Norbert Gombos
Norbert Gombos | |
---|---|
Gombos v kvalifikaci Wimbledonu 2016 | |
Přezdívka | Gombi[1] |
Stát | Slovensko |
Datum narození | 13. srpna 1990 (33 let)[1] |
Místo narození | Galanta, Československo[1] |
Bydliště | Bratislava, Slovensko[1] |
Výška | 193 cm[1] |
Hmotnost | 85 kg[1] |
Profesionál od | 2009[1] |
Držení rakety | pravou rukou, bekhend obouruč |
Výdělek | 2 165 314 USD |
Dvouhra | |
Poměr zápasů | 28–57 |
Tituly | 0 ATP, 7 challengerů, 3 Futures |
Nejvyšší umístění | 80. místo (2. října 2017) |
Dvouhra na Grand Slamu | |
Australian Open | 2. kolo (2022) |
French Open | 3. kolo (2020) |
Wimbledon | 1. kolo (2017, 2018, 2021) |
US Open | 2. kolo (2020) |
Čtyřhra | |
Poměr zápasů | 1–4 |
Tituly | 0 ATP, 1 Futures |
Nejvyšší umístění | 238. místo (19. října 2015) |
Údaje v infoboxu aktualizovány dne Některá data mohou pocházet z datové položky. | 18. listopadu 2023
Norbert Gombos (* 13. srpna 1990 Galanta) je slovenský profesionální tenista. Ve své dosavadní kariéře na okruhu ATP Tour nevyhrál žádný turnaj. Na challengerech ATP a okruhu ITF získal deset titulů ve dvouhře a jeden ve čtyřhře.[2]
Na žebříčku ATP byl ve dvouhře nejvýše klasifikován v říjnu 2017 na 80. místě a ve čtyřhře pak v říjnu 2015 na 238. místě. Trénuje ho Tibor Toth.[1]
Ve slovenském daviscupovém týmu debutoval v roce 2014 druhým kolem 1. skupiny zóny Evropy a Afriky proti Rakousku, v němž vyhrál nad Dominicem Thiemem a podlehl Andreasi Haiderovi-Maurerovi. Slováci zvítězili 4:1 na zápasy. Do září 2020 v soutěži nastoupil k deseti mezistátním utkáním s bilancí 5–10 ve dvouhře a 0–1 ve čtyřhře.[3]
Tenisová kariéra
V rámci hlavních soutěží událostí okruhu ITF debutoval jako 18letý v květnu 2009, když na turnaji v Jablonci nad Nisou prošel kvalifikačním sítem. V úvodním kole dvouhry porazil krajana Marka Danise a ve druhém nestačil na Němce Zoppa. Do vydání žebříčku ATP z 18. června 2009 tak získal první bod v kariéře. Čtyři sezóny 2013–2016 zakončil v první dvoustovce. Průlom mezi sto nejlepších tenistů klasifikace učinil až v polovině května 2017, kdy mu patřila 100. příčka.[2] Premiérový challengerový titul si odvezl z Cherbourgu, kde v březnu 2015 ve finále přehrál francouzského hráče Benoîta Paireho.[1][2]
První utkání na okruhu ATP Tour vyhrál na marseillském Open 13 2017. Z pozice postoupivšího kvalifikanta porazil na cestě do čtvrtfinále dvouhry Rusa Jevgenije Donského a Francouze Nicolase Mahuta. Následně však nestačil na třetího nasazeného Australana Nicka Kyrgiose.[1] V rámci série ATP Masters odehrál první utkání hlavní soutěže na Monte-Carlo Rolex Masters 2015, kde jej na úvod vyřadil Belgičan David Goffin.[1][2]
Debut v hlavní soutěži nejvyšší grandslamové kategorie zaznamenal na čtrnáctý pokus v mužském singlu Wimbledonu 2017. Na úvod jej zdolal Ital Andreas Seppi po čtyřsetovém průběhu. V sezónách 2014–2017 vypadl třináctkrát za sebou v grandslamové kvalifikaci. V prvním kole US Open 2017 podlehl Srbovi Viktoru Troickému po pětisetové bitvě, když nevyužil vedení 2–1 na sety.[1][2]
Finále na challengerech ATP a okruhu Futures
Legenda |
---|
Challengery (7–7 D; 0–3 Č) |
Futures (3–7 D; 1–1 Č) |
Dvouhra: 28 (10–18)
Stav | č. | datum | turnaj | povrch | soupeř ve finále | výsledek |
---|---|---|---|---|---|---|
Finalista | 1. | července 2010 | Kramsach, Rakousko | antuka | Johannes Ager | 2–6, 4–6 |
Finalista | 2. | května 2011 | Teplice, Česko | antuka | Jiří Veselý | 6–3, 6–7(7–9), 1–6 |
Vítěz | 1. | července 2011 | Kramsach, Rakousko | antuka | Alexander Flock | 6–4, 6–3 |
Finalista | 3. | února 2012 | Jü-si, Čína | tvrdý (h) | Vincent Millot | 5–7, 4–6 |
Finalista | 4. | června 2012 | Kiseljak, Bosna a Hercegovina | antuka | Damir Džumhur | 3–6, 6–7(3–7) |
Finalista | 5. | července 2012 | Praha, Česko | antuka | Jiří Veselý | 4–6, 0–6 |
Finalista | 6. | října 2012 | Belek, Turecko | tvrdý | Mirza Bašić | 4–6, 4–6 |
Vítěz | 2. | května 2013 | Most, Česko | antuka | Dominic Thiem | 4–6, 6–2, 6–2 |
