Nontsikelelo Veleko

Nontsikelelo Veleko
Narození19. srpna 1977 (47 let)
Bodibe, Jihoafrická republika
Povolánífotografka
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Nontsikelelo "Lolo" Veleko (* 19. srpna 1977) je jihoafrická fotografka nejznámější svým zobrazením černošské identity, urbanizace a módy v post- aparteidní Jihoafrické republice.[1][2][3]

Životopis

Veleko se narodila 19. srpna 1977 v Bodibe, North West (provincie Jihoafrická republika).[3][4] Studovala od roku 1995 do roku 2003 na Cape Teknion v Kapském Městě[5] a navštěvovala Luhlaza High School v Khayelitsha.[6] V roce 1995 vystudovala grafický design na Cape Technikon. Po přestěhování do Johannesburgu studovala fotografii na Market Photo Workshop (1999–2004), instituci, kterou založil a vedl David Goldblatt, a která poskytuje formální studium mladým fotografům.[4][7]

Dílo

V roce 2003 Veleko dokumentovala graffiti po celém Kapském Městě a Johannesburgu, sérii, kterou pojmenovala The ones on top won't make it Stop! (Ty nahoře to nezastaví!) na své první samostatné výstavě v Johannesburg Art Gallery. Tyto fotografie shrnuly společenskou a politickou atmosféru post-apartheidu v Jihoafrické republice.[8] Ve stejném roce byla Veleko nominována na ocenění MTN New Contemporaries Arts Awards. Tato soutěž identifikuje čtyři rostoucí jihoafrické umělce a vybírá vítěze. Během následujících několika let byla její práce vystavena na různých výstavách po celé Jihoafrické republice, Evropě a Austrálii.[9]

V roce 2006 byly její fotografie součástí skupinové výstavy Snap Judgments: New Positions in Contemporary African Photography v Mezinárodním centru fotografie (ICP) v New Yorku. [4][7][10] Tato práce vymezuje autorčiny protiklady stereotypy, které jsou spojeny s pohlavím a rasou[11] zobrazující pouliční styl Jihoafrické republiky z její série Beauty is in the Eye of the Beholder z (2003),[12] který se zaměřil na subjekty narozené po 1994, [7] vzbudil velkou pozornost a mezinárodní ohlas,[13] posunul dosavadní vnímání Afriky jako celku v mezinárodním měřítku. Veleko vysvětluje, že se dívá na módu „a jak vytváří identitu, protože móda si s identitou hraje“. K názvu seriálu říká: „Myslela jsem si, že způsob, jakým vidím krásu a způsob, jakým vnímám krásu, se může lišit od toho, kdo je vedle mě...Proto se projekt jmenuje Beauty is in the Eye of the Eye Hle, protože pro mě jsou krásné." [8] Dokonce uvádí různé důvody pro tento projekt. Když se lidé podívají na lidi, kteří se oblékli jinak, zeptali by se: ‚Jak se můžete oblékat do žlutých kalhot a malého zeleného trikotu s pruhy? Své názory vnímá jiným způsobem, což je projekt nazvaný Beauty Is In The Eyes Of The Beholder, protože pro ni šlo především o to přitáhnout pozornost k otázkám krásy zachycením skutečných lidí. Šlo také o pouliční módu, na kterou nemyslela, že se jen propagují, kterou vystavuje tam, kde to žila a bývala jednou z nich.[14] Stručně řečeno, bylo jasné, že obrázky vytvořila ona kvůli výběru barev a výrazů obličeje, které postavy držely s divákem.[15] Kromě toho Veleko zahrnula do svých projektů také oblečení, „aby záměrně zpochybnila předpoklady identity založené na vzhledu a historickém pozadí“. [8] To je patrné v jejím osobnějším projektu z roku 2002, www.notblackenough.lolo, který líčil zkoumání smíšené kulturní a rasové identity prostřednictvím různých kostýmů a hraní rolí. [8]

