Non più andrai
Non più andrai (italsky Už nebudeš chodit) je basová árie z opery Figarova svatba (1786, K. 492), kterou napsal Wolfgang Amadeus Mozart na italské libreto Lorenza da Ponte. Zpívá ji na konci prvního dějství sluha Figaro poté, co jeho pán, hrabě Almaviva, poslal jiného sluhu, Cherubina, ke svému vojenskému pluku jako trest za jeho milostné pletky. Figaro se v ní vysmívá záletnickému Cherubinovi a jízlivě mu líčí drsný vojenský život, který ho čeká.
Jedná se o jednu z nejznámějších a nejpopulárnějších Mozartových melodií (a obecně operních árií), popularitu získala velmi rychle. Jak uvádí Mozartův první životopisec František Xaver Němeček, po pražské premiéře „Figarovy zpěvy zněly na ulicích, v zahradách, ba i harfenista ve výčepu musel spustit ‚Non più andrai‘, chtěl-li, aby ho někdo poslouchal.“[1]
Mozart sám tuto árii paroduje ve své pozdější opeře Don Giovanni, kdy si hlavní hrdina nechává při večeři hrát tři melodie známých dobových oper. První dvě melodie od jiných autorů jeho sluha Leporello pochvalně komentuje, když ale zazní melodie Non più andrai, jen znechuceně prohodí: Questa poi la conosco pur troppo („Tuhle znám až moc dobře“). Následně se na melodii Non più andrai odehrává hádka mezi pánem a sluhou, který se omlouvá, že mu krade jídlo. Při vídeňské premiéře Dona Giovanniho hrál Leporella Francesco Benucci, který byl také prvním představitelem Figara.
Text
Italský originál | Doslovný český překlad | České přebásnění Rudolfa Vonáska[2] |
---|---|---|
Non più andrai, farfallone amoroso, | Už nebudeš, záletný motýle, | Tak mu dnes přestal čas snů a zdání, |
(Vonáskův překlad je určen ke zpěvu a zohledňuje proto rozdělení a opakování částí textu ve zhudebněné verzi. Z toho důvodu má jiný počet veršů než italský originál.)
Narcis a Adonis jsou postavy krásných mladíků z antické mytologie.
Reference
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Non più andrai na Wikimedia Commons
Média použitá na této stránce
Wolfgang Amadeus Mozart: Le Nozze di Figaro Ferenc Fricsay, RIAS-Symphonie-Orchester, Renato Capecchi, Irmgard Seefried, Dietrich Fischer-Dieskau, Maria Stader, Hertha Töpper