Norbert Gombos

Norbert Gombos
Gombos v kvalifikaci Wimbledonu 2016
PřezdívkaGombi[1]
StátSlovenskoSlovensko Slovensko
Datum narození13. srpna 1990 (33 let)[1]
Místo narozeníGalanta, Československo[1]
BydlištěBratislava, Slovensko[1]
Výška193 cm[1]
Hmotnost85 kg[1]
Profesionál od2009[1]
Držení raketypravou rukou, bekhend obouruč
Výdělek2 165 314 USD
Dvouhra
Poměr zápasů28–57
Tituly0 ATP, 7 challengerů, 3 Futures
Nejvyšší umístění80. místo (2. října 2017)
Dvouhra na Grand Slamu
Australian Open2. kolo (2022)
French Open3. kolo (2020)
Wimbledon1. kolo (2017, 2018, 2021)
US Open2. kolo (2020)
Čtyřhra
Poměr zápasů1–4
Tituly0 ATP, 1 Futures
Nejvyšší umístění238. místo (19. října 2015)
Údaje v infoboxu aktualizovány dne 20231118a18. listopadu 2023
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Norbert Gombos (* 13. srpna 1990 Galanta) je slovenský profesionální tenista. Ve své dosavadní kariéře na okruhu ATP Tour nevyhrál žádný turnaj. Na challengerech ATP a okruhu ITF získal deset titulů ve dvouhře a jeden ve čtyřhře.[2]

Na žebříčku ATP byl ve dvouhře nejvýše klasifikován v říjnu 2017 na 80. místě a ve čtyřhře pak v říjnu 2015 na 238. místě. Trénuje ho Tibor Toth.[1]

Ve slovenském daviscupovém týmu debutoval v roce 2014 druhým kolem 1. skupiny zóny Evropy a Afriky proti Rakousku, v němž vyhrál nad Dominicem Thiemem a podlehl Andreasi Haiderovi-Maurerovi. Slováci zvítězili 4:1 na zápasy. Do září 2020 v soutěži nastoupil k deseti mezistátním utkáním s bilancí 5–10 ve dvouhře a 0–1 ve čtyřhře.[3]

Tenisová kariéra

V rámci hlavních soutěží událostí okruhu ITF debutoval jako 18letý v květnu 2009, když na turnaji v Jablonci nad Nisou prošel kvalifikačním sítem. V úvodním kole dvouhry porazil krajana Marka Danise a ve druhém nestačil na Němce Zoppa. Do vydání žebříčku ATP z 18. června 2009 tak získal první bod v kariéře. Čtyři sezóny 2013–2016 zakončil v první dvoustovce. Průlom mezi sto nejlepších tenistů klasifikace učinil až v polovině května 2017, kdy mu patřila 100. příčka.[2] Premiérový challengerový titul si odvezl z Cherbourgu, kde v březnu 2015 ve finále přehrál francouzského hráče Benoîta Paireho.[1][2]

První utkání na okruhu ATP Tour vyhrál na marseillském Open 13 2017. Z pozice postoupivšího kvalifikanta porazil na cestě do čtvrtfinále dvouhry Rusa Jevgenije Donského a Francouze Nicolase Mahuta. Následně však nestačil na třetího nasazeného Australana Nicka Kyrgiose.[1] V rámci série ATP Masters odehrál první utkání hlavní soutěže na Monte-Carlo Rolex Masters 2015, kde jej na úvod vyřadil Belgičan David Goffin.[1][2]

Debut v hlavní soutěži nejvyšší grandslamové kategorie zaznamenal na čtrnáctý pokus v mužském singlu Wimbledonu 2017. Na úvod jej zdolal Ital Andreas Seppi po čtyřsetovém průběhu. V sezónách 2014–2017 vypadl třináctkrát za sebou v grandslamové kvalifikaci. V prvním kole US Open 2017 podlehl Srbovi Viktoru Troickému po pětisetové bitvě, když nevyužil vedení 2–1 na sety.[1][2]

Finále na challengerech ATP a okruhu Futures

Legenda
Challengery (7–7 D; 0–3 Č)
Futures (3–7 D; 1–1 Č)

Dvouhra: 28 (10–18)