V roce 2006 byla práce autorky vystavena také na výstavě Personae & Scenarios – nové africké fotografii na Brancolini Grimaldi Arte Contemporanea v Římě v Itálii.[16] Téhož roku byly její fotografie vystaveny na výstavě s názvem Olvida Quien Soy- Erase Me from Who I Am v Centro Atlantico de Arte Mordeno v Las Palmas na Kanárských ostrovech. [1] V roce 2007 se dílo a pověst Veleko dostalo k širšímu mezinárodnímu publiku a její práce byly vystaveny po celé jižní Africe, Evropě, Asii, Severní a Jižní Americe. Byla také součástí výstav jako je 7. výstava Recontres Africaines de la Photographie.[17] Během tohoto roku také absolvovala dvouměsíční pobyt v International Photographic Research Network (IPRN) ve Velké Británii, kde zkoumala pojmy práce, identity a oblečení. [1]

V roce 2008 byla Veleko druhou fotografkou oceněnou Standard Bank Young Artist za vizuální umění za putovní výstavu Wonderland.[18] Zaměřuje se na známé aspekty její předchozí tvorby, jako jsou módní pouliční fotografie, především mladší dospělí, stejně jako graffiti a osobní prostory. [6] Prostřednictvím zkoumání těchto témat Veleko pokračuje v ponoření se hlouběji a vzdoruje klišé zastaralého vnímání Jihoafričanů a Afričanů v širším kontextu, které byly z velké části zaměřeny na představy o módě a způsobu života. [1] Wonderland nejen ukazuje jedinečné osobnosti eklekticky oblečených městských obyvatel, ale také zachycuje kosmopolitní povahu měst, jako je Kapské Město, Johannesburg a Durban. [1]

Dílo autorky představuje silnou výpověď mladé generace, která je hlasitá, sebevyjádřená a odvážná; sbírka mládeže, ke které má silný vztah. Takové pocity jsou patrné na fotografiích vyplývajících z toho, co ona považuje za „proces spolupráce“. [6] Portréty jsou pořízeny po udělení souhlasu od subjektů. Kopie fotografií předává jejich právoplatným majitelům a zve je na vernisáže výstav. Pro pokračující sérii graffiti záběrů The ones on the top will not make it Stop se Veleko setkala s graffiti umělci a pokračovala ve sledování pokroku těch, jejichž styl upřednostňovala.[19]

Graffti, stejně jako fotografie, je formou vizuální komunikace. Je to prostředek, který společnost informuje o řadě společensko-politických problémů, které nás ovlivňují; přenáší zprávy lidí veřejným způsobem „do vaší tváře“; vyvolává silné emoce. Pro mě je to víc než jen vizuální zpráva... je to poezie... — Nontsikelelo "Lolo" Veleko, These Words Are Like Swords...[20]

V roce 2017 Veleko spolukurátorovala „Resist(e) – Printemps Photographique Afrique du Sud 2017“ v Gallery NegPos v Nîmes ve Francii s Patricem Loubonem z Gallery NegPos.[21]

V roce 2019 bylo její dílo „zakázané akty“ Les nus interdits vystaveno v Les Docks ve francouzském Aries poté, co bylo nasnímáno na ostrově Réunion. [6] Byla také projektovou manažerkou / kokoordinátorkou na Market Photo Workshop, kde byla dříve studentkou.[22]

Osobní život

Veleko od roku 2017 žije a pracuje ve Francii.[23]

Přijetí kritiky

V diskusi o její fotografii Mark Stevens v New York Magazine Art Review napsal: „Byl to šok – šok probuzení – přijít na překypující současné barvy, které nosili módou zasažení lidé, které ztvárnil Nontsikelelo „Lolo“ Veleko na ulice Johannesburgu“.[24][8] Kritika Leslie Camhi spojila módní témata pouličních portrétů umělkyně se široce známým obrazem „bokovek oblečených v elektrických barvách Kool-Aid (jejichž) nenapravitelná elegance a přivlastnění si západních ikon... prohlašovat je za dědice Ke dandified Bamakois buržoazie“.[25][8] Leslie Camhi z The Village Voice (2006) dále poznamenala:

