Norðfjarðargöng

Norðfjarðargöng
Základní údaje
Stát	Island Island
Silnice	Route 92
Překonávaná překážka	Ófeigsfjall
Zeměpisné souřadnice	65°5′18″ s. š., 14°3′32″ z. d.
Provozovatel	Vegagerðin
Provozní délka	7 908 m
Výstavba
Otevření	2017
Další informace
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Norðfjarðargöng je silniční jednotubusový dvoupruhový tunel na silnici č. 92 na východním pobřeží Islandu, který spojuje města Eskifjörður a Neskaupstaður. Délkou 7908 m je nejdelším silničním tunelem na Islandu.^[1][2]

Historie

Města Eskifjörður a Neskaupstaður spojuje silnice č. 92 o délce 24 km, která vedla horským hřbetem Ófeigsfjall nadmořské výšky více než 1000 m.^[2] Silnice č. 92 stoupala do výše 600 m n. m. k tunelu Oddsskarð, který má délku 640 m a byl postaven v letech 1972–1977. V období od října do května byla údržba silnice velmi náročná a stávalo se, že byla několik dní až týdnů neprůjezdná. Jednopruhový tunel Oddsskarð svými parametry už neodpovídá současným požadavkům a pro občasné závaly neodpovídal bezpečnosti provozu. Tento úsek silnice byl nejvýše položenou celoročně užívanou silnicí na Islandu a jedinou přístupovou pozemní cestu do města Neskaupstaður.

V roce 2005 byla vypracována studie proveditelnosti tunelu Norðfjarðargöng, kterou zadala společnost Vegagerdin hf., islandský správce komunikací a investor projektu. Na základě studie vypracovala společnost Mannvit ehf. projektovou dokumentaci. Výstavba tunelu byla kvůli projektu Hédinsfjarðargöng a islandské bankovní krizi zahájena až v roce 2013. Ve výběrovém řízení byla vybrána česká stavební firma Metrostav ve spolupráci s místní firmou Suðurverk ehf. Metrostav zajišťoval vlastní ražbu tunelu a firma Suðurverk ehf. zajišťovala zařízení staveniště, přípravu portálových hloubených úseků, vystrojení tunelu technologií a výstavbu konečné vozovky.^[3] Stavba byla zahájena přípravnými pracemi v srpnu 2013 a vlastní ražba v listopadu 2013 a tunel byl proražen 17. září 2015. Dokončovací práce probíhaly do roku 2017. Slavnostní otevření tunelu proběhlo 11. listopadu 2017 za účasti islandského ministra dopravy Jóna Gunarsona, velvyslance České republiky v Norsku a Islandu Jaroslava Knota a představitelů jednotlivých organizací a firem.^[4]

Dne 1. listopadu 2021 se na vozovku prolomily kusy ze stropu tunelu,^[5][6] který musel být na dobu neurčitou uzavřen. Poté byl Oddsskarðsgöng znovu otevřen pro malá vozidla. Na konci března 2023 byl tunel dočasně uzavřen kvůli nebezpečí sněhové laviny.^[7]

Popis

Jednotubusový tunel z celkové délky 7908 m byl ražen v délce 7566 m metodou Drill&Blast (navrtej a odstřel). Západní portál Eskifjördur se nachází ve výšce 16,5 m n. m. a od něj bylo dovrchně vyraženo 4540 m ve sklonu 3 %. Východní portál Neskaupstadur se nachází v nadmořské výšce 133 m n. m. a od něj bylo dovrchně vyraženo 3026 m ve stoupání 3 % a 1,5 %.^[3][8] Celá trasa je vedena v oblouku o poloměru 12 000 m a v prostoru portálů v obloucích o poloměru 700 m.^[9] První vrstva ostění byla provedena ze svorníkové výztuže a stříkaného betonu v tloušťce 40–60 mm. Konečné ostění tvořila opět vrstva stříkaného betonu o tloušťce 40–160 mm a další dodatečné svorníkové výztuže. V případě výskytu tufových vrstev o mocnosti 2–2,5 m se jako součást primárního ostění mohlo použít příhradových ocelových rámů ve spojení s kari sítěmi, radiální svorníkovou výztuží a stříkaným betonem.^[9][3] Po ukončení ražby byly provedeny betonáže ve hloubených částech u portálů v celkové délce 342 m. Délka hloubených úseků odpovídá nutnosti zabezpečení proti sněhovým lavinám.^[3]

Geologie

V místě souběhu divergentního deskového rozhraní na středoatlantském hřbetu a plášťového diapiru v severní části Atlantského oceánu leží ostrov Island. Východní pobřeží, které patří mezi nejstarší oblasti ostrova (střední miocén), je tvořeno terciérními bazaltovými formacemi.^[10] Ty zahrnují z 80 % tholeitické bazalty ve formě lávových proudů (čediče), které jsou silně tektonicky narušeny. V průběhu různě krátkých period narušení probíhala sedimentace vulkanoklastických hornin a zeminy, které vytvářely nesoudržné tufové (sedimentární) vrstvy o mocnostech od několika centimetrů do několika metrů. Obecné uložení vrstev bylo subhorizontální s inklinací 3–8 % postupně stoupající ze dna do přístropí díla při ražbách ze západního portálu a postupně klesající z východního portálu.^[9] Při ražbě byly zastiženy čedičové žíly (tzv. dike) o mocnosti 1–2 m výjimečně až 30 m. Tyto žíly obvykle vertikálně protínají horský masív a jejich okolí je značně narušené. Jejich výchozy na povrch usnadňují průnik povrchové vody do značných hloubek.^[3] Největší výška nadloží dosahuje 950 m.^[11]

Data

• Počet tubusů: 1
• Počet silničních pruhů: 2
• Délka tunelu: 7 908 m
• Ražená část tunelu: 7566 m (4740 m od západního portálu, 2826 m od východního portálu)
• Hloubená část tunelu: 342 m (120 m u západního portálu, 222 m u východního portálu)
• Profil: 54,24 m², v místě bezpečnostních zálivů až 77,27 m² a z nich osm s boční rozrážkou s profilem 34,5 m²–53,4 m² pro umístění technologického vybavení
• Počet bezpečnostních zálivů: 14
• Nejvyšší nadloží: 900 m
• Celkový objem výrubu ražených částí: 443 873 m³
• Celkový objem hloubených částí: 96 700 m³
• Průjezdný profil: 4,8 × 6 m (v × š)
• Celková ražená šířka: 9,42 m
• Délka nových příjezdových komunikací 7 410 m

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Norðfjarðargöng na německé Wikipedii.

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Norðfjarðargöng na Wikimedia Commons