Noppavan Lertčívakarnová

Noppavan Lertčívakarnová
นพวรรณ เลิศชีวกานต์
Noppavan Lertčíkarnová na junorce US Open 2009
StátThajskoThajsko Thajsko
Datum narození18. listopadu 1991 (31 let)
Místo narozeníČiang Mai, Thajsko[1]
BydlištěBangkok, Thajsko
Profesionál odčervna 2009
Ukončení kariéry2017
Držení raketypravou rukou, bekhend i forhend obouruč
Výdělek293 951 USD
Tenisová raketaYonex
Dvouhra
Poměr zápasů242–191
Tituly0 WTA, 5 ITF
Nejvyšší umístění149. místo (26. září 2011)
Dvouhra na Grand Slamu
Australian Open2. kolo kvalifikace (2011)
French Open1. kolo kvalifikace (2011, 2012)
Wimbledon1. kolo (2010)
US Open1. kolo (2011)
Čtyřhra
Poměr zápasů141–112
Tituly0 WTA, 8 ITF
Nejvyšší umístění97. místo (15. srpna 2011)
Čtyřhra na Grand Slamu
Wimbledon1. kolo (2011)
Údaje v infoboxu aktualizovány dne 20231017a17. října 2023
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Noppavan Lertčívakarnová (thajsky นพวรรณ เลิศชีวกานต์, RTGS: Nopphawan Loetchiwakan, * 18. listopadu 1991 Čiang Mai) je bývalá thajská profesionální tenistka praktikující obouručný styl z forhendu i bekhendu. V roce 2008 se stala juniorskou světovou jedničkou a mistryní světa ITF. Na okruhu WTA Tour nevyhrála žádný turnaj. V rámci okruhu ITF získala pět titulů ve dvouhře a osm ve čtyřhře.[2]

Na žebříčku WTA byla ve dvouhře nejvýše klasifikována v září 2011 na 149. místě a ve čtyřhře v srpnu téhož roku na 97. místě.[1]

V thajském fedcupovém týmu debutovala v roce 2009 perthským blokem 1. skupiny asijsko-oceánské zóny proti Tchaj-wanu, Austrálii a Jižní Koreji. Poslední zápas odehrála ve druhé světové baráži 2014 proti Švédsku, v níž podlehla Johanně Larssonové a Švédky zvítězily 4:0 na zápasy. V soutěži nastoupila k devatenácti mezistátním utkáním s bilancí 8–5 ve dvouhře a 7–3 ve čtyřhře.[3]

Na Asijských hrách 2010 v Kantonu se stala členkou bronzového týmu Thajska, spolu s Nudnidou Luangnamovou, Tamarine Tanasugarnovou a Varatčajou Vongteančajovou.

Tenisová kariéra

Juniorka: Vítězka Wimbledonu 2009 a tří grandslamových čtyřher, světová jednička

V juniorském tenise si zahrála šest grandslamových finále, dvě singlová a čtyři deblová.

V šestnácti letech podlehla ve finále Wimbledon 2008 čtrnáctileté Britce Lauře Robsonové.[4][5] Následující ročník majoru v All England Clubu již vyhrála. Do závěrečného duelu Wimbledonu 2009 postoupila přes Tímeu Babosovou. V souboji o titul pak zdolala první hráčku juniorského žebříčku Kristinu Mladenovicovou a stala se prvním šampionem grandslamové dvouhry z Thajska.[6][7][5]

V juniorské čtyřhře ovládla US Open 2008 se Švédkou Sandrou Romovou, French Open 2009 po boku Rumunky Eleny Bogdanové a Wimbledon 2009 v páru s Australankou Sally Peersovou. Pouze z posledního deblového finále na US Open 2009 odešla s Bogdanovou poražena.

V prosinci 2008 se na kombinovaném žebříčku ITF stala juniorskou světovou jedničkou,[2] a to jako první thajský tenista na čele tenisové klasifikace bez rozdílu soutěže. Mezinárodní tenisová federace ji danou sezónu vyhlásila juniorskou mistryní světa.[5]

Finále na okruhu WTA Tour

Čtyřhra: 1 (0–1)

Legenda
Grand Slam (0)
Turnaj mistryň (0)
Premier Mandatory & Premier 5 (0)
Premier (0)
International (0–1)
Stavč.datumturnajpovrchspoluhráčkasoupeřky ve finálevýsledek
Finalistka1.6. března 2011Kuala Lumpur, MalajsietvrdýAustrálie Jessica MooreováRusko Dinara Safinová
Kazachstán Galina Voskobojevová
5–7, 6–2, [5–10]

Finále série WTA 125

Čtyřhra: 1 (0–1)

Legenda
WTA 125 (0–1)
Stavč.datumturnajpovrchspoluhráčkasoupeřky ve finálevýsledek
Finalistka1.11. listopadu 2012Puné, IndietvrdýIzrael Julia GluškováRusko Nina Bratčikovová
Gruzie Oxana Kalašnikovová
0–6, 6–4, [8–10]

Tituly na okruhu ITF

Dotace turnajů okruhu ITF
100 000 $ tournaments75 000 $ tournaments
50 000 $ tournaments25 000 $ tournaments
15 000 $ tournaments10 000 $ tournaments

Dvouhra (5 titulů)