Pokud má nezávislost styl, pak je to on – živý, vysoce individualizovaný a vzdorný. Tyto obrazy jsou protijedy na převládající názor na „temný kontinent“ jako na místo entropie a zoufalství; to jsou lidé, kteří mají na starosti alespoň svůj vlastní stylový osud.[25][8]

Publikace

Knihy

  • Maart, B; T. J. Lemon. Úvod: David Goldblatt. 2002. SHARP: The Market Photography Workshop. Market Photo Workshop, Johannesburg, Jihoafrická republika.
  • The Fatherhood Project: 2003–2004. Child, Youth and Family Development (CYFD), Human Sciences Research Council, HSRC Press, Pretoria, Jihoafrická republika, 2004.
  • Perryer, S (ed). 2004. 10 years 100 artists : art in a democratic South Africa. Bell Roberts Publishing ve spolupráci s Struik Publishing, Kapské Město, Jihoafrická republika. ISBN 1868729877
  • Comely, R; G. Hallett; N. Neo (ed.). 2006. Woman by Woman: 50 Years of Women’s Photography in South Africa. (50 let ženské fotografie v Jihoafrické republice.) Wits University Press, Johannesburg, Jihoafrická republika.

Katalogy

  • Smith, Kathryn 2003. MTN noví současníci. MTN, Johannesburg.
  • Damsbo, Mads. 2004. Unsettled: 8 South African Photographers, Národní muzeum fotografie, Královská knihovna, Kodaň.
  • Waselchuk, Lori. 2004. Is e.verybody comfortable.
  • Enwezor, Okwui. 2006. Snap Judgments: New Positions in Contemporary African Photography (Nové pozice v současné africké fotografii). Mezinárodní centrum fotografie, New York.
  • Lehtonen, Kimmo (ed). 2007. IPRN Changing Faces #3. Van Wyk, Gary (ed). 2004. A Decade of Democracy: Witnessing South Africa (Dekáda demokracie: Svědectví o Jihoafrické republice). Sondela, Boston.
  • Vergon, Henri 2007. Two Years of Afronova (Dva roky Afronovy). Afronova, Johannesburg.

Výstavy

Samostatné výstavy

  • 2002–2003 Ti nahoře to nezastaví! , The Kuppel, Basilej, Švýcarsko, 2002; Women's Arts Festival, Johannesburg Art Gallery and Market Theatre Galleries, Johannesburg, Jihoafrická republika, 2003[26]
  • 2007 SCREAM! MUTE! SCREAM!, Goodman Gallery, Johannesburg, Jihoafrická republika[27]
  • 2008-9 Wonderland, Standard Bank Young Artist Award, národní putovní výstava, včetně National Arts Festival Grahamstown, Grahamstown; Durban Art Gallery, Durban; Jihoafrická národní galerie Iziko, Kapské Město; Standard Bank Gallery, Johannesburg, Jihoafrická republika [18]

Skupinová výstava

  • 2011 Figures & Fictions: Contemporary South African Photography, Victoria and Albert Museum, Londýn, 2011.[28]

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Nontsikelelo Veleko na anglické Wikipedii.

