Nordalbingie
| Nordalbingie Nordalbingien (de)
| |||||||||
geografie
| |||||||||
žádné | |||||||||
| obyvatelstvo | |||||||||
národnostní složení: | Nordalbingští Sasové (Holsaté, Sturmaři a Ditmaři) | ||||||||
starosasština | |||||||||
| státní útvar | |||||||||
kmenová konfederace, administrativní region Saska | |||||||||
| státní útvary a území | |||||||||
| |||||||||
Nordalbingie (německy Nordalbingien) neboli Severní Albingie (doslova Severní Zálabí) byl jedním ze čtyř administrativních regionů středověkého Saského vévodství. Tři další oblasti byly Engern, Ostfálsko a Vestfálsko.
Jméno regionu je odvozeno od Alba, tj. latinského jména řeky Labe.
Geografie
Region se nalézal převážně na severní straně Labe a shoduje se s územím dnešního západního Holštýnska. Do 11. století to byla nejvýchodnější část Saského vévodství, sousedící s územím Polabských Slovanů. Nordalbingie se členila na čtyři oblasti nazývané podle saských kmenů, které je obývaly. Na severní straně od Labe to byly Holsatsko, Sturmarsko a Ditmarsko, na jižní straně od Labe pak Hadelnsko.
Historie
V 8. století Karel Veliký vedl boje s tehdy pohanskými kmeny Sasů. Na území celého Saska začala postupná christianizace. Roku 804 se Nordalbingie stala součástí Karlovy říše a ten ji dal do správy obodritskému knížeti Dražkovi, jeho spojenci v bojích se Sasy. Koncem 11. století se Nordalbindie dostala pod částečnou nadvládu obodritského knížete Kruta a Holsaté, Sturmaři a Ditmaři mu byli povinováni placením tributu.[1]
Podle některých zdrojů, Karel Veliký zamýšlel zřídit nordalbingské biskupství[2], které by vedl kněz Heridag. Po Heridagově smrti však od toho úmyslu upustil a nordalbingský region se stal součástí diecéze brémské. Za vlády Ludvíka Pobožného pak byl součástí diecéze verdenské.
Reference
- ↑ Libuše Hrabová, Stopy zapomenutého lidu, s.139
- ↑ Adam Brémský Činy biskupů hamburského kostela. Příprava vydání Libuše Hrabová. 1. vyd. Praha: Argo, 2009. 281 s. ISBN 978-80-257-0167-6. S. 57.
Média použitá na této stránce
No official flag.
.svg)
Autor: Alphathon /ˈæɫfə.θɒn/ (talk), Licence: CC BY-SA 4.0
A map of Nordalbingia (German: Nordalbingien) around the year 1000.
The map is derived from a vectorised version of one found in Professor G. Droysens Allgemeiner Historischer Handatlas, which was published in 1886 by R. Andrée Plate, and is now in the public domain.
Note that while it uses the same scheme as standard location/locator maps, this map technically does not conform to the standard, as it is not in equirectangular projection. Therefore grid lines for latitude and longitude are also included on the sub-map.Autor: de:Benutzer:Marcel Rogge und de:Benutzer:Zweedorf22, Licence: CC BY-SA 3.0
Größte Ausdehnung des abodritischen Herrschaftsgebietes unter Drasco 804–810.
Grenzziehung angelegt an: Michael Müller-Wille: Zwischen Starigard/Oldenburg und Novgorod. Beiträge zur Archäologie west- und ostslawischer Gebiete im frühen Mittelalter. (= Studien zur Siedlungsgeschichte und Archäologie der Ostseegebiete. Bd. 10), Wachholtz, Neumünster 2011, ISBN 978-3-529-01399-7. S. 46 ff;
Fred Ruchhöft: Vom slawischen Stammesgebiet zur deutschen Vogtei. Die Entwicklung der Territorien in Ostholstein, Lauenburg, Mecklenburg und Vorpommern im Mittelalter. (= Archäologie und Geschichte im Ostseeraum. Bd. 4). Leidorf, Rahden (Westfalen) 2008, ISBN 978-3-89646-464-4 S. 85.
Topographische Grundkarte (Küstenlinien, Flüsse) von demis (gemeinfrei [1])
![[1]](https://de.wikipedia.org/wiki/Datei:Demis_Best%C3%A4tigung.gif){kind=link}
Autor: David Liuzzo, Licence: Attribution
Wappen des in der Reformation bzw. dreißigjährigen Krieges untergegangenen Hochstiftes bzw. Bistums
Verden
Autor: David Liuzzo, Licence: Attribution
Wappen des Erzstiftes und Fürsterzbistums
Bremen
Autor: Vlastní dílo, Ronald Preuss (eagle), Licence: CC BY-SA 4.0
Royal banner (Königsbanner) of the German kings and emperors in the early to mid 14th century. The upright rectangular shape of the field approximates the proportions of 14th-century military banners, see e.g. File:Codex Balduini Trevirensis - Alpenüberquerung Heinrich VII.JPG