Č.datumturnajpovrchporažená finalistkavýsledek
1.květen 2008Balikpapan, IndonésietvrdýIndie Iša Lakhaniová6–3, 6–2
2.srpen 2008Čiang Mai, ThajskotvrdýThajsko Nungnadda Vannasuková6–2, 6–3
3.září 2010Cukuba, JaponskotvrdýJaponsko Šihó Akitová6–4, 6–1
4.prosinec 2011Dubaj, Spojené arabské emirátytvrdýFrancie Kristina Mladenovicová7–5, 6–4
5.květen 2016Šarm aš-Šajch, EgypttvrdýIndie Prerna Bhambriová6–4, 6–1

Čtyřhra (8 titulů)

Č.datumturnajpovrchspoluhráčkaporažené finalistkyvýsledek
1.26. září 2006Jakarta, IndonésietvrdýThajsko Varatčaja VongteančajováIndonésie Lavinia Tanantová
Indonésie Aju Fani Damajantiová
6–2, 6–4
2.19. listopadu 2006Manila, FilipínytvrdýThajsko Varatčaja VongteančajováČínská Tchaj-pej Kchao Šao-Jüan
Thajsko Thassha Vitajavirodžová
3–6, 6–3, 7–6(7–2)
3.24. dubna 2009Bol, ChorvatskoantukaČesko Martina BoreckáSlovensko Michaela Pochabová
Slovensko Patrícia Verešová
6–3, 6–3
4.26. března 2012Phuket, ThajskotvrdýČína Čeng Saj-sajČína Sun Šeng-nan
Čína Chan Sin-jün
6–3, 6–3
5.18. března 2013Ipswich, AustrálietvrdýThajsko Varatčaja VongteančajováAustrálie Viktorija Rajicicová
Austrálie Storm Sandersová
4–6, 6–1, [10–8]
6.12. října 2013Margaret River, AustrálietvrdýAustrálie Arina RodionovováAustrálie Monique Adamczaková
Austrálie Tammi Pattersonová
6–2, 3–6, [10–8]
7.20. dubna 2015Šen-čen, ČínatvrdýČína Lu Ťia-ťingJižní Korea Han Na-re
Jižní Korea Čang Su-džong
6–4, 7–5
8.10. března 2017Mildura, AustrálietrávaČína Lu Ťia-ťingFrancie Tessah Andrianjafitrimová
Francie Shérazad Reixová
6–4, 1–6, [10–8]

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Noppawan Lertcheewakarn na anglické Wikipedii.

  1. a b Noppavan Lertčívakarnová na stránkách Ženské tenisové asociace (anglicky), přístup: 20231017a17. října 2023
  2. a b Noppavan Lertčívakarnová na stránkách Mezinárodní tenisové federace (anglicky), přístup: 20231017a17. října 2023
  3. Noppavan Lertčívakarnová na stránkách Billie Jean King Cupu (anglicky), přístup: 20231017a17. října 2023
  4. EVANS, Richard. True grit from Brit as Laura lands title. The Observer [online]. 2008-07-05 [cit. 2023-10-17]. Dostupné online. ISSN 0029-7712. (anglicky) 
  5. a b c Associated Press. Noppawan wins girls' title at Wimbledon | Tennis News. NDTVSports.com [online]. 2009-07-04 [cit. 2023-10-17]. Dostupné online. (anglicky) 
  6. Lertcheewakarn Gets Her Wimbledon Title; Cox Set for Sunday's Boys Championship; WTT Buzz Win Opener with Subs. ZooTennis [online]. 2009-07-04 [cit. 2023-10-17]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2011-11-21. (anglicky) 
  7. Noppawan faces old foe in Dubai Final. Nation Thailand [online]. 2011-12-02 [cit. 2023-10-17]. Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Flag of Thailand.svg
The national flag of Kingdom of Thailand since September 2017; there are total of 3 colours:
  • Red represents the blood spilt to protect Thailand’s independence and often more simply described as representing the nation.
  • White represents the religion of Buddhism, the predominant religion of the nation
  • Blue represents the monarchy of the nation, which is recognised as the centre of Thai hearts.
Flag of Australia (converted).svg

Flag of Australia, when congruence with this colour chart is required (i.e. when a "less bright" version is needed).

See Flag of Australia.svg for main file information.
Flag of Georgia (Pantone).svg
Georgian flag in Pantone MS.
Flag of Indonesia.svg
bendera Indonesia
Flag of Chinese Taipei for Olympic games.svg
Chinese Taipei Olympic Flag. According to the official website of Chinese Taipei Olympic Committee, Blue Sky(circle) & White Sun(triangles) above the Olympic rings is neither the National Emblem of the Republic of China, nor the Party Emblem of Kuomintang (KMT), but a design in between, where the triangles do not extend to the edge of the blue circle, as registered at International Olympic Committee in 1981 and digitally rendered in 2013. Besides, the blue outline of the five-petaled plum blossom is broader than the red one. Moreover, the CMYK code of the blue one and the Blue Sky & White Sun is "C100-M100-Y0-K0", and different from the Olympic rings (C100-M25-Y0-K0). Note that it's the only version recognized by IOC.
Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Noppawan Lertcheewakarn(1).jpg
Autor: Robbie Mendelson, Licence: CC BY-SA 2.0
U.S. Open Juniors. Thursday, Sept. 10, 2009