Norbert Leopold Libštejnský z Kolovrat

Norbert Leopold hrabě Libštejnský z Kolovrat
Císařský vyslanec u braniborského kurfiřta (Berlín)
Ve funkci: 1693 – 1694
Panovník	Leopold I.
(Mimořádný) císařský vyslanec u kurfiřta (Kolín nad Rýnem)
Ve funkci: 1690 – 1690
Panovník	Leopold I.
(Mimořádný) císařský vyslanec ve Španělsku (Madrid)
Ve funkci: 1688 – 1690
Panovník	Leopold I.
Císařský komoří a tajný rada
Panovník	Leopold I.
Narození	9. března 1655 Praha Habsburská monarchie Habsburská monarchie
Úmrtí	17. dubna 1716 (ve věku 61 let) Rychnov nad Kněžnou Habsburská monarchie Habsburská monarchie
Choť	1. Johana Magdalena Hrzánová z Harasova, ovdovělá Vítanovská z Vlčkovic 2. Marie Magdalena Slavatová z Chlumu a Košumberka
Rodiče	František Karel Libštejnský z Kolovrat Magdalena Ludmila z Oppersdorfu
Děti	Marie Markéta Libštejnská z Kolovrat František Karel II. Libštejnský z Kolovrat Norbert Vincenc Libštejnský z Kolovrat
Příbuzní	František Josef Libštejnský z Kolovrat (vnuk)
Zaměstnání	diplomat
Profese	šlechtic
Náboženství	římskokatolické
Ocenění	1712 rakouský Řád zlatého rouna (č. 620)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Norbert Leopold hrabě Libštejnský z Kolovrat (9. březen 1655, Praha – 17. duben 1716, Rychnov nad Kněžnou) byl český šlechtic ze starobylého rodu Kolovratů. Uplatnil se jako diplomat a politik. Stal se držitelem Řádu zlatého rouna. Proslul také jako mecenáš a sběratel barokního umění a jako tvůrce obrazové sbírky. Pro světské a církevní stavby na svých statcích angažoval architekta Jana Blažeje Santiniho-Aichela.

Život a kariéra

Narodil se v Praze jako čtvrtý syn hraběte Františka Karla I. Libštejnského z Kolovrat (1620–1700) a jeho manželky Magdaleny Ludmily, rozené z Oppersdorfu (1625–1672). Měl deset sourozenců, z nichž dosáhl nejúspěšnější kariéry. Jeho dva starší bratři zemřeli v dětství, další bratr František Vilém (1653–1715) nebyl kvůli zdravotnímu stavu schopen převzít rodové dědictví, proto se stal dědicem právě hrabě Norbert Leopold. Jak bylo zvykem u raněnovověkých šlechticů, absolvoval kavalírskou cestu, kterou zakončil se svým starším bratrem v roce 1674 pobytem v Itálii.

Později několik let zastával významné diplomatické funkce, byl jmenován císařským radou a komořím, působil jako mimořádný vyslanec v Madridu (1688–1690), u kurfiřta v Kolíně nad Rýnem (1690) a řádný vyslanec u braniborského kurfiřta v Berlíně (1693–1694).^[1] V roce 1711 byl kandidátem na post vyslance u volby císaře ve Frankfurtu.

Proslul jako vzdělaný aristokrat a barokní kavalír, na svých zahraničních cestách začal kupovat obrazy a stal se tak zakladatelem kolovratské umělecké sbírky – obrazárny na zámku v Rychnově nad Kněžnou. Po smrti hraběte Norberta Leopolda obsahovala jeho sbírka 134 obrazů. Při cestě do Berlína pořídil také roku 1694 svůj portrét, jehož tvůrcem byl malíř Jan Fr. Doun, a který je dodnes v kolovratské obrazové sbírce.

Vyznamenání

Za zásluhy 9. 1. 1712 od císaře Karla VI. obdržel řád Zlatého rouna.