  1. ↑ a b c d e MAURICE, Emile; DODD, Rebecca; NGWENYA, Nhlanhla. Goodman Gallery. Standard Bank: A Learner Resource on the art of Nontsikelelo Veleko [online]. Standard Bank, March 2009 [cit. 2018-10-27]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 27 October 2018. 
  2. ↑ The Poetics of Cloth: African Textiles, Recent Art. Redakce Gumpert Lynn. New York: Grey Art Gallery, New York University, 2008. ISBN 978-0615220833. OCLC 271451627 S. 76. 
  3. ↑ a b Nontsikelelo Veleko [online]. 12 July 2018 [cit. 2023-10-06]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 7 October 2022. (anglicky) 
  4. ↑ a b c Veleko [online]. 10 April 2019 [cit. 2021-05-11]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2 October 2023. (anglicky) 
  5. ↑ Artists – Nontsikelelo "Lolo" Veleko [online]. [cit. 2021-05-11]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 13 May 2021. 
  6. ↑ a b c d Thank you, Nontsikelelo Veleko! [online]. 14 May 2019 [cit. 2021-05-11]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 12 May 2021. (anglicky) 
  7. ↑ a b c HIGGINS, Jackie. The World Atlas of Street Photography. New Haven, CT: Yale University Press, 2014. ISBN 9780300207163. OCLC 871788343 Kapitola Nontsikelelo Veleko, s. 243. (anglicky) 
  8. ↑ a b c d e f g MURINIK, Tracy. Nontsikelelo 'Lolo' Veleko [online]. February 2007 [cit. 2013-05-01]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2 October 2023. 
  9. ↑ MTN New Contemporaries Arts Awards – bigger and better [online]. 2 June 2010 [cit. 2023-10-05]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 31 January 2014. 
  10. ↑ Snap Judgements: New Positions in Contemporary African Photography [online]. 23 February 2016 [cit. 2023-10-06]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 24 September 2023. (anglicky) 
  11. ↑ Veleko, Nontsikelelo [online]. [cit. 2021-05-11]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 12 May 2021. 
  12. ↑ FECHIK, Jennifer. Nontsikelelo Veleko: Capturing South African Identity. Africana Studies Student Research Conference. 2013-03-15. Dostupné online. 
  13. ↑ Nontsikelelo Veleko - Urban Life [online]. [cit. 2018-03-23]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 6 October 2023. 
  14. ↑ Post Democratic Identity – Nontsikelelo Veleko [online]. 19 April 2013 [cit. 2021-05-11]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2 October 2023. (anglicky) 
  15. ↑ Veleko, Nontsikelelo (Lolo) [online]. [cit. 2021-05-12]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 21 March 2023. 
  16. ↑ Gallerie. Personae & Scenarios - The New African Photography [online]. 2006 [cit. 2023-10-06]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 6 October 2023. (italsky) 
  17. ↑ SEALY, Mark. The Goodman Gallery. Nontsikelelo Veleko. Foam. Summer 2010, s. 171-174. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 15 December 2018. 
  18. ↑ a b Nontsikelelo Veleko: Wonderland [online]. [cit. 2023-10-06]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 25 March 2023. (anglicky) 
  19. ↑ WILLIAMSON, Sue. HarperCollins. South African Art Now. New York: HarperCollins, 2009. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2 February 2014. ISBN 9780061343513. OCLC 262886306 S. 300-301. (anglicky) 
  20. ↑ VELEKO, Nontsikelelo. These Words Are like Swords.... Agenda: Empowering Women for Gender Equity. 2003, s. 62–64. JSTOR 4066390. 
  21. ↑ Resist[e] - Politics of the body in photography [online]. 23 January 2018 [cit. 2023-10-06]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 26 March 2023. (anglicky) 
  22. ↑ Nontsikelelo Veleko [online]. [cit. 2018-10-27]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 17 February 2020. 
  23. ↑ Sibyllines exhibition - Alliance Française of Johannesburg [online]. 7 August 2017 [cit. 2018-03-23]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 24 March 2018. 
  24. ↑ STEVENS, Mark. What Does Africa Look Like?. New York Magazine. 29 March 2006. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 29 May 2023. 
  25. ↑ a b CAMHI, Leslie. A Cacophonous Affair. The Village Voice. 14 March 2006. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 6 October 2023. 
  26. ↑ Nontsikelelo Veleko [online]. 10 February 2017 [cit. 2023-10-06]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 6 October 2023. (španělsky) 
  27. ↑ Nontsikelelo Veleko at The Goodman Gallery Johannesburg [online]. 2007 [cit. 2023-10-06]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 6 October 2023. 
  28. ↑ GEVISSER, Mark. Figures & Fictions at the V&A. The Guardian. London: 22 April 2011. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 20 August 2023. 

Literatura

  • PERRYER, Sophie. 10 Years 100 Artists: Art In A Democratic South Africa. Cape Town: Struik, 2004. Dostupné online. ISBN 1868729877. 

Související články