Stavč.datumturnajpovrchsoupeř ve finálevýsledek
Finalista1.20100701ačervence 2010Kramsach, RakouskoantukaRakousko Johannes Ager2–6, 4–6
Finalista2.20110501akvětna 2011Teplice, ČeskoantukaČesko Jiří Veselý6–3, 6–7(7–9), 1–6
Vítěz1.20110701ačervence 2011Kramsach, RakouskoantukaNěmecko Alexander Flock6–4, 6–3
Finalista3.20120201aúnora 2012Jü-si, Čínatvrdý (h)Francie Vincent Millot5–7, 4–6
Finalista4.20120601ačervna 2012Kiseljak, Bosna a HercegovinaantukaBosna a Hercegovina Damir Džumhur3–6, 6–7(3–7)
Finalista5.20120701ačervence 2012Praha, ČeskoantukaČesko Jiří Veselý4–6, 0–6
Finalista6.20121001aříjna 2012Belek, TureckotvrdýBosna a Hercegovina Mirza Bašić4–6, 4–6
Vítěz2.20130501akvětna 2013Most, ČeskoantukaRakousko Dominic Thiem4–6, 6–2, 6–2
Vítěz3.20130501akvětna 2013Teplice, ČeskoantukaČesko Jaroslav Pospíšil6–4, 6–2
Finalista7.20130801asrpna 2013Este, ItálieantukaRakousko Dominic Thiem1–6, 4–6
Finalista1.březen 2014Cherbourg, Francietvrdý (h)Francie Kenny de Schepper6–3, 2–6, 3–6
Finalista2.červen 2014Vicenza, ItálieantukaSrbsko Filip Krajinović4–6, 4–6
Finalista3.červen 2014Prostějov, ČeskoantukaČesko Jiří Veselý2–6, 2–6
Finalista4.červen 2014Košice, SlovenskoantukaKanada Frank Dancevic2–6, 6–3, 2–6
Vítěz1.březen 2015Cherbourg, Francietvrdý (h)Francie Benoît Paire6–1, 7–6(7–4)
Vítěz2.červen 2015Praha, ČeskoantukaŠpanělsko Albert Montañés7–6(7–5), 5–7, 7–6(7–2)
Finalista5.říjen 2016Orléans, Francietvrdý (h)Francie Pierre-Hugues Herbert5–7, 6–4, 3–6
Vítěz3.říjen 2016Brest, Francietvrdý (h)Belgie Yannik Reuter7–5, 6–2
Vítěz4.listopad 2016Bratislava, Slovenskotvrdý (h)Rumunsko Marius Copil7–6(10–8), 4–6, 6–3
Finalista6.květen 2017Heilbronn, NěmeckoantukaSrbsko Filip Krajinović3–6, 2–6
Vítěz5.říjen 2017Orléans, Francietvrdý (h)Francie Julien Benneteau6–3, 5–7, 6–3
Finalista7.březen 2019Pau, Francietvrdý (h)Kazachstán Alexandr Bublik7–5, 3–6, 3–6
Vítěz6.červen 2019Bratislava, SlovenskoantukaMaďarsko Attila Balázs6–3, 3–6, 6–2
Vítěz7.červenec 2019Winnipeg, KanadatvrdýKanada Brayden Schnur7–6(7–3), 6–3
Finalista8.říjen 2021Mouilleron-le-Captif, Francietvrdý (h)Česko Jiří Veselý4–6, 4–6
Finalista9.duben 2022Murcia, ŠpanělskoantukaČínská Tchaj-pej Ceng Čchun-sin4–6, 1–6
Finalista10.červenec 2022Salcburk, RakouskoantukaBrazílie Thiago Monteiro3–6, 6–7(2–7)
Finalista11.duben 2023Split, ChorvatskoantukaMaďarsko Zsombor Piros6–7(2–7), 6–7(9–11)

Čtyřhra (1 titul)

Č.datumturnajpovrchspoluhráčporažení finalistévýsledek
1.20111001aříjna 2011Budapešť, MaďarskoantukaČesko Roman JebavýRakousko Mario Kargl
Rakousko Lukas Weinhandl
6–2, 6–0

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Norbert Gombos na anglické Wikipedii.

  1. a b c d e f g h i j k l Norbert Gombos na stránkách ATP Tour (anglicky), přístup: 20201219a19. prosince 2020
  2. a b c d e Norbert Gombos na stránkách Mezinárodní tenisové federace (anglicky), přístup: 20201219a19. prosince 2020
  3. Norbert Gombos na stránkách Davis Cupu (anglicky), přístup: 20200309a9. března 2020

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Flag of Canada (Pantone).svg
Flag of Canada introduced in 1965, using Pantone colors. This design replaced the Canadian Red Ensign design.
Flag of Belgium.svg

Belgická vlajka

This is the national flag of Belgium, according to the Official Guide to Belgian Protocol. It has a 13:15 aspect ratio, though it is rarely seen in this ratio.

Its colours are defined as Pantone black, Pantone yellow 115, and Pantone red 032; also given as CMYK 0,0,0,100; 0,8.5,79,0; and 0,94,87,0.
Flag of Chinese Taipei for Olympic games.svg
Chinese Taipei Olympic Flag. According to the official website of Chinese Taipei Olympic Committee, Blue Sky(circle) & White Sun(triangles) above the Olympic rings is neither the National Emblem of the Republic of China, nor the Party Emblem of Kuomintang (KMT), but a design in between, where the triangles do not extend to the edge of the blue circle, as registered at International Olympic Committee in 1981 and digitally rendered in 2013. Besides, the blue outline of the five-petaled plum blossom is broader than the red one. Moreover, the CMYK code of the blue one and the Blue Sky & White Sun is "C100-M100-Y0-K0", and different from the Olympic rings (C100-M25-Y0-K0). Note that it's the only version recognized by IOC.