Vítěz | 3. | května 2013 | Teplice, Česko | antuka | Jaroslav Pospíšil | 6–4, 6–2 |
Finalista | 7. | srpna 2013 | Este, Itálie | antuka | Dominic Thiem | 1–6, 4–6 |
Finalista | 1. | březen 2014 | Cherbourg, Francie | tvrdý (h) | Kenny de Schepper | 6–3, 2–6, 3–6 |
Finalista | 2. | červen 2014 | Vicenza, Itálie | antuka | Filip Krajinović | 4–6, 4–6 |
Finalista | 3. | červen 2014 | Prostějov, Česko | antuka | Jiří Veselý | 2–6, 2–6 |
Finalista | 4. | červen 2014 | Košice, Slovensko | antuka | Frank Dancevic | 2–6, 6–3, 2–6 |
Vítěz | 1. | březen 2015 | Cherbourg, Francie | tvrdý (h) | Benoît Paire | 6–1, 7–6(7–4) |
Vítěz | 2. | červen 2015 | Praha, Česko | antuka | Albert Montañés | 7–6(7–5), 5–7, 7–6(7–2) |
Finalista | 5. | říjen 2016 | Orléans, Francie | tvrdý (h) | Pierre-Hugues Herbert | 5–7, 6–4, 3–6 |
Vítěz | 3. | říjen 2016 | Brest, Francie | tvrdý (h) | Yannik Reuter | 7–5, 6–2 |
Vítěz | 4. | listopad 2016 | Bratislava, Slovensko | tvrdý (h) | Marius Copil | 7–6(10–8), 4–6, 6–3 |
Finalista | 6. | květen 2017 | Heilbronn, Německo | antuka | Filip Krajinović | 3–6, 2–6 |
Vítěz | 5. | říjen 2017 | Orléans, Francie | tvrdý (h) | Julien Benneteau | 6–3, 5–7, 6–3 |
Finalista | 7. | březen 2019 | Pau, Francie | tvrdý (h) | Alexandr Bublik | 7–5, 3–6, 3–6 |
Vítěz | 6. | červen 2019 | Bratislava, Slovensko | antuka | Attila Balázs | 6–3, 3–6, 6–2 |
Vítěz | 7. | červenec 2019 | Winnipeg, Kanada | tvrdý | Brayden Schnur | 7–6(7–3), 6–3 |
Finalista | 8. | říjen 2021 | Mouilleron-le-Captif, Francie | tvrdý (h) | Jiří Veselý | 4–6, 4–6 |
Finalista | 9. | duben 2022 | Murcia, Španělsko | antuka | Ceng Čchun-sin | 4–6, 1–6 |
Finalista | 10. | červenec 2022 | Salcburk, Rakousko | antuka | Thiago Monteiro | 3–6, 6–7(2–7) |
Finalista | 11. | duben 2023 | Split, Chorvatsko | antuka | Zsombor Piros | 6–7(2–7), 6–7(9–11) |
Čtyřhra (1 titul)
Č. | datum | turnaj | povrch | spoluhráč | poražení finalisté | výsledek |
---|---|---|---|---|---|---|
1. | října 2011 | Budapešť, Maďarsko | antuka | Roman Jebavý | Mario Kargl Lukas Weinhandl | 6–2, 6–0 |
Odkazy
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Norbert Gombos na anglické Wikipedii.
- ↑ a b c d e f g h i j k l Norbert Gombos na stránkách ATP Tour (anglicky), přístup: 19. prosince 2020
- ↑ a b c d e Norbert Gombos na stránkách Mezinárodní tenisové federace (anglicky), přístup: 19. prosince 2020
- ↑ Norbert Gombos na stránkách Davis Cupu (anglicky), přístup: 9. března 2020
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Norbert Gombos na Wikimedia Commons
- Norbert Gombos na stránkách ATP Tour (anglicky)
- Norbert Gombos na stránkách Mezinárodní tenisové federace (anglicky)
- Norbert Gombos na stránkách Davis Cupu (anglicky)
- Norbert Gombos na Twitteru
Média použitá na této stránce
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Flag of Canada introduced in 1965, using Pantone colors. This design replaced the Canadian Red Ensign design.
This is the national flag of Belgium, according to the Official Guide to Belgian Protocol. It has a 13:15 aspect ratio, though it is rarely seen in this ratio.
Its colours are defined as Pantone black, Pantone yellow 115, and Pantone red 032; also given as CMYK 0,0,0,100; 0,8.5,79,0; and 0,94,87,0.Chinese Taipei Olympic Flag. According to the official website of Chinese Taipei Olympic Committee, Blue Sky(circle) & White Sun(triangles) above the Olympic rings is neither the National Emblem of the Republic of China, nor the Party Emblem of Kuomintang (KMT), but a design in between, where the triangles do not extend to the edge of the blue circle, as registered at International Olympic Committee in 1981 and digitally rendered in 2013. Besides, the blue outline of the five-petaled plum blossom is broader than the red one. Moreover, the CMYK code of the blue one and the Blue Sky & White Sun is "C100-M100-Y0-K0", and different from the Olympic rings (C100-M25-Y0-K0). Note that it's the only version recognized by IOC.