používány jako platidlo. ^[zdroj?]

Zdroje, z nichž se dozvídáme o nojdech, jsou soudní protokoly, příběhy, nástroje z archeologických vykopávek (jako jsou opasky) a misijní zprávy. Že byli nojdové potrestáni a v některých případech odsouzeni k smrti kvůli jejich „čarodějnictví“, by se snad mělo spíše interpretovat jako pokus o vymazání opozice vůči královské koruně.^[zdroj?] Podle zákona neexistovala žádná svoboda náboženství během většiny 19. století a dříve, neboť švédská luteránská církev byla jediným povoleným náboženstvím (s výjimkou pro některé dočasné cizince). Švédští kněží podporovali přesvědčení o tom, že nojdové provozují čarodějnictví.

Zbytky hudební tradice

U Sámů byla mimořádně důležitá šamanistická formy uctívání bubnování a tradičního zpěvu joik.^[4] Na šamanských obřadech byly zpívány některé joiky;^[5] tato paměť je uchována i ve folklórním textu (šamanský příběh).^[6][5]

Před nedávnem byly joiky zpívány ve dvou různých stylech, z nichž jeden je zpíván pouze mladými lidmi. Druhý joik může být identifikován s „mumláním“ joiků, připomínajícím zpěvy nebo magická kouzla.^[7]

Několik překvapivých vlastností písní joik lze vysvětlit porovnáním hudebních vzorů a kontrastu s hudebními vzory jiných kultur. V některých případech joiky napodobují přirozené zvuky. To může být v kontrastu s jinými cíli, konkrétně se alikvótním zpěvem a belcantem, kdy oba využívají lidských řečových orgánů k dosažení „nadlidských“ zvuků.^[8] V mnoha jiných kulturách jsou také přítomny alikvotní zpěvy a imitace zvuků v šamanismu.^[9][10] Zvukové imitace může sloužit i jiným účelům, jako jsou hry a jiné zábavy,^[11][12] stejně jako pro důležité praktické účely, jako je vábení zvířat během lovu.^[11]

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Noaidi na anglické Wikipedii.

Literatura

• RASMUSSENOVÁ, Nelly. Děti severských šamanů. Rudná u Prahy: Fleur, 1995. ISBN 80-900616-0-5. 
• DIÓSZEGI, Vilmos. Sámánok nyomában Szibéria földjén. Egy néprajzi kutatóút története. Budapest: Magvető Könyvkiadó, 1960. Dostupné online. (Hungarian) Je zde použita šablona {{Cite book}} označená jako k „pouze dočasnému použití“. Kniha byla přeložena do angličtiny: DIÓSZEGI, Vilmos. Tracing shamans in Siberia. The story of an ethnographical research expedition. Translated from Hungarian by Anita Rajkay Babó. Oosterhout: Anthropological Publications, 1968. (anglicky) Je zde použita šablona {{Cite book}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
• HOPPÁL, Mihály. Sámánok Eurázsiában. Budapest: Akadémiai Kiadó, 2005. ISBN 963-05-8295-3. (Hungarian) Je zde použita šablona {{Cite book}} označená jako k „pouze dočasnému použití“. Název znamená „Šamani v Euroasii“, kniha vyšla také v němčině, estonštině a finštině. Místo vydavatele s krátkým popisem knihy (v maďarštině) .
• HOPPÁL, Mihály. Macht Musik. Musik als Glück und Nutzen für das Leben. Redakce Gerhard Kilger. Köln: Wienand Verlag, 2006. Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-12-17. ISBN 3-87909-865-4. Kapitola Music of Shamanic Healing. (anglicky) Je zde použita šablona {{Cite book}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
• 13; 32 Skladby jsou k dispozici online z webových stránek o etnopotiky Jerome Rothenberga.
• SZOMJAS-SCHIFFERT, György. Lapp sámánok énekes hagyománya • Singing tradition of Lapp shamans. Budapest: Akadémiai Kiadó, 1996. ISBN 963-05-6940-X. (maďarsky, anglicky) Je zde použita šablona {{Cite book}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
• VOIGT, Vilmos. A varázsdob és a látó asszonyok. Lapp népmesék. Budapest: Európa Könyvkiadó, 1966. (Népek meséi). (maďarsky) Je zde použita šablona {{Cite book}} označená jako k „pouze dočasnému použití“. Název znamená: „Kouzelný buben a jasnovidné ženy. Sámské lidové pohádky“, série znamená: „Příběhy lidí“.

Související články

• Seid

Externí odkazy

• DESCHÊNES, Bruno. Inuit Throat-Singing [online]. The Magazine for Traditional Music Throughout the World, 2002. Dostupné online. (anglicky) Je zde použita šablona {{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.