Rodina a majetek

Dědictvím, dvěma sňatky i vlastními nákupy se Norbert Leopold stal významným pozemkovým vlastníkem ve východních a severních Čechách a také na Moravě. V roce 1682 se oženil s Johanou Magdalenou Hrzánovou z Harasova, ovdovělou Vítanovskou z Vlčkovic (1649–1685) a tímto sňatkem získal panství Letohrad.^[2] Z manželství se narodil jediný syn:

• 1. František Karel II. (29. 3. 1684 – 10. 5. 1753), manž. 1709 Marie Antonie ze Schwarzenbergu (25. 9. 1692 – 7. 8. 1744)

Podruhé se oženil v roce 1691 s hraběnkou Marií Magdalenou Slavatovou z Chlumu a Košumberka (1673–1700), která jako dědička části majetku vymřelého rodu Slavatů převzala Pluhův Žďár a polovinu pražského paláce pánů z Hradce. Druhou část paláce koupil v roce 1701 od dalšího dědice Slavatů, barona Fünfkirchena za 13 000 zlatých. Za 9 let manželství Marie Magdalena porodila 2 děti, dospělosti se dožil pouze mladší syn:

• 2. Marie Markéta (9. 4. 1693 – 24. 8. 1707)
• 3. Norbert Vincenc (22. 1. 1696 – 14. 1. 1727, Praha), zemřel předčasně následkem morbidní obezity, manž. 1716 hraběnka Marie Anna z Althannu (15. 5. 1700 – 15. 7. 1737)

Po otcově smrti zdědil hrabě Norbert Leopold základ rodového majetku – fideikomis zahrnující Rychnov nad Kněžnou, Chroustovice na Chrudimsku a Líšeň u Brna, Vamberk a Černíkovice. V roce 1707 od Krakovských z Kolovrat koupil panství Chlumec u Ústí nad Labem a téhož roku získal v severních Čechách také Zlonice.^[3] Dalšími nákupy cílevědomě rozšiřoval i své východočeské statky, k Chroustovicím přikoupil Přestavlky (1703) a k Letohradu Vamberk (1707).

Rychnovské panství rozšířil přikoupením rozsáhlých lesů v Orlických horách, které dosud byly v majetku královské komory (1704). V Rychnově nechal po požáru přestavět starý zámek, pokračoval i v úpravách nového zámku a založil zde piaristickou kolej s gymnáziem (1714).^[4] Proslul mimo jiné tím, že koncem 17. století zabránil prodeji Karlštejna do soukromých rukou. Za vlastní peníze Karlštejn vykoupil, aby zůstal v korunním majetku, částku 150 000 zlatých mu císařovna Eleonora nahradila až v roce 1705.^[5]

Mecenášství

Stejně jako jeho otec byl i Norbert Leopold mecenášem katolické církve, na přelomu 17. a 18. století nechal vystavět nebo renovovat kostely v Těchoníně, Uhersku a Kunčicích, financoval také výbavu kostelů v Letohradě a Chroustovicích. Zvonici ve Slatině u Brna na panství Líšeň z roku 1703 navrhl Domenico Martinelli. Jan Blažej Santini-Aichel projektoval přestavbu zámeckého kostela Nejsvětější Trojice v Rychnově nad Kněžnou. Podle jeho plánů v roce 1714 byla zahájena stavba piaristické koleje, stojící v těsné blízkosti kostela. Kolej sloužila jako gymnázium až do požáru v roce 1918. Ze zajímavé trojkřídlé budovy (symbol Nejsvětější Trojice) se dochovalo jen jedno křídlo. Také objednal u tohoto architekta přestavbu klášterního kostela v Dolním Ročově, kde se již od 15. století nacházela hrobka Kolovratů. Santini-Aichel pak pracoval pro Libštejnské z Kolovrat i po smrti hraběte Norberta Leopolda.

Odkazy

Reference

Literatura

• JUŘÍK, Pavel. Kolowratové. Věrně a stále. Praha: Euromedia - Knižní klub, 2016. 152 s. ISBN 978-80-242-5163-9. S. 39–40. 

Externí odkazy

• Rodokmen Kolovratů
• www.kolowrat.cz