Nokturno

Nokturno (z francouzského nocturne, noční) je hudební forma inspirovaná nocí. Od devatenáctého století byl tento název používán zejména pro lyrické skladby pro klavír. Označují se tak však i jiná umělecká díla inspirovaná nocí, například malířská (klasické jsou v tomto žánru obrazy Jamese McNeilla Whistlera a Johna Atkinsona Grimshawa).

Vývoj

Název notturno se používal již od pozdního osmnáctého století pro vícevěté skladby pro komorní orchestr, které měly být originálně hrány venku v noci.[1] Jinak ale nebyly příliš podobné nokturnu 19. století.

Roku 1814 vydal irský skladatel a klavírista John Field svůj první soubor nokturn, kterým datujeme vznik tohoto žánru.[1] Tyto skladby jsou skládány pro sólový klavír, jsou velmi poetické a snivé. Mají zobrazovat noc, měsíc a všechny lyrické i dramatické pocity s nimi spojené.[2]

V tomto období na Fielda navázali například Muzio Clementi, Ferdinand Ries, Maria Szymanowska, Friedrich Kalkbrenner, Robert Schumann a Ferenc Liszt[2], svého vrcholu pak tato forma dosáhla ve 21 nokturnech Fryderyka Chopina.[2][1]

Na konci století Claude Debussy transformoval tuto formu pro orchestr.[1] Později ve 20. století pak Béla Bartók skládal nokturna odlišného, strašidelného rázu.[1]

Reference

  1. ↑ a b c d e Nokturno na Encyclopædia Britannica (anglicky)
  2. ↑ a b c Nokturno Archivováno 4. 3. 2016 na Wayback Machine. na stránkách Chopinova mezinárodního institutu ve Varšavě.

Externí odkazy